Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

 Kniha přísloví se totiž nám čtenářům otevírá s jasnou zprávou, že ne člověk moudrost, ale moudrost hledá naopak člověka. „ Moudrost pronikavě volá na ulici, na náměstích vydává svůj hlas, volá na nároží plném hluku, pronáší své výroky u vchodů do městských bran.“ Její hlas jakoby zněl na každém kroku. Moudrost hledá, volá, zastavuje, oslovuje. V každé situaci a chvíli.

Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista

„Budete mě volat a chodit ke mně, modlit se ke mně a já vás vyslyším. Budete mě hledat a naleznete mě, když se mne budete dotazovat celým svým srdcem. Dám se vám nalézt a změním váš úděl - to je výrok Hospodinův.“ (Jer 29,12)

Píseň 442 Pane, dnešek je den chvály

Modlitba: Hospodine, v Pánu Ježíši Kristu náš dobrý otče. Děkujeme ti, že nám dáváš neděli, možnost vyjít ze svých domovů. Nechat za sebou rozličné povinnosti, úkoly, úvazky i starosti. Děkujeme, že osvobozuješ člověka od sebe samého a dáváš mu možnost vidět sebe tvýma očima. Děkujeme, že nám nabízíš sílu neklesat na mysli, když chybujeme, nevzdat dobré úmysly, když se proviňujeme. Děkujeme, že nám nabízíš moudrost, tvou sílu k životu a pro život. Prosíme tě, uč nás skrze to, jak vidíš věci ty, uč skrze tvou moudrost poměřovat náš život, naše činy, rozhodování a výzvy. Kéž můžeme tvůj hlas zaslechnout i v tento den. Tak nám, prosíme, k tomu otevírej naši mysl – nekalkulující, ale milující. Jedině tak tě můžeme poznat. Amen.

Čtení: Mt 25,1-13 Podobenství o deseti družičkách

Píseň Svítá 189 Modlitba krále Šalomouna

Text: Moudrost pronikavě volá na ulici, na náměstích vydává svůj hlas. Volá na nároží plném hluku, pronáší své výroky u vchodů do městských bran: "Dokdy budete, vy prostoduší, milovat prostoduchost, dokdy posměvači budou mít zálibu v posmívání, hlupáci poznání nenávidět? Obraťte se, když vám domlouvám. Hle, nechám na vás proudit svého ducha, uvedu vám ve známost svá slova: Protože jsem volala, a vy jste odmítali, ruce jsem vztahovala, a nikdo na to nedbal, každé mé radě jste se vyhýbali, nedali jste na mé domlouvání, i já se budu smát, až budete v bídě, budu se vysmívat, až na vás přijde strach, až na vás přijde strach jako ničivá bouře a vaše bída se přižene jako vichřice, až na vás přijde soužení a tíseň. Tehdy mě budou volat, a neodpovím, budou mě hledat za úsvitu, a nenaleznou, protože měli poznání v nenávisti a bázeň před Hospodinem si nezvolili, nedali na mou radu, každou mou domluvu znevážili. Budou jíst plody své cesty, přesytí se svými plány. Prostoduché zavraždí jejich odmítavost, hlupáky zahubí jejich netečnost. Ale kdo mě poslouchá, v bezpečí bude bydlet a žít klidně, beze strachu z něčeho zlého." ( Př 1,20-33)

Kázání

Milí přátelé. Dnešní postní nedělí se pro naše společenství otevírá možnost na několik týdnů přemýšlet o moudrosti. Čeká nás v týdnu cyklus biblických hodin a na to navazující nedělní bohoslužby. Moudrost knihy Přísloví.

„Moudrost mi, Pane, dávej, abych po tvé cestě chodil“ , jsou slova písně, kterou mne děti naučily ihned poté, co jsem mezi vás jako farář přišel. Je to nezvyklé, slyšet takovou prosbu z úst dětí. Moudrost obyčejně hledáme, po moudrosti se ptáme až jako dospělí, když přicházejí různé úkoly a zkoušky. Máme obavu, abychom v životě a v důležitých chvílích obstáli. Jako partneři, manželé(ky), rodiče, prarodiče. Hledáme vzory, rady, zkušenosti. V dospělosti už naše babičky a dědečkové častokrát nejsou a u svých rodičů se moudrost hledá nesnadno. Ne že by nebyla. Jen rodiče jsou nám až moc blízko a my máme tendenci se vůči nim vymezovat a dělat věci jinak. Jakkoliv je nakonec děláme úplně stejně dobře nebo špatně.

Jací jsou moudří lidé; jaké mají vlastnosti? Jou tiší, pokorní, laskaví, umí přiznat chybu, jsou rozvážní, velkorysí, vděční, vyrovnaní. Moc dobrých vlastností najednou. "Řekni, kde ty kytky jsou, co se s nima mohlo stát?" Napadne nás. A pak si třeba vzpomeneme, že v dětství na nás někteří tak působili. Letmá vzpomínka na starou paní ze sousedství, která nám s úsměvem vždy dala něco dobrého. Starší pán, co nikdy moc nemluvil, trochu z něj šel strach, ale když poradil, opravil rozbité kolo, stálo to za to. Viděli jsme je dětskýma očima a přijímali dětskou duší: plnou tajemství, úžasu a vlastně nevědomosti. Vnímali jsme je jako moudré lidi, protože jsme je viděli nekriticky, bez znalosti jejich života?

"Jo kdybys hochu věděl", řekli by dospělí, "že ta paní co ti tak přeje, je pěkná drbna, semetrika a kradla šrot z družstva? A ten pán co ti spravil kolo, to bys viděl jakej to vždycky byl frajer, nemakačenko, nálevka a vůbec sprosťák." Nemohou tito lidé nalézt v životě moudrost? A nemohli takoví ve skutečnosti být už dlouho, ale okolí je má pořád ve svých dobře udržovaných škatulkách? Musejí být moudří lidé bezchybní, neustále vytrvalí, trpěliví a vždy vlídní? Jaká jsou měřítka moudrosti?

Kniha Přísloví už na začátku řekne, že počátkem poznání je bázeň před Hospodinem. Na počátku cesty moudrosti je vědomí respektu, pokory a úcty před Pánem Bohem. Když zpíváme píseň „moudrost mi, Pane, dávej, abych po tvé cestě chodil.“ , říkáme, že nám v prvé řadě jde o poznání jeho velikosti a síly, před kterou se musíme sklonit. Bázeň před Bohem je vědomí, že je Bůh větší než já. Jak prosté a přitom často nesnadné podle toho žít.

Nevím, jestli bylo dříve moudrých lidí více. Ví Bůh. Možná jen lidé dnes hledají moudrost častěji mimo oblast křesťanské či biblické víry a tak se s nimi míjíme. Dnešní doba je plná různé často exotické moudrosti. Dnes můžete hledat moudrost v asijských učeních, v amazonském šamanství či u australských domorodců. Hledat se dá s dnešní technikou všude. Mám dojem, že stále více se moudrost hledá únikem z běžného světa. Lidé mají pocit, že tradiční moudrost plynoucí z křesťanství a bible se vyčerpala. Nemá už co říci. Hledat se jezdí do džunglí, pouští, velehor, na pusté ostrovy obklopené mořem. Možná, že je to chyba, když se moudrost hledá někde jinde než kolem sebe a u sebe. Možná je vůbec chybou ji hledat.

Kniha přísloví se totiž nám čtenářům otevírá s jasnou zprávou, že moudrost hledá naopak člověka. „ Moudrost pronikavě volá na ulici, na náměstích vydává svůj hlas, volá na nároží plném hluku, pronáší své výroky u vchodů do městských bran.“ Její hlas jakoby zněl na každém kroku. Moudrost hledá, volá, zastavuje, oslovuje. V každé situaci a chvíli.

Vnímat ji a zaslechnout pak znamená v životě objevit nějakou novou perspektivu, nový pohled na všechno kolem. Kdo hlas moudrosti zaslechne a chce mu naslouchat, vydává se na cestu víry. Na cestu, kde neslyší jen běžné zvuky, písně z radia, vtíravé reklamy, hukot aut a pokřikování dětí na ulici, ale zaslechne i hlas jiný, který jej povolává ze světa hluku do světa hlasu, hovoru, naslouchání, blízkosti. Život víry a z ní plynoucí moudrosti je možnost vidět věci nejen v prostoru, trojrozměrně, ale i v rozměru dalším, čtvrtém, pátém. Vidíme za věci samy, k jejich smyslu a řádu.

Moudrost hledá člověka jako dívka svého milého. Žije, dýchá pro něj, chce jen to nejlepší, snaží se. Natahuje ruce k doteku, objetí. Není neživým, intelektuálně chladným principem, zákonitostí. Je člověku nablízku, takřka na dosah. Hledá posluchače, hledá toho, kdo její ponaučení přijme. Boží moudrost neoslovuje jen rozum, ale i srdce člověka. Nezáleží na inteligenci, vzdělání a dobrém původu. Záleží na otevřeném, milujícím srdci.

Osobní rozměr, blízkost člověku a jeho světu v sobě nese možnost nepřijetí jejího poučení. Člověk neslyší, nevidí, a pokud ano, pak odmítá. Jde dál upnutý na svou představu o moudrosti, která podle něj musí být nutně někde jinde než tam, kde žije. A pro moudrost je to těžká situace. První krize. Jak se zachovat k tomu, komu chcete pomoci a on se obrací zády? I pro volající moudrost to není snadné.

Moudrost konstatuje následky: „budou jíst plody své cesty, přesytí se svými plány.“ Největším trestem není to, když vám uškodí někdo druhý. Ale když vás dostihne vaše vlastní konání. Kdo seje vítr sklidí bouři a co si upečeš, to si také sníš. Panuje shoda o tom, že dnešní světová hospodářská krize je jen ovocem lidské cesty a přesycenost svými plány. Člověk si to vlastně přál. Žít v kupícím se blahobytu nejde jinak, než žít na dluh, žít v ve virtuálním finančnictví, s virtuálními penězi, bez zodpovědnosti a pravidel. Žít bez kázně, bez pokory. A lidská chamtivost se dokonce převlékla do hávu moudrosti. Uznávaný a ctěný finančník, který byl považován za vizionáře, důvěryhodného člověka, ve skutečnosti vymyslel a řídil snad největší podvod v dějinách.

Kdo se staví proti Boží moudrosti, která přemýšlí srdcem, je podle Přísloví prostoduchý a hloupý: „Prostoduché zavraždí jejich odmítavost, hlupáky zahubí jejich netečnost.“ Ten prostoduchý a hloupý není ten prostý, neinteligentní, kterému nebylo dáno pochopit základní skutečnosti a vztahy mezi věcmi. Je to ten, který hlas moudrosti slyšel, slyšel o bázni před Hospodinem, o potřebě kázně a odpovědného života. Nepřijal to, vysmál se tomu, otočil se tomu zády. Slova o zániku bezbožných působí na první pohled nemoudře. Především varují, že mezi bezbožností a smrtí je přímá souvislost.

Moudrost ale zatím stále hledá. Stále ještě mluví a volá. Zatím je stále ještě čas milosti, zatím je čas se k ní obrátit, zatím je čas naděje. „Kdo mě poslouchá, v bezpečí bude bydlet a žít klidně, beze strachu z něčeho zlého.“   To je zaslíbení, které je spojeno s moudrostí od Boha. Každý okamžik našeho života je neopakovatelný, v každém okamžiku se může rozhodnout o našem údělu, o cíli života. Moudrost od Hospodina nám dává možnost ten okamžik nepropásnout.

Moudrost, ta Boží síla, je silou živoucí. Hledá, miluje, hněvá se. Je uprostřed našeho světa, je kolem nás. Stejně jako původce, zdroj moudrosti – Bůh sám. Každá životní situace je plná jeho přítomnosti, každá událost má své moudré řešení. Podobně jako Slovo, které se stalo tělem a přebývalo mezi námi. A to Slovo, Ježíš Kristus, také mluvilo, volalo v ulicích na nárožích. Jeho hlas zní stále. Dokud je na zemi čas, je tu možnost slyšet a přijímat.

Píseň Svítá 408 Ženeme se sami

Ohlášky

Přímluvné modlitby – sešit, Modlitba Páně

Píseň 379 Stvoř srdce čisté, Bože mi

Poslání

„Moudrost shůry je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky. Ovoce spravedlnosti sklidí u Boha ti, kdo rozsévají pokoj.“ (Jk 3,17n)

Požehnání

A pokoj Boží, převyšující všechno pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.

Píseň 485 Král věčný nás požehnej