Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Otče, jsme někdy jako hromada kostek nakupených bez ladu a skladu. Vše je zamíchané, tvary, barvy. A ty nás každého uchopuješ a dáváš každému své místo v tvé stavbě, v díle tvé spásy a záchrany. Pane, děkujeme za všechno, co nás drží pohromadě, že jsme tu spolu jeden jako druhý. 

Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista

„Haleluja. Je tak dobré Bohu našemu pět žalmy, rozkošná a líbezná je chvála. Hospodin buduje Jeruzalém, shromažďuje rozehnané z Izraele, uzdravuje ty, kdo jsou zkrušeni v srdci, jejich rány obvazuje.“ (Ž 147,1-3)

Píseň 196 Co činí Bůh, vše dobré jest

Modlitba: Hospodine, pro Ježíše Krista náš dobrý Otče, jsme někdy jako hromada kostek nakupených bez ladu a skladu. Vše je zamíchané, tvary, barvy. A ty nás každého uchopuješ a dáváš každému své místo v tvé stavbě, v díle tvé spásy a záchrany. Pane, děkujeme za všechno, co nás drží pohromadě, že jsme tu spolu jeden jako druhý. I když čas od času máme sklony dělat, že do tvé stavby nezapadáme, že jsme natolik originální a neobyčejnou kostkou, že ve tvém díle naše místo není. Ty nám ale dáváš také zakoušet, že bez nás naše místo zeje prázdnotou a že všechny ty zvláštní a neobyčejné tvary, které máme, přesně zapadají do celku. Pane, děkujeme, že z nás tvoříš velké a krásné dílo, děkujeme, že nás spojuješ a držíš pohromadě. Prosíme, zpevňuj nás i nadále, naše životy i nás navzájem, ve sboru, v partnerství, v rodinách. Amen.

Čtení: Ezd 1,3-5

Píseň Svítá 284 Radujte se bratři

Text: Pís 8,6-7

Kázání

Slyšeli jsme úryvek z písně o lásce. O lásce mezi mužem a ženou. Čte se často při svatbách. Láska je žár. Je to síla a zároveň veliké tajemství, jak se to děje. Často se do sebe zamilují lidé, kteří se k sobě zdánlivě nehodí, nejsou stejně staří, jsou nestejně bohatí, mají nestejné dosažené vzdělání, nemají stejné zájmy. Jak a proč láska přeskočí? Nikdo ještě nikdy nevysvětlil lépe než Bible. Láska je plamen Hospodinův. Lásku mezi lidmi rozněcuje Bůh.

My v tom dnešním příběhu, děti, ale musíme začít rozvodem. Vlastně začneme žárlivostí. Žár a žárlivost. Podobná slova. Trochu jako had a hádka. Nedávno jsme, děti, na biblické spolu přemýšleli, jaké dobré věci se mohou změnit ve špatné. Mluvili jsme o žárlivosti. Někdy slyšíme od svých rodičů, jak se mezi sebou pošťuchují: „ale miláčku, snad bys nežárlil, nebo ty jsi mi pěkná žárlivka.“ Žárlivost je také projevem lásky, kdo žárlí, dává tím vlastně najevo, že o toho druhého stojí, že ho má rád a že by nerad, kdyby ho ztratil. Ten kdo nežárlí, asi druhého moc nemiluje. Žárlivost je dobrý sluha, ale špatný pán.

Izrael měl svého Boha, Hospodina, který svůj lid miloval – projevoval mu lásku, žár. Na svůj lid ale musel žárlit. Protože ten jeho lid mu byl nevěrný. Chodil za jinými Bohy, většinou bůžky a pověrami. Hospodin se tím trápil, vadilo mu to. Říkal si asi, to je mi pěkný vztah, když ten můj lid je mi nevěrný. I Hospodin to nakonec vzdal. Pokoušel se o záchranu vztahu se svým lidem dlouho, ale nikam to nevedlo.

A tak se stalo, že lid přišel o svého Boha, o své město (Jeruzalém), o svůj chrám a o svou zemi. A aby toho nebylo málo. Dostal se i do zajetí. Nastal veliký rozvod člověka a Boha. Izrael byl v zajetí hodně dlouho. Lidem se stýskalo, po své zemi, po svém chrámu a nejvíc možná po svém Bohu. Litoval vší své nevěrnosti. Začali si vzpomínat na všechny příběhy, které zažili jejich otcové, praotcové, mámy a pramámy. Také si je všechny začali znova sepisovat. Hledali si tak zase všechny způsoby, jak se navrátit ke svému Bohu a jeho slibům.

Ale po nějakém čase se rozkřiklo, že se Izrael může opět vrátit do své země. Král, který se jmenoval Kýros, vydal nařízení, že se Izrael může vrátit do své země. A tak se vydali na cestu. Tak nás přeci jen Hospodin nepřestal mít rád, neopustil nás. Je Bůh žárlivě milující. Stojí o nás. Jeho žár lásky, jeho plamen hoří dál. Říkali si lidé, když se vypravovali na dalekou cestu zpět domů.

Dlouhá cesta má i cíl. Navrátilci stojí na místě, kde býval chrám, všude jen ruiny. Hledají alespoň základy oltáře – dřív než začnou stavět, přinesou Hospodinu oběť. Vyznávají: byli jsme vyhnanci, bloudili jsme vlastní vinou. Nyní jsme zpět díky Bohu a jeho věrné lásce. Přitom si připadali  jako nevěsta oblečená do bělostného svatebního šatu – tak nějak slavnostně a vyvoleně.

A tak se pustili do stavby chrámu. Začali opět budovat zdi na starých základech. Podobně jako když se někdo vrátí k víře svých rodičů, babiček a dědečků. Izraelci opět začali stavět chrám, který stavěli jejich předkové.

Když začali stavět, přišli jejich sousedé, že budou stavět s nimi. Byli to cizinci, které sem dříve přestěhovali jiní mocní panovníci. Jmenovali se Samařané. Moc o Hospodinu nevěděli, měli své bohy, své oběti, své oltáře. Klaněli se Hospodinu, ale i jiným Bohům.... Cože? Ptají se Izraelci, vy se klaníte i někomu jinému? Je nám líto, děkujeme, ale raději nám ve stavbě nepomáhejte.

Možná vám to přijde od těch Izraelců nafoukané, nabubřelé, že nechtěli pomoci od jiných, kteří mají jinou víru. Proto jsem dnes přinesl tuto stavebnici.  Kdyby kostky byly ze dřeva, při malém zachvění stolu by se stavba zbořila. Víte, ten chrám z kostek je docela pevný. Proč? Co jej drží pohromadě?.... Ano taková ta malá kolečka. Bez nich by nic nedrželo. Stejně tak má ten nový chrám držet pohromadě jen vzájemná láska Hospodina a člověka. Jinak to nejde moc dohromady. Stejný vztah drží i náš sbor, naše společenství. Každý z nás jsme trochu jiní a je to dobře (jako každá kostička tady je trochu jiná), ale nás musí pohromadě držet Boží láska. Samařané přicházeli s nabídkou, ale jejich neustálenost v důvěře k Hospodinu by mohla být hrozbou. Chrám, společenství kolem něj, by nebylo pevné. Nedrželo by pohromadě.

Sousedé Izraelců se ale naštvali a začali žalovat králi Kýrovi, že je vyšachovali ze stavby. Tak král stavbu raději zakázal, aby nedošlo k nějakým nepokojům. Izraelci dostali strach, vrátili se do svých domovů a stavba chrámu se zastavila. Roky plynuly. Lidé měli už opravené domy, zakládali zahrady, sady, na chrám zapomněli. Trochu zase zpohodlněli, jejich láska, jejich žár k Hospodinu zase trochu vychladl. Už si nepřipadali jako nevěsta pro svého ženina na svatbě.

Do toho vystoupí proroci Ageus a Zachariáš a znovu jim připomenou. Kde je vaše láska? Vychladl ten váš žár opět? Hospodin vám dává, co potřebujete, jaké máte krásné domy. A co Hospodin, má svůj dům? Pusťte se zase do díla.

Stavba postupovala dále, až měli vše hotové. Z vděčnosti v chrámu pak slavili první Velikonoce, při kterých si připomínali, jak Hospodin vyvedl svůj lid z egyptského otroctví a dal jim svobodu. Skoro plakali radostí, když si uvědomili, jak je Bůh odedávna věrný, milosrdný, žárlivý, ale i plný slitování.

Píseň Svítá 379 Vstaň a hledat pojď tu zem

Ohlášky

Přímluvné modlitby - sešit, modlitba Páně

Píseň Svítá 108 Úžasná láska

Poslání

„Vždyť jste 'okusili, že Pán je dobrý!' Přicházejte tedy k němu, kameni živému, jenž od lidí byl zavržen, ale před Bohem je 'vyvolený a vzácný'. I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista.“ (1 Pt 2,3n)

Požehnání

Bůh dej, aby tě o chladném večeru zahřálo teplé slovo. Bůh dej, aby ti v temné noci zazářil měsíc v úplňku. Bůh dej, abys domů vždy kráčel tou správnou cestou. (irské požehnání)

Píseň 539 Má Pán Ježíš má mě rád