Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Myslíte, že kluci nemají brečet? Víte, je to opravdu k pláči, když z těch kluků, co jim zakazují brečet, vyrostou muži. Muž by se měl naučit brečet. Není to pro něj vůbec nic potupného, když pláče. V člověku se totiž nashromáždí veliký smutek. Někdy je nám něco hodně líto, jste nemocní, někdo nás opustí, něco nás zklame, nebo narazíme na něco, co svou silou nedokážeme změnit.

Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

"Ty jsi ten Svatý, jenž trůní obklopen chválami Izraele. Otcové naši doufali v tebe, doufali, tys jim dal vyváznout. Úpěli k tobě a unikli zmaru, doufali v tebe a nebyli zahanbeni.“ (Ž 22,4-6)

Píseň 353 Aj Pán kraluje, božskou čest maje

Modlitba

Čtení: Zjevení 5,1-10

Píseň  Svítá 215 Chvalozpěv

Text: Zjevení 5,1-10

Kázání

Milé děti, vážení přátelé,

už jste možná někdy slyšeli takové moudro, že kluci nebrečí. Občas můžeme zaslechnout: brečí jenom holky, nebuď bábovka, no tak no, nefňukej...

Myslíte, že kluci nemají brečet? Víte, je to opravdu k pláči, když z těch kluků, co jim zakazují brečet, vyrostou muži. Muž by se měl naučit brečet. Není to pro něj vůbec nic potupného, když pláče. V člověku se totiž nashromáždí veliký smutek. Někdy je nám něco hodně líto, jsme nemocní, někdo nás opustí, něco nás zklame, nebo narazíme na něco, co svou silou nedokážeme změnit. To je pak nejlepší se vybrečet. Dostat to ze sebe. Když někdo v sobě dusí pláč, stává se pak necitlivý k sobě i ke svému okolí. A tvrdé srdce je horší, než srdce plačtivé.

Ten příběh, který jsme před chvílí slyšeli a o kterém si budeme ještě více povídat, je také trochu o pláči. Pláče v něm muž jménem Jan. Jan se dostal do vyhnanství, to samo o sobě je docela hodně k pláči, ale Jan proto vůbec neplakal. Jan byl křesťan, uvěřil evangeliu o Ježíši Kristu. Jenže se stal křesťanem v době, kdy křesťané byli pronásledovaní. A víte proč?

Protože se nepoklonili císaři a jeho trůnu, který si nazval nebeský trůn. Tehdejší římští císaři se totiž považovali za syny Boží. A to je právě ta potíž, klanět se jim, když věříte, že syn Boží je právě Ježíše Kristus. Křesťané se císaři neklaněli, vždyť jsme to také zpívali: neskládejte v mocných naději, v síle jejich, která skály láme. Křesťané se neklaněli ani císařovým sochám, a tak je zavírali, mučili, zabíjeli. V lepším případě je posílali do vyhnanství, do ciziny na nějaký malý ostrov. Jan se takto dostal na ostrov jménem Patmos.

Ale tam na tom ostrově se začali dít zvláštní věci. Jan měl mnoho vidění, ve kterých spatřil věci o konci světa. Byly to věci děsivé, někdy strašidelné. Křesťanům to tak ale nemohlo připadat, protože oni v tom hrůzném už žili. To, co se popisuje v Janově zjevení, neboli apokalypse, je mnohem více popis tehdejších událostí. Jan v těch událostech ale pro Boží lid viděl spíše věci nadějné a radostné. A o nich měl napsat ostatním křesťanům.

V jednom tom svém vidění byl u nebeského trůnu. Těžko tu krásu vylíčit slovy. Každopádně, všechny namyšlené císařské trůny jsou proti téhle nádheře, jakou viděl Jan, jen laciné cetky. A zatímco se císaři klaní a chválí ho jen hrstka jeho služebníků, Jan poznává, že Bohu Stvořiteli, který sedí na trůnu, se klaní a oslavuje ho celý vesmír.

V tom Jan uvidí 7x zapečetěnou knihu, nebo spíše svitek. Nebylo potřeba ho rozpečetit a podívat se, protože byl popsaný i zvenčí. Na tom svitku byly sepsány všechny dějiny člověka. Ten, komu svitek bude předán, ten se ujme vlády na celé zemi. Pán Bůh tedy skutečně chce někomu předat vládu nad světem? Komu? Císaři, nebo jinému císaři?

Najednou se opět ozval hlas anděla: „Kdo je hoden otevřít tu knihu a rozlomit její pečetě?“ Najednou nastalo veliké ticho. Nikdo se nepřihlásil, nikdo se neozval. Nikdo z lidí nejedná podle Boží vůle, aby mu Bůh mohl svěřit takovou moc. Nikdo není hoden.

A najednou Janovi začnou stékat velké slzy po tváři a rozplakal se. Víte proč? No přeci, už jsme si řekli, že Jan byl ve vyhnanství, protože se nechtěl klanět císaři, ani žádnému jinému člověku. Věřil jenom Kristu. Ale ve chvíli, kdy by si měl Kristus převzít vládu nad světem, nikde není. To se opravdu nenajde ani on, ani nikdo jiný, kdo by se ujal vlády? To nám budou navždy jen kralovat ti různí králové, králíci, císařové, krutí, bezcitní, kteří posílají lidi na smrt? Nikde není zastání. Vše je ztraceno, prozrazuje Janův pláč. Není naděje, není žádná radost.

K Janovi promluví nějaký hlas. Neplač, Jane, zvítězil lev z pokolení Judova, potomek Davidův. Jan už si začal představovat vznešeného panovníka ve zbroji, s kopím, mečem, štítem, když najednou před trůnem uvidí Beránka, toho obětovaného, zbitého Ježíše Krista, který pro všechny lidi zemřel na kříži. On ale zvítězil, protože přemohl smrt – smrt, skrze kterou vládnou všichni strašliví králové.

Ano, přeci ten zajásal Jan. Ten, který projevil tak velikou lásku k nám, lidem. Zemřel proto, aby lidi navrátil k Bohu. Není jako pozemští císaři, kterým jde jen o jejich vlastní slávu. Beránek přišel, aby sloužil Bohu i lidem. Jedině ten je hoden tu moc vzít, vzít knihu, vlastně ten svitek a vládnout všem. Právě ten, který zakusil bolest, právě ten, který dovedl plakat nad lidmi i s lidmi. Právě ten, který ví, jak dokáže být život těžký. Jen takový může vládnout celému vesmíru.

Náhle se do toho, ozve mnoho hlasů, nebeští starci, kteří sedí kolem trůnu, pokleknou, mají v ruce loutny a mnoho modliteb pozemských lidí. A ty všechny naše modlitby začnou zpívat. Zpívají novou radostnou píseň. Krásnou píseň, kterou oslavili toho zbitého Beránka, který jediný může usednout na trůn a kralovat všem lidem, celému světu. Byla to krásná a povzbudivá píseň. To, co Jan v nebi vidí, je moc důležité. Vlastně nám tím říká, že z našich modliteb oslavující Pána Ježíše Krista vznikají v nebi krásné písně.

Jan si tu píseň pořád ještě pro sebe pobroukává, a už to píše svým bratrům do různých křesťanských sborů. Píše, co viděl a slyšel. Píše jim veliké povzbuzení. Všechny pozemské trůny jsou podřízené tomu nebeskému a Bůh nedá nikomu jinému než Kristu na ten trůn usednout.

Tak vidíte, jak je někdy důležité se rozplakat, pustit ze sebe nashromážděný smutek a bolest. Na Janův pláč odpověděl Bůh a ukázal mu velikou posilu, která je pro všechny lidi. Králů král nesedí ani ve Strakovce, ani na Pražském hradě, ani v Bruselu, ale v nebi. A ten králů král je právě zbitý a obětovaný Beránek. Jemu patří čest i sláva a především naše chvály.

Píseň Svítá 108 Úžasná láska

Ohlášky

Přímluvné modlitby a modlitba Páně

Píseň Svítá 360 V nebi je trůn

Poslání: „...plni Ducha zpívejte společně žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Zpívejte Pánu, chvalte ho z celého srdce a vždycky za všecko vzdávejte díky Bohu a Otci ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.“ (Ef 5,19n) 

Požehnání

Píseň 419 Mocný Bože při Kristovu