Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Dům Šimona farizeje se podobá lodi, na které jsme všichni, jedni dlužíme více, jedni méně, ale nikdo z nás nemá čím splácet. Tím jsme si před Pánem Bohem rovni. Ovšem v onom domě, na té lodi je jeden, který název lodi přeznačí. Dlužní úpis smaže, vezme jej na sebe, na svůj kříž. Aby se z lodi dlužníků stala loď milujících.

Milost vám a pokoj od Boha otce našeho a Pána Ježíše Krista

Vítám, milí přátelé Vás, kdo hledáte: víru, lásku a naději; Vítám Vás na těchto nedělních bohoslužbách, na kterých bude pokřtěn Šimon, manželů Klepetkových.

„Celým svým srdcem ti vzdávám chválu, přímo před bohy ti zpívám žalmy, klaním se ti před tvým svatým chrámem, tvému jménu vzdávám chválu za tvé milosrdenství a za tvou věrnost; Odpověděl jsi mi v den, kdy jsem tě volal, dodal jsi mé duši sílu. Hospodine, všichni králové země ti vzdají chválu, až uslyší, co jsi vyřkl. Budou zpívat o Hospodinových cestách, neboť sláva Hospodinova je velká. Když jsem v soužení, ty mi zachováš život,  Hospodine, tvoje milosrdenství je věčné, neopouštěj dílo vlastních rukou!“ (Ž 138n)

Píseň 138 Srdcem celým tebe, Pane

Modlitba: Hospodine, Pane náš, jsme v tuto chvíli naplněni vděčností, že tu smíme opět stát před tvou tváří a děkovat. Děkovat za neděli – den svobody od povinností, za den sváteční; děkovat za život jako možnost lásky a přátelství, děkovat za své blízké, za ty, kteří nás podepírají a nesou složitými chvílemi. Pane, známe sebe, kéž se nenaplní obava, aby tvé dobré dary nekončily pohozené v koutě, ale ať se jich umíme chopit a rozvíjet je ke tvé radosti a oslavě. K tomu připravuj naši mysl, abychom dovedli naslouchat tvému slovu a proměňovat jej v život. Pane, ty jsi dárcem prvním i posledním, ty jsi dárcem smyslu života i jeho naplněním, na tebe jako na jedinou jistotu se obracíme a tvou pomoc čekáme. Amen

Čtení: Jeden z farizeů pozval Ježíše k jídlu. Vešel tedy do domu toho farizea a posadil se ke stolu. V tom městě byla žena hříšnice. Jakmile se dověděla, že Ježíš je u stolu v domě farizeově, přišla s alabastrovou nádobkou vzácného oleje, s pláčem přistoupila zezadu k jeho nohám, začala mu je smáčet slzami a otírat svými vlasy, líbala je a mazala vzácným olejem. Když to spatřil farizeus, který ho pozval, řekl si v duchu: "Kdyby to byl prorok, musel by poznat, co to je za ženu, která se ho dotýká, že je to hříšnice." Ježíš mu na to řekl: "Šimone, chci ti něco povědět." On řekl: "Pověz, Mistře!" - "Jeden věřitel měl dva dlužníky. První byl dlužen pět set denárů, druhý padesát. Když neměli čím splatit dluh, odpustil oběma. Který z nich ho bude mít raději?" Šimon mu odpověděl: "Mám za to, že ten, kterému odpustil víc." Řekl mu: "Správně jsi usoudil!" Pak se obrátil k ženě a řekl Šimonovi: "Pohleď na tu ženu! Vešel jsem do tvého domu, ale vodu na nohy jsi mi nepodal, ona však skropila mé nohy slzami a otřela je svými vlasy. Nepolíbil jsi mne, ale ona od té chvíle, co jsem vešel, nepřestala líbat mé nohy. Nepomazal jsi mou hlavu olejem, ona však vzácným olejem pomazala mé nohy. Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje." Řekl jí: "Jsou ti odpuštěny hříchy." Ti, kteří s ním byli u stolu, si začali říkat: "Kdo to jen je, že dokonce odpouští hříchy?" A řekl ženě: "Tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji!"  (Lk 7,36-50)

Píseň Svítá 276 Před tvou tváří, Pane

Text: „Komu se málo odpouští, málo miluje“ (Lk 7,47a)

Kázání:

Milí přátelé, do domu, kam je Ježíš pozván k jídlu, přijde žena. V ruce má alabastrovou nádobu se vzácným olejem. To, co udělá chvíli nato, je i v dnešních očích odvážné, více méně nepochopitelné, pro někoho navíc pohoršující. Plakat někomu u nohou, otírat mu nohy svými vlasy a mazat vzácným olejem. Dnes bychom volali o pomoc psychiatra, strážníka, kohokoliv, jen aby odvedl tu hysterickou či bláznivou ženu. Šimon farizej, ten, který Ježíše do svého domu pozval, přemýšlí ještě nad jinou věcí – ta žena je hříšnice, jednoduše prostitutka a Ježíš je odjinud... pozná to na ní, že je prolezlá hříchem? Jak se k ní zachová? Měl by ji přeci odmítnout, vyhodit, proč se s ní „špinit“, nepatří přeci do takové společnosti?

Víte, na Šimonovi farizeovi, jak se patří zbožnému člověku, je z vyprávění patrné, že myslí jako normální člověk, jako většina z nás. Svět vidí skrze šablony a škatulky, které jak se patří, život usnadní – Já = slušný, spořádaný člověk, který navíc pozve potulného učitele k jídlu, nabídne mu místo vedle sebe u stolu. Do místnosti vejde jiná škatule = patřičně křiklavá až vykřičená. Žena, hříšnice, ta, co má do slušného života daleko, tedy i k Bohu daleko, rozhodně nežije podle Božích přikázání, Bibli nečte a pokud ano, rozhodně podle ní nežije. Ještě může přijít bezdomovec, řekne si farizej, pak dorazí ještě kriminálník a piknik může začít. Pak to můžeme nazvat „hostina těch, kterým ujel vlak“... pozdě bycha honiti v domě slušných lidí. Šimon farizej jistě žádný padouch nebude a je docela možné, že velký hříšník ani není, je přeci zbožný, spořádaný. Ale co ten potulný učitel, Ježíš z Nazaretu, kým pro Šimona vlastně je? Do jaké škatulky, i třeba vzácné, si jej spořádaný Šimon uschoval?

Odvážná, nepochopitelná i pohoršení vzbuzující žena svým činem učiní cosi, co můžeme nazvat „škatulata hejbejte se“. Na její čin a Šimonovy rozpaky odpoví Ježíš vyprávěním o dvou dlužnících. Oběma bylo odpuštěno. Někomu více a někomu méně. Překvapivě za příklad nebude dán ten, jemuž věřitel odpustil méně, protože málo dlužil – protože málo hřešil. Za příklad bude dán ten, který dlužil naopak více, který více hřešil, kterému bylo více odpuštěno, a proto také více miluje. „Komu se málo odpouští, málo miluje.“   

Jistěže, do toho Ježíšova vyprávění si můžeme lehce dosadit oba dva aktéry. Ten kdo dluží 50 denárů je přeci Šimon farizej a žena hříšnice dluží denárů 500. To je nesrovnatelně více. Ale oba jsou na stejné lodi, ač to Šimon možná ještě neví. To začne tušit možná až později, až na svůj život pohlédne nezastřeně, pravdivě, nebo až uvidí Ježíše trpět. Možná tehdy začne přemýšlet o tom, proč vlastně a pro koho trpí.

Žena i farizej jsou na stejné lodi, protože v tom Ježíšem vyprávěném podobenství nemohl splatit ani jeden ani druhý. Ani ten, co dluží 50, ani ten, co dluží 500. Splatit nemůže ani žena hříšnice, ale ani Šimon farizej. Lidský život, je životem na dluh. Bůh dává, půjčuje a člověk bere a někdy bere nesprávně, na úkor druhých, více než má. Není v lidských silách splácet. Jak by také člověk chtěl splácet Bohu to, co v životě pokazil, koho ranil, komu ublížil? Co může dát na stůl?

Dům Šimona farizeje se podobá lodi, na které jsme všichni, jedni dlužíme více jedni méně, ale nikdo z nás nemá čím splácet a tím jsme si před Pánem Bohem rovni. Ovšem v onom domě, na té lodi je jeden, který název lodi přeznačí. Dlužní úpis smaže, vezme jej na sebe, na svůj kříž. Aby se z lodi dlužníků stala loď milujících. Ten jeden, Ježíš Kristus, přináší odpuštění každému členu posádky, aby z ovzduší špatného svědomí se stala atmosféra vděčnosti. Žena svou vděčnost prokáže po svém. Ježíše v domě Šimona, na palubě oné lodi, přivítá tím, že mu nohy omyje slzami a nohy otře svými vlasy. Učiní to za hostitele Šimona, který měl svému hostu přichystat vodu na umytí zaprášených nohou. Neučinil tak, protože jej neměl tolik rád, jako ta žena, neměl mu být za co vděčný.

Komu se málo odpouští, ten málo miluje. Komu je odpuštěno více, více miluje – je více vděčný. Odpuštění a láska k sobě v Bibli neodlučně patří. Dá se říci, že jednoho bez druhého se neobejde – jsou to spojité nádoby. Pravdivý pohled na sebe a svůj život, na míru svého zadlužení je přeci vzácný objev, ze kterého se nemusíme děsit, neboť jej objevujeme i s cestou k odpuštění a svobodě od sebe samých. Jen ten, kdo po takové cestě jde, může doopravdy milovat, neboť správně vidí a neztrácí dobrou naději.

Žena skrápí Ježíšovy nohy slzami a otírá je svými vlasy. Činí tak na znamení své vděčnosti a své lásky. Křest, který nám byl, nebo bude udělen, je také znamením. Znamením odpuštění jaké mezi nás přišlo v onom potulném a zaprášeném učiteli Ježíši. Křest je přihlášením se k jeho životu, smrti i vzkříšení. A my dnes budeme svědky křtu nikoliv Šimona farizeje, ale Šimona Klepetka. Tento křest je vyznáním jeho rodičů, zároveň přivítáním na stejné lodi – na lodi Božích dětí, omilostněných i milujících. Na té plujeme všichni.

Ta loď, ve které dnes sedíme, je malá, skromná a přesto krásně opravená. Díky Bohu za to. S jeho pomocí jsme ji zvelebili a ještě budeme zvelebovat. Třeba trochu nadstandardně, neprakticky... možná podobně neprakticky jako žena hříšnice potřela Ježíšovy nohy vzácným olejem z alabastrové nádoby. V jiném evangelijním podání se učedníci chytnou za hlavu a volají – vždyť se to mohlo použít praktičtěji, třeba dát chudým. Před Bohem nemáme čím splatit, ale můžeme dělat činy vděčnosti a lásky. Jsou to činy na první pohled nepraktické – například polévat dítěti hlavu vodou a něco nad ním říkat. Ale třeba takovým činem můžeme dát najevo, jak jsme Bohu vděční a jak jej máme rádi… protože dal našemu životu smysl a naplnění.

Nemusíme v životě utíkat před svým svědomím, od toho jsme skrze Krista osvobozeni – máme svobodu k pokoji a usmíření. Vždyť na všechny činy vděčnosti a lásky Ježíš odpovídá: víra tvá tě zachránila, jdi v pokoji.

Píseň Svítá 487 Obětování

Křest Šimona Klepetka

Píseň Svítá 339 Hvězda

Ohlášky

Přímluvná modlitba

Milosrdný Bože, tvé odpuštění nám dává sílu prosit za druhé. Myslíme dnes na všechny ty, kteří dnes vzpomínají na svůj křest či konfirmaci, kteří bilancují svá vyznání víry, rozhodnutí jít po tvé cestě odpuštění a pokoje. Prosíme, neopouštěj je ve chvílích, kdy se cítí být slabí a podepírej jejich dobrou vůli…

Pane, myslíme na ty, kteří cestu k tobě hledají, kteří hledají cestu k víře, naději a lásce. Prosíme otevírej oči a srdce pro to, aby mohli vidět svět nesamozřejmě krásný a tajemný – svět s tvojí přítomností…

Pane, přimlouváme se za všechny lidi dobré vůle, a zároveň za ty, kteří v tebe nevěří spoléháme na tvé zaslíbení, že se přiznáš k těm, kteří nakrmili hladového, šaty dali nahým a žízeň uhasili žíznivým…

Přimlouváme se za ty, kteří se od tebe vzdálili, nevzdaluj se ty od nich a přiváděj je zpět, do tvého domu…

Prosíme za nás, za náš sbor, abychom si dovedli vážit tvých darů a vždy se uměli vracet k základu chrámu, kterým je kámen úhelný, Ježíš Kristus, tvůj syn a Mesiáš…

Prosíme tě vyslyš nás, když k tobě ještě takto voláme: Otče náš...

Poslání

Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti. A ve vašem srdci ať vládne mír Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. (Kol 3,13n)

Požehnání

Ať Boží láska spočine na tvém polštáři, ať tě chrání a drží ve své dlani.
Tvé cesty ať tě vedou k Bohu a dobré podnebí provází tvůj krok. Ať je ti nablízku vždy pomoc přítele, a i ty zůstaň se svým přítelem. Ježíšem Kristem. On s tebou zůstává.

Píseň 163 Hospodin sám národů Bůh