Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Ale co když lano rozváže Bůh? Vztah s Pánem Bohem, partnerství -- je vztah svobodný, každý i Pán Bůh se může rozhodnout, zda lano zůstane svázané a bude mezi námi pouto. Jsme silný jak silný je lano, co k nebi nás poutá. Co když nás nic nepoutá, lano chybí nebo ho není k čemu nebo komu připoutat. I starozákonní kazatel říká: Niť (či lano) trojitá se teprv nepřetrhne. Co když není kam?

Text: Job 29 - 30

Poslední dobou mi často v srdci zní  trabandská písnička: "Já sedával v přístavu, popíjel kořalu, s holkama laškoval. A bylo mi fuk, co je, hlavně když fajfka mi doutná. Co bylo už není, všechno mý jmění jsem dávno rozfofroval. Jsme silný jak silný je lano, co k nebi nás poutá." Jsme silný jak silný je lano, co k nebi nás poutá. Tenhle refrén ve mně dlouho rezonuje a inspiruje k dalšímu přemýšlení.
Kéž by mi bylo jako za předešlých roků a měsíců, jako za dnů, kdy mě Bůh střežil, kdy lano mezi mnou a Hospodinem bylo napnuto a spojeno.
Lano. Lano, které drží, poutá, aby naše loďka neplula kamsi, zmítána ve vlnách větru a bouří, ale aby, když je třeba mohla v přístavu zakotvit, nabrat sílu a posilu k další plavbě. Tak jako my tady, když po celodenní plavbě spočineme na tábořišti, abychom stravou občerstvili své tělo i duše, ve spánku nabrali sil do dalšího putování či spíše plavby, která nás ráno čeká. Jak neuvěřitelná musí být síla lana, které to vše musí vydržet.
Jsme silný, jak silný je lano, co k nebi nás poutá. Co dělat, když Bůh lano rozváže? Může si člověk nějak pomoci? "Kéž bych měl někoho, kdo by mě vyslyšel." říkáme mnohdy s Jobem, mužem spravedlivým.
Sám, zoufale sám čekám na rozednění. "Člověk je sám, zoufale sám. Člověk je člun po moři hnán.
A neví odkud a neví kam. Chybí mu kapitán, kapitán."
Někdy lano rozvážeme my, vykašleme se na poctivý lodní uzel a uděláme jen nějakou smyčku. Pak se to stejně pozná (snad platí, že čím dřív tím líp, než ta nepoctivost a křivda napáchá víc škod).
Ale co když lano rozváže Bůh? Vztah s Pánem Bohem, partnerství -- je vztah svobodný, každý i Pán Bůh se může rozhodnout, zda lano zůstane svázané a bude mezi námi pouto. Jsme silný jak silný je lano, co k nebi nás poutá. Co když nás nic nepoutá, lano chybí nebo ho není k čemu nebo komu připoutat. I starozákonní kazatel říká: Niť (či lano) trojitá se teprv nepřetrhne. Co když není kam?
Lano lze navázat, i lano, které nás poutá s Pánem Bohem, ale uzel zůstane jako jizva, připomínka toho, co jsme žili, že před tím se nám dobře vedlo, pak se to nějak zašmodrchalo a přišly chvíle a časy, kdy to bylo těžké, žili jsme takříkajíc od desíti k pěti.Avšak nyní se mi vysmívají ti, kteří jsou kolem mě, moji nejbližší. Proti mně se obrátily hrůzy, jako vítr pronásledují mě za šlechetnost, jako oblak odplynula moje spása. Nyní je vylita má duše ve mně, sám, zoufale sám, chopily se mě dny pokoření. V noci mě místo spánku bodá v kostech, hlodá mě bolest neutuchající. Pro úpornou bolest se změnil můj oděv, sevřela mě jako pás suknici; jsem smeten do bláta, podoben prachu a popelu.
Volám k tobě o pomoc, Bože, a ty mi neodpovídáš, stojím tu, měj pro mě pochopení. Změnil ses mi v krutého protivníka, strojíš mi úklady svou mocnou rukou. Unášíš mě větrem jako na voze, až mě opouštějí smysly. Vím, že mě předáš smrti, přivedeš do domu, kde se setká všechno živé. Nikdo nepodá ruku do sutin, kdyby z nich hynoucí o pomoc volal. Neplakal jsem snad za krušných dnů, nestaral jsem se o ubožáka? Dobro jsem s nadějí očekával, a přišlo zlo, čekal jsem na světlo, a přišlo mračno. Mé tělo a všechny mé kosti neklidně vřou, mám před sebou dny utrpení. Chodím zarmoucen, ačkoli nepálí slunko, povstávám ve shromáždění a volám o pomoc. Má citara zní při truchlení, moje flétna při hlasu plačících.
Chci lano zase navázat a moci s Jardou zpívat: "Tak zvedněme kotvy a napněme plachty, vítr začíná vát! Černý myšlenky vymeťme někam do kouta. Hudba ať hraje o dobytí ráje, teď není čeho se bát. Jsme silný jak silný je lano, co k nebi nás poutá. Jsme silný jak silný je lano, co k nebi nás poutá."

Modlitba: Pane Bože, jsme lidské bytosti, které plují ve svých člunech po moři života. Víš, že potřebujeme připoutat, zažívat důvěru a pocit bezpečí, mít lano, které nás poutá. Děkujeme, že mezi námi takové lano může být, dej nám odvahu lano důvěry znovu navazovat, vážit si všech uzlů, které na nich jsou. Víme, že těžké chvíle, bolest a utrpení nás posouvají dopředu a hlouběji. Pane, ve chvílích hezkých se z nich chceme těšit a vděčně lano zpevňovat. Hospodine, když lano rozvážet Ty sám, chceme to přijmout. Prosím posiluj naši naději a trpělivost, že ho lze znovu navázat, že každá věc svůj čas mívá. Ať naše loďky plují k radosti Tvé i naší dnes i ve dnech příštích. Za to Tě společně prosíme. Otče náš... Amen.

Písně: Svítá 143 (Kde, Pane, jsi)
Svítá 487 (Obětování)