Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Mladý zbožný fíkovník se jednou chtěl před proutkem z pařezu Jišajova ospravedlnit, a proto se ho zeptal: "A kdo je můj bližní?" Proutek mu odpověděl. Zlí dřevorubci jednou zmlátili nebohou třešeň a nechali ji pohozenou u cesty v křoví.

Pro všechny, kdo se probudili z krásného snu, kdo se probrali z velkých očekávání a nadějí, pro všechny, kdo se probudili do obyčejného všedního dne je určen tento dopis a jeho výzvy. Musíte jít zase dál, říká se v něm. Vezměte poutnickou hůl, sledujte cestu a vylovte z kapsy zapomenutý kompas.

Sedm jáhnů, sedm diákonů je vybráno. Jeruzalémský sbor vybírá pověřené dalšími úkoly. Rozděluje si jednotlivé oblasti služby. Všichni nedělají všechno, aby každý nedělal nic. Jsou tam ti, kteří zvěstují, jsou tam ti, kteří slouží vdovám a jistě dalším potřebným. Jsou nejen vybráni, pověřeni, ale druzí se za jejich službu přimlouvají. Modlí se za ně. A apoštolové na ně vkládají ruce, žehnají jim.

Oči všech se upírají s důvěrou, říká vděčnost. Není to už pohled vystrašený, plný nejistoty a tápání. Je to pohled klidný, plný jistoty, že tam odkud čekám posilu a naplnění nepřijde prázdná ozvěna, ani nějaký podraz. Mám za to, že každodenně pěstovaná vděčnost v dobách hojnosti je nejlepší přípravou na chvíle a okamžiky smutku, nedostatků ve vztazích a třeba i v čase loučení.

Dne 20. července zemřela po krátké těžké nemoci Mgr. Květoslava Burešová ve věku 75 let. Pedagožka, která se v oblasti praktické ekologické výchovy angažovala celý svůj produktivní život.

Křtem vyznáváme, že jsme spojeni s Hospodinem jako Pánem nad životem. Křtem dítěte vyznávají tuhle svou víru jeho rodiče. A není na místě se zlobit, že malé dítě k tomu nemá co říci, že nemůže vyjádřit svůj názor. Vždyť jsou spolu spojeni, cesta rodičů a jejich rozhodnutí se přece vždycky dětí dotknou, proč si hrát na nějakou jakoby nezávislost?

Jurova pobožnost na Otavě o lodích, pádlování a životě.

 

Zamyšlení Miriam o vichřici, životě a smrti, zoufalství a naději nad Žalmem 91.

 

aneb pozdrav z Otavy 2008

 Milá Janko, milý Jindro, milí přátelé, svatební hosté. Jsou chvíle, kdy se člověk ostýchá. Mohu nebo nemohu? Můžeme mít svatbu v přírodě? Může nás i tam oddávat farář? A můžeme prosit pro své manželství o požehnání od Pána Boha? (kterého v určité době třeba víc hledám než nacházím?) Můžeme vůbec vyslovit jeho jméno?