Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

článek íránského novináře Amira Taheri, který vnáší trochu světla do pro většinu lidí nesrozumitelného konfliktu

Konflikt v Gaze vyvolalo přesvědčení Izraele, že nynější status quo je nepřijatelný a je nutno ho změnit. Hamas, od jeho puče před dvěma lety, uzavřel Gazu pro všechny palestinské organizace, které přijaly vytvoření dvou států. Proto Izrael a vláda prezidenta Mahmouda Abbase na západním břehu Jordánu nemohou obnovit vyjednávání, která by vedla k vytvoření palestinského státu vedle Izraele, píše v deníku Times konzervativní íránský autor Amir Taheri.

Je důležité, že Hamas uzavřel alianci s Íránem založenou na strategii prezidenta Ahmadinežáda, který chce "vymazat Izrael z mapy světa". Cíle Izraele jsou jasné: ukončit raketové útoky, otevřít Gazu dalším palestinským organizacím a eliminovat přítomnost Íránu. Vytvořit nový status quo, v němž nebude Hamas v Gaze dominující silou.

Hamas však nechce ukončení izraelské okupace. Hamas chce likvidaci státu Izrael, protože Hamas je součástí panislámského hnutí s globálními mesiášskými ambicemi.

Hamasu nijak nezáleží na Palestině ani na tom, že by se měla stát samostatnou státní jednotkou. Hamas je arabská zkratka pro Islámské hnutí odporu. Toto hnutí nepovažuje Palestinu za samostatný národ, ale za malou součást velké globální komunity věřících. Láska k Palestině je pro ně falešnou láskou, uctíváním "falešného boha". Palestinské nacionalisty, jako je palestinský prezident, považuje Hamas za zrádce islámu.

Pro Hamas je Palestina součástí kauzy a nikoliv politický projekt. Není možno vyjednávat s kauzou, která o sobě tvrdí, že byla posvěcena Bohem, zejména pokud odmítá samotnou legitimitu partnerovy existence.

Palestinci trpěli dlouhá desetiletí, protože jejich vedoucí představitelé spojovali problém Palestiny se soupeřením supervelmocí, při němž se Palestina stala jen heslem a záminkou. Teprve r. 1990 se podařilo Palestincům, vedeným organizací Fatah, nově definovat Palestinu jako teritoriální konflikt mezi dvěma sousedícími státy a nikoliv už jako konflikt civilizací. Tato nová definice vedla k dohodě z Osla a k vytvoření Palestinské správy - prvních kroků k vytvoření palestinského státu.

Hamas ale tuto novou definici odmítá a snaží se udělat Palestinu náboženským problémem v islámském "globálním boji proti nevěřícím". Mnoho Palestinců to považuje za zradu jejich národních aspirací. Nechtějí být obětním beránkem panislamistických globálních ambicí tak, jak byli obětním beránkem panarabismu v šedesátých letech.

Omezit moc Hamasu by prospělo nejen Izraeli, ale i palestinskému lidu, zejména obyvatelům Gazy, kteří jsou vězni totalitního státu, ochromeného korupcí a nekompetencí.

Hamas ale je monstrum s mnoha hlavami. Jedna hlava představuje tu část Hamasu, která se zabývá sociální pomocí, zdravotnictvím a školstvím. Hamas vyhnal více než 200 zahraničních nevládních organizací, ovládl nezávislé kliniky a školy a infiltroval své lidi do mezinárodních pomocných organizací.

Druhou hlavou je politická síť Hamasu, které se podařilo získat 46 procent hlasů v jediných svobodných volbách, které kdy v Gaze proběhly. Není jisté, jestli by se podařilo Hamasu dosáhnout takového vítězství v příštích volbách.

Třetí hlavou Hamasu je jeho síť podnikatelů. Ta ovládá celou ekonomiku v Gaze.

A za čtvrté, existuje teroristická organizace Hamas, polovojenská síť asi 20 000 mužů a žen, kteří poslouchají jen své přímo nadřízené velitele. Právě tuto část se snaží naverbovat Teherán.

Letos se v Palestině mají konat nové parlamentní a prezidentské volby. Palestina je rozdělena mezi oblast ovládanou Hamasem v Gaze a Fatahem na Západním břehu Jordánu, takže je nepravděpodobné, že by mohla vzniknout jednotná vláda, usilující o palestinský stát. Změna statu quo v Gaze by jim mohla dát šanci.

článek z Britských listů: http://www.blisty.cz/2009/1/9/art44665.html

soukromý komentář: Na druhou stranu je potřeba si nalít čistého vína na straně naší, evropsko-americké většinově křesťanské. Jak často lokálních konfliktů zneužíváme pro své mocenské, ekonomické zájmy (abychom měli kam vyvážet hromady vyprodukovaného sboží)? Jak často lokálních konfliktů zneužíváme pro své mesiášské projekty? A nebo jen používáme meisášský slovník pro vlastní mocenské zájmy (jako např. slova o "křižácké válce proti terorismu" z úst G.W. Bushe), což je ještě zrůdnější. Křesťané se často modlí za svět Islámu. Modlí se ale za to, aby Islám byl skutečně náboženstvím míru, pokoje a tolerance (aby byl tím, čím chce být on sám), nebo aby přijal Pána Ježíše jako Spasitele (aby byl tím, čím chceme my). Pokud se budeme modlit za tohle a muslimové z druhé strany za to, abychom přijali Mohameda jako nejvyššího proroka, nic se nezmění - není možný pokrok ani sblížení. V prvé řadě by nám mělo jít o každého člověka, o jeho život, o jeho víru. Pokud žádnou nemá, nabídnout mu takovou, jakou jsme poznali, že je dobrá a správná.