Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Slabé ženy jdou k balvanu, slabí učedníci mají balvany přikované k noze, k mysli k srdci. Ženy a učedníci působí i poněkud bláznivě. Co s drahými mastmi, když máte hrob zavalený? Ledaže byste chtěly balzamovat svůj obličej proti vráskám. Balzámem zpomalit zánik a zapomnění, na chvíli podržet, co bylo a co není, mohly by si ženy přitom patlání na sebe zpívat.

Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

Zpívejte Hospodinu, dobrořečte jeho jménu, zvěstujte den ze dne jeho spásu, vypravujte mezi pronárody o jeho slávě, mezi všemi národy o jeho divech.“ Ž 96,1-3

Píseň Svítá 373 Nedělní chvalozpěv (667 Dodatek)

Modlitba: Hospodine, Bože a Pane náš, děkujeme za Ježíšův prázdný hrob, děkujeme za jasný signál, že smíme nadále žít pro naději, lásku, odpuštění, milost. Děkujeme, že nemusíme jen vzpomínat na to, co tvůj syn na zemi prožil, ale že smíme hledět kolem sebe v přítomnosti a nacházet jeho stopy a jeho působení. A tak dnes se svědectvím o prázdném hrobě chceme také vzpomínat na to, kdy jsme se ke Kristu přiznali, kdy jsme byli skrze jeho smrt a vzkříšení pokřtěni či konfirmování. Myslíme na to, k čemu jsme se odhodlali, k čemu zavázali. Hospodine, dej nám tu milost poznávat Tě, nacházet pod povrchem běžného. Nechť naše kroky stále vedou k tobě. Skrze Ježíše Krista, který zemřel a byl vzkříšen, aby nám otevřel cestu k tobě.  Amen.

Čtení: Mk 16,1-8

Píseň Svítá 324 Šly zrána ke hrobu

Text: „ Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží. Je psáno: 'Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.' Kde jsou učenci, kde znalci, kde řečníci tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost světa bláznovstvím? Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé. Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených;  ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné; neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic - aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem. Vy však jste z Boží moci v Kristu Ježíši; on se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením, jak je psáno: 'Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu'. ( 1 Kor 1,18-20.25-30)

Kázání

Tři ženy jdou k hrobu. Nakoupily vonné masti, aby pomazaly Ježíše. Aby nabalzamovaly jeho tělo položené do hrobu. Balzámem zpomalit zánik a zapomnění, na chvíli podržet, co bylo a co není. Tři slabé ženy jdou a přitom působí trochu bláznivě. Jdou k hrobu, který je jistojistě zavalen těžkým balvanem. Plné tašky vonných mastí, ptají se, kdo nám kámen odvalí? No jo, ty ženské, napadne muže. A ženy zase v duchu opáčí, no a kde jste vy, siláci? Pod křížem nezůstal skoro žádný. Když přijde na lámání chleba, tak se vždycky zdejchnete. Ženy i učedníci jsou slabí.

Slabé ženy jdou k balvanu, slabí učedníci mají balvany přikované k noze, k mysli k srdci. Ženy a učedníci působí i poněkud bláznivě. Co s drahými mastmi, když máte hrob zavalený? Ledaže byste chtěly balzamovat svůj obličej proti vráskám. Balzámem zpomalit zánik a zapomnění, na chvíli podržet, co bylo a co není, mohly by si ženy přitom patlání na sebe zpívat. A učedníci? Kolikrát slyšeli, že Ježíš musí trpět, zemřít a vstát. Názorněji jim to ukázat nemohl, když rozlomil chléb se slovy: vezměte a jezte, to je mé tělo, které se za vás láme. Teď učedníci sedí doma, zamčení na deset západů, přemýšlí, co se to stalo... Že by Ježíš zemřel?

I Ježíš sám byl na kříži slabý. Sestup z kříže, volají zákoníci s hurónským smíchem. Nesestoupil a zakolísal: „Bože můj, proč jsi mne opustil?“ To bylo řečí: „Já a Otec jsme jedno.“...

Silní a chytří se v tuto chvíli opájejí svou silou a důvtipem. Výborně to zařídili, zbavili se protivníka, odpovědnost je na římském prokurátorovi Pilátovi. Všechno to stihli do svátku nekvašených chlebů. A slabí se utápějí ve své slabosti. Působí žalostně i s tou bláznivou řečí o Božím království.

Silní a slabí, chytří a blázniví. Takový je náš svět, rozdělený do škatulek. Černobílý svět, často proti němu bojujeme, ale často nám nakonec vyhovuje jako jednodušší. V takovém světě žil i apoštol Pavel, ten který jednu části života nezasvětil ničemu jinému, než Ježíšův kříž hlásat, zvěstovat, ale také jej vykládat a interpretovat. Kdysi to byl horlivý pronásledovatel křesťanů. Z podržkabátu u Štěpánova kamenování se stal schopný práskač. Ale najednou z toho černobílého vidění na cestě do Damašku dočista oslepl.

Silní a slabí, chytří a blázniví. Na které straně stojí Bůh? Je mocný a silný, vytvořil svět a umí se do něj pěkně vložit. Jako potopa světa, zemětřesení, jako mocná válečná síla. A najednou do té Pavlovy slepoty se ozve jeho hlas: „Saule, proč mne pronásleduješ?“   Může člověk pronásledovat Boha? Pronásledovaný, udávaný, spoutaný Bůh? Je to vůbec možné? Není to proti všem pravidlům a zákonům? A co Bůh trpící a ukřižovaný?

Silní a slabí, chytří a blázniví. Na které sází Bůh? Ke komu má slabost k silným či slabým? Zcela nekonvenčně se staví na stranu malých, nepatrných a s nimi pak začíná cosi zcela nového. I tak se dá číst Bible: Izrael, maličký národ mezi obrovskými a mocnými říšemi, Noe byl všem jen pro smích a synům odhalil svou nahotu, Abraham notoricky zapírá svou ženu Sáru, ze které se stane stará a bezdětná stařena, Jákob bezvýznamný druhorozený podrazák, Josef prodaný do otroctví, Gedeon z bezvýznamného rodu, David nejmladší a nejmenší Jišajův syn… Marie, neznámá dívka z Nazaretu. Už ona, zdá se vyřkla pravdu, kvůli které jí budou chválit a blahořečit všechna pokolení: "Hospodin rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně. Vladaře svrhl z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou." Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého, řekli bychom spolu s anděly.

Apoštol Pavel nepotřeboval víc vědět: Bůh nevsadil na silné ani moudré a už vůbec na mocné. Boží otisk ve světě není ani tak otiskem skrze schopné a mocné, ale skrze slabé, jakoby bláznivé.

Je to, myslím, moc důležitá zpráva pro nás, jak tu dnes jsme a sedíme. Nejsme zrovna nejchytřejší, nejvzdělanější, nejnadanější, uznávaní, bohatí, významní. A ve víře? ... Neměl si Bůh vybrat jiné lidi? Proč si vybral zrovna nás? Neměl by svůj zvláštní lid povolat z těch významnějších, lépe postavených a vlivnějších? Jenže kříž, kolem kterého se shromažďujeme, nebyl a není reklamou, která táhne. Bůh podle lidských měřítek řečeno jedná bláznivě a proti všem zákonům úspěchu, když zve na úzkou cestu do úzké brány. Ježíš z Nazareta není úspěšný mladý muž, který do třiceti vydělal svůj první milion, neměl naopak, kde by hlavu složil. Bohu zcela zřejmě nejde o počet, zisk a moc. Před těmi, kdo důvěřují především sami sobě a chtějí určovat cestu, po níž mu k sobě dovolí přijít, se skrývá.

Kdo je Boží lid? Především ti, kteří svou slabost vyznají a přijmou ji. Ti porozumí. Kříž přeci není na první pohled nic lákavého: žádná mocná pomoc, žádné tiché vedení, žádné nebeské fanfáry jen trpící Bůh i člověk. To je svědectví o trpícím Bohu? A svědectví o naší víře? Není to o síle, ale o slabosti, nejistotě, zmatenosti... která se dokáže proměnit  v něco pevného, silného, neochvějného.

Apoštol Pavel a my s ním kážeme Krista ukřižovaného, žádná síla v tom není. Neříká se tím „my máme navrch“, nýbrž vlastně řekne „my máme prázdné ruce“.  Nemáme v ruce nic průkazného, vítězného, mocného v obvyklých měřítkách síly fyzické nebo intelektuální nebo duchovní. Vždyť celý příběh o Bohu a víře je bláznovstvím a Bůh stojí v čele tohoto bláznivého projektu. Avšak co je bláznivé, kde se všemohoucí Bůh shazuje a pokořuje, tam je nejhlubší moudrost, tam je největší znamení. Skoro se chce říci, že tak hluboké, aby člověk již nepotřeboval víc zázraků.

Původně slabé a bláznivé ženy, původně ustrašení a nechápající učedníci i dříve fanatický pronásledovatel křesťanů, všichni jsou zvěstovatelé Boha trpícího, trápícího se. Je v tom veliká síla, protože ta, právě ta síla a ne jiná dokáže měnit. To bláznivé, co je jediným znamením Boží moci, je, že slabost zůstane slabostí, a přece budou jedni druhé milovat. Že jedni druhé s jejich vadami je unesou a jedni (všelijak zranění) vůči druhým (třeba jinak zraněným) budou ohleduplní. Není již toto ideální Boží království? Ale vždyť sám Ježíš říká, že nás zastihlo, že nás dohonilo, zastavilo a oslovilo. Bůh vyvolil slabé a bláznivé. Ježíš vstal z mrtvých, žije. A nyní nás slabé, nejisté a hledající zve ke svému stolu, ke své hostině.

Píseň 350 Přemohl Ježíš smrti noc

Večeře Páně

Modlitba

Pane Ježíši Kriste, setkání s tebou jako s vzkříšeným je vzácným ba nejcennějším okamžikem, co smíme prožít. Děkujeme, že na naši snahu přicházíš a odpovídáš. To jen my často děláme věci zbytečné, něco z toho je možná jen hloupé, něco však také zlé, co ubližuje druhým. Prosíme o odpuštění a také chceme odpustit. Smiluj se nad námi, tušíme, že nejsme hodni Tvé pozornosti a lásky. Pane, potřebujeme slyšet tvoje slova života. Víme, že mohou být prázdná, ale také doufáme, že ty sám můžeš promluvit, když si připomínáme evangelium, když se setkáváme u společného stolu. Pane Ježíši Kriste, hledáme tě živého mezi živými, prosíme buď nám přítomen, aby toto naše stolování, stejně jako písně, modlitby, kázání nebyly jen opatrováním starého, ale odrazem tvé živé současnosti a zaslíbené budoucnosti. Otče náš ...

Přijměme pak slovo potěšení a milosti:

Hospodin odpouští tobě všechny nepravosti, uzdravuje všechny nemoci tvé, vysvobozuje od zahynutí život tvůj. Amen.

Jako projev toho, že jsme odpustili a že věříme, že je nám odpuštěno, pozdravme se nyní navzájem pozdravením pokoje…

Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, děkoval, lámal jej a řekl: Vezměte a jezte, to je mé tělo, které se za vás láme. To čiňte na mou památku.

Po večeři vzal kalich a řekl: To je kalich nové smlouvy zpečetěné mou krví. To čiňte, kdykoli z něj budete pít, na mou památku.

Tak tedy pojďte všichni, zván je každý a vše je již připraveno…

Píseň: 178 Krásná je modrá obloha, 553 Můj Pane srdcem Tě i rty

Propouštění:  J 11,25

Ohlášky

Přímluvné modlitby - sešit

Poslání: „ Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem. Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, tehdy i vy se s ním ukážete v slávě.“ (Kol 3,1-4)

Požehnání: „Hospodin je králem navěky a navždy; neopustil nás, nezapomněl. Zjedná pro všechny právo a milosrdenství. Proto se nebojte: Bůh je s vámi, abych vás zachoval. Jeho milosrdenství je věčné.“

Píseň 346 Buď tobě sláva