Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Mistřííí, mistřííí, Pavle ty jsi učiněný bůh. K nám sestoupili snad přímo bohové. Začali Pavla nosit na rukou, před Barnabášem se skláněli až k zemi. Dokonce přivedli zvířata aby je obětovali před svými „novými bohy“. A pak začali před Pavlem a Barnabášem poskakovat a volali: „Kdo neskáče není Pavel, hop, hop, hop.

Milost vám a pokoj od Boha otce našeho a Pána Ježíše Krista

„Ne nás, Hospodine, ne nás, ale svoje jméno oslav pro své milosrdenství a pro svou věrnost! Halelujah“ (Ž 115,1)

Modlitba pomocí mobilu

Pane Bože, děkujeme ti, že skrze víru s tebou můžeme rozmlouvat, mít kontakt s tvou plností. Děkujeme, že tě smíme poznávat a zakoušet. Víra se nám někdy podobá mobilnímu telefonu. Je krásné, když se ti smíme dovolat. Tvá nebeská síť dovoluje, že nejsi mimo signál Ducha svatého, pokud sami před ním neunikáme. Pane před tebou chceme vyznat, že tvé volání často nechceme slyšet, vymačkáváme tvé vyzvánění, nebo jej vypínáme, abys s námi nemohl mluvit. Přiznáváme, že často pečujeme jen o vnějšek své mobilní víry a pranic nedbáme na nedobitou baterku až do chvíle, kdy se neozýváš. Pane, i proto jsme dnes tady. Abychom nabrali sílu důvěřovat ti. Spoléháme na tvou milost, která doplní náš kredit, námi marnotratně promrhaný. Pane, buď prosíme naším životním operátorem i nadále. Na tvé volání čekáme a tvé nasměrování vyhlížíme. Amen.

Čtení Sk 14,1-21

Píseň 331 To já ó Pane můj

Text: „V Lystře žil jeden člověk, který měl ochrnuté nohy; byl chromý od narození a nikdy nechodil. Ten poslouchal Pavlovo kázání.“ (Sk 14,8-9a )

Kázání

Milé děti, milí rodiče, přátelé, kdo někdy trochu cestujete po světě, víte, že je dobré znát cizí jazyky a zvyklosti, které se často liší od našich. Tak například možná víte, že v Británii auta jezdí vlevo, nikoliv vpravo. Nebo že v Bulharsku takto ↔ vrtí hlavou na znamení souhlasu a ↕ kývají, když chtějí říci ne. V Polynésii se lidé zdraví ne tak, že si drtí navzájem ruce a ani nepodávají „leklé ryby“, ale přiblíží se k sobě obličeji a lehce se navzájem dotknou nosy. To my tady zase nemůžeme, to bychom měli za chvíli všichni rýmu a tak si raději bratrsky podáváme ruce.

Apoštol Pavel byl velice vzdělaný, znal cizí jazyky i zvyky a přesto, když v cizích zemích kázal evangelium, vyvolal tím někdy potíže a nedorozumění. Někteří tomu, co říkal o možnosti záchraně díky Ježíši Kristu, nerozuměli. Někteří k tomu měli odpor a někteří se mu snažili ublížit. Ale Pavel se toho nebál. Dál pokračoval ve své cestě.

Nám, věřícím lidem, často nerozumí ani lidé, kteří mluví stejnou řečí jako my. Přestože často zachovávají stejné zvyky, jezdí na stejné straně silnice, rozumíme si, co znamená ano a ne, dokonce slavíme Vánoce a Velikonoce, přesto si hodně nerozumíme. A byly doby, vy děti je nepamatujete, kdy chodit do kostela bylo hrdinství. Ti kdo věřili, že zachráncem člověka je Ježíš Kristus a ne nějaká parta s hvězdou jako trenýrky, pak ti věřící byli často vězněni, bylo jim ubližováno a někdy byli i zabíjeni. Schválně se zeptejte svých babiček dědů a rodičů, jak se tehdy cítili. A taky se jich zeptejte, proč je hrdinství chodit do kostela i dnes, v této zemi,  kde nás nikdo pro víru neomezuje.

Zpátky k Pavlovi. Pavel se ocitnul ve městě jménem Lystra. Protože místo, kde se všichni shromažďovali bylo náměstí, začal tam mluvit o dobré víře, o Bohu který má člověka rád, o Bohu kterého moc mrzí, když na něj lidé nemyslí. A představte si, že nejvíc tam Pavla poslouchal jeden chromý žebrák. Byl chromý od narození, takže nikdy nepocítil jaké je krásné běhat, skákat, lézt po stromě a hrát kopanou.

Víte, když máte všechno na co si vzpomenete, když máte plný žaludek, jste zdraví, tak se často stává že na Boží volání sice kýveme že ano, ale ve skutečnosti myslíme ne, tak nějak bulharsky obráceně. Nebo když nám Pán Bůh říká, jak máme žít, na jaké straně máme v životě jezdit, tak často jezdíme zcela obráceně a ty srážky s druhými lidmi jsou pak moc ošklivé. A když Bůh člověku všemožně podává svou ruku, tak mu podá na oplátku leklou rybu, nebo by jej zase umačkal.

Ten žebrák, který poslouchal Pavlova slova, nic neměl - vlastně měl. Měl hlad a byl chromý. Když ale slyšel, že Pán Bůh lidi nepoměřuje podle toho co mají v kapse, ale co mají v srdci, když slyšel že Bůh má rád všechny, poslouchal každé Pavlovo slovo. Sice navenek kroutil hlavou, že to není možné, ale v duši cítil, jak se v něm šíří světlo. Začalo mu být hezky u srdce. Pavel poznal, že se v tom žebrákovi probouzí něco krásného a tak mu rovnou řekl: „žebráku postav se zpříma na nohy.“ A žebrák vstal a začal chodit.

Myslím si, že víra v dobrotivého Boha v tu chvíli žebrákovi asi stačila. Ta hlavní změna se nestala na jeho těle, ale v jeho duši. Žebrák sice získal nesmírné bohatství právě ve víře, přesto se Bůh rozhodl, aby na znamení jeho dobroty a žebrákovy proměny chromý začal chodit. A co zástupy lidí, které to viděli? Ti užasli, byli z toho ohromení, či dokonce ochromení. Když se vzpamatovali z toho zázraku, začali zvedat ruce nad hlavu a provolávat: Mistřííí, mistří, Pavle ty jsi učiněný bůh. K nám sestoupili snad přímo bohové. Začali Pavla nosit na rukou, před Barnabášem se skláněli až k zemi. Dokonce přivedli zvířata aby je obětovali před svými „novými bohy“. A pak začali před Pavlem a Barnabášem poskakovat a volali: „Kdo neskáče není Pavel, hop, hop, hop. Jednoduše z toho byli všichni zchromlí.

Pavlovi a Barnabášovi se to pranic nelíbilo. Pavel se přímo vylekal. Vždyť od takového modlářství je chtěli odvést. Oni sami jsou obyčejní lidé, ne Bohové, ale služebníci. Vběhli do davu a volali: „Co to děláte, vždyť my jsme jako vy. Přišli jsme vám povědět o skutečném Bohu, který nepečuje jen o svůj vyvolený lid, ale pečuje i o vás. Pečuje o všechny.

Pán Bůh se neprokazuje tím, že uzdravuje žebráky a postižené jako ve varieté, ale prokazuje se dobrem, které dává všem. Každému z vás, prokazuje nějaké to dobro. Proč myslíte, že máte co jíst, že svítí slunce a padá déšť na vaše pole? Kdo vám dává radost k životu?

Jenže lidé z toho rozuzlení byli moc pobouření. Nejsou to žádní bohové, neuzdravují žebráky jako na běžícím pásu, nejsou zázrační. Že jim nabízí jen „obyčejný slušný život“ ve vděčnosti k Pánu Bohu? A jak to chtějí dokázat, že to dobré, co člověk dostává je od Boha? Uzdravený žebrák, to mohla být náhoda. A tak se proti Pavlovi a Barnabášovi smluvili a začali jej kamenovat. Pavel s Barnabášem díky Bohu přežili a tak mohli pokračovat ve své cestě. Z toho města jsou dnes trosky. Nikdo tam nežije. Nevím jak se to stalo, ale možná už tušíme proč se z toho města staly trosky. Oni tam už vlastně byly předtím, v těch lidech.

Víte děti, když lidé mají dojem, že jim někdo dává něco ohromného a bombastického, začnou jej uctívat. Učiní si z nich posly bohů či polobohy, mají dojem, že když se jich budou držet jako klíšťata, že se jim povede dobře.  Ale když zjistí, že jsou to taky lidé, smrtelní, chybující, že do nich vkládali větší naděje než měli, začnou je zavrhovat. Protože by museli přijmout, že v životě se nedějí zázraky jako někde v cirkuse, ale že Pán Bůh dělá zázraky každý den, nenápadně, nenásilně a je na nás, jak s těmi Božími zázraky naložíme. Žel v těch případech lidé často zapomenou, kdo je ten Dobrý, Milosrdný, Láskyplný, Odpouštějící. Dál jezdí před Bohem jinde než mají a často před jeho tváří dělají úplně něco jiného než si myslí.

Víte ale, co je na tom příběhu tou nejlepší zprávou? Že ten kdo je Bohu ochoten naslouchat,  může se těšit z hezkého života – asi jako ten žebrák/nežebrák. Bůh je dobrý a nejen k těm, kteří jsou pod praporem jeho víry. Máme vše co potřebujeme, dostáváme mnoho dobrých darů daných ke společnému užitku a radosti.  Jsme jeho děti a to nám nevezme ani bohatství nebo chudoba, ani zdraví nebo nemoc. A protože je náš Bůh Pán a Král, tak mu zpívejme píseň chval.

Píseň 607 Bůh je náš Pán a Král

Přímluvná modlitba a Modlitba Páně

Píseň Svítá 49 Dítě v chlévě leží

Poslání

„Neklamte sami sebe, milovaní bratří! „Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování“ je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel. U něho není proměny ani střídání světla a stínu. Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodili slovem pravdy, abychom byli jakoby první sklizní jeho stvoření.“ (Jak 1,16-18)

Požehnání
„ Ať Bůh svou nadějí chrání a provází tvůj čas, který ti zde vyměřil. Ať svou láskou provází tvé kroky vedoucí k druhým lidem. Ať svou věrností přemáhá tvou nejistotu a proměňuje ji v radost.“

Píseň Svítá 189 Moudrost mi Pane dávej