Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Možná si řeknete, proč tak důležitý a velký úkol je svěřený právě pastýřům, o které si nikdo ani koloběžku neopře, jak nám děti řekly v letošním divadle. A také nám děti řekly, že svědectví pastýřů tehdy ani soud neuznával. Tak proč zrovna oni měli svědčit? To je jako byste vsadili na svědectví bezdomovce více než na svědectví běžného člověka.

Milost vám a pokoj od Boha otce našeho a Pána Ježíše Krista

"Povstaň, rozjasni se, protože ti vzešlo světlo, vzešla nad tebou Hospodinova sláva. Hle, temnota přikrývá zemi, soumrak národy, ale nad tebou vzejde Hospodin a ukáže se nad tebou jeho sláva. Hospodin ti bude světlem věčným, tvůj Bůh tvou oslavou. Tvé slunce nikdy nezapadne, tvůj měsíc nebude ubývat, neboť Hospodin ti bude světlem věčným.“ (Iz 60,1-2.19b-20a)

Píseň   Svítá 181 Marie má dítě

Modlitba

Pane Bože, každému z nás, ať malému, ať velkému, starému či mladému, zbožnému i bezbožnému, provinilému i nekajícímu, každému z nás nabízíš své srdce na dlani, svoje vánoční evangelium - jako se nabízí chléb - vezměte, jezte, bez placení přijímejte pokrm života. Za to tě chválíme a radostně zpíváme. Amen

Čtení: „ Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. Anděl jim řekl: "Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí." A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: "Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení." Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: "Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil." Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. Všichni, kdo to slyšeli, užasli nad tím, co pastýři vyprávěli.“ ( Lk 2,6-18)

Píseň 306 Když se Pán Ježíš narodil

Kázání

Milé děti, chtěl jsem se vás nejdříve zeptat, těšíte se na Vánoce?… a co máte na Vánocích nejraději?… a co rodiče, také se těší na Vánoce?

... máme na nich rádi tu neopakovatelnou atmosféru, kdy se všichni lidé připraví, pěkně ustrojí, všechno vyzdobí (stromeček). Já jsem se nyní přestrojil za pastýře. Možná si řeknete proč zrovna za pastýře, za obyčejného špinavého tuláka, který nikdy v žádných dobách nebudil důvěru.

Já jsem se za něj převlékl proto, že pastýři byli první, kdo slyšeli zprávu o narození Ježíška. Oni byli ti první, kteří druhým měli vyprávět o Ježíšově narození, o tom dítěti, které se narodilo pro záchranu všech lidí. Měli mluvit o dítěti, které má vykoupit celý svět – celý svět má opět přivést k Bohu.

Bůh si k takovému úkolu nevybral ani kněze, ani faráře, ani bankéře nebo krále, ale právě obyčejné pastýře, lidi nevzdělané, prosté, lidi takříkajíc bez domova. Bůh svěřil tu zprávu, že se v Ježíši přiblížil světu, pastýřům, kteří žili na okraji společnosti. Žili více s ovcemi než s lidmi.

Možná si řeknete, proč tak důležitý a velký úkol je svěřený právě pastýřům, o které si nikdo ani koloběžku neopře, jak nám děti řekly v letošním divadle. A také nám děti řekly, že svědectví pastýřů tehdy ani soud neuznával. Tak proč zrovna oni měli svědčit? To je jako byste vsadili na svědectví bezdomovce více než na svědectví běžného člověka.

První důvod souvisí s celkovým příběhem o Ježíšově narození. Ježíš se nenarodil v královském paláci (jak potom zjistí tři mudrci), ale ve chlévě. Nenarodil se žádné vysoce postavené ženě, ale obyčejné dívce Marii. Pán Bůh je i v této chvíli důsledný, a tak svědectví o Ježíšově narození jako prvním svěří tulákům. Všechno je jinak, než bychom si mysleli. Spása vchází do světa obyčejným, až chudobným způsobem. A do toho příběhu odrbaní a smradlaví pastýři jednoduše patří.

Druhý důvod, proč zrovna oni, nám prozradí sami pastýři. Když jim anděl zvěstuje tu radostnou novinu, tak řeknou: "Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil."

„Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí.“ Pán Bůh svěřil takový úkol především těm, kteří řeknou: „Pojďme až do Betléma.“ Svěří ho těm, kteří až do Betléma dojdou a nezastaví se přitom v půli cesty. A proč jsou tak odhodlaní? Protože jsou svobodní. Protože nejsou vázáni tímto světem a jeho „povinnostmi“. Je to podobné jako v podobenství o hostině, které později bude vyprávět už dospělý Ježíš. Nejdříve jsou pozváni ti blízcí, přátelé, známí. Ti všichni se omluví, protože mají spoustu povinností a starostí – a je pravda, že je skutečně mají. Pak teprve jsou pozváni, tuláci a žebráci – a je také pravda, že pozvání přijmou.

Tak i pastýři. Nejsou spoutáni, nejsou znesvobodněni – udělají si čas, neřeknou andělům… „ále, jo, půjdem, jenom to tady dohlídáme.“ Oni šli hned a spěchali přitom. Proto došli až do Betléma, proto našli co hledali: „Marii, Josefa i to děťátko položené do jeslí.“

Tak jednáme my, pastýři, smradlavá verbež, o koho si nikdo ani koloběžku neopře. Jdeme hned, protože nás nic neváže. Proto jsem se, děti, dnes převlékl za pastýře. Faráře v taláru jste zvyklé už poslouchat, farář zapadá do Vánoc i do té pěkné vánoční atmosféry dobře. Smradlaví pastýři už moc ne a přeci oni jsou ti důležití. Lidé se pastýřů stranili, ale Pán Bůh nikoliv. Lidé se za takové lidi styděli, Bůh se za takové lidi nestydí, ale naopak si je vybírá jako své posly. Pán Bůh si vybírá všechny, vybírá i mezi námi, ty kteří jsou ochotní jít až do Betléma, nechat všeho a vydat se na cestu za Ježíškem. Jít se mu poklonit, v tom našem světě ho jít přivítat.

S našimi Vánocemi je to podobné. Jestli chceme Vánoce prožít ve své hloubce, jestli chceme dojít opravdu až do Betléma, pak nesmíme zůstat u té dekorace, u dárků a kapra. Jde o to jít, přijít, poklonit, dát dary, vidět záchranu světa… jak jsme v divadle slyšeli od mudrců. Jde o ochotu v každé chvíli přijmout naplno andělskou zvěst, že se nám narodil Spasitel.

Však my máme o Vánocích svátek, nepracujeme. Ti pastýři žádnou pohodu neměli, žádná rodinná idylka, žádná svíčková a prskavková romantika. Tu zprávu zaslechli při nočním bdění. Evangelium jim zaznělo do utrmácenosti a únavy. Všední den, všední práce může být i dost temná jako ta noc, která pastýře obklopuje. A přeci je to „tichá noc, svatá noc.“ Ježíš se nenarodil do svátku, do pohody, ale do ruchu a shonu. S Bohem se nepotkáváme více o svátcích, v kostele, při církevních rituálech, ale možná právě naopak více v každodenní námaze a dřině. Právě do té dřiny najednou zazáří světlo, které zvěstuje Ježíše Krista – světlo, v temnotách, světlo které svítí a žádné tmy jej nepohltily. A to světlo září a osvěcuje každého člověka i v jeho bídě.

Takovou zprávu mají zvěstovat právě pastýři. Bůh si ve světě neudělal pohodičku, ale jeho přítomnost působí ve všednosti, uprostřed obyčejného života. Když půjdeme až do Betléma, jako pastýři, pak poznáme toho, který je v tom všem s námi. Právě proto se narodil, aby tu naši všednost a šedivou tíž nesl spolu s námi, aby nás v tom těšil a dával nám v tom všem zakoušet radost, pokoj a naději. V ničem nejsme opuštěni, žádný okamžik v životě není bez Boží lásky.

Než začneme spolu zpívat, radovat se a veselit, tak bych na závěr chtěl říci ještě jeden důvod, proč si andělé jako posly vánoční zvěsti vybrali pastýře. Lidé se v Bibli k Pánu Bohu nejednou přiznali slovy: Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. Hospodinovy výsosti nejsou ověšeny pozlátky a neony. Hospodin je především pastýřem, který chrání své stádo, který kvůli svému stádu bdí i v noci a který je vždy ochoten každého zatoulaného vyhledat a do stáda vrátit. A až to malé Jezulátko v jesličkách z plenčiček vyroste, nebude žvatlat „hudli dudli“, ale řekne, já jsem ten dobrý pastýř, který položí svůj život za ovce. Já jsem ten neurozený, nevážený, odmítnutý, který je jako jediný ochoten pro druhé nasadit kůži. Tak jako pastýř.

To všechno jsem vám dnes chtěl povědět ne jako farář, ale jako obyčejný pastýř, ze kterého už na první pohled čouhá člověčina. Bůh v Ježíši Kristu – a o tom jsou Vánoce – se nad člověčenstvím nepohoršil, nepohrdnul člověkem, ale člověkem se stal – „ráčil je vzíti na se“, abychom svět kolem nás a sami sebe mohli vidět v novém, nadějném světě. Amen.

Píseň Svítá 253 Vánoční (Pastýři stáli na stráži)

Ohlášky

Přímluvná modlitba

… za lidi, kteří jsou dnes sami…

… za lidi, kteří jsou obklopeni svými blízkými a přesto jsou si cizí…

… za děti, které se nemohou radovat (v nemocnicích, opuštěné)

… za ty, kteří dnes pracují, aby byli připraveni člověku sloužit (lékaři, zdravotníci, hasiči, policisti, dozorci ve věznici, faráři a jejich rodiny)

… za ty, kteří dnes slyší či uslyší zprávu o narození Spasitele, aby s tou zprávou dovedli žít i po Vánocích

… aby nám neuniklo, že ten malý Ježíšek za nás položil život, zemřel, abychom my mohli žít s nadějí.

Prosíme tě vyslyš nás, když k tobě ještě takto voláme: Otče náš

Píseň Svítá 264 Poslal Bůh anděla

Poslání: Ž 23

Požehnání

Boží světlo, které žádná temnota nezahalí, ať vám svítí na cestu, kdybyste bloudili. Boží naděje, ať je vám budoucností, která je dobrá a není čeho se bát. Boží láska, která všechny pouště mění v zahrady, nechť vám dává pokoj a mír… nyní i navěky. Amen.

Píseň 281 Narodil se Kristus Pán