Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Chtělo se mě křičet: podívejte se lidi! Jsem jenom mladý, hloupý osel. Tvrdohlavé a tupé zvíře žvýkající bodláky. Všichni si myslí, že jsem k ničemu. No vidíte a já vám na svém prohnutém hřbetu vezu Spasitele – toho který má moc nad všemi veledůležitými tohoto světa.

Milost vám a pokoj od Boha otce našeho a Pána Ježíše Krista

„Rozjásej se, sijónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a zachráněný, pokořený, jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti.“ (Zach 9,9)

Píseň 443 Přijď králi věčný náš

Modlitba : Hospodine Bože náš, děkujeme, že jsi nás stvořil. Jsme tvým obrazem – obrazem lásky a dobroty. Současně s tím přiznáváme, že se v často podobáme spíše zvířátkům. Někdo z nás je často špinavý jako prasátko, někdo tichý jako ovce, někdo dravý jako vlk. A co osel – co oslího máme v sobě? Nepoznáváme někdy v životě spoustu prachu a kamenných cest, nezakoušíme tíhu břemen, nesjede po nás někdy hněv a bič druhých? Pane, podobáme-li se oslům, dej nám, prosíme, odvážné a mírné srdce, dej, ať nás druzí lidé chápou, když se chováme oslovsky nepochopitelně. Dej ať nemáme na krajíčku, když těžko hledáme slova a býváme druhým jen pro smích. Dej ať podél našich cest jsou krásné bodláky, které si můžeme vychutnat. A ať se můžeme setkávat se svými druhy, kteří dovedou tiše stát nad jesličkami v Betlémě i ty, co dovedou na svém hřbetu nést Ježíše Krista druhým lidem. Oslové říkají „íá“ a my lidé říkáme Amen.

Čtení Mt 21,1-9

Píseň Svítá 239 Připravujte cestu

Text Mt 21,6-7

Kázání

Milé děti, vážení rodiče, milí přátelé, na květnou neděli vždy slavíme Ježíšův vjezd do Jeruzaléma. Tam jej lidé vítali přímo královsky – jako krále. Oslavovali jej, zpívali mu chvály, těšili se, až se ujme vlády a vyžene Římany ze země. Ježíš, aby se naplnilo proroctví, vjede do Jeruzaléma na oslátku – osličím mláděti. Nechme dnes vítající lid stranou a pokusme se vcítit do kůže toho do oslátka – do osličího mláděte. Jak on tu celou jízdu a vítání vnímá?

Na začátku stojí se svou mámou před branami Jeruzaléma. Byl krásný jarní den. Všechno se zelená, vzduch voní příslibem nového života. Obloha jako vymetená, tráva svěží a zelená, dokonce i bodláky u cest kvetou, mňam, říká si osel. Prostě den, jaký mám rád, den, pro který stojí za to žít

Stál jsem nehnutě, říká náš osel, u svého přístřešku a koukám dolů na cestu, která vede do Jeruzaléma. Dělám to často, když nemám zrovna žádnou práci. A někdy je taky dost nuda. V době zimních plískanic projede nanejvýš jednou za den nějaká karavana. Ale teď, když přijdou svátky, proudí to ráz na ráz. A osel z toho frmolu neodlepí oslí oči.

Představte si, včera tu prošla římská kohorta: vojáci v naleštěných uniformách – jako na přehlídce. Ale jak pochodovali, nevypadali jako nějací manekýni, tihle vojáci vědí co je to bitevní vřava – na to oslové mají čuch. Uprostřed nich šel vzpřímený velitel jednotky, tvářil se, že mu to všechno tady patří a že vším kolem opovrhuje. Lidé se mu raději uhýbali z cesty.

Dneska tudy prošel další průvod, to nebyla vojenská přehlídka, ale spíš karneval orientálního přepychu. A uprostřed jel zase někdo, kdo se tvářil, že to město mu leží u nohou. Všichni placení dvořané volali: Sláva! Hosanna Herode, synu Herodesův, sláva tobě. Tvé rodné město tě vítá jako svého.

Teď před Velikonocemi se tu pořád něco děje a pořád je na co koukat. Před chvílí tu zase prošel zástup, který zpíval zbožné písně, oči někde v nebi, jako že je ta přízemní politika zase nezajímá. A pak za nimi zástupy Galilejských, ty se tváří vždycky zasmušile, jako že politika je naopak móóc zajímá a že ty hole, co mají v ruce rozhodně nejsou na parádu.

Takhle tu stojím u cesty, říká osel, v jarním vánku, koukám na tu přehlídku a trochu všem závidím, že nemůžu být součástí takové podívané. Mladí oslové rádi sní – tak jsem si představoval, jak bych se v tom průvodu vyjímal já…

A najednou se to stalo. Blížila se po cestě další skupinka poutníků: ale tentokrát taková nesourodá – jako kabaret. Byli v ní takoví ti zbožní, co zapomněli oči v nebi, co máte pochybnosti, jestli se nohama vůbec dotýkají země. A s nimi bezdomovci, žebráci, celníci, a taky pár učenců co kráčejí vždy rozvážně, a byli tam i zarostlí Galilejci, co nosí pod pláštěma meč. Nemusí ani hlesnout a víte co jsou zač. Jsou to ostrý hoši. Ale najednou se jeden z té skupinky  zastaví a ukázal přímo na mě. Přímo z té silnice až k nám, nahoru ke vsi ukázal na mě. Ani hlásku by ze mě v tu chvíli nikdo nevymáčknul. Přišli dva chlapíci, zarostlí jak Ezau, odvázali mne a už to šlo ráz na ráz.

Najednou jsem byl uprostřed nich, uprostřed dění, uprostřed slávy. Lidé mi metali na cestu palmové ratolesti, stlali mi cestu svými plášti, abych si snad nezaprášil svoje křivý nohy. Všichni mi provolávali slávu. A já jsem hýkal radostí a jak. Královsky jsem se bavil. Osel, kterého vítají jako krále. A nebo snad vítali toho, který seděl na mě? No jo vždyť kynul všem jako král. A náramně se bavil. Zesměšňoval všechny ty nablýskané uniformy, napudrovaného orientálního krále i všechny ty fanatiky z hor, kteří umí jen vraždit.

Ten který na mě jel, nenechal si donést nosítka, ani válečný vůz, ani nejel na ušlechtilém hřebci. Vybral si právě mě, mladého osla. A nebojí se vypadat trochu směšně. Spíš najednou vypadaly směšně ty přepudrované, zbožné a neústupné tváře, které zaplnily město chvíli před tímto člověkem. Deset minut slávy osla. Vychutnal jsem si to náramně. Takovou jízdu nikdy nezapomenu. Chtělo se mě křičet: podívejte se lidi! Jsem jenom mladý, hloupý osel. Tvrdohlavé a tupé zvíře žvýkající bodláky. Všichni si myslí, že jsem k ničemu. No vidíte a já vám na svém prohnutém hřbetu vezu Spasitele – toho který má moc nad všemi veledůležitými tohoto světa.

Těch deset minut jsem si připadal jako lid Boží. Sám o sobě nic moc: vypelichaný, tvrdohlavý, neschopný za cokoliv bojovat. Ale přináším světu toho, který mi osedlal život – přináším Vám Krista.

No jo, co se v tom Jeruzalémě stalo potom, to opravdu nevím. Nevím, jak to dopadlo s tím sympatickým chlapíkem – co má pochopení pro druhé, co často upírá svůj zrak k nebi ale zůstává nohama pevně na zemi, co zná dobře písmo, ale nebombarduje jím ostatní, aby je zatlačil do země. O pár dnů později jsem slyšel, že to s ním dopadlo hodně špatně – že ho pověsili na kříž a jeho přátelé zradili. Rozprchli se jako když střelí do vrabců. Škoda. Ale pak spousta pocestných si po cestě šuškalo, že snad zase žije nebo tak nějak. To by bylo fajn, kdyby z té nabubřelé lidské slávy nic nebylo. Ten co si mě osedlal byl plný tiché a krásné slávy.

To už ale není příběh pro mne – to ať si vyřeší lidé. Mě stejně nakonec zase uvázali doma, takže teď už jen zase okusuju bodláčí a koukám na spoustu těch lidiček, co nosí znak ryby, jak proudí do Jeruzalém a zpátky. Dávají almužnu žebrákům a pomáhají si navzájem. Občas se mezi nimi objeví jeden takový zbožný, co má jen oči v nebi. Když se ale praští o strom do nosu, je hned zase zpátky na zemi. Tak přeci jen svět dovede být i plný naděje. Někdy se musí lidem trochu zpřeházet jejich škatulky, jak jsme to spolu udělali s tím králem – nekrálem, aby se probrali a začali svět vnímat tak hezky, jak to umí jen oslové.

kázání vychází z článku Jiřího Mrázka, Jarní happening, časopis Protestant 4/2006

Píseň Svítá 2 Aj kamení

Večeře Páně

My, lid Boží, spolu s učedníky pomyslně putujeme za Ježíšem do Jeruzaléma. Události posledních dnů Ježíše Krista si budeme spolu připomínat tento nadcházející týden. Jako posila, navrácení naděje tu je dnes Večeře Páně s chlebem a vínem. Před ní, ale musíme vyznat nehodnost takového pozvání. Přemýšlejme o svých životech skrze píseň, kterou nyní zpívejme jako modlitbu:

Píseň Svítá 487 Obětování

Slovo milosti: Vy, kdo vyznáváte víru v Krista, kdo prosíte o Boží odpuštění a odpouštíte svým bližním, nepochybujte, že máte skrze Ježíše Krista hříchy odpuštěny. Vše je přikryto jeho milosrdenstvím

Pozdravení pokoje: Proto se pozdravme navzájem pozdravením pokoje

Ustanovení této večeře zní:

Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, děkoval, lámal jej a řekl: Vezměte a jezte, to je mé tělo, které se za vás láme. To čiňte na mou památku. Po večeři vzal kalich a řekl: To je kalich nové smlouvy zpečetěné mou krví. To čiňte, kdykoli z něj budete pít, na mou památku.

Pojďte tedy všichni, pohleďte, vše je již připraveno, děti mohou… Ez 397 Radujme se vždy společně

Propouštění

Hleďte, jak velikou lásku nám Otec daroval: byli jsme nazváni dětmi Božími, a jsme jimi. (1 J 3,1)

Ohlášky

Přímluvná modlitba

Pane, chceme dnes děkovat za to, že jsme mohli přijmout posilu u tvého stolu. Víme tak, že jsi zdrojem povzbuzení ve víře a že jsi pramenem naděje do dalších dní. A ty dny, které jsou před námi budou vyplněné přemýšlením o tvém údělu na kříži, o naší člověčině, která tě tam vyslala.

Prosíme tě dnes ze všechny ty, kteří chtějí vládnout svému okolí a celému světu. Dej jim poznat v jejich nabubřelosti, kdo je vladařem a králem.

Prosíme také za všechny ty, kteří jsou ve své zemi zotročováni a stíhání za jiný názor. Prosíme za ty, kteří umírají při občanských válkách. Prosíme za ty, kteří ztrácí naději k životu, na obrat věcí k lepšímu.

Prosíme také za všechny zaslepené fundamentalisty, co si myslí, že spolknuli nejen všechnu moudrost ale i veškeré Boží zjevení. Prosíme, narušuj jejich zaslepenost.

Pane přimlouváme se také za všechny ty, kteří v životě přešili těžké hrůzy, prosíme za ty, kteří prošli kriminály fašistickými i komunistickými, prosíme za ty, kteří zažili koncentrační tábory. Kéž se takové věci nikdy nebudou opakovat.

Také prosíme za všechny ty, kteří se cítí být v životě oslovsky neužiteční. Prosíme ukazuj jim svou cenu, důležitost a originalitu mezi ostatními.

Prosíme tě vyslyš nás, když k tobě ještě takto voláme: Otče náš

Píseň Svítá 109 Jak vzácnou přízeň

Poslání

„Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu.“  (1 J 5,11)

Požehnání

Ať se ti ukáže ta pravá cesta, ať ti vítr vždy vane do zad, ať tě slunce hřeje do tváří, ať déšť padá jemně na tvé pole. A nežli se opět shledáme, ať tě Hospodin podrží ve své ruce.

Píseň 579 Ó králi věků důstojný