Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

tentokrát uskutečněná v evangelickém kostele pro velice zimní počasí (k Jelení studánce půjdeme snad jindy)

Přivítání

Žalmový úvod: „ Jako laň dychtí po bystré vodě, tak dychtí duše má po tobě, Bože! Po Bohu žízním, po živém Bohu. Kdy se smím ukázat před Boží tváří? Slzy jsou chléb můj ve dne i v noci, když se mne každý den ptají: "Kde je tvůj Bůh?" Vzpomínám na to a duši vylévám v sobě, jak jsem se v čele zástupu brával k Božímu domu, jak zvučně plesal a vzdával chválu hlučící dav, když slavil svátek. Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jen jemu, své spáse.“ ( Ž 42,1-3)

Píseň : Ž 42 Jako jelen mučen žízní

Milí přátelé, vítám vás na letošním pašijním putování výjimečně v kostele, neboť ani větru ani dešti neporučíme, a tak je lepší být nyní zde. Letos je to už třetí rok, kdy se takto spolu scházíme, abychom každý sám i společně vstoupili do událostí posledních dnů pozemského života Ježíše Krista. Ta letošní cesta nese název Svědectví vody. Voda je nezbytnou podmínkou života. Voda je všude kolem nás i v nás (a také padá z nebe v podobě sněhových vloček jako třeba nyní). Nadto je voda i výraznou součástí velikonočního příběhu, jak o něm čteme v Bibli, hlavně v Janově evangeliu.

To první ze tří letošních zastavení se týká vody, která má služebnou funkci. Před velikonočními svátky, v předvečer Ježíšova zatčení, se naposledy sešli učedníci s Ježíšem. Večeřeli spolu. Při tom Ježíš všechny své učedníky obešel, myl jim nohy a utíral je plátnem, kterým byl přepásán.

Takový čin asi překvapí. Na začátku evangelia Jan Křtitel říkal, že není hoden, aby Mesiáši rozvázal řemínek u obuvi. Tak se cítil být v porovnání s ním malý. A nyní Syn Boží, Mesiáš sám, rovnou umývá nohy svým učedníkům. Stává se z něj služebník. Zkusme se do toho vcítit. Jako bychom tam namísto učedníků byli my. A představte si, že někdo, koho si nesmírně vážíte, ke komu máte úctu, komu vděčíte v životě za naději, komu vděčíte za smysl a cíl života, komu vděčíte vlastně za všechno, ten, před vás poklekne, umývá vám zaprášené nohy a utírá je svým plátnem. Byli bychom překvapení, zaskočení, styděli bychom se, možná bychom nejdříve ucukli, ale on by pokračoval dál.

A přeci to Ježíšovo umývání nohou do pašijního příběhu patří. Ježíš je Mesiáš, který nepřišel, aby si nechal posluhovat, ale jako ten, který má sloužit. Jeho oběť na kříži nebylo nedorozumění, ale služba, která má lidem otevřít oči, probudit ze samolibosti a hlavně očistit z moci zla. Ježíš neumývá učedníky od hlavy k patě, umývá jen nohy. Nohy, které se na životních cestách zapráší, nohy, které nesou každého poutníka k cíli; nohy, které nesou člověka k člověku; nohy, které mají po celé zemi roznášet evangelium. Boží syn, Ježíš Kristus, umývá svým učedníkům „jen“ nohy. A přesto to není snadné přijmout.

Ptáme se, lidé se ptají, jak je to možné, proč to dělá, nesnižuje se tím Boží důstojnost? V logice víry to nejde jinak. Každý kdo chce věřit, kdo chce Ježíše následovat, musí nejdřív od něj přijmout službu. Každému, kdo chce sloužit, musí mu být nejdříve poslouženo. A takový řetěz lásky se začíná u Ježíše Krista. Iniciativy se chápe sám Bůh.  Nechat si Ježíšem posloužit, být jeho službě vděčný a tuto službu nezapřít. O to ve víře jde především.

Nikdo z nás není hoden, aby mu Pán Ježíš umýval nohy, aby mu sloužil. Ale On to pro nás činí a činí to z lásky. Každého z nás si zamiloval. Učedníci jsou první, kteří to mají na sobě zakusit. Učedníci jsou také první, kteří, mají Ježíše následovat ke kříži. Tam se už nebude smývat prach ale lidské viny.

Pane Ježíši Kriste, nejsme hodni, abychom přijali od tebe tak velkou službu, o to větší a trvalejší je naše vděčnost, že to pro nás činíš. A tak i letos tě chceme v mysli doprovázet na tvé cestě bolesti až ke Golgatě. Nechceme se minout s tvým křížem, nechceme se minout s tvým prázdným hrobem, protože se nechceme minout s nesmírnou radostí, která naplňuje všechny naše dny. Prosíme tě o tvou službu, bez ní, by naše životní chůze byla nejistá, klopýtavá a povrchně snadná. Amen.

632 Neskládejte v mocných naději

692 Temnou divnou mlhou bloudím

635 Tvá Pane, láska