Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Milost Vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista

„Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě. Hospodinovo svědectví je pravdivé, nezkušený jím zmoudří. Hospodinova ustanovení jsou přímá, jsou pro radost v srdci. Hospodinovo přikázání je ryzí, dává očím světlo.“ (Ž 19,8-9)

Píseň 482 Jak rozkošné a milé

Modlitba

Hospodine, Pane náš. Je nám dobře, když žijeme v tom, co známe, co máme jisté. Děkujeme, že u tebe je bezpečí, že ty jsi nám oporou a zázemím. Víme ale, že okolní svět dovede být nejistý a že dovedeme mít strach z neznámého a také nechuť k těm, kteří nám blízcí nejsou. Někdy potřebují pomoc – naši pomoc a my hledáme důvody, proč se stáhnout, nevykročit. Jak být více odvážní?

Snad že si vzpomeneme na zázemí, které máme u tebe. Děkujeme, že nemusíme mít strach. Aby v nás nezačal strach růst, prosíme i dnes rozhoď do nás hrst zrnek tvého slova, ať v nás může klíčit, růst. Ať máme radost všichni a nejvíce ty sám.

Čtení: Mk 7,24-30

Píseň Svítá 233 Odpusť

Kázání (pro děti s biblickými postavičkami)

Pouštět svůj chléb po vodě

Když Ježíš odešel do končin týrských, kam vlastně odešel? Znázorněno na lidech. Jedni vypadají normálně, dělají věci, kterým rozumíme, druzí vypadají nenormálně, co dělají je divné.

Tehdy se rozlišovalo v Izraeli na to, kdo patří do Božího lidu a kdo je pohan. Byla mezi nimi taková pomyslná zeď.

Lidé často rádi staví zdi, cítí se uprostřed nich dobře, v bezpečí, nemusí také sledovat, co divného se děje jinde a čemu nebudou rozumět. Ti na druhé straně nemohou na nás a my se o ně také nemusíme zajímat.

Proč Jonáš nešel do Ninive?

Dnes odpoledne také uslyšíme přednášku, která se jmenuje být pevní ve víře. Co to znamená? A jak se taková pevnost a stálost projevuje? Třeba tak, že se člověk opevní v tom svém, na co je zvyklý?

Proto se mi líbí, když se o Duchu svatém říká, že je jako vánek, vítr, že vane, kudy chce.

příběh

Ježíš odešel do končin týrských, jde tedy za zeď a tam ho osloví, žena. Měla dcerku, která měla nečistého ducha. – ti na druhé straně zdi, si říkají, že takoví jsou možná všichni a že jim to patří.

Žena mu padla k nohám a prosila, aby vyhnal zlého ducha z její dcery.

Co jí Ježíš řekl: Nech napřed nasytit děti. Neboť se nesluší vzít chléb dětem a hodit jej psům.

Ona mluví o své dceři a Ježíš mluví o dětech, ale každý má na mysli něco jiného. Nerozumí si. Jakoby byla mezi nimi zeď

• psi – pohanští psi – zdivočelí, nebezpeční, bez řádu - oni

• děti – děti Izraele – Boží děti – ti naši

   

  Ona se nenechá odradit – Ovšem, pane, jenže i psi se pod stolem živí z drobtů po dětech. ANO – přizná, že je pohanka, zdivočelá, žije bez řádu Božího, ale i ti žijí z toho, co jim spadne – od Božího Ducha, který roznese to, co mají Boží děti.

   

  Ježíš – že jsi to řekla, jdi, zlý duch vyšel z tvé dcery. Když se vrátila domů, nalezla dítě ležící na lůžku a zlý duch byl pryč.

   

  Ježíš jde na druhou stranu, ale chová se, jako by nešel. Až ta žena ho přiměje se skutečně natáhnout se svou pomocí k těm druhým. Uznat, že i oni mají právo na Boží pomoc.

   

  I když ona (asi, možná) zůstane pohanka a dítě také. Má ale víru, že být Božím dítětem je víc, nemusí už být potulným psem, který se živí jen tím, co někomu někde upadne. Že může přicházet k Hospodinu pro řádnou a pravidelnou stravu – sedět u stolu s Kristem.

   

  Pro nás to znamená, umět překonat zdi mezit tím, kdo jsme my a kdo oni. Pomáhat bez ohledu na to, jestli nám to druhý oplatí. V bibli se to také jinak nazývá – pouštět svůj chléb po vodě. Pouštět dobro dál – nevíme komu. Někomu to pomůže, i když nám to neoplatí. U toho je zaslíbení, že jednou se s tím dobrem zase potkáme, že se k nám vrátí. V jaké podobě, to nevíme.

   

  Když prosíme „chléb náš vezdejší dej nám dnes“, tak je důležité si v duchu říci,… abychom také ten Boží chléb - dobro uměli pustit dál po vodě.

  Děti si přinesou přáníčka vyrobené doma, pozvat dopředu, domluvíme se, podle jakého klíče je rozdají lidem v sále.

   

  Píseň 539 Má Pán Ježíš, má mě rád

   

  Ohlášky

   

  Přímluvné modlitby – sešit

• za ty, kteří se obklopují zdmi, nevidí a nechtějí vidět, mají strach, je jim smutno

• kteří se učí vycházet druhým vstříc, překračují hranice, učí se druhé přijmout, jsou zranitelní

• které něco trápí, nepochopení, křivda, vina, rozhodují se

• za náš sbor, společenství – ať jsme dobrou rodinou

• prosíme za ty, kteří přemýšlí o tom, být faráři a farářkami, ať objevují svá obdarování

• prosíme i za všechny naše předky, kteří nás již předešli a my jsme tu díky jim, děkujeme jim za vše, za to jak v životě obstáli, co nám předali, na co můžeme navazovat, věříme, že jsou ve tvých milosrdných rukou

Píseň Svítá 218 Než vykročil Pán na cestu

Poslání

„Pouštěj svůj chléb po vodě, po mnoha dnech se s ním shledáš. Rozdej svůj díl mezi sedm, ba i osm, nevíš, co zlého se na zemi stane.“ (Kaz 11,1-2)

Požehnání

Píseň 176 Někdo mě vede za ruku