Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Internetová síť, která lépe než jiná média nabízí odhalování soukromí, je dnes plná závažných výpovědí, jako: „jdu domů; dám si sprchu; závěrečná písemka, to nedám; prošvihl jsem dnešního Herkula Poirota.“ Je to novodobý způsob jak čelit osamocení, vyprázdněnosti? Je to způsob jak nahradit rozhovor s Bohem – jak nahradit modlitbu?

Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista

„Já Hospodin, tvůj Bůh, vzdouvám moře, až jeho vlny hlučí. - Hospodin zástupů je jeho jméno. - Vložil jsem ti do úst svá slova, přikryl jsem tě stínem své ruky, jako stan jsem roztáhl nebesa a položil základy země, a řekl jsem Sijónu: »Ty jsi můj lid«." (Iz 51,15-16)

Píseň Ž 32 Blahoslavený komu odpuštěno

Modlitba: Hospodine svatý Otče, oslavujeme a chválíme tvé jméno. Protože ono přináší do našeho zmateného světa vědomí smyslu a řádu. Tvé jméno přináší oporu pro dobrou vůli a čisté srdce. Pane, děkujeme ti, že jsme tě mohli poznat jako svého Otce, velkorysého, milosrdného, odpouštějícího. Poznali jsme tě v životě Ježíše z Nazareta, toho zvláštního učitele a tuláka. Ty jsi, Pane, cesta života. Ty jsi Slovo naděje těm, kteří z lidského pohledu nemají šanci. Jen nám odpusť naši slabost, když se na tvé slovo nedovedeme spolehnout ve chvílích nejistoty. Odpusť naši zbabělost, když z tvé cesty utíkáme. Pane, vracíme se k tobě, s prázdnýma rukama a prosíme, abys je i dnes naplnil Slovem pravdy a lásky.

Čtení: Gn 9,18-29

Píseň 688 Odpusť

Text: „Pramen života jsou ústa spravedlivého, ale ústa bezbožných přikrývají ukrutnost. Nenávist vzbuzuje sváry, ale láska přikrývá všecka přestoupení.“ (Př 10,11-12 kralický překlad)

Kázání

Milí přátelé, také máte někdy ten pocit, že žijeme v době, která se žene za všemožným odkrýváním? Odkrývání soukromí svého a druhých, odkrývání kauz, senzačních souvislostí, odkrývání tělesných vnad, tajemství a záhad? Kde se stala ta změna, kdy něco ukrýt a skrýt (snad kromě vrásek) je vnímáno za podivné, podezřelé a trapné? Odkrývání je veliké téma dnešní doby. Do odkrývání a otevřenosti jsme tlačeni společností, protože v té „otevřenosti“ vidí záruku upřímnosti a pravdivosti.

A je to skutečně tak, jak se to prezentuje? Je v tom odhalování skutečná touha po upřímnosti, férovosti a pravdivosti, touha po opravdovém sdílení? Nebo je to jen další způsob jak žít v banální povrchnosti? Další způsob jak snahu po sdílení a přátelství uspokojovat relativně rychlými a zábavnými prostředky? Internetová síť, která lépe než jiná média nabízí odhalování soukromí, je dnes plná závažných výpovědí, jako: „jdu domů; dám si sprchu; závěrečná písemka, to nedám; prošvihl jsem dnešního Herkula Poirota.“ Je to novodobý způsob jak čelit osamocení, vyprázdněnosti? Je to způsob jak nahradit rozhovor s Bohem – jak nahradit modlitbu?

Ačkoliv přiznávám, že i sám jsem plně součástí takového banálního odhalování (abych mohl zůstat v blízkosti lidí), přesto stále víc mě něco nutí takovému odhalování čelit. Nenechat se strhnout vlnou modernosti a pěstovat v sobě smysl pro tajemství. A tak mne od jedné biblické hodiny, na které jsme si o tomto textu z knihy Přísloví povídali, stále více provází téma odhalování a přikrývání.

Mám pocit, že pro dnešního člověka slovo z  Přísloví o tom, že láska překrývá všechna přestoupení, může přiživit předsudek, že křesťané a církve je jedno velké pokrytectví. Překrývat, zahlazovat, mlčet o nedobrých věcech, zametat pod koberec. Naoko se tvářit, že je vše v pořádku, všichni žijí příkladný život, ačkoliv ve skutečnosti je to úplně jinak.

Proto jsem tento text dnes přečetl z kralického překladu, kde vedle sebe stojí špatný příklad těch úst, která přikrývají ukrutnost a dobrý příklad lásky, která přikrývá všecka přestoupení.

A myslím, že úplně nejlepší k tomuto slovu je příběh o Noem a jeho třech synech. Moc často se tento příběh v kostelových kruzích nepřipomíná. Nevystupuje v něm spravedlivý a poslušný Noe s rozradostněnými zvířátky, ale Noe opilec a hanbář.

Noe se vždycky před Bohem držel tak nějak zpátky. Neprotestoval proti potopě. Nepřel se, nedohadoval se s Bohem jako Abraham, když chtěl odvrátit zánik Sodomy a Gomory. Noe poslušně stavěl archu a neprotestoval – nebyl to žádný protestant. Zachránil sebe, svou rodinu, zvířata. Byl to takový slušný pán. A zčistajasna se opije, protože si vystavěl vinici. A kdyby se opil alespoň někde potají. To tak přece lidé občas dělají. V soukromí, na chatách, na horách, aby ho věděli jen nejbližší, kteří ostatně také cosi pili. Noe se opil. Jeho nejmladší syn Chám ho najde. Svého otce, spravedlivého muže, do němoty opilého a k tomu nahého.

Pokouším si představit reakci okolí, pokud by to učinil dnes. Kdyby si Noe na internet nejprve vyvěsil zprávu: „ještě si dám sklínku“, pak by takové odhalení u většiny vzbudilo nadšení. Nebo by bylo nadšení vystřídáno pohoršením, když by Noeho pět minut poté sklínce snímala internetová kamera, jak leží uprostřed místnosti nahý? Jak je to s tou otevřeností, odkrýváním?

Noeho našel nejmladší syn, Chám, jak leží obnažený uprostřed stanu zpitý do němoty. Chám to jde oznámit svým bratrům. Později je za toto jeho jednání prokleto celé jeho budoucí pokolení, které je nazváno Kenaán – tedy odvěcí protivníci a souputníci Izraele, jakkoliv právě Kenaánci byli Izraeli národnostně blízko.

V čem je Chámovo jednání tak odsouzeníhodné? V celku Cháma chápu. Pro každé dítě je to trochu šok, když si poprvé uvědomí, že jeho rodiče nejsou ti nejlepší, nejsprávnější a nejčestnější. Dovedu si představit, že z tohoto šoku se šel vypovídat svým starším a zkušenějším bratrům. Ti možná vědí už víc.

Ti už možná vědí, že dokonalý je Bůh, ne člověk. A že nemáme stále čekat dokonalé a božské věci od sebe, rodičů, ale dnes i od svých farářů, presbyterů a dalších. Jistě, napodobujme Boží jednání, ale neděsme se pádů a selhání svých, ani svých blízkých a milých. Nebojme se zůstat takoví, jací jsme. Originální, jedineční. Pak nejlépe vyniknou dary, kterými nás Bůh štědře obdaroval.

Chámovo jednání je odmítnuto na základě reakce bratrů. Protože ti si vzali plášť na ramena a jdouce pozpátku, aby nahotu svého otce nespatřili, přikryli ji. Zakryli nesvatou nahotu svatého Noa. Tím, že jeho přestoupení přikryli, nechtěli nic ututlat, zamést pod koberec. Chtěli to přestoupení vyřešit a nepřestali přitom respektovat svého otce a jeho autoritu. Možná i proto, že si ji Noe u nich nevynucoval a nevydupával. Otec, autorita, nyní potřebuje naši pomoc. Synové nepřestali respektovat jeho mimořádné a svaté postavení u Hospodina, i když takhle v tuto chvíli nesvatě dopadl.

Jdou pozpátku. Jsou dospělí lidé a nahých viděli jistě dost. V tom to jejich račí zahalování nebude. Ti dva prostě nechtějí znát otcovu nahotu. Nechtějí ani vidět tu situaci. Nechtějí vidět slabiny druhého. Neuvoď nás v pokušení. Ani raději nevlastnit klíč k případnému vydírání, k tajemství bližního. Ani to nevědět. Co když mě jednou napadne to zneužít? Za měsíc, za rok, až mě ten druhý naštve, až mě podvede? Ti dva příkladně odolávají pokušení vědět na druhého víc, než on ví na mne. Odolávají pokušení vlastnit, prokouknout jeho tabu a mít nad ním výhodu. Tvář měli odvrácenou, takže nahotu svého otce nespatřili. Pomohli. I my smíme přikrývat nahotu těch, kdo šlápnou vedle. I my smíme zvládat pokušení mít moc nad svými bližními, protože na ně něco víme.

Chám, nejmladší ze synů Noa, vešel do stanu a uviděl nahého opilého otce. Možností, že se dostaneme do podobné situace, je bezpočet. Že někdo šlápne vedle a my to objevíme. Že někdo z žalu udělá něco, co neudělal předtím a neudělá potom. A nikdo to neví, a my ano. Že někoho najdete nepřipraveného, bude odkrytý, uvidíte jeho nahotu skutečnou i jeho nitro, jeho slabiny, jeho nedostatky, jeho slabá místa. Někomu se dostanete na kobylku, zastihnete nepřipraveného, při činu, který není hoden jeho jména a postavení.

Lidé ve všeobecné touze věci odkrývat po tom nezřídka prahnou. Bible nabízí možnost jak v takové situaci jednat. Nepřestat milovat a svou láskou přikrývat zjištěná přestoupení. Netvářit se, že nejsou, jsou a my je nevrátíme, ani je nevymažeme. Jsou tu a zůstávají. Můžeme je ale z lásky přikrýt, aby nezatěžovaly naše vzájemné spolužití, abychom viníkovi poskytli svobodu. Myslím, že právě takoví smíme jako lid Boží být, taková má být církev. Svou láskou k sobě navzájem přikrývat a léčit jedny druhé. Udržet si vzájemný respekt a autoritu navzdory selháním. Nepřikrývat ukrutnost, jak říká Přísloví, protože to je zbabělé mlčení vůči násilí.

Láskou přikrývat přestoupení. Vždyť je to ta samá láska, jakou nás přikrývá Hospodinovo milosrdenství. Hospodin nepřipomíná viny, ani po nich nepase. Zná je a „nezavírá před nimi oči“. Hospodin přestoupení zakrývá, odpouští je. V příběhu Ježíše Krista. Usmíření, jaké vyvěrá z Kristova vzkříšení, přikrývá lidskou nedokonalost a zlobu. Lidé se při svém křtu zpravidla oblékají do bílého plátna jako symbolu přikrytí lidského hříchu. Tento Boží čin zachovává člověku důstojnost. Jsme Jeho lidem. Jsme Jeho partnery stále. I když máme své vinice… Amen.

Píseň 669 Přijď, Spasiteli

Ohlášky

Přímluvné modlitby - sešit

Píseň 702 Mír na zemi daruj nám

Poslání

„Žijte proto rozumně a střízlivě, abyste byli pohotoví k modlitbám. Především mějte vytrvalou lásku jedni k druhým; vždyť láska přikryje množství hříchů.“ (1 Pt 4,8)

Požehnání

Píseň 555 Jezu rač ty sám