Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Pán Bůh si nás cení jako své vzácné vinice. Řekli byste si, že to zrovna moc není. Vinice, to je kus pozemku, kde něco roste a jednou za rok je na tom ovoce. Jenže to přirovnání je důležité. Protože s takovou vinicí je hrozná práce.

Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista

"Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li při mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.“ (J 15,1n)

Píseň 196 Co činí Bůh, vše dobré jest 1-4

Modlitba

Čtení: Iz 5,1-7

Píseň Svítá 147 Kdo mne z pout mých

Text: vyprávění o Nábotově vinici (1 Kr 21)

Kázání

Milé děti, vážení přátelé, jsou chvíle, kdy se sami sebe musíme ptát, jak moc je pro nás Pán Bůh cenný. Jak moc si ho vážíme. Co pro něj chceme udělat, co mu chceme dát. Ta otázka je moc důležitá, protože její vyřešení nám moc pomůže. Je dobré si říci, jestli Pán Bůh pro mne znamená víc než klavír, ping-pong, počítač, kytara, kamarádi. Když si toto uvědomíme, usnadní nám to jinak těžké rozhodování. Především ale to nesmírně obohatí život.

Dnes se ale nebudeme ptát, co pro nás znamená Pán Bůh, to nechme na jindy. Dneska se budeme ptát, co my znamenáme pro něj. Jak jsme pro Hospodina cenní. Jak si nás váží.

Tu hlavní píseň, o které byste si děti dnes povídaly na nedělce, jsme slyšeli v prvním čtení. Je to píseň o vinici. Pán Bůh si nás cení jako své vzácné vinice.

Řekli byste si, že to zrovna moc není. Vinice, to je kus pozemku, kde něco roste a jednou za rok je na tom ovoce.

Jenže to přirovnání je důležité. Protože s takovou vinicí je hrozná práce. Musí se zkypřit půda, vybrat kameny, ohradit zdí. Musí se vysázet réva. Musí se tam postavit strážní věž, postavit lis na hrozny. S takovou vinicí je obrovská práce. A takovou práci má s námi Pán Bůh. Nejenom nám dává život, ale zušlechťuje nás, dává nám dobré podmínky pro život. Ochraňuje nás a pečuje. Boží vinice to jsme my, to jsou naše rodiny, to je i náš sbor, který má Pán Bůh rád, protože se v něm mluví o evangeliu, o lásce k Němu a mezi námi navzájem. Dobře se o nás stará, jako o svou vinici.

A tak když si budeme dnes vyprávět příběh o člověku jménem Nábot a o jeho vinici, možná lépe pochopíme, proč byla ta vinice pro Nábota tak důležitá, že ji nikomu nedal, ani samotnému králi.

Nábot byl muž jako každý jiný – vlastně ne – byl jiný v tom, že měl výbornou vinici. Tu vinici měl moc rád. Jakpak by ne, vždyť s ní měl také hodně práce.

Nábot měl ale neobvyklého souseda. Jeho sousedem byl král. Jmenoval se Achab. Jemu se ta Nábotova vinice moc líbila. Ne kvůli tomu vínu, ale kvůli pozemku. Chtěl totiž tu vinici získat, vysekat vinné kmeny a pěstovat tam zeleninu. Achab Nábotovi nabízel snad i modré z nebe, ale Nábot nechtěl vinici dát. Však to bylo dědictví po jeho otcích a úplně na začátku ji dal Hospodin Izraeli. Proto byla vinice pro Nábota tak cenná. Ne, za žádnou cenu ji nedal.

Achab přišel domů a měl veliký vztek. Byl naštvaný na Nábota (vůbec nepochopil, proč je ta vinice pro něj tak cenná). Nic ho nebavilo. Nechtěl jíst. Chodil nervózně po svém paláci a na každého byl netrpělivý a zlý.

Když Jezábel přišla domů a viděla Achaba, v jakém je rozpoložení, rozesmála se. Ale kvůli tomu se rmoutíš? Předvedu ti, jak to s tím Nábotem zařídím. Obžalujeme ho, že se rouhal Hospodinu. To se trestá smrtí ukamenováním. Takže až bude Nábot pod hromadou šutrů, můžeš si jeho vinici v pohodě vzít. Co? Jsi přeci král, můžeš všechno.

A tak udělali s Nábotem sehraný soud, kam přišli falešní svědkové. Popravčí už falešní nebyli, a tak Nábota ukamenovali. Jen proto, že nechtěl vydat svou drahocennou vinici. Achab si vinici vzal, vykácel a začal pěkně pěstovat zeleninu.

Všechno by se ututlalo, kdyby. Jenže pravda se vždycky ukáže. A ona nevyleze jen tak náhodou, on ji ukazuje sám Pán Bůh. Někdy k tomu posílá druhé lidi.

Nyní poslal Elijáše. To nebyl hokejista, ale prorok. Prorok, jako každý prorok, odhaloval všechny nedobré věci mezi lidmi a volal k jejich nápravě. Takový prorok je moc důležitým poslem od Boha. Říká i věci, které se nám ostatním nerado slyší. A tak to také Elijáš Achabovi od Hospodina vyřídil. Totiž to, že takové jednání u Boha nemá šanci – šanci na přežití. Ono to s těmi dvěma intrikáři dopadlo moc špatně. Dopadlo to, jak Elijáš předpověděl. Achab zemřel v boji a o Jezábel raději nic nevíme. Asi ji roztrhali psi.

Možná si řeknete, děti, že šlo jen o jednu nevýznamnou vinici. Ale ono šlo o hodně. Šlo o velmi cenné dědictví, které Nábot dostal od svých předků a oni od Hospodina. Je to podobné, jako kdybyste prodali rodinnou Bibli, nebo kroniku, prošustrovali rodný dům.

Vinice byla pro Nábota stejně tak cenná, jako jsme my cenní pro Pána Boha. A to dokonce tak, že Bůh poslal svého syna, aby se stal samotným vinným kmenem a my se stali naroubovanými větvičkami, které berou z kmene mízu, sílu. Pán Bůh šel ale ještě dál. Přinesl v oběť sám sebe – v Ježíši Kristu. Abychom my, ta Boží vinice, mohli nést dobré ovoce.

Pán Ježíš než se vydá na smrt, řekl svým učedníkům slova, která jsem říkal na začátku bohoslužeb: „ Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce.“ Tak moc jsme pro Pána Boha cenní, že nás narouboval na sebe sama. Na Ježíše Krista. Od něj dostáváme v životě sílu, odvahu, lásku, pravdu, naději.

Tak moc jsme pro něj cenní. A proč vlastně? Protože nás Hospodin miluje. Nikdy by nevložil tolik úsilí a práce, ba ani by nedal sám sebe, kdyby nás neměl v lásce. Jen láska může být příčinou oběti pro druhého. Znáte mnohé příběhy o tom, jak příbuzný daroval nemocnému příbuznému ledvinu, kdy někdo skočí pro topícího se do vody a nemyslí na to, že by sám mohl zahynout. To jsou příběhy lásky k druhém. Tak proto jsme pro Pána Boha tak cenní. Jak je Pán Bůh cenný pro nás?

Píseň Svítá 318 Vinný kmen

Ohlášky

Přímluvné modlitby - tabule

Píseň Svítá 199 Jako zrno hořčičné

Poslání

„Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce.“ (J 15n)

Požehnání

Bůh dej, aby tě o chladném večeru zahřálo teplé slovo. Bůh dej, aby ti v temné noci zazářil měsíc v úplňku. Bůh dej, abys domů vždy kráčel tou správnou cestou. (irské požehnání)

Píseň 388 Aj, jak jsou blahoslavení