Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Píseň: Svítá 105 Bratry, sestry potkávám

Jan 1, 35-51 Povolání učedníků

Jan (rozuměj Křtitel) byl opět u Jordánu se dvěma ze svých učedníků. Jde okolo Ježíš a Jan pronese, možná jen tak mimochodem, “Hle, beránek Boží.“ Však už to říkal včera, kde to trochu rozvedl: „Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa.“ Když to ti dva slyšeli, na nic nečekali a šli z ním. Co znamená ta věta „Hle, beránek Boží.“? Kde se v ní bere síla, že se člověk zvedne a jde?

Možná jsou učedníci jen zvědaví a kladou si podobnou otázku jako já? Co znamená ta věta? Přitom tuší, že za tím něco je a o něco jde, není to jen tak, a tak jdou.

Ježíš se k nim obrátí a ptá se jich. „Co chcete? Co od sebe, od života, od druhých očekáváte?“ Ptá se po smyslu toho vyjití a chození. Člověk prostě musí chtít vyjít, udělat první kroky, soustředit se na sebe, proč a kam chce jít, možná víc než na to, co se mi nabízí... protože nakonec jde člověk vždy za tím, co chce. Často neví, kam jde, protože neví, co chce. Tak Ježíš učedníky vrací do reality svojí otázkou „Co chcete, co hledáte? Uvědomte si to, ať nechodíte po tom světě zbytečně a marně, protože chodit bez cíle po světě křížem krážem nic neřeší, jen to unaví a vyčerpá.“

Odpovědi učedníků, či spíše otázce (Mistře, kde bydlíš?), moc nerozumím, připadá mi tak nějak na první pohled mimo, jeden o voze a druhý o koze. „Co vlastně chcete?“ „Pane, kde bydlíš?“ Když tak nad tím přemýšlím víc, pak mě napadá, že učedníci touží Ježíše poznat. Druhého nejlíp poznáte, když s ním půjdete domů, budete s ním a u něj, poznáte ho ve všedních chvílích, v běžných starostech a radostech dne. Ukaž mi, kde a jak žiješ, a já ti řeknu, kdo jsi. Je to otázka po domově, spočinutí. Šli, viděli a zůstali u něho.(Asi jim u Ježíše bylo dobře a příjemně, jinak by tam nezůstávali.)

Mužný, odvážný, statečný Ondřej, jeden z těch dvou, co Ježíše následoval, se podělí o svou radost a získané poznání se svými nejbližšími, jde za naslouchajícím /slyšícím bráchou Šimonem. Nalezli jsme Mesiáše, Krista, toho Pomazaného, na kterého čekáme. Vzal ho s sebou, tak už nejsou dva, ale tři. Společenství kolem Ježíše se pomalu rozrůstá. V setkání Šimona s Ježíšem cítím napětí, není to jen tak něco, nějaká schůzka naslepo, jde zde o víc. Setkání s Ježíšem přináší změnu života, změnu identity, u Šimona - tedy teď už vlastně Petra- je změna nápadná. Nebudeš se už jmenovat Šimon, ale Petr, to je Skála, nebudeš jen slyšící, ale budeš i pevný jako kámen, skála, která se nepohne. Když se necháme oslovit Ježíšem, stává se z nás někdo jiný, setkání s ním nás poznamená, nezůstaneme už stejní.

Do teď přicházeli učedníci k Ježíši sami, někdo jim o něm řekl, tak šli. Filip, milovník koní, se k Ježíšovi dostává jinak, Ježíš ho sám osloví a řekne: „Následuj mě.“ Zase jen slovo (a možná ti druzí kolem něj). Jsme u toho znovu, kde se v tom slově, oslovení bera ta síla? Má něco společného s vyznáním. „Řekni slovo, Pane, ať pomine tahle šedá tma. Řekni slovo, Pane, uzdravena bude duše má.“? Přidal se Filip, a tak už nejsou tři, ale čtyři.

Filip jde dál, nenechává si Ježíše pro sebe, jde za tím, jehož jméno dosvědčuje, že Bůh dal, za Natanaelem. Možná právě proto za ním, že Bůh dal a dává, na každý den sílu, naplnění nám všem, svým učedníkům, mnohdy tápajícím, hledajícím, ale odhodlaným jít a vyjít ze sebe, ze své pohodlnosti, ostychu a vydat se na cestu – třeba s písní, nebo ruku v ruce s těmi, kdo nás mají rádi.

Setkání Natanaela s Ježíšem, je hodně hluboké, možná plné tajemství, lidskýma očima viděno, moc o sobě nevědí, nikdy dřív se neviděli, a přece či možná navzdory tomu, Natanael vyzná: Ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele.

Byli dva, pak tři, čtyři, pět, postupně se rozrůstali tak, jak jeden jako druhý šel ke svým blízkým a bližním, aby se s nimi podělil o to, čím teď žije, koho poznal. Možná přišel jako vždycky na pokec, jenže teď neseděli a nespravovali sítě a nemluvili jen o rybách, ale o tom, kdo to ten Ježíš je, že stojí za to jít, sebrat odvahu, či o ni prosit, a jít dál a s Ním, poznávat ho a žít. Amen.

Píseň: Svítá 447 Každý den Pán mi sílu dává

Modlitba:

Pane, ke komu bychom šli, Ty máš slova věčného života. Poznali jsme, že nemáme, kam jít jinam, že naplňuješ náš život, dáváš naději do naší beznaděje, nabízíš odpuštění místo nenávisti, lásku místo lhostejnosti. Buď prosím s námi, dávej zakoušet dobrých darů a provázej nás a všechny, na které myslíme. Otče náš, který jsi.... Amen

Píseň: Svítá 327 De profundis