Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

sboru Českobratrské církve
evangelické
v Horní Krupé
a Havlíčkově Brodě

Getsemanská modlitba za nás

„Tu s nimi Ježíš přišel na místo zvané Getsemane a řekl učedníkům: ‚Počkejte zatím zde, já půjdu dál, abych se modlil‘… Tu na něho padl zármutek a úzkost. Tehdy jim řekl: ‚Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou.“

"Co jsem měl pro svou vinici ještě udělat a já pro ni neudělal?" Ptá se Hospodin na trpkými hrozny lidské lhostejnosti, nespravedlnosti a bezpráví. Je to pro něj zřejmě šok, náhlé rozčarování. Tohle nečekal. Na druhou stranu se ptám, co vlastně Bůh od nás očekává?

Jenže si představte, že jako atleti jste obuti do běžeckých treter, propočítáváte pohledem překážky i jednotlivé kroky, jste napjatí. Ale dříve než vyběhnete, se z ampliónu ozve, že jste zvítězili – už je hotovo, vítězství je doma...

Ale to je možná jeden z důvodů, proč všichni tak rádi svátky slaví. Při nich se Pán Bůh nějak zaškatulkuje do určité podoby. Přece se potřebujeme potkávat s tím starým známým – s dítětem v jesličkách a plenčičkách, který zatím nemá nároky; nebo s tím, který už žádné nemá, protože neškodně visí na kříží; anebo s tím, který se nám ze života nějak vypařil, když zmizel z hrobu. Svátky mohou být tedy možností jak se přiblížit, ale také jak před živým Hospodinem zabouchnout dveře.

Vy nevíte, že modlitba je jedinečnou příležitostí k rozhovoru s Bohem? Ani nevím, proč té příležitosti nevyužívám častěji. A vůbec, nechtěli byste poznat něco z naší prastaré a strhující tradice víry, o které si nic moc nepamatuji? Přijďte do našeho společenství ke vzájemnému sdílení, ale moc od toho nečekejte. Víte, každý má dost svých starostí...

S Ježíšem přichází síla, která může lidské životy úplně obrátit naruby, vytáhnout na povrch všechno, co je ukryto někde vespod. Objevuje naději zašoupnutou někde za skříní a víru uklizenou někam na půdu mezi harampádí. Rozfoukává plamen lásky, který mezi lidmi dohasíná. Takový okamžik může ale s člověkem pěkně zamávat, nutí ho opustit dosud žité, opustit dobře vyjeté koleje a vydat se jiným – trochu neznámým směrem...

...Být hmotně zajištěn, užívat si hluboké úklony kolemjdoucích – k tomu stačí jen sebevědomí a pár triků. Vzpomeňme na všechny ty české obyvatele bahamských, seyšelských či jiných ostrovů. Starověký ani dnešní člověk nejen že k osobnímu úspěchu víru v Hospodina nepotřebuje, mnohem více je pro něj zátěží, něčím svazujícím a omezujícím. Vztah s Hospodinem brání oddávat se slastnému opojení ze sebe samého, ze svého vlastnictví a potřeb. To ale až do chvíle, kdy jako třeba Náman...

...Hospodinovo jméno je skryté i zjevené v příběhu Ježíše Krista. A víra je předpoklad, je optikou v tom příběhu vidět něco víc, než příběh potulného podivína, který zakusil, jak bolí justiční omyl. Bez víry, bez jeho nositele ten příběh postrádá smysl. Příběh o Kristově ukřižování má smysl jedině tehdy, když jsme my sami dovedeni pod Kristův kříž a ptáme se: Co já udělám se svým životem tváří tvář ukřižovanému?...

...Podobenství dává odpověď: jestli doopravdy žiji nebo ne, se nepozná v kostele, ale až tehdy, když potkám člověka v nouzi. Až budu na své cestě míjet někoho ubitého - lupiči, ubitého lidskou nouzí, ubitého opuštěností, nepochopením a neláskou, ubitého drogami, svým postižením ba dokonce svými vlastními vinami. V onom setkání či minutí tkví odpověď na otázku po životě...

...dar Božího dětství často přijímáme s podobnými rozpaky, tak jako občas přijímáme dary našich babiček. Když se z krásně zabaleného dárku vyklube třeba kulich nemoderních barev s obrovskou bambulí. Sluší se poděkovat, kolik práce za tou věcí je. Nosit se to ale pak stydíme. Raději bychom přece něco modernějšího. Kulich se moc nenosí. I Boží děti bývají ustrojeni vlastnostmi, které se moc nenosí a mohou působit nenormálně – trochu směšně...