Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Jak vidno, Ježíš lidské ano a ne bere se vší střízlivostí. Co zmůžeme? I novomanželské ano při svatbě, rodičovské ano při křtu dítěte a co potom to jaksepatří dlouho očekávané, pravé a uvědomělé ano při křtu dospělého? Co z toho? Často jen loňské sněhy, polní kvítí, předvolební sliby.

Konec je dobrý, ale cesta k němu vedla přes samé utrpení. Tak tu máme zřetelný příběh o tom, že utrpení je vždy propojené se vším ostatním – je součástí celého života – dává smysl jedině jako kamínek v mozaice. Když se za každou bolestí ohlédneme zpět, vidíme, že celý ten obraz života je nesmírně pestrý a krásný.

Jste ochotni riskovat ztrátu 99 ovcí za cenu, že byste našli jednu? Jednu, zatoulanou, pošetilou, možná hloupou, ale rozhodně neposlušnou? Když ji najdete, kde máte jistotu, že se neztratí znova? Možná je to ovce recidivista...

kázání Mgr. Joele Rumla, synodního seniora, bohoslužby při 160. výročí postavení evangelického kostela v Horní Krupé. Fotky naleznete na: http://ccehk.hostuju.cz/

Bůh není manipulátor, loutkovodič, despota. Možná si tím přidělává více starostí, ale pro něj je zřejmě důležité, aby člověk, jako jeho obraz, byl stále svobodný. A aby neseděl s rukama v klíně, ale o něco zápasil, tak jako Jákob... vlasně ne, jako Izrael.

Je otázkou, zda-li nás Pán Bůh volá tam, kde je jen příjemně, kde mohu lehce bruslit po povrchu; anebo nás Bůh zve do míst, kde je potřeba budovat, stavět, nebo v tomto případě utěšovat?

Možná si často ve své víře zvykáme, že to je víra od Boha, ale ona je to spíše víra lidská – víra v sebe, sebejistota, spoléhání se na své síly a zdroje, na svůj důvtip či vizáž. Často Ježíš říká, že méně je lepší než více; že ztráta, oproštění je zisk a zmenšení je otevřeností pro Boží Slovo a Boží dílo.

...tak tady to máš, to je ten tvůj vyvolený lid, který utíká před svými podfuky a podrazy, utíká z té tvé slavné zaslíbené země, do které jsi je dovedl Ty sám. Co uděláš, Bože, nejsi v koncích? Sice jsi slíbil těm svým, že je neopustíš, že je budeš všude následovat. Pokud ale budeš Jákoba provázet...

Z toho dnešního vyprávění vyplývá, že pravý život žijeme v otevřenosti, napětí i v nejistotě. Skutečný život žijeme tam, kde o něj zápasíme, kde dáváme ze svého nedostatku. To je pravé napětí, to je pravý adrenalin – být pro druhé.

Dům Šimona farizeje se podobá lodi, na které jsme všichni, jedni dlužíme více, jedni méně, ale nikdo z nás nemá čím splácet. Tím jsme si před Pánem Bohem rovni. Ovšem v onom domě, na té lodi je jeden, který název lodi přeznačí. Dlužní úpis smaže, vezme jej na sebe, na svůj kříž. Aby se z lodi dlužníků stala loď milujících.