Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Minulou neděli to bylo poprvé, co jsem při přípravě na program mládeže nejdříve otevřel místo Bible Knihu tváří. Zahleděl jsem se na počet přátel, kteří si mě přidali, a shledal, že jsem svůj seznam poněkud předimenzoval. Číslo bylo nejméně 2x vyšší, než jakou jsem o něm měl představu v době, kdy jsem účet zakládal. Navíc mi malá bílá jednička (v o něco větším červeném kroužku) v horní liště nabízela další osobu. Kliknul jsem na položku „Zobrazit všechny“ a procházel jednotlivá jména. Vždy jsem si vybavil konkrétní tvář, což prý už nebývá tak běžné.

Jurovo zamyšlení na vodě

Svítá 289 (Řekni v co doufá srdce tvý)

Ale co když lano rozváže Bůh? Vztah s Pánem Bohem, partnerství -- je vztah svobodný, každý i Pán Bůh se může rozhodnout, zda lano zůstane svázané a bude mezi námi pouto. Jsme silný jak silný je lano, co k nebi nás poutá. Co když nás nic nepoutá, lano chybí nebo ho není k čemu nebo komu připoutat. I starozákonní kazatel říká: Niť (či lano) trojitá se teprv nepřetrhne. Co když není kam?

Dva příběhy o synech, kteří odcházejí ze svého domu a zase se vrací. Který příběh je více ten náš? Který z nich žijeme nebo budeme žít? O čem je nebo bude? O prázdných rukách marnotratného syna? O nejistém a rozechvělém čekání na návrat svých dětí? O nepochopení těch, kteří zůstali, a přitom se jejich život překlopil do marnosti? O boji s druhými a Hospodinem o poznání, Boží blízkost, požehnání? O boji s druhými a Hospodinem a o najití pokory a usmíření s těmi svými? O laxním a duchovně chudém životě s požehnáním na dosah ruky? Nebo o tom, že to co Bůh s láskou dává, můžeme vzít?

Kdo nechce pracovat ať nejí. Málo kdo ví, že tento citát, který jsem ještě v dětství vídával na různých červených hadrech psaný žlutým písmem, že je citátem z Bible. Paradoxně se stal argumentem „pracující třídy“ také vůči flanďákům a všem „černoprdelníkům“. Běžte pracovat do továrny, mezi dělníky, zněly rady církevních tajemníků.

Tím, že smrt člověk postupně zcela vytěsnil z horizontu svého života, už si s ní neví rady. Má z ní panickou hrůzu. Často to žel poznávám ve chvílích, kdy se s pozůstalými připravuji na smuteční rozloučení. Záměrně se jich ptám, jestli u rozloučení budou i jejich děti nebo vnuci. Pozůstalí se často jakoby zhrozí, vždyť by je to zbytečně traumatizovalo, nechceme je vystavit zbytečnému trápení.

Co v životě chcete? Čeho chcete dosáhnout?

Píseň: Chtěl bych být majákem (Svítá 83)

Jan 5,1-18

Jaké pocity má člověk, který 38 let leží? Jak se cítí? Zkuste napsat jeho příběh.

Jurovo zamyšlení o blízkosti druhých lidí a Pána Boha.

velikonoční pozdrav z partnerského sboru

Kdybych se mohl vrátit v čase, asi bych se vydal ne za Ježíšem, ale mnohem více bych chtěl jít za Pilátem. Co se mu honilo hlavou? Jak přemýšlel? Na základě čeho o Ježíšově údělu rozhodl? Bylo mu to opravdu jedno, byla jeho otázka po pravdě skutečně ironická, jak to vidí křesťanská tradice?