Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Slavíte Pavlínu? Konec prázdnin, to je přece něco jako Silvestr, ne? Rozhodně podoba obou konců je víc než nápadná. Něco se končí, definitivně končí a něco nového se definitivně začíná..Když se může tak halasně oslavovat svátek konce kalendářního roku, náhodou připadající na jméno Silvestr, proč bychom my, kterých se to týká, nemohli slavit podle libosti konec prázdnin. (Pinknerová, H. To pravé místo )

Poprázdninové zamyšlení Miriam o návratu, koncích, začátku a Jairově dcerce.

Píseň: Svítá 137 Čas zaslíbený

Motivační čtení: Pinknerová H. To pravé místo: Jak jsem začala a přestala chodit do práce . Slavíte Pavlínu?, KMS, Praha, 2008

Píseň: Svítá 303 Spí vždyť jenom spí

Text: Lk 8, 40-56

Ježíš se vrací z krajin gerasenských, kde zbavil posedlého člověka zlých duchů (jenž přesídlili do stáda vepřů). Ježíš se vrací, je vítán, očekáván. V životě se taky vracíme z prázdnin, z dovolených, vracíme se domů, vracíme se na mládeže, vracíme se tam, kde nás někdo vítá, očekává nás, kde je nám dobře, kde se na nás těší. Vracíme se i jinak a jindy, třeba na výletě, když bloudíme, když špatně zahneme na rozcestí. V životě je to mnohdy podobné, někdy nezbývá než se vrátit, pokud chceme jít dál, ocitneme-li se ve slepé uličce.

Ježíš se vrací, je vítán. Přichází k němu patrně vážený muž zvaný Jairos, představitel synagogy. Svou vážnost a důstojnost odkládá stranou, padne Ježíši k nohám a úpěnlivě prosí. Zjišťuje, že sám je na život krátký, že si sám nevystačí, že nemůže, co by chtěl – pomoci své nemocné dceři. Prosí o pomoc, podporu a blízkost. Však to známe všichni, kolikrát jsme si uvědomili, že na život sami nestačíme, že nám mnohdy dochází slov, že máme prázdné ruce a nic, co bychom nabídli, ani jak pomohli, nejen tváří v tvář smrti, umírání a bolesti, třeba při setkání s rodiči dětí, které v životě provází nějaký handicap.

Jairos si dobře uvědomuje blížící se konec. S nadějí přichází a doufá. (Ježíš pomůže a uzdraví.)

Příběh bezejmenné ženy v zástupu s Jairovým příběhem zdánlivě nesouvisí, podíváme-li se hlouběji, objevíme vnitřní souvislost, nemocná žena, nečistá, nechtěná, vyloučená ze společenství lidu Božího. Žena, která byla v koncích. Opět přichází s nadějí a vírou, že Ježíš může pomoci. Řekni slovo, řekni slovo, Pane. Stačí se jen tak letmo jemně zezadu dotknout šatu, uzdraveno bude nejen tělo, ale i duše má. Budu moct někam patřit. Po konci přichází začátek, nový život. Končí nemoc, začíná uzdravení, naděje došla svého cíle.

(Opravdové) Setkání s Ježíšem není jen tak, nezůstane bez odezvy. Na hledání Ježíš odpovídá, zajímá se, nalomenou třtinu nedolomí, uzdravuje zlomené tělo, ducha i srdce. A propouští na další cestu, do nových začátků s požehnáním. Jdi v pokoji.

S novým začátkem ženy a naplněním jejích nadějí, končí naděje Jairovi. „Tvá dcera zemřela, už Mistra neobtěžuj. Nemá to cenu, je konec. Všechno jednou končí.“

Proč? Proč se Ježíš zdržoval s tou ženou? Proč nešel hned? Ještě tu nějaká šance byla. Ale teď? Naděje se změnila v beznaděj. Konec, definitivní konec.

Setkání s Ježíšem dává naději do beznaděje. Ježíš uklidňuje zdrceného otce. „Neboj se, jen věř a bude zachráněna.“

Dům smutku:

Setkání s bolestí, bezmocí, utrpením, smrtí přináší slzy, často slzy úlevy, možnost vyplakat ze své trápení, vyjádřit naprosto spontánně, že nemám dost sil, nevím, už nemůžu dál, mám prázdné ruce i srdce.

Obejmutí, vezmutí za ruku dává prožít blízkost. Zas v nové síle povstáváme, ze tmy nás budí tichý svit. Přichází rozednění, vítězné světlo denní, s Kristem chceme vítězit.. Divný to boj byl, život se smrtí krutě se utkávaly v něm. Vstává tvá dcera ze svých nesnází. Beznadějný konec se při setkání s Ježíšem mění v nový začátek. Dozvídáme se o úžasu a bázni přítomných.

Úžas a zděšení jsou příznaky setkání s Bohem. Přímé setkání se svatým Bohem smrtelný, hříšný člověk nepřežije, to věděl už i Mojžíš. Proto přichází nové ujištění pro toho, který prožívá hrůzu a děs: Neboj se! Ze strany Boží to znamená, že tě tohle setkání s Bohem nezničí, že povede k novému začátku. Tak tedy úžas, vděčnost za nový a znovu darovaný život.

Jak to bylo dál se z Bible nedozvíme. Představuji si Jairovu dceru, jejího otce i matku. Bylo jí téměř 12. Ne náhodou je 12 symbolem plnosti. Život měla téměř naplněný. Jak říkával starozákonní vypravěč o praotcích. Zemřel stár a sytý dnů. Jairově dceři k plnosti něco málo možná chybělo, teď může žít ve vděčnosti s vědomím přidaných dnů. Setkání se smrtí člověka poznamená, nabízí nový pohled na svět a celý život tady, který člověk prožívá. Při tomhle setkání možná intenzivněji zažije dotyk věčnosti, odhalení toho, co člověk zůstal dlužen, co potřebovali druzí a nějak víc se přibližuje plnému poznání druhých. Setkání se smrtí vede k bázni, úžasu a vděčnosti za přidané nové začátky. Školní rok, nová setkání, nové dny. Amen

Modlitba:

Pane Bože, děkujeme Ti za prožité prázdniny. Děkujeme za to, že jsi s námi, ať prožívám konce či začátky. Děkujeme, že setkání s Tebou nás nezničí, že nás potěšuješ, že nám vycházíš vstříc, když Tě hledáme. A když Tě, Pane, z jakéhokoliv důvod hledat přestaneme, buď to prosím Ty, kdo bude hledat nás. Prosíme ať naše cesty vedou k Tobě a neztrácíme se ve slepých uličkách. Prosíme buď s námi jako i s těmi, na které myslíme a kteří tu s námi nejsou, po celý další školní rok, provázej nás svým požehnáním. Buď s námi i tento večer a v tuto chvíli, kdy se společně k Tobě takto modlíme: Otče náš, který jsi...

Písně: Svítá 392 Velikonoční

Interaktivní část: Vybrat si jednu postavu a napsat příběh a jeho pokračování z jejího pohledu.