Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Pravdivost Bible shledávám zejména v tom, že ony protiklady se nesnaží přetřít. Netváří se, že nejsou, ba ani se netváří, že mizí, když se do věci vloží Bůh, sám Pán Vesmíru a Stvořitel nebe a země. Bible není a nechce být „Potěmkinovou vesnicí“ Božího stvoření.

Milost vám a pokoj od Boha otce našeho a Pána Ježíše Krista

„Mnoho divů jsi vykonal, můj Bože, Hospodine. Ve tvých úmyslech s námi se ti nevyrovná nikdo. Chci rozhlašovat, mluvit o nich. Je jich tolik, že je vypovědět nelze.“ (Ž 40,6)

Píseň 65 Na Siónu se čest ti dává

Modlitba: Hospodine, Pane náš, vše důstojné, spravedlivé, dobré i poctivé odkazuje na tebe, Stvořitele, zachránce i utěšitele. Nádherné je tvé stvoření, úžasné a hluboké tvé Slovo. Přes vědomí, že stále žijeme ve světě protikladů, děkujeme, že nás vodíš k občerstvujícím vodám, které sami najít neumíme; že ty víš lépe než my, co nám prospívá, a to nám nabízíš a dáváš. Hlas pokušení nás svádí, namlouvá nám, že ze všech protikladů si máme pomoci sami, uniknout jim, zabezpečit se proti nim a spolehnout se na sebe, na své schopnosti. Pane, prosíme, promluv k nám, ať obnovíme svou důvěru v tebe, lásku k sobě i touhu po tvém království, se kterým chceme tiše a ochotně proměňovat tvář země. Amen.

Čtení: Mk 4,1-9

Píseň 675 Přijď již, přijď Duchu stvořiteli

Text: „ Dotazujte se Hospodina, dokud je možno ho najít, volejte ho, dokud je blízko. Svévolník ať opustí svou cestu, muž propadlý ničemnostem svoje úmysly; nechť se vrátí k Hospodinu, slituje se nad ním, k Bohu našemu, vždyť odpouští mnoho. "Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův. Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše. Spustí-li se lijavec nebo padá-li sníh z nebe, nevrací se zpátky, nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou, takže vydává símě tomu, kdo rozsívá, a chléb tomu, kdo jí. Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nevrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal." (Iz 55, 6-11)

Kázání

Milí přátelé, jak je to tedy, je Bůh blízko nebo daleko; záleží více na tom, jestli „prší Boží slovo“ nebo jestli něco my, lidé, rozséváme? Co nekostelový lid často provokuje, je, myslím, jakási hra na schovávanou. Když bible, nebo alespoň jak ji prezentujeme, má na leccos spoustu odpovědí a ony se navzájem nerýmují. Když na přímé otázky nemůžeme dát jednoznačnou odpověď.

Izajáš vyzývá lid, aby se dotazoval na Hospodina, hledal ho, dokud je možné ho najít. Aby jej volal, dokud je blízko. Pak ale čteme, že Hospodin je daleko. Že jeho úmysly a cesty jsou jiné, než naše, tak vzdálené od našich úmyslů a cest. „Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše.“ A pak slyšíme, že Boží slovo padá z nebe jako sníh či déšť, zavlažuje zemi – činí ji plodnou a úrodnou… k Bohu se zpět nikdy nevrátí s prázdnou, ale splní to, k čemu jej Bůh poslal. Jenže země vydává símě jen tehdy, když přijde hospodář a zaseje. Co je tedy důležitější?

Vnímám zde rozpory. Ty se mi ale nechtějí odpálkovat církevnickým lamentováním nad zvědečtělým člověkem, jehož podmínkou poznání je tzv.„šáhnout si“, věci dokázat a vyloučit rozpory. Mám dojem, že takové lamentování pramení z lenosti nebo strachu vystoupit z přítmí dogmatických nauk. Ty mají do otázek víry vnášet jasno, ale často je to tak, že trochu zamlží, zapatlají výhled hlubokými odpověďmi, a pak se odkáží na Boží tajemství.

Je přeci údělem každého člověka být do jisté míry nevěřícím Tomášem, co nerad kupuje zajíce v pytli. I já si chci šáhnout, když ne přímo na Boží království, tak alespoň na jeho živoucí miniaturu. I já chci ze svého života dosvědčit Boží blízkost a nekrčit přitom rameny. Co znamená, že se bible často nerýmuje, že všechno nelícuje a neštimuje?

V prvé řadě to znamená, že sám svět a věci v něm jsou plné protikladů. Nikdy mi např. nešla dohromady krása tohoto světa a pouhá nicka jednoho života. Nebo krásné a ušlechtilé myšlenky a plány, u kterých stačí, aby v mozku rupla jedna žilka, a je po všem. Paradoxně se mi jeví, že podobné pocity nejistoty a bezmoci, jaké člověk prožívá při narození dítěte, podobně cítí, když mu odchází někdo blízký. Svět je plný protikladů - „To sou tý paradoxy. Václave“  říká pan Landovský v jedné Havlově hře. Bible se snaží původ paradoxů vysvětlit prvotním hříchem, narušením stvořitelského záměru a důsledky - žena, co rodí v bolestech a člověk, který svou obživu dobývá v potu tváře?

Pravdivost Bible shledávám však zejména v tom, že se ony protiklady nesnaží přetřít. Netváří se, že nejsou, ba ani se netváří, že mizí, když se do věci vloží Bůh, sám Pán Vesmíru a Stvořitel nebe a země. Bible není a nechce být „Potěmkinovou vesnicí“ Božího stvoření. Ona nic nepřikrášluje. Byl to ženevský reformátor Kalvín, který říkal, že nejvíc krve, nenávisti, násilí a krádeží nenajdeme jinde než v Bibli. Znáte větší paradox? Bible vypráví o člověku takovém, jaký je. Přestože Abraham, Mojžíš či David jsou označeni za spravedlivé, nezavírá oči před jejich často závažnými, ba smrtelnými vinami. Vidí počínání i těchto „praotců víry“ realisticky – jejich selhání i ve chvíli, když patří Bohu a kdy mu slíbí svou věrnost.

Přiznám se, že mne znechucují všechny načančané americké pozitivně inscenované evangelizační šarády, ve kterých úspěšní lidé s dokonalými rodinami, s úspěšnou kariérou a zářivými úsměvy světu sdělují, že jsou spaseni a ostatní jim horlivě tleskají. Proč by netleskali, vždyť člověk se podvědomě potřebuje přidržet něčeho úspěšného, spojit svůj život s něčím, co roste a co má okamžitý efekt. A zde se nabízí kouzelná hůlka, která pouhým mávnutím ("sola magiae") vše změní. Pravda, takovou hůlkou lidé často mávají nad hrnci, pilulkami na hubnutí a dalšími „zázraky“. Ovšem takové „mávání“ dělá svému přesvědčení efektivnější reklamu než nezaměstnaný, co tlačí vozíčkáře v parku a jezdí ve staré škodovce. Nejsou některá společenství křesťanů navenek úspěšná především proto, že jsou jednou velikou „pýárovou (reklamní) agenturou“?

Podobné je to s Izraelci v době, kdy zaznívá Izajášova výzva. Ti chodící reklamou pro svého Hospodina zrovna nejsou. Žijí v babylónském zajetí. Jejich Hospodin jako by o sobě nedával moc znát. Jeví se jako jakýsi chudý příbuzný v nádherném panteonu babylónských úspěšných božstev. Odrbaný pastýř se svým prostým stádem ovcí stojí vedle zdravím a bohatstvím překypujících bohů - bohatýrů jako chudák, nebožák. Nádhera babylónských paláců vedle zbořeného jeruzalémského chrámu. Není lepší reklamou bohaté a jednotné společenství lidí, které se chová podle návodu své víry a je za to odměňováno úspěchem? Který z národů, myslíte, dělal svému božstvu lepší reklamu? Není toto právě ta jednoznačná odpověď, kterou lidé kolem nás hledají? Co asi tak na to mohli říci smutní Izraelci, vzpomínající při řekách babylónských na svůj Jeruzalém?

Izajáš do těchto paradoxů vstupuje s Božím vzkazem – žijete v protikladech, i mé působení ve světě bývá protikladné. Já jsem Bůh, který je blízko, dokonce tak blízko, že znám touhy tvého srdce. Jsem ale také daleko – jsem nedisponovatelný, nejde se mnou postrkovat, jsem zcela mimo lidskou manipulaci. Mé cesty jsou jiné, než cesty vaše.

Nebe, obloha, déšť znamená právě to, co si nemůžete přivlastnit, ani ti, co „poroučí větru dešti“ a zároveň jste na „nebe“ bytostně odkázáni. I všechny řeky žalu, i ty babylónské, mají svůj původ v nebi, odkud padá déšť. A déšť padá z nebe stále a opakovaně. Proto se dotazujte na Hospodina, volejte, dokud je blízko, hledejte, když je k nalezení. Pohleď k nebi, co z něj přichází, a vyjdi rozsévat. Že jsi nepoznal zcela svého Boha, že se na něj nedá sáhnout – copak zcela poznaný Bůh může být ještě Bohem? Copak ti není podezřelé právě to, že by tvůj Bůh měl mít stejné úmysly jako člověk, byť je sebevíc přikrášlený a zbožštělý?

Co zformovalo židovský lid nejvíce, bylo paradoxně období, kdy putuje pouští a pak v babylónském zajetí. Ve vyhnanství začal dávat dohromady, sepisovat příběhy a výroky, které mezi nimi kolovaly ústně, ačkoliv je nijak neuchránily od porážky. Tehdy začal vykonávat bohoslužby mimo chrám (v synagóze), přestože jejich chrám byl zničen. Izraelci se s radostí vrátí zpět posíleni právě proto, že dovedli přijmout protikladnost světa. Důvěřují Bohu, který v těch protikladech s lidmi přebývá.

A Izajáš k tomu dodá zaslíbení, že přijde Hospodinův Spravedlivý, který bude nejpohrdavějším z lidí, který na sebe vezme všechny nemoci a hříchy. Bůh, který se naprosto poníží, pokoří a možná i pro některé zesměšní. Pokoří se, aby zůstal součástí lidské reality – lidského světa plného paradoxů. Hospodin je plnou součástí protikladnosti, nepřelakovává ji, ale vstupuje do ní, bere ji na sebe, aby ji pro nás učinil únosnou a ukázal svými cestami východ ven. To je to jediné jednoznačné, co z Bible smíme vyčíst na obranu své víry.

Protikladnost a paradoxy zůstávají a zůstává s nimi a s námi Bůh, jehož úmysly a cesty jsou naštěstí jiné – vedou dál, než kam jsou naše protikladné smysly schopny dohlédnout. Z nebe padá déšť nebo sníh, proto je nutné zasít, aby z toho Božího slova vyrostlo něco dobrého, výživného, hutného – co posílí každého, koho ovládá protikladnost života a zmítají jím paradoxy. „Mé slovo tak dá chléb každému, kdo chce jíst – kdo jej chce přijmout, aby mohl žít život ve svobodě, v naději a radostném očekávání věcí budoucích“; říká Hospodin, zve nás tak ke své večeři a my na to můžeme jen s vděčností nastavit dlaň a říci jediné slovo: Amen.

Píseň 682 Dnes k svému stolu zve nás Pán

Večeře Páně

Přípravná modlitba

Pane, děkujeme, že smíme slyšet tvé slovo posily a útěchy. Děkujeme také, že jej smíme zakoušet skrze víno a chléb. Prožít na sobě viditelné znamení tvého milosrdenství a naděje. Pane, tato večeře je jako tvé království. Musíme se na tvou přítomnost spolehnout a otevřít se setkání s tvou milostí. Chceme se s tebou sdílet, a tak nejdříve chceme vyznat a prosit. Pane, přiznáváme, že se často sami podílíme na protikladech tohoto světa, že i na cestě dobra klopýtáme. Proto tě prosíme o odpuštění, všech našich klopýtnutí. Odpouštíme také všem, kteří se proti nám provinili, chceme být velkorysí tak, jako jsi velkorysý k nám. Důvěřujeme ti v tom, že tvá oběť na kříži dokázala překonat všechny naše viny a není na světě nic, co by tvou milost mohlo oslabit. Pane, prosíme, buď nám přítomen.

Vy, kdo vyznáváte víru v Krista, kdo prosíte o Boží odpuštění a odpouštíte svým bližním, nepochybujte, že máte skrze Ježíše Krista hříchy odpuštěny. Vše je přikryto jeho milosrdenstvím.

Proto se pozdravme navzájem pozdravením pokoje…

Ustanovení této večeře zní:

Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, děkoval, lámal jej a řekl: Vezměte a jezte, to je mé tělo, které se za vás láme. To čiňte na mou památku. Po večeři vzal kalich a řekl: To je kalich nové smlouvy zpečetěné mou krví. To čiňte, kdykoli z něj budete pít, na mou památku.

Pojďte tedy všichni, pohleďte, vše je již připraveno…

Písně při vysluhování: 66, 98

Slova poslání od stolu Páně: Iz 55, 10.3.6.

Přímluvná modlitba

Pane, z Tvé ruky přijímáme dar nového nadechnutí. Ty jsi nás zatáhl do svých záležitostí, otevřel jsi před námi a pro nás své království. Děkujeme Ti, že nemusíme jen trčet ve dveřích a zírat, ale že si od Tebe smíme brát a z Tebe čerpat posilu. Dej, ať v tom neváháme, neboť Tvé evangelium, Tvůj Duch, Tvé kralování v nás bude pracovat a jistě vydá svoje plody.

Dej nám zahlédnout, Pane, jak Tvé království ve světě sílí, jak zatlačuje tmu a zahání stíny smrti. Víme, že víra nepotřebuje taková potvrzení své pravdy, ale znáš naši chatrnost.

Pane, dnes také prosíme, ať země zmítané válkami smějí vydechnout, ať je smír spravedlivý a poctivý, ať nemocní nejsou osamoceni ve svém strachu a bolesti, ať vojáci nemusí sahat ke zbrani, ať vězni jsou chráněni všeho zlého a ještě horšího. Pane, smiluj se.

Pane Bože, prosíme za ty, kteří stojí před rozhodnutím a neví, kudy dál a nemají vedle sebe někoho, kdo by je provázel.

Prosíme za ty, kteří ztratili někoho blízkého. Potěšuj je a buď s nimi. Nám prosím dej odvahu nést s nimi jejich zármutek.

Prosíme tě vyslyš nás, když k tobě ještě takto voláme: Otče náš

Ohlášky

Píseň 168 Zpívejte, čest vzdejte

Poslání: „A tak buďte pevní, nedejte se zviklat a buďte stále horlivější v díle Páně.“ (1 K 15,58)

Požehnání: Kéž máš vždy práci, aby tvé ruce měly co dělat. Ať se vždy sluneční světlo třpytí na tvé okenní římse a v tvém srdci ať se třpytí jistota,
že po lijáku přichází duha.Dobrá ruka přítele ať je ti vždy nablízku
a Bůh ať naplní tvé srdce a povzbudí tě radostí.

Píseň  406 Chval Pána svého písní