Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Když jsem byl ještě školního věku, tak jsem čas od času plánoval útěk z domova. Říkal jsem si, jak budou doma litovat, že na mě byli zlí, jak se o mě budou bát a hledat mě a až mne najdou, jak si mne budou předcházet a hýčkat. Také jste někdy přemýšleli, že utečete z domova?

Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista!

„Hory přinesou lidu pokoj a pahorky spravedlnost. Zjedná právo poníženým z lidu, dá zvítězit synům ubožáka, zdeptá utlačovatele.“ (Ž 72,3-4)

Píseň 259 Navštiv nás, Kriste žádoucí

Modlitba: Hospodine, náš Pane, děkujeme ti za nový den, ve kterém můžeme přijít k tobě. Děkujeme, že můžeme k tobě přijít se vší radostí, vděčností i smutkem a otázkami. Pane, děkujeme, že nás neopouštíš ani v těch nejtěžších chvílích, když někoho zklameme, někomu ublížíme. Ty nás vedeš k poznání pravdy, pokání a odpuštění. Pane, naše životy jsou jako svíce na adventním věnci. Hoří, dávají světlo a teplo. Jednou však zhasnou a my budeme stát před tebou a spoléhat jen na svou víru v tebe. A tak tě prosíme, probouzej v nás touhu tě hledat a s tebou být tak, jak spolu žijí blízcí lidé, přátelé. Dávej nám víru jako základ života, pevné základy, hranice. Amen.

Čtení: Gn 28,10-16

Píseň: Svítá 239 Připravujte cestu

Text: Gn 28

Kázání:

Milé děti, Vážení přátelé, když jsem byl ještě školního věku, tak jsem čas od času plánoval útěk z domova. Říkal jsem si, jak budou doma litovat, že na mě byli zlí, jak se o mě budou bát a hledat mě a až mne najdou, jak si mne budou předcházet a hýčkat. Také jste někdy přemýšleli, že utečete z domova?

Jákob, o kterém jste si děti na nedělce minulý týden vyprávěly, z domova utéct musel, aby si ho nepodal rozzuřený bratr Ezau, kterého Jákob úskočně připravil o výsadu prvorozenectví. Však se ten příběh také objeví v letošním dětském vánočním divadle. Děti jej znají a dospělí, ať se nechají překvapit.

Útěk

Nyní jsme s Jákobem už na útěku. Nejde se mu lehce. Podvedl otce i bráchu. Musel opustit mámu, se kterou byl jedna ruka. Všechno si pokazil. Je sám. Ani neví, kam jde. Tolik se snažil, aby se mu dobře vedlo, žilo, aby měl požehnaný život. Chtěl pro to udělat co nejvíce, ale pokazil to všechno. Utekl z domova a ví, že ho možná bratr hledá. Doufá ale, že ho nenajde. Těžko ho bude někdo litovat.

Sen

Slunce se sklání za obzor a Jákob se uloží ke spánku, pod hlavou polštář z kamene (život je někdy tvrdý). Lehne si a má sen. Ve snu vidí žebřík. Už se vám děti někdy zdálo o žebříku? Je to neobyčejný sen. Vidí žebřík až vysoko do nebe a na něm zástupy andělů jak sestupují na zem a vystupují zpět.

To je zvláštní sen. Jakoby ti andělé nějak se zemí tiše komunikovali. Sestupují na zem, jsou s lidmi a opět vystupují zpět. Spojení se zemí není zpřetrhané a proto ani s Jákobem. Jákob, ač musel utéci z domova, ve snu vidí, že není sám. Jákob jakoby si předtím chtěl vyšplhat k prvorozenectví, k požehnání. Jakoby se chtěl dostat do větší blízkosti k Bohu. Ten žebřík mu naznačuje, že není proč k Bohu šplhat. Hospodin mu k tomu říká: „Požehnám ti, bude z tebe veliký národ. Staneš se požehnáním pro všechny. Nikdy tě neopustím, nikdy se tě nezřeknu.“

Probuzení – kámen

Jákob se trhnutím probudí. Říká si: to bych si ani ve snu nepomyslil, že Bůh zůstává se mnou, i když jsem udělal špatnou věc. Je se mnou i na útěku. A tak vzal ten kámen, na kterém ležel, a postavil ho, aby každý, kdo půjde kolem, věděl: Tady mne potkal Bůh. – To je důležité: Bůh vstoupil do Jákobova života, jemně zaťukal a byl tu. Přišel ne proto, že si to Jákob zasloužil a dobře naplánoval, ale proto, že Hospodin sám chtěl.

Cizina

Jákob se ráno vydá na cestu. Vydá se do ciziny. Už se nebojí, Bůh je s ním. A v té cizině najde svou novou rodinu. Trochu se mu vrátí ta jeho úskočnost, když jeho tchán Lában mu při svatbě se svou milovanou Ráchel podstrčí svou dceru Leu. A tak Jákob musí pracovat mnoho let déle, aby si Ráchel vysloužil. Nakonec si ji vyslouží a jsou spolu šťastní. S oběma ženami má mnoho dětí. Dobře se mu dařilo. I když byl mnoho mil od domova.

V té cizině mnoho věcí poznal a pochopil. Například to, jaké to je, když někdo někoho podvede (Lában). Také poznal, že když člověk něco chce (Ráchel) musí si to poctivě vydobýt, i kdyby mu ostatní házeli klacky pod nohy. Také určitě zjistil, jaké je to dobré, když Bůh žehná.

Když je člověk daleko od domova, má možnost vše vidět s odstupem a nadhledu. Najednou třeba zjistí, jak má druhé rád a jak se lidé mezi sebou zbytečně hádají, jak mezi sebou zbytečně závodí. Když jsem jako kluk jednou utekl z domova, vlastně jsem za chvíli zjistil, že mi je smutno, že jsem malý, slabý. Že potřebuji ochranu a bezpečí. A tak jsem se nepozorovaně vrátil. Všechno sbalené na daleké cesty jsem nepozorovaně vrátil na své místo. A nepozorovaně jsem vplul domů.

Myslím, že podobnou situaci v sobě obsahuje i advent. O adventu si připomínáme čekání na příchod Ježíše. Bez něj bychom si svůj život víry ani nedovedli představit. Jakoby nám chyběl domov, zázemí, bezpečí, rodina. Život bez Ježíše je jakoby život v cizině. Bez jeho učení, příkladu i oběti jsme tu osamělý cizinci. A tak ten adventní čas je každý rok pro nás takovou cestou zpátky domů. Tam kam patříme – k Ježíši. To si připomínáme, když hledíme na Betlém, zpíváme koledy Ježíškovi. On je naším domovem.

Cesta zpět

Jákob se v cizině měl dobře, ale přeci jen, stýskalo se mu. Také asi věděl, že doma nechal nevyřešené problémy a že je bude potřeba uzavřít, odpustit. Čím dál více ho to táhlo zpět. A tak se rozhodl. Vše sbalil, ženy, děti, jmění, stáda a vydal se zpět. Lábanovi se to sice nelíbilo, měl se s Jákobem dobře, když se snažil poctivě žít a pracovat. Ale nic s tím nakonec nezmohl.

Jákob je tedy znovu na cestě. Už není sám, má velkou rodinu, stáda, majetek. Ano, Hospodin mu žehná. Jenže, nechybí tomu ještě něco, aby požehnání bylo úplné? „Budu se muset setkat s bratrem,“ přemýšlí Jákob, „s bratrem, kterému jsem požehnání ukradl. Co mně asi čeká?“ To už je ale další příběh, o kterém si, děti, budete povídat příští neděli. Nechť nás všechny Hospodin doprovází, když vyrazíme na cestu k pokání a odpuštění. Amen.

Píseň Svítá 144 Kde kdo to zná

Ohlášky

Přímluvná modlitba a MP

Píseň Svítá 161 Veselý chvalozpěv

Poslání

„ Nedejte se vést láskou k penězům; buďte spokojeni s tím, co máte. Vždyť Bůh řekl: 'Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.' Proto smíme říkat s důvěrou: 'Pán při mně stojí, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?'“ (Ž 13, 5)

Požehnání