Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Jednostranným výkladem apoštola Pavla jsme ze světa učinili pouhou kulisu pro osobní spásu člověka. Příroda, Boží stvoření, je jen pozadím dramatu přijetí Kristovy milosti a spásy. Navzdory tomu, že už staří reformátoři říkali, že máme v ruce dvojí učebnici poznání Hospodina: bibli a přírodu.

Náš partnerský sbor Agnus Dei v holandském Aalst - Waalre bude 19.4. slavit jubileum od postavení svého nového sborového domu. Více na: http://adkerk.nl/adkerk/index.php

Slabé ženy jdou k balvanu, slabí učedníci mají balvany přikované k noze, k mysli k srdci. Ženy a učedníci působí i poněkud bláznivě. Co s drahými mastmi, když máte hrob zavalený? Ledaže byste chtěly balzamovat svůj obličej proti vráskám. Balzámem zpomalit zánik a zapomnění, na chvíli podržet, co bylo a co není, mohly by si ženy přitom patlání na sebe zpívat.

Nikodém Ježíšův příběh v Janově evangeliu otevírá svými otázkami a hledáním, ale také jej uzavírá svou vyznavačskou odpovědí. Možná tohle byla ta pravá chvíle pro ony tajné učedníky. Když nechtěli, nemohli se k příběhu evangelia připojit za Ježíšova života, mohli se připojit po jeho smrti. I když, viděno očima lidskýma, se už nedalo nic dělat, když už bylo vše prohráno.

pro členy a přátele sboru Českobratrské církve evangelické v Horní Krupé a Havlíčkově Brodě

Ježíšův slavný vjezd do Jeruzaléma je provokativní. Vyvolává velká očekávání široké veřejnosti. Že snad se konečně něco pohne, když přijíždí nový král; že nějaký „židovský Obama“ vyřeší všechny krize politické, ekonomické, navrátí věcem pořádek, vyžene římské okupanty a „vláda věcí tvých, se k tobě, lide, navrátí“.

 Kniha přísloví se totiž nám čtenářům otevírá s jasnou zprávou, že ne člověk moudrost, ale moudrost hledá naopak člověka. „ Moudrost pronikavě volá na ulici, na náměstích vydává svůj hlas, volá na nároží plném hluku, pronáší své výroky u vchodů do městských bran.“ Její hlas jakoby zněl na každém kroku. Moudrost hledá, volá, zastavuje, oslovuje. V každé situaci a chvíli.

Otče, jsme někdy jako hromada kostek nakupených bez ladu a skladu. Vše je zamíchané, tvary, barvy. A ty nás každého uchopuješ a dáváš každému své místo v tvé stavbě, v díle tvé spásy a záchrany. Pane, děkujeme za všechno, co nás drží pohromadě, že jsme tu spolu jeden jako druhý. 

Slovo církev má v dnešním běžném slovníku negativní zabarvení. Očima dnešního člověka je církev něco pokryteckého, omezujícího až manipulujícího, úředního, formálního, zisku až moci chtivého, nakonec ale stejně bordelářského a neschopného...

aneb sáňkovací mládež 16.1.2009 u Pelikánů