Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

 Milí přátelé, sestry a bratři, když jsme tento týden společně na biblické hodině četli v Knize přísloví úryvek nazývající se „Královská přísloví“, zračil se na tváři některých z nás rozpačitý úsměv. Tento víkend měl být původně volební, jakkoliv jsme původně měli volit v červnu. Půjdeme volit tak, jak bylo plánováno původně. Pokud nás tedy mezi tím nezastihne ještě nějaký jiný termín, u kterého netušíme původ. Ale možná by se nakonec z termínu původního stal opět původní.

Milost vám a pokoj od Boha otce našeho a Pána Ježíše Krista

„Bože, předej své soudy králi a svou spravedlnost královskému synu, aby obhajoval tvůj lid spravedlivě a tvé ponížené podle práva. Hory přinesou lidu pokoj a pahorky spravedlnost. Zjedná právo poníženým z lidu, dá zvítězit synům ubožáka, zdeptá utlačovatele.“ (Žalm 72,1-4)

Píseň 72 Své, Bože, soudy dávej králi (1-3)

Modlitba

Čtení:

„Líbí-li se Hospodinu cesty člověka, vede ku pokoji s ním i jeho nepřátele. Lepší je maličko se spravedlností než mnoho výtěžků s bezprávím. Člověk uvažuje v srdci o své cestě, ale jeho kroky řídí Hospodin. Na rtech králových je božský výrok, při soudu se jeho ústa nezpronevěří. Vahadla i správné misky patří Hospodinu, všechna závaží jsou jeho dílem. Králům se hnusí svévolně jednat, vždyť spravedlnost upevňuje trůn. Králové mají zalíbení ve spravedlivých rtech, a toho, kdo mluví přímo, milují. Královo rozhořčení je poselstvo smrti, ale moudrý muž je usmíří. V jasné tváři králově je život, jeho přízeň je jak oblak s jarním deštěm.“ (Př 16,7-15)

Píseň: 443 Přijď králi věčný náš

Text: „Když byl Jan uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a kázal Boží evangelium. Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu." (Mk 1,14-15)

Kázání

Milí přátelé, sestry a bratři, když jsme tento týden společně na biblické hodině četli v Knize přísloví úryvek nazývající se „Královská přísloví“, zračil se na tváři některých z nás rozpačitý úsměv. Tento víkend měl být původně volební, jakkoliv jsme původně měli volit v červnu. Půjdeme volit tak, jak bylo plánováno původně. Pokud nás tedy mezi tím nezastihne ještě nějaký jiný termín, u kterého netušíme původ. Ale možná by se nakonec z termínu původního stal opět původní. Jak vidíte, slůvko „původně“ má v naší politice poněkud mlhavý obsah.

A tak, když jsme četli z Písma slova o tom, že „na rtech králových je božský výrok, při soudu se jeho ústa nezpronevěří“ a že „králům se hnusí svévolně jednat, vždyť spravedlnost upevňuje trůn“ , řekl jsem si, že se k tomu musím v neděli vrátit. Vždyť u těch slov nás může napadnout otázka, ke které skupině textů tato královská přísloví náleží. K textům s nadpisem: „Jak to velmi vzácně bývá“, nebo „Jak by to mělo ve skutečnosti být a nikdy není.“

Podívejme se do doby, kdy tato moudrost vzniká. Možná nás už dopředu napadne, že v biblických dobách to bylo jiné, vždyť všichni byli „lidé věřící“, chodili pravidelně do synagogy, Boží zákony se učili nazpaměť již od malička a královský úřad v mnohém zastupoval přímo Hospodinovu moc. Sama Bible ale dlouhý seznam bohabojných králů neobsahuje. Jako šafránu jich bylo a snad kromě krále Jošijáše, který v 7. století navrátil do země Desatero a čistý kult Hospodinův, všichni ostatní králové neprošli bez ztráty květinky.

A ti králové, co spravedlnost brali jako přítěž, hýří důmyslností, jak podrazit bráchu, alespoň ho oslepit, zbavit mužství, když ne přímo zavraždit. A tak se opět vracíme ke slovům z královských přísloví: „Králové mají zalíbení ve spravedlivých rtech, a toho, kdo mluví přímo, milují.“ Působí bezradně dnes a musela působit bezradně i tehdy. Nebo snad už se vám někdy stalo, že jste napravili padoucha tím, že jste se před ním klaněli se slovy, jak jsi spravedlivý, moudrý a upřímný?

On to tedy ani za časů králů izraelských moc nikdo nedělal. Boží proroci Nátanem počínaje přes Eliáše a Jeremiášem konče nedělali nic jiného, než králům pravdivě nastavovali zrcadlo. Proto byli stále na útěku. A tak biblické královské přísloví můžeme nadepsat slovy: „Jak to mělo být a velice vzácně také bylo.“ To ale nic nemění na tom, že královský úřad, tak jak jej Hospodin dal Izraeli, měl podobu právě ideální. Král byl garantem Božího zákona a vykonavatelem spravedlnosti. Měl žít v těsném kontaktu s Hospodinem, aby věděl, jak dobře vládnout. Od Boha měl získávat moudrost k panování.

Jenže onen pomyslný ideální trůn obsazen nejspíš nikdy nebyl. Možná právě proto lid Boží, Izrael, čas od času propadal do iluze, že je ten spravedlivý král na cestě. Čas od času chtěl už už tu staletími neobsazenou stoličku obsadit nějakým královským pozadím. Těch pokusů bylo mnoho. Dokonce i po zaniknutí davidovské dynastie, když se k moci na chvíli dostane dynastie „neurozených a zbožných“ hyrkánovců“, to trvalé opojení nepřinese. Hyrkánovci, kteří vyženou upadající seleukovce (to byli ti, kteří získali coby vojevůdci Alexandra Makedonského Izraelskou zemi), pro zemi ani oni nepřinesou trvalý pokoj. Právě naopak, začnou se vyvražďovat mezi sebou úplně stejně jako „davidovci“. Stolička byla stále prázdná a Boží spravedlivý král nikde. Dá se říci, že příběhy celých staletí, které popisují biblické texty, se nese otázka: „Jak jsi to, Hospodine, s tím vyvoleným králem vlastně myslel?“

Kladli si ji lidé i v době Ježíšově. Ti toho krále, toho pomazaného mesiáše nepřestali vyhlížet. Možná jej vyhlíželi zase o něco víc. Vždyť už v době Ježíšova narození se začalo cosi šuškat. Jeden takový v osobě toho Nazaretského Ježíše skutečně přichází, doslova přijíždí. Jako nový král do Jeruzaléma. Lidé před něj kladli pláště, mávali zelenými mávátky a volali: „Hosana synu Davidův“. Jenže tak nějak nepostřehli, že tento nový král přijíždí na oslu, na tvoru, se kterým žádnou válku nevyhrajete, neboť osel útočí jen na bodláky.

Ježíš celou dobu, co veřejně působí, se snaží lidi odvrátit od běžného očekávání. Od žhavých zpráv na tržištích, od palcových hlášek v městských branách či u studní. Neobracejte se ke královským palácům, nečekejte království v podobě, jak ho znáte odjinud. Nečekejte, že to království spravedlnosti, míru a pokoje vám bude panovat zde na zemi z rukou lidských králů. Dejte císaři co je císařovo. Plaťte daně, dávejte vrchnosti, co jste jim slíbili, ale moc od toho nečekejte a vůbec neskládejte v mocných naději. Mocným tohoto světa jde o moc a nikoliv o vás. Obracejte se přímo k Hospodinu, co má pro vás připravené...

 „Přiblížilo se království nebeské, věřte evangeliu“ , říká Ježíš. Ježíš používá slovo království záměrně. O té skutečnosti, která se k nám blíží od Hospodina nenazývá Eden, ztracený ráj, ani báječný bál... o hostině mluví jen v podobenstvích. To k čemu je člověk pozván a nasměrován se jmenuje království. Není z tohoto světa a přeci je pro tento svět. Toto království se rozhodně neprosadí demokraticky, jakkoliv je důležité, aby jej lidé demokraticky přijali. Jeho král nezvítězí na kandidátce ve volbách, prosadí se tak jako tak, ale je důležité, aby jej lidé zvolili za svého krále jedním velkým preferenčním hlasem ve svém srdci. Na trůn tohoto království pomalu usedá Ježíš sám, když do něj vejde tak, jak se do něj chodívá – skrze smrt.

A přece toto království, do kterého se vchází výhradně posmrtně, má dosah už v dnešní době. Jeho moc lásky, milosrdenství a pokoje proniká už do světa našeho. A právě z toho člověk může a má žít. K Božímu království se obracet a od něj brát optimismus a radost zvláště v časech, kdy králům tohoto světa nerozumíte a vlastně ani rozumět nechcete. To rozhodující pro království nebeské se neděje na královských stolcích, ale v lidském srdci. S Boží pomocí to může vypadat i tak, jak říká přísloví chvíli předtím, že „Líbí-li se Hospodinu cesty člověka, vede ku pokoji s ním i jeho nepřátele.“ To je vize, skrze kterou se zaručeně vzdálíte denním zprávám, půtkám a přestřelkám. Líbit se svým životem Hospodinu. To je cesta kterou nám ukazuje pánů Pán a králů Král. A my máme dát císaři, co je císařovo, platit daně a požadovat jejich moudrou správu. Ale víc čekejme od Hospodina, co má pro nás připravené.

Píseň 607 Bůh je náš Pán a král

Ohlášky

Přímluvné modlitby - sešit

Píseň 694 V království Božím místa dost.

Poslání „Bojuj dobrý boj víry, abys dosáhl věčného života, k němuž jsi byl povolán a k němuž ses přihlásil dobrým vyznáním před mnoha svědky. Vyzývám tě před Bohem, který dává všemu život, a Kristem Ježíšem, který vydal svědectví svým dobrým vyznáním před Pontiem Pilátem, abys bez poskvrny a výtky plnil své poslání až do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Jeho příchod zjeví v určený čas požehnaný a jediný Vládce, Král králů a Pán pánů. On jediný je nesmrtelný a přebývá v nepřístupném světle; jeho nikdo z lidí neviděl a nemůže uvidět. Jemu patří čest a věčná moc. Amen.“ (1 Tm 6,12-16)

Požehnání

Píseň 579 Ó králi věků důstojný

Bonus: Několik krátkých paralel k tehdejší době. Jestli bude někomu připadat, že ta Ježíšova doba je na hony vzdálená té dnešní neustále předvolební a stále ještě nevolební poslechněte tyto paralely.

Izraeli vládnou Římané. Je to říše, která vymyslela především mnoho úředníků a mnoho úředníků nevymyslelo nic lepšího než mnoho lejster a pečetítek. Pečetítka mají moc dnes a měla moc i tehdy. A také dobře a často vynášela. My tomu říkáme korupce. Nadvláda Římanů nad Izraelem není ideální, ale na druhou stranu, Izrael je pro Řím rozvojovou příhraniční zemí, tak si je snaží udobřit. Ze svých strukturálních římských fondů zakládá nová města, staví vodovody, kanalizace, silnice, tržiště, lázně, školy, usidluje zde svou tehdy dokonalou armádu. Přináší své někdy až moc propracované římské právo.

Izraelská provincie, má samozřejmě i svého krále. Ale zrovna v době Ježíšova života ten císař co vládne v Bruselu- promiňte v Římě se zdá být mnohem lepším králem než ten co vládne v Praze na Hradčanech- promiňte v Jeruzalémě. Král Pan domácí je takový rozmařilý exhibicionista, který by tak rád hýbal děním v celé říši a obracel k sobě zrak celého světa. Rád mluví o národních zájmech a varuje před ztrátou státní suverenity, ale jaksi pozapomněl, že Izraelské království mělo suverenitu snad jen tehdy, když mocné říše spaly nebo se uzavřely do svých problémů. Šušká se, že zejména manželka má na tohoto krále silný vliv, zejména když tančí, to padají hlavy různým křtitelům.

I vzdělání má v Ježíšově době pachuť hořkosti. Vždyť vzdělanci, zákoníci, kněží studují jen pro své vyšší postavení a finanční výhody. Když si připomeneme, co se děje nyní na plzeňské právnické fakultě, říkáte si, že tento mok má skutečně pořádný říz. Jen raději tímto hadovým prazdrojem zkorumpovanosti nedobývat světové trhy.

Očekávání bylo v časech Ježíšových napjaté také jako dnes, kdy spousta lidí vkládá očekávání do mnohých "spasitelů". V současné době třeba do dobrotivého politika s knížecím původem. Na svých plakátech má napsáno, že když se mluví hlouposti, tak spí. Onen kníže sám nakonec říká, že zaspal, kdy jeden z předních mužů jeho strany slíbil, že za milion bude víc hracích automatů a tím více závislých jedinců a rozpadlých rodin. Tak se obávám, že náš milý spící kníže českému království žel poslouží podobně jako blaničtí rytíři.