Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Svítá 289 (Řekni, v co doufá srdce tvý)

Čtení

První list Korintským 13, 1-13

Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.

Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.

A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.

Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.

Láska nikdy nezanikne. Proroctví – to pomine; jazyky – ty ustanou; poznání – to bude překonáno. Vždyť naše poznání je jen částečné; až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno. Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské. Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne.

A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska.

• Vzpomeňte si na nějaký citát o lásce (text písně …) nebo nějaký vymyslete.

• Kde se v Bibli ještě píše o lásce? Najděte, přečtěte…

• Přečtěte si úryvek ještě jednou pro sebe a vyberte si větu nebo část věty, která se Vám líbí.

Zamyšlení

Někdy si připadám jako dunící kov a zvučící zvon. Byly ale i chvíle, že bych hory přenášel. Jednu dobu bych všecko, co mám, rozdal a nechtěl nic. A teď bych chtěl zas všechno. Chovám se jako dítě, kterému něco schází, které odmítá jít spát a odmítá vstávat. Ztratí-li, i jen zdánlivě, něco tak vzácného, vidí jen sebe jako v zrcadle a srdce se mu uzavírá. A úplně zapomíná, že „láska je laskavá, nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch a není domýšlivá.“ Lásku nelze vyhrát. „Láska je trpělivá, nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.“ Po pravdě, člověku tím v takové chvíli vskutku moc nepomáhá, spíše naopak. Někomu pomůže zapomenout čas, někomu ne. Někdo najde útěchu v rodině nebo u přátel. A pro někoho je zas východiskem jenom víra, naděje a láska. “Ale největší z té trojice je láska.“ Lásku nám totiž dává Bůh a my tak můžeme mít víru a naději.Taková láska přesahuje nás samotné a zůstává za všech okolností. Nelze ji ztratit. Je nám záštitou pro všechny dny smutku ale i radosti. Často zapomínáme, že ji máme, nebo s ní plýtváme a nevážíme si jí. Ale láska je, i tomu všemu navzdory, stále stejná. Taková je láska má i Tvá. I proto můžeme dál lásku rozdávat, neboť naše srdce má co dát. A potom možná uzříme tváří v tvář a poznáme plně, jako Bůh zná nás…

Modlitba

Pane, děkujeme Ti, že dáváš poznat svou lásku i lásku našich bližních. Prosíme Tě, pomoz překonávat to, co je dětinské. Posiluj nás, ať nezapomínáme, jaká láska ve skutečnosti je. Otvírej naše srdce a nastavuj nám zrcadlo, ve kterém neuvidíme jen sami sebe. Dej nám sílu, abychom nejednali nečestně a nehledali jen svůj prospěch ve chvíli, kdy lásku ztrácíme. Naplňuj naši duši a sviť nám na cestu životem. Amen.

Svítá 318 (Vinný kmen)