Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Vybaví se mi náhle utnutý život člověka vzrostlého, váženého, duchovně vyzrálého – jako strom, který desítky let odolal všem nárazům vichřic a větrů; strom, který přesto někdo utnul a zbavil života. Letos se mi tento obraz prolnul s nemocničními vraždami v našem městě. O kolika takových stromech jsme slyšeli a možná ještě uslyšíme?

Milost vám a pokoj od Boha otce našeho a Pána Ježíše Krista

„Bože, předej své soudy králi, a svou spravedlnost královskému synu,… Sestoupí jako déšť na posečenou louku, jako vláha svlažující zemi. V jeho dnech rozkvete spravedlivý, bude hojný pokoj, dokud nezanikne měsíc. Buď požehnán Bůh Hospodin, Bůh Izraele, jedině On koná divy.“ (Ž 72n)

Píseň 267 Rosu dejte ó nebesa

Modlitba Sváti Karáska

Pane Bože, tys vešel do tohoto světa, abys předal svou radostnou zprávu tichým. Byl jsi přehlušen řevem davu – a bývá tomu tak dodnes. Tys přišel, abys ovázal rány zraněným, sám jsi byl zraněn – a jsi zraňován dodnes. Tys přišel, abys vyhlásil svobodu zajatým, a sám jsi byl zajat – a byl bas zajat i dnes. Tys přišel, abys vyhlásil léto milostivé, smíření a lásku – a byl jsi bez milosti popraven. Pane, přesto věříme, že jsi ztělesněním vítězné pravdy a scházíme se, abychom z ní čerpali; z tvého slova, aby ono bylo pro nás světlem na naší cestě, posilou v našem vysílení a obnovou životní rovnováhy. Pane, Přijď, tebe ve tmách očekáváme. Amen.

Čtení: Ř 8,18-25.31-32

Píseň 304 V tmách čekáme tvůj Kriste jas

Text: " I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů vydá ovoce. Na něm spočine duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské síly, duch poznání a bázně Hospodinovy. Bázní Hospodinovou bude prodchnut. Nebude soudit podle toho, co vidí oči, nebude rozhodovat podle toho, co slyší uši, nýbrž bude soudit nuzné spravedlivě, o pokorných v zemi bude rozhodovat podle práva. Žezlem svých úst bude bít zemi, dechem svých rtů usmrtí svévolníka. Jeho bedra budou opásána spravedlností a jeho boky přepásá věrnost. Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat. Tele a lvíče i žírný dobytek budou spolu a malý hoch je bude vodit. Kráva se bude popásat s medvědicí, jejich mláďata budou odpočívat spolu, lev jako dobytče bude žrát slámu. Kojenec si bude hrát nad děrou zmije, bazilišku do doupěte sáhne ručkou odstavené dítě. Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře, neboť zemi naplní poznání Hospodina, jako vody pokrývají moře. V onen den budou pronárody vyhledávat kořen Jišajův, vztyčený jako korouhev národům, a místo jeho odpočinutí bude slavné." ( Iz 11,1-10)

Kázání

Milí přátelé, dovedete si toto vše představit? Kráva pasoucí se s medvědicí? Tele a lvíče si spolu hrají a malý hoch, který je vodí? Kojenec hrající si u díry zmije – to zdravému rozumu již hraničí s hazardérstvím. A lev co žere slámu? Jenom vůl by ji mohl žrát. O vlku pobývajícím s beránkem nám letos něco řekli děti ve svém vánočním divadle: "vlk a vegetarián co žere semínka?" Nebo by řekli: "měl´s vlčí mlhu člověče?"

Mluví se tu o harmonii mezi zvířaty. Situace jako v ráji. Přírodní zákonitosti jsou ale jasné, ty jsou dané. S tím se nedá hnout. Vraťme se zpátky na zem. Do adventu, do postního období. Jakkoliv jsou tyto rajské obrazy krásné a poetické, mnohem víc mi připomínají právě tu narušenost a pokroucenost celého stvoření. Obraz telete a lvíčete s chlapcem se vrací z druhé strany se svou reálnou podobou. Lvíče lačně honí vystrašené tele a na nic netušící dvojici z posedu míří výrostek s kulovnicí. Vím, že jde o zaslíbení, avšak to zaslíbení nepřímo říká, jak na tom jsme nyní.

Prorok Izajáš předestírá však ještě smutnější obraz. Stojí-li člověk nad mohutným pařezem, může si jen domýšlet, jak veliký, majestátní a krásný strom tam dřív musel stát. Vybaví se mi náhle utnutý život člověka vzrostlého, váženého, duchovně vyzrálého – jako strom, který desítky let odolal všem nárazům vichřic a větrů; strom, který přesto někdo utnul a zbavil života. Letos se mi tento obraz prolnul s nemocničními vraždami v našem městě. O kolika takových stromech jsme slyšeli a možná ještě uslyšíme?

Prorok však mluví konkrétně o pařezu Jišajově. Jišaj byl otcem budoucího krále Davida. Pařez Jišajův symbolizuje židovský královský kmen, který v době Izajášově ještě neskončil, ještě nebyl poražen a přesto davidovští králové, Achab s Chizkijášem si nejen svou vládou pod sebou podřezávají větev, ale rovnou sekají do svého vlastního kmene. Izajáš říká to, co bude lidu srozumitelné až o několik let později. To budou deportováni do zajetí a „z života nečistého, z rodu královského“ budou vězni. Váš královský rod, ten který si Hospodin vyvolil, ten skrze jehož vládu vám žehnal, ten bude jen pařezem. Vždyť jišajovští či davidovští králové měli poslání být pro lid majákem ukazující správný směr a cestu, měli být mohutným stromem, kterým nic neotřese a pod který se člověk může schovat. Měli skrze svou vládu ukazovat celému okolnímu světu Boží dobrotu a spravedlnost. A zatím to byl strom sice silný, avšak rodící jen trpká pláňata. Od pařezu již nikdo nic čekat nebude, jen to, že se rozpadne a přestane překážet. Takový je adventní, postní obraz. Pařez, který v mnohém připomíná svět bez krále, který připomíná události posledních týdnů, či v mnohém náš vztah k Bohu.

Jenže u Boha je vše ještě trochu jinak. Tam kde lidé chodí jen kolem překážejícího nanicovatého pařezu, do kterého se občas trefí holinkou, odkud se již nic dobrého nečeká, tam se zapomíná, že pařez má stále ještě kořeny. Sice jsou pod povrchem, nejsou vidět, nikoho neoslní svou majestátností ani vznešeností, ale přesto jsou to pevné a zdravé mohutné kořeny, které mohou být nadějí pro něco velkého, nového silného a zdravého. To jsou vazby, které má Bůh se světem a s námi. Skryté kořeny, které stále dávají sílu, jsou možností dalšího růstu.

Jedno rčení říká, že co přináší bolest, přináší zároveň i útěchu, v každém nepokoji je i pokoj a každá beznaděj v sobě nese naději. A proto, řečeno slovy proroka: vzejde proutek z pařezu Jišajova. I vzejde zelený proutek z pařezů naší víry, lásky a naděje. I vzejde nový kmen, nový král, z rodu Davidova, Mesiáš, který jako maják bude ukazovat správný směr a cestu. Bude stromem, pod který se můžeme schovat před ostrým sluncem či lijákem; stromem, kde hnízdí ptactvo, který objímají děti a hrají si v jeho koruně; stromem, pod kterým se objímají milenci a kde visí dětská houpačka.

Královský pařez je obrazem čistě adventním avšak rašící proutek je již poetikou Štědrého večera. V něm žije naděje na obrat k dobrému. Právě z pařezu, který lidé nedbale překračují, vzejde nový kmen, nový král, nová vláda. Právě z pařezu, který člověk nechává být, sám Bůh tvoří nový příběh. Kde se podle lidského soudu nemohlo už nic dobrého vylíhnout, kde končí lidské očekávání, propočty a předpoklady, tam raší Boží dílo. Nyní je dobře patrné, že co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné; neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano, vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic. Na dítěti spočine vláda. On bude tím, kdo si hraje u hadí díry, který vodí tele spolu s lvíčetem a nebojí se šáhnout do díry baziliška. Neboť on přináší usmíření a pokoj.

Tato skutečnost je ještě podtržena tím,  že z Jišajova pařezu vyroste proutek. Nic velkolepého, co by člověka zaujalo. Proutek, útlá větvička, kterou si tak můžete uříznout na pomlázku, ale nic víc. Výhonek, který lze snadno přehlédnout a vypadá trochu směšně proti ploše objemného pařezu. Dá se přehlédnout stejně jako dítě narozené v Betlémském chlívě, jako chudý galilejský tesař, jako s rybáři toulající se učitel. Slabý proutek – slabé tělo visící na kříži. Nový král bez trůnu a bez vojska, bez politické moci a bez bohatství. Ale ten výhonek přesto vydá ovoce. Když porazíte ovocný strom a z pařezu přece něco vyroste, tak to po pravidle bývá pláňka, která už nemá vlastnosti původního kmene a koruny. Jenže z pařezu Jišajova vyrostl proutek, který daleko předčil vlastnosti původního stromu. On nese jen ovoce dobré, které garantuje pro všechny. Jemu, útlému proutku, je dána moc bez omezení.

Izajáš říká, že tím ovocem bude moudrost, která proniká do všech životních situací. Ovocem bude síla, která dovolí nikdy nevyklidit pole, i když to bude znamenat kříž. Tím ovocem bude soud ne podle toho, co vidí oči a slyší uši. Ježíš, ten malý král, chtělo by se říci „Malý Princ“ z rodu Davidova je jediný, který člověka nepřijímá podle toho, jak vypadá, či co mu chce namluvit. U Něho šaty člověka nedělají a výřečnost nerozhoduje. Neulpívá na tom, co Mu zrovna nabízíme ke koukání a co Mu napovídáme.

O dosahu jeho působení mluví i obrazy ze zvířecího světa. Vlk hrající si s beránkem je harmonický obraz, který je zaslíbením usmíření mezi stvořením. Je podobenstvím víry, že může pominout i takové nepřátelství mezi námi lidmi, které se nám jeví být železným zákonem, tak jako že je člověk člověku vlkem.

A tak jako je neobsažitelné moře, takový je Hospodin. Ovšem  „Malý princ z rodu Davidova“ poznáním Hospodina naplnil zemi. Učinil člověka námořníkem, který nikdy všechna vodstva neprobádá, avšak Mořem dokáže proplout k cíli. Odteď se již nebude mluvil o Jišajově pařezu, ale Jišajově kořenu, ze kterého přichází Boží moc oživující vše povadlé a mrtvé. A tento „výrostek“ přivádí k „Božím kořenům“ celý svět, který z nich může čerpat sílu a které mu propůjčí rovnováhu ve všech bouřlivých časech.

Bez porozumění, kdo je ten poutek z pařezu Jišajova a jaké ovoce ponese, se ale vše může stále jevit jako "vlčí mlha". Ten, jehož příchod si dnes ve svých domovech budeme připomínat řekne svým životem, nejen že si toto vše lze představit, ale je to již skutečností. Díky jemu lidé začínají hledat kořeny, které je spojují s Bohem. Neboť pařez rodu Jišajova se opět zazelenal Bohu ke cti a slávě a nám pro radost a naději. Amen.

Píseň 654 Syn Boží se nám dnes narodil

Poslání

„Podle jeho slibu čekáme nové nebe a novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost. Proto milovaní, očekáváte-li takové věci, snažte se, abyste byli čistí a bez poskvrny a mohli ten den očekávat beze strachu. Kéž rostete v milosti a v poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Jemu buď sláva nyní až do dne věčnosti“ (2 Pt 3,13n)

Požehnání:

Boží světlo, kterou žádná temnota nezahalí, ta ať vám svítí na cestu, kdybyste bloudili. Boží naděje, ať je vám budoucností, která je dobrá a není čeho se bát. Boží láska, která všechny pouště mění v zahrady, nechť vám dává pokoj a mír… nyní i navěky. Amen.

Píseň 273 Zvedněte brány svrchků svých