Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Milí přátelé, zkuste někdy dát dětem v nedělní škole hádanku: Kdo je to; je nádherný, v bílém rouchu s krásnými vlasy a mluví k lidem laskavě a vlídně? Většina dětí se rozzáří a řekne: Pán Ježíš!

Milost vám a pokoj od Boha otce našeho a Pána Ježíše Krista

„Hospodin je dobrotivý, přímý, proto ukazuje hříšným cestu. Stále upírám své oči k Hospodinu, on vyprostí ze sítě mé nohy.“ (Ž 25,8.15)

Modlitba: Naše očekávání se upírá k tobě, Bože, k tobě, Hospodine, který nejsi jen přídavkem či kořením života, nýbrž základem, kořenem, který dává pevnost a drží při životě. Jsi vším, na čem závisíme. Hospodine, Pane náš, přiznáváme, že se před tvým zrakem někdy ztrácíme, jako když děti utíkají z domova a bojí se první tmy. Přesto si, Pane, svou ztracenost neužíváme, ale hledáme cestu zpět k tobě, ke tvé radosti a uzdravující síle.. ke tvému domovu. A proto se před tebou skláníme, prosíme o drobty tvého slova a o tvou přítomnost. Amen

Čtení: Iz 49, 1-6

Text: „Ježíš odtud odešel až do okolí Týru a Sidónu. A hle, jedna kananejská žena z těch končin vyšla a volala: "Smiluj se nade mnou, Synu Davidův! Má dcera je zle posedlá." Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci přistoupili a žádali ho: "Zbav se jí, vždyť za námi křičí!" On odpověděl: "Jsem poslán ke ztraceným ovcím z lidu izraelského." Ale ona přistoupila, klaněla se mu a řekla: "Pane, pomoz mi!" On jí odpověděl: "Nesluší se vzít chleba dětem a hodit jej psům." Ona řekla: "Ovšem, Pane, jenže i psi se živí z drobtů, které spadnou ze stolu jejich pánů." Tu jí Ježíš řekl: "Ženo, tvá víra je veliká; staň se ti tak, jak chceš." A od té hodiny byla její dcera zdráva.“ (Mt 15,21-28)

Kázání

Milí přátelé, zkuste někdy dát dětem v nedělní škole hádanku: Kdo je to – je nádherný, v bílém rouchu s krásnými vlasy a mluví k lidem laskavě a vlídně? Většina dětí se rozzáří a řekne: Pán Ježíš! Příběh o kananejské ženě může s takovými představami docela zatočit. Ježíš odmítá ženu prosící o pomoc. Odmítá ji více než nezdvořile. Jednoduše neodpovídá. Až na žádost vlastních učedníků vysvětluje spíš jim než jí: jsem poslán jen k ovcím izraelským, nejsem tu pro tebe ani pro tvé dítě. Učedníci se jí zastanou. Ale ne ve stylu žáků snaživě upozorňujících svého mistra na jeho opomenutí, ale spíš v duchu – zbav se jí, mávni rukou, udělej nějakej léčitelskej fígl, ať ta ženská tady nehysterčí. Je mi to pěkná partička. Mistr, co je tu jen pro některé a jeho učedníci, kterým je to jedno, jen ať je pokoj.

Může být nějaký důvod, který lze ospravedlnit neposkytnutí pomoci matce prosící o pomoc svému dítěti? Všechno je tu zajedno. Není o čem diskutovat. Ale Ježíš nechce. Nemá v úmyslu vyhovět, jen aby se někoho zbavil. Jeho odpověď je stručná: „Jsem poslán ke ztraceným ovcím z lidu izraelského.“ Tam je ho teď třeba.

I učedníci to vědí. Když je posílal na cesty, kladl jim na srdce: „Na cestu k pohanům nevstupujte, do samařské obce nechoďte; jděte raději ke ztraceným ovcím z lidu izraelského. Jděte a kažte, že se přiblížilo království nebeské.“ (Mt 10,5-7) – jděte k domácímu lidu víry. Téměř stejná slova jako teď. Musím jít mezi svoje. To oni mě potřebují. Ovce z domu izraelského. Jenže teď zase pro změnu nechce slyšet pohanská žena. Když vidí, že její nářek nepomáhá, ztropí další scénu. Vrhne se před Ježíše na zem. To není žádná úklona nebo pukrle, ale padnutí do prachu. Gesto nejvyšší pokory. Teď už nekřičí, ale jenom řekne: „Pane pomoz mi.“

Teprve teď Ježíš se ženou promluví. Ale z toho, co řekne, nás zamrazí v zádech: „Nesluší se vzít chleba dětem a hodit jej psům.“ Tak tedy pohanský pes. Kdo z nás by si troufl drsně, z očí do očí, takto nazvat nevěřícího člověka? Vždyť je to vlastně nadávka. Stát se to ve Spojených státech amerických, tak by měl Ježíš po chvíli za zády nejen uraženou ženu, ale už i početný houf lačných právníků.

Je to sice smutné, ale lidé se čas od času častují zvířecími jmény. Ale Ježíš? (to nedělně-školními představami opravdu zamává). Milujte své nepřátele, říkával ten krásný pán, a když po vás někdo něco chce, i kdyby to byla vaše vlastní košile, přihoďte k tomu i svůj kabát. Teď když dochází na lámání chleba, je to jinak?

Možná je to už pro nás jen obtížně představitelné. Vsákli jsme do sebe mnoho představ, které Ježíše škatulkují do určité podoby. V Matoušově evangeliu vůbec a zvláště v jeho středu proti sobě stojí dva světy. Ježíšův příběh je dramatem Božího vyslance mezi dvěma mlýnskými kameny. Na jedné straně svět těch, kteří patří Bohu. Svět lidu Božího, který možná rezignoval, možná zapomněl na svůj úkol, ale Bůh nezapomněl na něj. Pořád je tu šance. Je tu s námi pastýř, který dává šanci vrátit se. Ukazuje cestu zpátky. Svět možná pouze matrikových, ale stále ještě členů Božího lidu.

Na druhé straně svět pohanů. Ta žena je Kananejka. Příslušnice národa, který už odjakživa ztělesňuje protivníka Izraele. Národ, kterému se musí Izrael za každou cenu vyhnout, eliminovat ho, zničit a vyhladit. Synonymum hříchu. Stejně tak města Týr a Sidón. To nejsou jen nějaké výletní přístavy, ale samotná centra pohanství. Města modloslužby. Mluví o nich už prorok Izaiáš. Vypleněním těchto měst bude dokonán Boží soud světa. Týr a Sidón neujdou trestu. Jejich zničením se projevuje Boží spravedlnost. (Iz 23)

Když už jsme narazili na proroka jehož  jméno znamená „má spása je Hospodin“, tak vzpomeňme na slova prvního čtení. Izajáš si na jednu stranu pochvaluje, jak Hospodin učinil jeho ústa ostrým mečem, učinil z něj vynikající šíp. Šíp, který snad ani tak nemá proklát protivníka, ale svým letem má svolat Jákoba, lid Izraele. Ale namísto toho, aby si Izajáš liboval ve svých kompetencích říká – „nadarmo jsem se namáhal, svou sílu jsem vydal pro nicotný přelud.“ (v.4.) A kolikrát Ježíš pláče nad Jeruzalémem, který jej odmítá. Ježíš, jehož jméno znamená „Hospodin je spása“ zpočátku obchází své matrikové členy s pozvánkou na nebeskou hostinu a poslouchá to samé dokola – „ale jo, jasně, přijdeme, na hostinu dorazíme, je to důležité na Hospodina nezapomínat.“…

Zde se nevypráví příběh o Ježíšově zápase s neoblomnou ženou, ale o zápase, kdy na jedné straně zevluje vlažný Boží lid a na straně druhé v blátě klečí bezvěrci. Pronárody, kterým se boří svět. Jejich modly (a jsou to modly třebas třídního boje a tupého materialismu), ty jednoduše nefungují, a tak hledají v životě hloubku, hledají cestu ven, nějaký ten Exit. Hledají toho, „jehož spása je Hospodin“. A mezi těmito světy stojí Ježíš, ten jehož jméno znamená „Hospodin je spása.“. Zpočátku jako ostrý meč a výborný šíp jde ke svým lidem, hledá ztracené ovce, ale uprostřed evangelia, uprostřed svého příběhu začíná tušit, že nejde správným směrem. Jak to říká Ježíš po svém vzkříšení? Ne ke ztraceným ovcím, ti si tu ztracenost docela užívají, ale do celého světa jděte – kažte evangelium všem národům. Nepřemlouvejte, neztrapňujte se, nedělejte ze sebe šašky, před těmi svými, ale jděte tam, kde vás potřebují – ne zdraví, ale nemocní potřebují lékaře.

Evangelista Jan už na začátku svého vyprávění říká, přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. Ježíš přichází k Božím dětem, ale po jeho chlebu touží psi. A zdá se, že víra se rodí z hladu a ne ze zmlsanosti, jakou představuje lid Izraele.
Když muž, jménem „má spása je Hospodin“ vidí své snažení jako marné, když cíl letu toho výborného šípu je jen fatou morganou, nicotným přeludem, pak mu Hospodin říká – nestačí abys přivedl Jákoba nazpět, ale dal jsem tě za světlo pronárodům. Nebudeš jen mezi svými, ale nechť tvůj šíp letí do samotných končin celé země. Smysl má jít tam, kde se ptají, kde o milosrdném Bohu jen cosi tuší, hledají. Ježíšův zápas prožíváme v různých podobách také. Jak přistoupit k matrikovým členům, jak je pozvat, přilákat, oslovit? Máme se jim věnovat více než těm, kteří by chtěli přijít, hledají Boha, ale nemají se odvahu ptát?

Ježíš říká té ženě: „Ženo, tvá víra je veliká, staň se ti tak, jak chceš.“ Ženo, věz, že Božím dítětem je každý, kdo věří Hospodinu. Nejde o farní štempl ani matrikový záznam. Ani nemusíš mít konfirmační zkoušku ani zaplacený salár. Stačí víra, že Hospodin je spása.“ Tak se může uzdravit vše, co je nemocné a pokřivené.

Ženě stačily i drobty, které spadly pod stůl. Když se onehdy před Ježíšem sešlo mnoho tisíc hladovějících lidí, byly na začátku jen drobty - pár ryb a chlebů, a přesto mnoho tisíc lidí se z těch drobtů nasytilo a sebralo se ještě dvanáct plných košů. Víc než bylo na začátku. I sám Mesiáš je překvapen, co drobty dokáží, když padnou daleko pod stůl Božího lidu – do končin země. I sám Mesiáš je překvapen, že roztroušené a od původního zdroje vzdálené kousky Božího slova přivádí lidi k životu plnému, hlubokému a důstojnému. Amen.

Píseň 338 Tobě, Pane, dík (Svítá)

Poslání : „Jděte ke všem národům a získávejte mi učeníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.“ (Mt 28,19-20)

Požehnání

Ať vám milost dělá život krásným a bohatým před Boží tváří, láska ať vás provází a hřeje, ať vás brání před chladem a mrazem lidské zloby,a Boží pravda ať vám svítí na cestu, když se moci chopí tma. Amen

Píseň 448 Sláva buď Tobě, Bože náš