Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

A proto jsem vlastně za vámi přišel, abych vám pověděl, jak to tehdy vlastně bylo. Už tehdy jsem byl velmi starý. Moje oči toho už tehdy viděly tolik, že už by se nejraději zavřely a nic dalšího neviděly.

Milost vám a pokoj od Boha otce našeho a Pána Ježíše Krista

"Povstaň, rozjasni se, protože ti vzešlo světlo, vzešla nad tebou Hospodinova sláva. Hle, temnota přikrývá zemi, soumrak národy, ale nad tebou vzejde Hospodin a ukáže se nad tebou jeho sláva. Hospodin ti bude světlem věčným, tvůj Bůh tvou oslavou. Tvé slunce nikdy nezapadne, tvůj měsíc nebude ubývat, neboť Hospodin ti bude světlem věčným.“ (Iz 60,1-2.19b-20a)

Píseň  Svítá 264 Poslal Bůh anděla

Modlitba

Pane Bože, děkujeme ti, že jsi a že žiješ. Dokonce i bez ohledu na nás, na naši víru či nevíru. Děkujeme, že jsi jedinou nadějí pro náš život a pro tento svět. Přicházíme, Pane, dnes za tebou natěšení na štědrovečerní večeři a natěšení na dárky. Přicházíme za tebou i trochu unavení a skleslí ze všech příprav a shonu. Pane, děkujeme, že můžeme k tobě přicházet takoví jací jsme, s natěšeností i únavou. Ty každého přijímáš a nikoho neodmítneš. Tak tě, Pane, prosíme, abychom dnes zaslechli co máme uslyšet, abychom do svého srdce přijali, co máme přijmout. Abychom mohli s tebou žít v lásce a věrnosti.

Čtení: „ V J eruzalémě žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním. Jemu bylo Duchem svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše. A tehdy veden Duchem přišel do chrámu. Když pak rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili, co o dítěti předepisoval Zákon, vzal ho Simeon do náručí a takto chválil Boha: "Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, neboť mé oči viděly tvé spasení, které jsi připravil přede všemi národy - světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael." Ježíšův otec a matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. A Simeon jim požehnal a řekl jeho matce Marii: "Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat  - i tvou vlastní duši pronikne meč - aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí." (Lk 2,25-35)

Píseň 306 Když se Pán Ježíš narodil

Kázání

Milí přátelé, milé děti. Už je to hodně let, co se to stalo, už je to hodně let, co jsem na zemi nebyl. Hodně věcí se za tu dobu změnilo, až mne to překvapuje. Moc se tu v tomto světě nevyznám. Nevím, jestli je to proto, že jsem tu dlouho nebyl, nebo proto, že už jsem tak starý – možná oboje.

Mám velikou radost z toho, že zde na zemi slavíte narození Spasitele. Jsou to krásné svátky, jaké to slavíte. Jo, jo, to bylo tehdy.

A proto jsem vlastně za vámi přišel, abych vám pověděl, jak to tehdy vlastně bylo. Už tehdy jsem byl velmi starý. Moje oči toho už tehdy viděly tolik, že už by se nejraději zavřely a nic dalšího neviděly. Jenže tu byl pořád jeden sen, který jsem viděl. Kdysi mi totiž Hospodin řekl, že se dočkám narození Mesiáše, Božího člověka, který přinese Izraeli spásu – záchranu – vykoupení.

Všichni pořád čekali, až se někde objeví nějaký Boží vojevůdce, který povede obrovské armády Božích bojovníků. Nandá to všem pohanům a opět nastolí království Izraele. Všichni ho očekávali, ale skoro každý už přestal doufat. Říkal: "Tak on ten starej Simeon stejně umře a nedočká se ho." Nikde žádný vůdce ani král, ani bojovník se neobjevoval.

Až jednou se mi ozval znovu ten hlas, který mi kdysi řekl, že spatřím Spasitele. Pomyslel jsem si, že mi řekne: "tak promiň Simeone, nějak to nevyšlo, no, pojď už ze světa, spatří ho jiní." Ten hlas mne ale posílal do chrámu. Posílal mne ve chvíli, kdy rodiče nosí své narozené děti do chrámu, aby jim bylo požehnáno. Vydal jsem se tam.

A tam jsem ho najednou spatřil. Přicházela tam dívka Miriam a Josef z rodu Davidova, nesli v ruce děťátko, zavinuté do plenek. Trochu z něj čouhala sláma, kdoví kam ho předtím položili. Asi venkovani, pomyslel jsem si. Nikdo by nečekal nic zvláštního. Jenže ten hlas, který tak ke mně promlouval, mi řekl: „To je on. To je Spasitel.“ „Kdo? Josef?“ ptal jsem se. Je z rodu Davidova, nakonec proč ne. „Ne, to malé dítě, které se narodilo ve stáji.“

Víte, za svůj život jsem toho viděl mnoho. Viděl jsem mnoho bojovníků, mnoho vůdců. Ale ani mne by nenapadlo, že by Mesiáš na sebe vzal podobu malého, bezbranného dítěte, které spinká ve žlabu pro dobytek

Náhle jsem pocítil, že můj život je už naplněn. Spatřil jsem Spasitele, držel jsem jej v náručí. Můj život dostal velikou pečeť, která potvrdila vše, co jsem dosud žil. Mohu odejít, říkal jsem si. S úlevou, radostí – viděl jsem, co bylo potřeba spatřit. Smrt přestala být pro mne něco tíživého a smutného. Osvobození, přechod k Hospodinu. Veliká úleva a veliká radost.

Moje oči, které už nechtěly nic vidět, uviděly spasení. Dočkal jsem se. Kdybych byl mladší, určitě bych za Ježíšem šel, určitě bych byl jeho učedník, následoval bych ho. Kdybych byl mladší, určitě bych tu Boží spásu žil naplno tady ve světě. Ale už nebylo proč. Přestal jsem se bát smrti. Všimnul jsem si, když jsem se zase po tolika letech vracel zpátky, že lidé tady často kolem Vánoc odcházejí. Úplně tomu rozumím, ten pokoj a Boží přítomnost, která se rozlije ve vašem srdci…

Tehdy, když jsem byl už na odchodu, mi ze srdce vytryskla píseň, krásný chvalozpěv. Tehdy jsem v něm vyřknul slova, kvůli kterým se na mě káravě ohlíželi kněží v chrámě. Řekl jsem: „mé oči viděly tvé spasení, které jsi připravil přede všemi národy – světlo, jež bude zjevením pohanům.“ I Josef a Miriam se pořádně divili, když to slyšeli.

Ono mezi námi, pohané tehdy pod trestem smrti do chrámu nemohli ani vkročit, aby ho neznesvětili. Dnes ale vidíme, že do Boží přítomnosti do pomyslného Božího chrámu vstupují všechny národy – i vy tady. A z toho mám velikou radost. Vy jste svědectvím o tom, že spasení přišlo pro celý svět – vy jste součástí toho příběhu, vy jste také součástí Boží záchrany. Vy nejste původním Božím lidem a vlastně  jste – uviděli jste světlo, které svítí nad vámi a ve vás. Vy všichni jste ještě mladí, následujte to světlo, následujte Ježíše.

Jenom jednu věc jsem myslel, že už zde na zemi nepotkám. Je to zloba, nenávist, bolest a pláč. Když jsem tu zase začal chodit, zjistil jsem, že toho na světě není míň. Budu muset nad tím ještě hodně přemýšlet. Asi přeci jen platí, že musí člověk nejdřív přijmout Ježíše, jako já jsem jej tehdy držel v náručí. Pak teprve může žít v náručí Hospodina.

Ale vždyť násilí a smrt byly, když se Ježíš narodil. Pamatujete? Jak Herodes nechal povraždit všechna děťátka, protože se bál o svoje koryto. Myslel, že mezi nimi bude i ten právě narozený král. To by Vám mohl vyprávět zase někdo jiný. Třeba nějaký ten voják, který u toho byl. Tak ono to spasení ale stejně platí. Jen pro něj musíme mít oči. Jo, jo, ty moje oči se zase začínají zavírat. Už jsem unavený, zase půjdu. Vrátím se zase zpátky k Hospodinu. A vy, až se s Ježíšem setkáte, nezapomeňte ho přijmout do svého srdce. Pěkně ho ve svém srdci chovejte, uvidíte, že budete žít v ještě mocnějším objetí.

A ještě Vám děti prozradím veliké tajemství. Všimnul jsem si, že ty vaše vánoce vypadají, jakoby to byly svátky vás, dětí. Že se to všechno dělá kvůli vám. Vůbec to není pravda. Nejkrásněji je prožívají vaše babičky a dědečkové. Vánoce jsou jejich svátkem. Už jsou velcí, už jsou dospělí, všechno důležité zažili a poznali, všechno důležité už dostali. A přesto se radují z narození Spasitele. Dokonce, i když odcházejí z tohoto světa. Vánoce jsou svátky babiček a dědečků. To ale taky jednou poznáte, až budete tak staří jako já. Těšte se na to, je to krásný, ten pocit svobody. Tak já už půjdu.

Píseň Svítá 393 Vánoční prosba

Ohlášky - svíce

Přímluvná modlitba – společná

Píseň Svítá 396 Zněl pláč v noci té

Poslání: Fp 2,1-5

Požehnání

Boží světlo, které žádná temnota nezahalí, ať vám svítí na cestu, kdybyste bloudili. Boží naděje, ať je vám budoucností, která je dobrá a není čeho se bát.Boží láska, která všechny pouště mění v zahrady, nechť vám dává pokoj a mír… nyní i navěky. Amen.

Píseň 281 Narodil se Kristus Pán