Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

kázání humpoleckého evangelického faráře Pavla Šindlera, které zaznělo na bohoslužbách pod širým nebem v Krupce.

Milí přátelé, bratři a sestry,

Každý má nepochybně nějaké ne-přátele, lidi zvlášť nemilované, ty jejichž pozornost rádi oželíte, ty, které snadno můžete postrádat, ty, kterým nedůvěřujete, ty kterými pohrdáte a které nenávidíte a současně ti, z kterých máte strach… To bych řekl, že je celkem běžné. V dnešním podobenství je ten nepřítel vykreslen jako plevel mezi pšenicí.

Tak prý je to s královstvím nebeským, jako mezi tím plevelem a pšenicí. Pšenici zasel na svém poli Hospodář, plevel mu tam zanesl nějaký ne-přátelsky smýšlející záškodník.

Když teď máme toto vysvětlení, mohli bychom se začít ohlížet po svých sousedech a jestli také mezi svými známými nenašli bychom podobné smýšlení, podobnou vlastnost, která může za ten plevel na poli, který jsme nezamýšleli, který je ale víceméně vždycky vedlejším produktem našeho snažení. Nejsou tito sousedi, nepodaření známí našimi skrytými ne-přáteli?

To mne vlastně neustále znepokojuje, milé shromáždění, jak je možné, že se vedle dobrého díla daří i zlému? Jak to, že nejrůznější odrůdy černé a bílé, plevele i pšenice, na jednom poli, v jedné malé obci, v jednom státě, na jednom světě, mohou růst nerušeně spolu-až do žní, samozřejmě. Ptám se: kde se tu vzal plevel(?!) jako bych se svého souseda ptal co tady dělá, kdo mu dal právo dělat mi tady na světě společnost…proč spotřebovává kyslík, který já dýchám a proč zabírá prostor…Svět přeci není nekonečný. Nevím o tom, že bych se jej o něco podobného prosil… Jenže on je to holt plevel, který si podobný typ otázek nepřipouští…je spokojený s tím co je a kde je a co ví. A tak mně ty otázky nejspíš zůstanou nezodpovězeny. Mohu se o to pokusit sám: Ano, za to může nepřítel. Ten jej tady zasel, aby mi uškodil.

Přistihl jsem se přitom: Snad každý, koho jsem potkal a považuje se za slušného člověka - a já mu to rád dosvědčím - cítí se být postaven před tuto otázku: co s tím plevelem? A já mu jeho vlastními slovy přitakávám: co s tím? Neměli bychom jít a vyškubat ho? A raduji se, že jsme našli společnou řeč, ne jako tehdy ti naši babylónští předci…(Znáte je. Stavěli věž až do nebe, jenže si najednou přestali rozumět a taky materiál začal se bouřit – kámen nechtěl mít nic společného s cihlou, malta se bránila, že o takovou spolupráci nestojí…no zmatek nad zmatek!) a tak se raduji, že jsem spolu dalšími nalezl společnou řeč – je to docela vzácnost, která utužuje naše přátelství. Já spravedlivý-ty spravedlivý, tak to má být, tentokrát se to povede, postavíme věž až do nebe…jenže co ten plevel, co ten škůdce? Nebude nám překážet? Jistěže! Vrhneme se na něj a do večera jsme s tím hotovi. A pak si budeme moci donekonečna opakovat, co tak pěkně začíná slovy: já spravedlivý – ty spravedlivý….

Tak to myslím dopadá, když člověku začne překážet zlá setba. Vydá se do světa ozbrojen motykou, aby konečně přinesl mír, nastolil Ráj. Znovu staví věž, jejíž vrchol má s skrývat v oblacích.

Ve chvíli, kdy člověk sám sebe dosadí do role Hospodáře-soudce, tak potom už neslyší naději, která se v tom podobenství skrývá. Ten, kdo chce napravovat svět i sebe sama, ten má mnoho, mnoho práce na celý život, ale jestli má také mnoho, mnoho naděje pro celý svůj život a životy těch s nimiž zachází-to jistě nevím, o tom pochybuji.

Proto mne nejspíš děsí všechny koncepce nápravy světa a proto se raduji, že my obyčejně o nápravu světa nijak zavile neusilujeme, protože to bychom se také jednoho krásného dne mohli probudit a s úděsem zjistit kam nás naše horlivost přivedla, a že jsme vrazi a hned dne příštího pro změnu samovrazi - takové rozuzlení má ale daleko k ideálu a dokonalosti…

Když domýšlím tyto konce, vyloženě mne blaží představa zla, zlé setby, která roste společně s dobrou. Až do žní samozřejmě-ale déle snad ani náš život netrvá…a nad tou žní my nemáme žádnou moc. O to se stará vítr, slunce, země, déšť…

Svět bez oběti si představit neumím a nechci -svět bez zbytečných obětí ten se naopak snažím vykreslit co nejpodrobněji, vší silou… Vypadá to jako bych až doteď mluvil v nějakých jinotajích, slovních šifrách, tak abychom zase na chvíli mluvil rozumně: slyšeli jsme podobenství o pleveli mezi pšenicí-člověk není ani jedno ani druhé! Je snadné nechat růst pšenici a je snadné vytrhnout plevel. U člověka jedno od druhého rozlišit je naopak docela nesnadné. Nemůžete je jen tak nechat růst, jako by to byla pšenice a nemůžete jej jen tak vytrhnout jako by to byl plevel-tady hranice podobenství končí. Bůh má naději pro lidi(!) dobré i ty zlé, vůbec netuším jakou má naději pro pšenici nebo plevel…

Závěrem: Snad není hloupé Boha se bát a bát se též posledního soudu. Ne proto, abychom se báli ještě víc než dosud, jako by bylo málo toho z čeho máme strach…ne proto, aby se rozmnožila naše hrůza a otrávenost životem-ale když se budeme správně bát boha, říkám si, možná se pak méně budeme bát něčeho jiného, třeba toho zlého…když se budeme Boha bát, pak možná budeme mít dost naděje, pro sebe i pro druhé…

Modlitba po kázání: Milý Pane a Bože, už je to tak, že zrovna ty lidi, o kterých myslíme, že je nejvíce

milujeme, nejčastěji zraňujeme a podvádíme… Litujeme toho. Prosíme pomoz nám být jim přáteli, nechovat se k nim jako k nejhoršímu nepříteli, vždyť za to docela nemohou, že bydlí s námi…Otče nebeský vlastního Syna jsi neušetřil, abys nám mohl být přítelem…chceme proto i my být druhým přáteli, v našem snažení nás prosím podporuj i kdybychom přitom měli přijít o kus své horlivosti pro nápravu světa. Společně k tobě voláme slovy modlitby Páně:

Otče náš……Amen

vyjádření představitele ČCE, Joela Rumla, též předsedy ekumenické rady církví: http://www.e-cirkev.cz/clanek/1510-Vyjadreni-synodniho-seniora-CCE-k-uda...

odkaz na článek z blogu: http://hrebicek.blog.idnes.cz/c/186507/Sejdou-se-policajt-neonacista-a-f...

text celých bohoslužeb: http://www.svobodne.estranky.cz/clanky/spolecnost/kazani-pavla-sindlera-...