Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

 Přepsaná druhá část kroniky evangelického sboru v Horní Krupé, tak jak do ní zapisovali poznámky zde sloužící faráři.

" Ladislav Šoltézs, farář v Horní Krupé r. 1877 – 1926. Nar. 26.1. 1854 ve Velenicích jako syn faráře Gersona Šoltézse. Osiřel v 6 letech, podporován dobroditelkami, navštěvoval školu 1868 – 1871 v Senicích, Pruské Slezsko, gymn. ve Svidnici, Frankfurtě n. O., v Těšíně, kdež r. 1872 maturoval. Bohoslovecká studia v německém Halle, Tübingen, ve Vídni, v Štrasburku, a Lausanne. Dne 25. 8. 1878 ordinován spolu s Al. Jelenem jako vikář seniora Janaty pro Nymburk p. círk. radou Tardym. R. 1882 odešel do Krupé, kdež působil až do své smrti 1.12. 1926. Ve studiích neobyčejně vynikal. Radili mu věnovati se akademické dráze, ale pro nedostatek prostředků volil chudou faru. Byl svoboden, povahou i prací Karafiátovi podoben. Založil kazatelskou stanici v Německém Brodě." (z knihy Jubilejní kniha českobratrské evangelické rodiny 1781-1931)

První duchovní správce sboru Hornokrupského dp. František Smetánka dalších zápisek o svém úřadování v této církvi, které trvalo ještě do roku 1881, již neučinil. Měl sice takový úmysl, nebo když se v říjnu r. 1881 odebral jako farář na své působiště nové do Německého (dnes Sněžné) na Moravě, vzal tuto památní knihu ssebou, aby ji doplnil, a ačkoli později od jeho nástupce několikráte reklamována byla, předce ji nevrátil. Teprv po jeho smrti, jež nastala v listopadu 1903 v Německém, vrátila ji jeho vdova k opětovné žádosti tehdejšího duchovního správce Hornokrupského, Lad. Šoltésza. Tento jest druhý farář tohoto sboru, rodem z Velenic u Poděbrat, narozený 26. ledna 1854. Po odbytých studiích stal se pomocníkem dp. Jana Janaty, seniora a faráře v Chlebích srpnu r. 1877. Rok na to byl ordinován a přistěhoval se do Nymburka jako kazatel pro kazatelskou stanici Nymburk a Poděbrady. V Nymburce pobyl 4 léta, načež byl zvolen za faráře v Horní Krupé dne 12. května 1882; potvrzen dne 6. července téhož roku přistěhoval ze dne 17. srpna a inštalován dne 10. září 1882 důst. p. seniorem J. Em. Szalatnayem z Velimi. Kurátorem sboru byl tehdy br. Josef Štěpán z Volešné č. 26, učitelem pan Josef Kozák, rodem z Řestok u Chrudimi. Sbor nedávno teprv zaplatil své dluhy ze stavby fary a zakoupení č. 39. pro školu vzniklé. Měl jen slabý začátek církevního fondu a čítal sotva 369 duší.

Roku 1884 postaven v kostele nový stůl Páně z podstavce pískovcového a mramorové desky. Náklad z větší části nesl br. Josef Štěrba z Horní Krupé č. 48, jenž nejprve k tomu vůli věnoval na památku své ve Vídni zesnulé dcery Antonie 25 zl, pak stůl z Chrudimi na své útraty přivezl a ještě 6 zl. na postavení dal. Zbytek nákladu nesla církev; celý stůl stál 46 zl. 35k.

Roku 1886 zřízena umrlčí komora (márnice) na hřbitově nákladem 277zl 12k.

Velký požár v Horní Krupé

Dne 29. listopadu 1888 o velkém požáru, jenž vznikl v č. 28, vyhořela i naše evangelická škola vedle jiných 7 čísel, z nichž 4 patřila evangelíkům. Dne 3. února 1889 ve schůzi sboru usneseno stavěti školu od základu novou a usnesení toho během r. 1889 provedeno. Rodina p. učitele Kozáka přebývala za čas stavby školy na faře, kdežto vyučování se dělo v sále za tím účelem od majitelky paní Emilie Herrmannové najatém. Škola postaven z milodarů od tu – i cizozemských bratří poskytnutých. Také jeho Veličenstvo císař Frant. Josef I k naší žádosti daroval nám 100 zl. ze svých soukromých prostředků. Stavbu provedl p. stavitel František Kruml z Chotěboře. Domácí členové sboru zdarma zbourali zbytky staré školy, vykopali základy k nové budově, přivezli kamení do základů, darovali potřebné stavební dříví a konali vůbec všecky k k stavbě nutné povozy bezplatně. Nová škola byla pak dne 8. září 1889 od místního duchovního správce slavnostním způsobem účelu svému chválou a s díkčiněním jakož i s vroucími prosbami k Hospodinu za hojného účastenství evangelíků i katolíků odevzdána.

Presbyterstvo sestávalo tehdy z těchto členů: Josef Štěpán z Volešné č. 26, kurátor Fr., Beran z H. Krupé č. 2, círk. pokladník Václav Štěrba z H. Krupé č. 48, školdozorce a školní pokladník Jan Blažek z Čachotína č. 22, starší, Matěj Blažek z Volešné č. 62, Matěj Blažek z Volešné č. 1 a Josef Blažek ze Skuhrova č. 20.

V nové škole přebýval a učil pan Josef Kozák ještě téměř 9 roků. Netěšil se  právě pevnému zdraví – pocházel z rodiny souchotinářské a pokašlával již delší dobu, až v květnu r. 1898 následkem nastuzení na houbě, jejíž náruživým milovníkem byl, rozstonal se zánětem plic a v 8 dnech zemřel dne 27. května 1898 ve věku 47 let. Pohřeb jeho konal se za nesmírného účastenství domácího a okolního obyvatelstva dne 30. května na II. svátek svatodušní odpoledne. Zpěv řídil p. Josef Kadlec někdejší 1. učitel na zdejší škole, toho času správce školy kdesi na Moravě ve sboru Velkolhoteckém; kázání slova Božího a ostatní služebnosti vykonal místní duchovní správce.

Pan učitel Kozák zanechal vdovu a 4 dítky a poněvadž opomenul za svého života státi se členem českého evang. učitello-vdovského ústavu, neměla jeho vdova žádných nároků na pensi z této strany a také vzdor její žádosti žádná jí nepovolena. Aby však od církve úplně opuštěna nebyla a také sbor bývalému učiteli svému vděčnost svou aspoň poněkud osvědčil, přiřknuta paní vdově jeho, Anně Kozákové, ve schůzi hlasovných oudů ze dne 19. června 1898 roční pensička 40 zl, to jest čtyryceti zlatých v.č. Mimo to zadává pro ni farní úřad o podporu ze státního paušálu, odkud se jí taktéž 40 zl. ročně dostává.

Nástupcem p. učitele Kozáka stal se p. František Brodský, před tím podučitel v Krábčicích, který však pouze 2 léta při zdejší škole vytrval, totiž od září 1898 do září 1900, načež se odebral do Vsetina na Moravě.

Po odchodu p. Frant. Brodského zvolen za učitele a správce školy pan František Marek, rodem z Čermné u Lanškrouna, před tím podučitel v Předhradí u Velimi, který také v září 1900 úřad svůj nastoupil.

Roku 1898 ještě zaznamenati sluší, že tehdy založen fond na vystavění věže při zdejším chrámu Páně, a sice daroval k tomu účeli prvních 5 zl. jeden z bývalých žáků Kozákových, který však nechtěl být věnován.

Vznik budoucího sboru Církve Bratrské v Horní Krupé

Osudná doba pro náš sbor započala r. 1901 vniknutím tak zvaných svobodných reformovaných, vlastně kongregacionalistů do naší církve. Sekta tato začala svou práci původně v Praze za vedení Dr. A. W. Clarka od congregation mission boardu v Sev. Americe. Když pak se k ní někteří Češi přidali, začala se šířit i na venkově, zvláště mezi evangelíky. Průkopnickou práci konala jí původně „Betanie“, časopis svob. ref. církve, jejž na začátku i sami duchovní správcové ku čtení a odbírání odporučovali, pak také kolpoltéři brit. bibl. Společnosti, pokud náleželi k svob. ref. církvi. Do našich sborů vnikli nejprve ve Strměchách, Pusté Rybné, Buřině, Proseči a Krouně, na Moravě pak v Nosislavi a ve Vanovicích. Konečně přišla i Horní Krupá na řadu. Před Vánocemi r. 1900 objevil se v našem sboru Václav Kučera, kolportér brit. bibl. Společnosti, člen svob. ref. církve, rodem ze Záboře u Proseče. Týž sám bývalý evangelík ref. znepokojil mysli některých oudů hesly o znovuzrození, modlení se zpaměti atd. a tak přiměl je k oddělování se od společného shromáždění a k pěstování separátních schůzí. On jim také přinesl formuláře odstupu a skutečně v roce 1902 odstoupili první přivrženci domněle nového učení od církve evangelické ref. k církvi svobodné reformované, toho času ještě státem neuznané. Odstoupilo jich něco přes 20; také cirkev kat. ztratila některé členy, k Dolní Krupé neb ke Skuhrovu patřivší. Odstouplí zařídili sobě vlastní shromáždění v Horní Krupé i ve Volešné, kdež se střidavě scházejí. Roku 1906 došlo však i mezi nimi k roztržce, aniť někteří se spravují správci duchovními ze svob. ref. církve, jiní prohlásili se za úplně bezkonfesijní a spokojují se soukromými službami Božími, vykovávanými od laiků, i svátostmi sami si posluhují.

Duchovní správce sboru zdejšího již před tím tlučením srdce trpěvší nemohl pro svou chorobu vydatně roztržce se opříti, ba nemoc jeho vzrostla v těžkou chorobu nervovou.

Další události

Roku 1903 daroval centralní Gustav – Adolfský spolek v Lipsku k žádosti farního úřadu nové stříbrné křtící náčiní, totiž konvici a misu.

Dne 13. června 1908 zemřela na zdejší evang. faře slečna Pavlína Šoltészova, sestra místního duchovního správce ve věku 64 let. Zesnulá vedla bratru svému domácnost téměř 30 roků, a sice 4 roky v Nymburce a skoro 26 roků v Horní Krupé. Náležít jí místo v této památné knize nejen pro tuto vlastnost, ale i pro její skromnou a vlídnou povahu a pro vřelé účastenství, kteréž vždy brala na osud církve i všech rodin a jednotlivých oudů sboru, kdekoliv mohla pomáhajíc, těšíc a radíc. Pohřeb její konal se dne 16. června 1908 na zdejší hřbitov. Řeči pohřební proslovili dpf. Viktor Szalatnay z Kutné Hory a Jakub Caha, ev. ref. farář v Sázavě na texty: I Tes IV, 14; ……, Žid 11,4. Ave anima fia et candida. Pax Domini sit pars tua in aeternum! Amen.

"Antonín Blažek, kurátor v Horní Krupé, nar. 1862. Navštěvoval církevní školu v Horní Krupé. Povoláním je rolník. Od r. 1897 byl presbyterem a pokladníkem a od ro. 1903 je kurátorem sboru. Ke cti mu slouží, že v dobách onemocnění faráře a v době administrace velmi pečlivě řídil celý sbor. Zemřel 29.8. 1930 ve 68 letech." (z knihy Jubilejní kniha českobratrské evangelické rodiny 1781-1931)

Dne 1. července 1913 půjčil sbor br. Janu Smetánkovi, mistru Kovářskému  ve Volešné č.d. 40 z církevního a dotačního fondu 2000K t.j. dvatisíce korun.

Rok 1914

přinesl našemu sboru, naší říši, ba celé Evropě i dále bolestné překvapení.