Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Příběhy, které společně psali učastníci zbytovského pobývání při jednom zamyšlení. Není jednoduché vcítit se do druhých, naladit se na jejich vlnu a pokračovat ve vyprávění příběhu, který začal někdo jiný, a přitom zůstat autentický, být sám sebou. Stejně tak není snadné vcítit se do příběhu života Ježíše Krista. Nikdo není dokonalý. Ale každá snaha a pokus přiblížit se druhým a Kristu dává vzniknout něčemu krásnému, co je možné zakoušet už teď.

Šli na horu a Ježíš jim řekl, že ho všichni opustí. Bděte nade mnou, ať mě to moc nebolí... ale bude ho to bolet a hodně!!! A proč?

Ježíš se vydal s učedníky na Olivovou horu a mluvil s nimi o tom, co se stane a bude následovat. Učedníci to nemohli a možná ani nechtěli pochopit. Petr, protože se cítil být pevný jako skála se dušoval, že nikdy nezapře. Ježíš mu natvrdo říká, že než kohout zakokrhá, zapře hned třikrát. Potom přišel Jidáš, který zradil Ježíše. Já jsem tě ale zdradil po právu. Jidáš byl a je zrádce... holt, každý má své slabé místo a to Jidášovo byly peníze..

Začít zpěvem, dokonce chvalozpěvem, dává každé byť i těžké situaci jiný rozměr, ukazuje dál, nesoustředí se na vlastní problém. Po vzkříšení vás předejdu do Galileje, říká Ježíš a ukazuje dopředu, k naději, která smrtí nekončí.
Petr si myslel, že nikdy neodpadne. Však si to mnohdy myslíme i my. Ale myslel si to dost špatně!!! Prostě ho taky zapřel.... jako každý, tím pádem taky odpadl.
Ježíš učedníky žádal, aby ho v Getsemanské zahradě podpořili. Ježíš se šel modlit a když se vrátil, všici spali. I přes jeho prosbu, aby aspoň hodinu vydrželi bdít a modlit se s ním nikdo z nich to nedokázal.

Už když Ježíš na horu šel, věděl dobře, že bude ZRAZEN, všichni mu svorně tvrdili, že nezapřou. Ježíš se šel modlit a sebou vzal i dva učedníky, ale těm se začalo stýskat. Zatímco se Ježíš modlil učedníci usli. Když se Ježíš vrátil a našel je, jak spí, nepotěšilo ho to a vynadal jim, proč nemůžou alespoň hodinu bdít s ním.
Pak se ale modlil: „Pokud mne to utrpení mine, budu rád. Ale ne jak já chci, ale jak ty chceš. Buď vůle tvá, Pane.“ To je ta nejtěžší modlitba. A proto je fajn mít někoho, kdo se bude modlit s námi, kdo vydrží bdít, stát při nás (ne jako učedníci, kteří usnuli, i když je to tak jednoduché usnout a přitom lidské). Jestli takového nikoho nemáš, kdo bude stát při tobě, snad ho najdeš!

Ježíš řekl, že se od něj všici odvrátí, ale učedníkům se to moc nelíbilo a Petr řekl, že ho nikdy neopustí. Stejně tak mluvili i ostatní učedníci. Stejně tak se bijeme do prsou, když přistupujeme ke křtu či vyznáváme víru při konfirmaci. Tohle vyznání se možná lehce řekne ve společenství, ve chvílích, kdy není problém. Až přijde na lámání chleba, kdy budeme sami jako Ježíš v Getsemane, budeme mít sílu nebo budeme radši jako on prosit o podporu druhých?
Už je tady ta hodina H. Syn člověka bude vydán do rukou hříšníků. Vstaňte půjdeme. Hleďte, už je blízko můj zrádce. Zrádcové jsou špatní lidé.... těm se nedá věřit.... To bychom pak ale nemohli věřit nikomu, protože o zrádcích se většinou předem neví, že jsou zrádci. A ruku na srdce, kdo z nás může říct, že je v pohodě, že se ho tohle netýká? Ten ať hodí klidně kamenem... postupně se všichni vytrácí, až zůstane Ježíš s tou ženou sám. „Nikdo Tě neodsoudil?“ „Nikdo, Pane.“ „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a nehřeš více.“

Poté, co se Ježíš a učedníci měli spolu dobře, řekl Ježíš, že ho všichni v tu noc zradí. Jak říci tato slova, aby učedníci pochopili? Pravda je někdy krutá. Je možné nezradit, nezapřít? Petr to má jasné a ujišťuje, že u něj se to nestane.
Ježíš s nimi šel na venkovský dvorec. Tam se učedníci posadili a modlili se za Ježíše Krista Syna Pána všemohoucího, ale stejně mu to moc nepomohlo... alespoň snaha byla. A tak byl Syn člověk vydán do rukou hříšníkům. Muselo se to tak opravdu stát? Proč učedníci, kteří Ježíše znali a chodili s ním všude, nedokázali jednou uposlechnout Ježíše a modlit se s ním?

Ježíš byl na Olivové hoře a mluvil se svými učedníky. Nenašel se mezi nimi jediný upřímný, všichni tvrdili, že jej nezapřou. Bůh se šel modlit, padl na zem. Když přišel všici spali. Ani jeden z učedníků nedokázal být hodinu bdělý a modlit se s Ježíšem. On je za to napomenul a poodešel se modlit podruhé. Pak ale přišel a řekl. Už je to tady. Před čím jsem měl stracha čemu jste se chtěli vyhnout, to přichází. Vstaňte a pojďte se mnou. Sice nemůžete tím projít za mě, ale můžete mě doprovázet, být se mnou, být nablízku.

Ježíš vyšel na Olivovou horu se svými učedníky a řekl: „Dnes ode mě odejdete.“ Učedníci se ptali proč a Ježíš jim odpověděl: „Dnes mě všichni zapřete.“ Ale Petr mu odmlouval. Ježíš mu odpověděl: „skutečně tuto noc ještě než budík zazvoní třikrát mě zapřeš.“ Petr ho ujišťoval, že ne, stejně tak i ostatní. Ježíš šel s nimi na zahradu a šel se modlit. Třikrát odešel Ježíš modlit se a pokaždé, když se vrátil, nalezl spící učedníky. Pokaždé žádal, aby bděli a modlili se s ním, ale ani jeden z nich to nedodržel. Je to tak těžké s Ježíšem bdít? Je to tak obtížné udržet s Pánem Bohem krok? Je jednoduché být s druhými a doprovázet je, být s nimi ve chvílích hezkých, ale i těch těžkých a smutných? Vždyť v bližních je skryt Bůh.