Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Milí sourozenci ve víře, na úvod vám řeknu vtip. Víte, jak se křesťan prý pozná na první pohled?… Že má na každé straně obličeje monokl, záplatu na levém i pravém rukávu a prošláplou špičku na levé i pravé noze…

Milost vám a pokoj od Boha otce našeho a Pána Ježíše Krista

„Ukaž na mně dobré znamení, ať to vidí, kdo mě mají v nenávisti, ať jsou zahanbeni, že jsi, Hospodine, moje pomoc, moje potěšení!“ (Ž 86,17)

Píseň 86 Nakloň, Pane, ucha svého

Modlitba: Pane Bože, přišli jsme ti dnes poděkovat, že jsi s námi každý den. Jsi s námi tehdy, když máme na vysvědčení hezké známky, a tak ti můžeme děkovat. Jsi s námi, když vysvědčení zrovna nejlépe nedopadne, to tě pak prosíme o víc píle a trpělivosti k učení. Pane, jsme také rádi, že nám lidem žádné vysvědčení nepíšeš. Co bychom měli za známku z pomáhání, z odpouštění, z laskavosti, z trpělivosti, z naslouchání, z pokory, z tichosti, ze skromnosti a z věrnosti k tobě? To jsou předměty, ve kterých nás vyučuješ a které jsou pro naše životy ty nejpotřebnější. Známku z mravů si ani neodvažujeme odhadovat. Pane děkujeme ti, že nás nehodnotíš, neznámkuješ a že nás máš rád takové jací jsme. Vždyť jsme tvoje děti a ty jsi náš Otec – každý den, nyní i na věky. Amen

Čtení: Mt 5,38-42

Píseň Svítá 187 Mosty

Text: „ Když jsme (Pavel a Silas)  šli jednou do modlitebny, potkala nás mladá otrokyně, která měla věšteckého ducha a předpovídáním budoucnosti přinášela svým pánům značný zisk. Chodila za Pavlem a za námi a stále volala: "Toto jsou služebníci nejvyššího Boha. Zvěstují vám cestu ke spáse." A to dělala po mnoho dní. Pavlovi to bylo proti mysli, obrátil se proto na toho ducha a řekl: "Ve jménu Ježíše Krista ti přikazuji, abys z ní vyšel!" A v tu chvíli ji ten zlý duch opustil. Když si její páni uvědomili, že tím přišli o svůj zisk, uchopili Pavla a Silase a vlekli je na náměstí před městskou správu. Tam je předvedli před soudce a řekli: "Tito lidé pobuřují naše město. Jsou to Židé a rozšiřují zvyky, které my jako Římané nemůžeme uznat, nebo se dokonce podle nich řídit." Také dav se obrátil proti nim a soudcové z nich dali strhat šaty a rozkázali je zbičovat. Když je důkladně zbičovali, zavřeli je do vězení a žalářníkovi poručili, aby je dobře hlídal. On je podle toho rozkazu zavřel do nejbezpečnější cely a pro jistotu jim dal nohy do klády…

Druhého dne ráno poslali soudcové ozbrojenou stráž s rozkazem: "Propusť ty muže!" Žalářník oznámil tento rozkaz Pavlovi: "Soudcové nařídili, abyste byli propuštěni. Od této chvíle jste svobodni a v pokoji odejděte." Ale Pavel řekl: "Nás, římské občany, veřejně a bez soudu zbili a zavřeli do vězení. A teď se nás chtějí ve vší tichosti zbavit? To ne! Ať sem sami přijdou a propustí nás!" Stráž to oznámila soudcům. A ti, když uslyšeli, že Pavel a Silas jsou římští občané, ulekli se a přišli za nimi; omluvili se, vyvedli je z vězení a prosili, aby opustili město. Pavel a Silas vyšli z vězení a šli k Lydii. Tam se shledali s bratřími, povzbudili je a odešli z Filip.“ (Sk 16,16-24.35-40)

Kázání

Milí sourozenci ve víře, na úvod vám řeknu vtip. Víte, jak se křesťan prý pozná na první pohled?… Že má na každé straně obličeje monokl, záplatu na levém i pravém rukávu a prošláplou špičku na levé i pravé noze… Ježíš totiž říká uhodí-li tě někdo do tváře, nastav mu tvář druhou. Spoustě lidem toto „pravidlo“ překáží, aby Bohu věřili. Říkají, to je přeci hloupost, člověk se musí bránit, jinak je slabochem, co se nechá od každého uhodit.

Minulý týden jste si, děti, v nedělce vyprávěly o tom, jak byl apoštol Pavel ve vězení. Zatknuli ho, zbičovali, nohy zamknuli do klády a uvěznili. Jen tak – nic neprovedl. Někomu bez důvodu ubližovat, tomu se dneska říká šikanování. Děti už jste se někdy setkali se šikanováním?…(co se děje, je to jenom když jeden druhého bije… co jakékoliv trápení slabšího, posměšky, nadávky?). Kdo se děti trochu učíte jazyky, pak vás bude zajímat, že slovo šikana je z francoužštiny a označovalo původně hru, při které si lidé navzájem dělali zlomyslné "šťouchy". Příběh dnešní bude o tom, co se dělo s Pavlem a Silasem před zatčením a po vysvobození z vězení – o tom, jak šikana vzniká, o tom že už to pak není žádna hra. Budeme v něm také hledat, co proti ní můžeme dělat.

Pavel vypráví, jak jednou šel s kamarádem Silasem ve městě Filippy do modlitebny. V tu chvíli k nim přistoupila mladá otrokyně a volala: „Toto jsou služebníci nejvyššího Boha.“ V tu chvíli všichni se na ně ohlíželi. Prohlíželi si je, někdo se zájmem, někdo se smál. A tak to ta dívka dělala pořád, každý den. Vždy když Pavel se Silasem vyšli ven, připojila se k nim a volala to samé – to jsou Boží služebníci. Myslíte, děti, že dělala něco špatného?… Ale vždyť říkala pravdu… Proč to není příjemné? (Pavlovi to také nebylo)

Představte si, že jdete po ulici nebo ve škole po chodbě a někdo pořád běží za vámi a volá: „tenhle věří v Boha, chodí na nábožko, do kostela“. Také říká pravdu, proč by to neříkal. …Jenže se neptal, jestli je vám to příjemné. Vzbuzuje tím kolem vás pozornost, lidé si zvyknou, že na vás může kdokoliv něco volat, že se do vás mohou trefovat – slovy a co třeba kamenem? Však opravdová šikana na sebe nenechala dlouho čekat. Páni té mladé otrokyně dovlekli Pavla a Silase k soudci a řekli: „Tito lidé pobuřují město“. Na tom také něco je – oni dva se stali příčinou pobouření ve městě, i když oni sami nepobuřovali. Takové polopravdy a pololži bývají příčinou šikany. Třeba při tělocviku: „od té doby, co tu máme tohohle šneka naše družstvo prohrává, nebo – od té doby co máme tohohle ve třídě, tak jsme často po škole.“

A pak stačí jen vzít spravedlnost do svých rukou a vylít si na spolužákovi, na někom druhém svůj vztek, zlost, svést na něj všechny své prohry a mindráky. Tak se Pavel se Silasem dostali do vězení. Ale díky Bohu zase ven. Žalářník, co bydlel v prostoru věznice, uvěřil Bohu, který dává svobodu i ve vězení. Pozval oba do svého domu, kde je ošetřil, pohostil a tak tam u něj byli. Druhý den ráno se to ale soudcům rozleželo v hlavě a poslali stráže s rozkazem k žalářníkovi: „Propusť ty muže.“ Strážníci tedy šli do žalářníkova domu – oznamují to panu domácímu.

Sice jim bylo divné, že přitom Pavel se Silasem sedí u žalářníka doma, že na ně vykukují z obýváku a připíjejí jim na zdraví, ale co naplat. Žalářník si vyslechl rozkaz a jde to s radostí oznámit Pavlovi: „Přátelé jste volní, soudcové nařídili, abyste byli propuštěni!! Můžete v pokoji odejít. Není to báječné?“

Pavel ale říká: „Já už v pokoji jsem a je mi tady u tebe příjemně. Dobře, ale to neznamená, že když věřím v láskyplného Boha, že si na sobě nechám štípat dříví. Veřejně a bez soudu nás zbili a vhodili do vězení. Sice bychom se milý žalářníku asi nepotkali a ty bys neuvěřil, ale mě připadá neuvěřitelné, jak s námi zacházejí! Vždyť jsme římskými občany! A teď se nás chtějí v tichosti zbavit, aby se to jejich šikanování neprovalilo. Taková nespravedlnost se nesmí nechat jen tak. To by takhle nešlo. Jen ať páni soudci, co si s lidmi pohrávají, jen ať přijdou a osobně nás propustí."

Strážníci si vyslechli Pavla, ale byli z toho úplně zmatení. Odkud se v tom člověku, kterého včera veřejně zbili, odkud se v něm bere ta síla, že se dokáže postavit soudcům? Při zpáteční cestě se strážníci shodli na tom, že s Pavlem a Silasem musí být nějaká síla, která jim pomáhá zachovat klid a jasnou hlavu. Ale šli a oznámili to soudcům. Ti se z toho zhrozili: "Jejda, tak my jsme šikanovali římského občana!!! A protože se tak umí bránit a být zásadový, tak to nebude asi jen tak někdo. Jakže mu ti lidé říkali – apoštol? – posel? – koho a čeho může být tak posel? Jestli jsme šikanovali nějakého vyslance, tak kdo ví, kdo je ten, kdo ho vyslal. Co volala ta otrokyně? „To jsou služebníci nejvyššího Boha.“ Tak to asi nebyly posměšky."

Soudci se rychle oblékli a spěchali do domu žalářníka. Omluvili se Pavlovi a Silasovi a na kolenou je prosili, aby opustili město. Pavel jim nechtěl oplácet jejich provinění, nechtěl je dát žalovat, a tak město opustili. Vyrazili spolu zase dál na své cesty. Sice měli na sobě ještě pěkné šrámy a jelita, ale za sebou nechali dva soudce, kteří si uvědomili svoje provinění a jednoho žalářníka, který přijal křest (on i celá jeho rodina).

Když se, milí přátelé, zamyslím nad Ježíšovými slovy i nad tím příběhem, je mi jasné, že vracet každou ránu, kterou utržíme nikam nevede. To se budeme mezi sebou jenom mydlit – ve škole a co v politice nebo mezi národy a státy? Až na celém světě budou jen samé mydliny. Ale na druhou stranu, důvěra v Boží spravedlnost neznamená, že se nemáme bránit. I sám Ježíš, když jej bili, ptá se na svou obranu: "co špatného jsem ti udělal?" A Pavel se také nenásilnými prostředky brání. A v jeho případě vidíme, že je to mnohem účinnější, než se prát.

A tak možná se přeci jen křesťan pozná podle toho, že má na obou tvářích monokl, ale ty mu třeba ošetřuje ten, kdo mu je způsobil. Má sice na obou rukávech záplatu, ale přišil mu je ten, kdo mu způsobil jednu i druhou v kabátě. Křesťané nejsou chudáky, kteří se neumí bránit, ale těmi, kteří svou obranou sledují to, aby druhého dovedli k usmíření. Netrpí ze srabáctví, pro nic za nic, ale kvůli zřetelnému cíli. Když už jeden monokl máš, tak jistě přežiješ i ten druhý, když útočníka svou trpělivostí (utrpením) dovedeš k usmíření. Nesmířil Ježíš Kristus takto Pána Boha s námi a tímto světem?

Píseň Svítá 372 Víru nám dej

Ohlášky

Přímluvná modlitba

Milosrdný Bože, myslíme dnes na lidi, kteří se hádají, kteří se handrkují, ubližují si. Prosíme za všechny znepřátelené lidi, aby se dovedli usmířit, i když spolu třeba nebudou souhlasit…

Pane, prosíme za všechny lidi, kteří čelí násilí proti nim, kteří jsou ponižováni, zesměšňováni, kteří jsou šikanováni. Dej jim sílu bránit se prostředky, které povedou nejen k ukončení násilí, ale ať násilníci poznají špatnost svého počínání…

Pane, prosíme také za lidi, kteří způsobují jiným bolest. Neprosíme jen proto aby toho zanechali, ale aby se v nich změnilo to, co je ke zraňování druhých vede – nebyli snad oni třeba šikanovaní, mučení, znají svou hodnotu a cenu?…

Pane, prosíme, nám všem dávej citlivost odhalovat začátky věcí tragických a smutných. Kéž dovedeme zachytit počáteční impulsy k týrání dětí, domácího násilí, rasismu, xenofobie. Dávej nám i odvahu tyto věci odkrývat a řešit…

Prosíme za všechny ty, kteří jsou zaslepení... prosíme i za sebe. Prosíme za ty, kteří dávají málo lásky... prosíme i za sebe. Prosíme za ty, kteří mají pochybnosti... prosíme i za sebe. Prosíme za pošetilé lidi... prosíme i za sebe. Prosíme za dobré věci, co druzí postrádají, neboť jich máme také málo.…

Prosíme tě vyslyš nás, když k tobě ještě takto voláme: Otče náš

Píseň Svítá 119 Jedno jsme v Duchu svatém

Poslání : „Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost. Bojuj dobrý boj víry, abys dosáhl věčného života, k němuž jsi byl povolán a k němuž ses přihlásil dobrým vyznáním před mnoha svědky.“ (1 Tm 6,11-12)

Požehnání

Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv. Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.

Píseň 482 Jak rozkošné a milé