Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Možná jste vy, děti, se někdy ptali rodičů, jak vlastně děti vznikají. Asi si vzpomínáte, jak se rodiče začervenali, chvíli se zasnili a pak začali trochu koktavě vyprávět něco o motoru a klice...

„Tvoje milosrdenství, Hospodine, sahá až k nebi, tvoje věrnost se dotýká mraků. U tebe je pramen žití, když ty jsi nám světlem, spatřujeme světlo. Uchovej, Hospodine, své milosrdenství těm, kdo tě znají.“ (Ž 36,6.10-11)

Modlitba: Hospodine, svatý Bože, děkujeme ti, že jsi vložil do nás touhu milovat, být s druhým člověkem a ptát se po tobě. Děkujeme, že můžeme spolu radovat i spolu plakat; že máme přece oči, které mohou vnímat pohnutí druhých; že máme uši, které mohou zaslechnout nářek i smích; že máme srdce, která se mohou zachvět soucitem a radostí; že máme ústa, která dovedou promluvit pevně a povzbudivě; máme ruce, které mohou obejmout i nohy, které dokáží tančit radostí, jsme tu a můžeme si být tak blízko… Přesto jak často jsme si sobě navzájem tak vzdálení. Kde jsi, Pane, zdroji lásky? Kde jsme ztrácíme touhu po tobě, po čistotě, pravdě a lásce?  Proč se tak málo staráme o to, na čem tobě vskutku záleží? Proč se bojíme přiznat svou lhostejnost? Nic není tak ideální, jak by mohlo být. Pane, smiluj se nad námi a buď nám v této chvíli přítomen Amen

Text: „ Když to uslyšel jeden z hostí, řekl mu: "Blaze tomu, kdo bude jíst chléb v království Božím." Ježíš mu řekl: "Jeden člověk chystal velikou večeři a pozval mnoho lidí. Když měla hostina začít, poslal svého služebníka, aby řekl pozvaným: 'Pojďte, vše už je připraveno.' A začali se jeden jako druhý vymlouvat. První mu řekl: 'Koupil jsem pole a musím se jít na ně podívat. Prosím tě, přijmi mou omluvu.' Druhý řekl: 'Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, přijmi mou omluvu!' Další řekl: 'Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.' Služebník se vrátil a oznámil to svému pánu. Tu se pán domu rozhněval a řekl svému služebníku: 'Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé.' A služebník řekl: 'Pane, stalo se, jak jsi rozkázal a ještě je místo.' Pán řekl služebníkovi: 'Vyjdi za lidmi na cesty a k ohradám a přinuť je, ať přijdou, aby se můj dům naplnil. Neboť vám pravím: Nikdo z těch mužů, kteří byli pozváni, neokusí mé večeře.“ (Lk 14,15-24)

Kázání:

Milé děti, milí rodiče, sestry a bratři, jsou témata, která jsou na vysvětlování obtížná. Známe to. Třeba jestli je vesmír nekonečný – na to je těžké odpovědět. Nebo jestli bylo dřív slepice či vejce. Jeden světoznámý vědec nedávno po dlouhém bádání vyzkoumal, že z biologického pohledu musel být nejdříve vejce. Stejně by mě zajímalo, kdo to vejce snesl.

Jsou pak otázky, na které odpověď nemusíme nutně znát hned. Možná jste vy, děti, se někdy ptali rodičů, jak vlastně děti vznikají. Asi si vzpomínáte, jak se rodiče začervenali, chvíli se zasnili a pak začali trochu koktavě vyprávět něco o motoru a klice a že tak klika musí ten motor nastartovat. A prý pak už to jde nějak samo. No, ale stejně pak rodiče z té odpovědi nebyli spokojení, takže vám asi řekli, že na to máte ještě dost času.

Trochu podobné je to s Božím královstvím. Ježíš, když má nějak popsat nebe – Boží království, vždy mluví v takových podobenstvích, v přirovnáních. To proto, že na jednu stranu máme dost času na to, vědět o nebi větší podrobnosti. Nemusíme vědět všechno hned.

A na druhou stranu je těm podobenstvím potřeba naslouchat, protože něco důležitého říkají. S Božím královstvím je to jednoduše tak, jako když jeden člověk připraví vééélikou večeři a pozve na ní mnoho lidí – vlastně co nejvíc a nejdříve zve blízké, kamarády, přátele.

Když jsem byl starý jako vy, vždycky když jsem měl narozeniny, zval jsem do svého pokojíku kamarády, abychom si udělali takovou malou oslavu. A hrozně jsem stál o to, aby přišli (i bez dárků, samozřejmě), a abychom to spolu oslavili. Abychom tu událost spolu sdíleli, abychom tvořili společenství.

Ten člověk z podobenství nepřipravil jen malou oslavičku v pokojíku. Ta hostina bude podle všeho obrovská. My už dnes slavit pořádně ani neumíme, protože tehdy tř. svatební hostiny trvaly alespoň týden. Dokonce z příběhu o krásné dívce Ester, ten příběh již děti znají z letošních biblických hodin, tam se dovídáme, že tehdejší král uspořádal hostinu na půl roku. Tato připravená hostina bude nepředstavitelně větší a nepředstavitelně delší.

Všimněte si, že tu hostinu připravil on sám a pozvaní hosté nemusí nic přinášet. Ježíš dokonce před tímto podobenstvím říká, abychom na hostiny zvali hlavně ty, kteří nám to nemohou nijak odplatit. Hostiny mají být gratis.
Na tom obrázku (na tabuli) je dobře vidět, že ten slavnostní stůl je takový neúplný, ostříhaný, jakoby něco nebo někdo chyběl. Tak by vypadalo Boží království bez hostů. Hostitel chce aby přišli všichni přátelé, co nejvíce lidí, a navíc, aby sebou nic nenosili, aby si s tím nemuseli lámat hlavu. Nebo aby se nemuseli předhánět, kdo se zavděčí svým darem nejvíc. Nejvíc se zavděčí tím, že jako přátelé pozvání přijmou. Vstupným je smysl pro radost, jak jsme spolu před chvílí zpívali.

Hostitel nakonec vyšle služebníky, aby pozvané hosty na hostinu přivedli. Tehdy se slušelo, aby každý kdo byl osobně  pozván, řekl: „nejsem hoden“. Jenže ti hostitelovi přátelé se začínají omlouvat. První říká: „jé zrovna dnes jsem koupil pole a musím se na něj jít podívat“, možná jestli tam ještě je. Jestli už někam neodešlo. Druhý byl také starostlivý a zodpovědný za svou budoucnost. Zrovna si koupil pět párů volů a šel je vyzkoušet. Možná jestli třeba nechodí pozpátku. No přeci člověk musí z něčeho žít, musí se ohánět. A ten třetí přítel také odmítl pozvánku na hostinu – na báječnej bál – má na programu zrovna jinou práci. Oženil se a tak musí budovat rodinu. Takové důvody jsou závažné. Jenom je škoda, že přátelé brali pozvání na hostinu jako další starost vedle těch svých dalších starostí. Místo „nejsem hoden“ všichni tři vlastně říkají: „nechci být hoden“.

Nemyslím, že by se ti tři nějak vytáčeli, byly to závažné důvody, proč nepřijmout pozvání na hostinu. Jenže si asi trochu neuvědomili, že život nespočívá jen ve starosti o živobytí. Povinností člověka není se starat a strachovat o svou existenci. Naopak pozvání na nebeskou hostinu by nás mělo učit se radovat.

Vy děti, možná to jen tušíte, že se od dětství tak trochu učíte co je to rodina, jak má vypadat a fungovat. Vaši rodiče vám to svým příkladem chtějí ukázat, abyste vy jednou také mohli budovat rodinu svou. Ježíš svým podobenstvím nás chce připravit na něco ještě mnohem většího – na Boží království. Vlastě celý náš život je přípravou k hostině. Možná, že naše rodiny, které rádi budujeme a staráme se o ně, ty mají pozvání na hostinu nějak zpřítomňovat. Žít s radostí, že nám nic pěkného neunikne. A co takhle budovat rodinu s vědomím nebeské hostiny?

Takovou roli má každý křesťanský sbor a my také. Žít ve společenství, pořádat setkání hostiny, slavnosti. Ale hlavně nenechat se ovládnout starostmi, nenechat se sešněrovat péčí o blahobyt a budoucnost. Posláním našeho sboru je být právě takovým útočištěm před světem, který si nás chce podmanit, když se tváří, všechno vlastně musíme stihnout a mít.

To naše dnešní podobenství končí tím, že jsou nakonec zváni úplně všichni, nejen už ti blízcí a přátelé. I náš sbor je a má být společenstvím pestrým. Lidé kteří jsou na cestách, ti kteří neoplývají bohatstvím, ti kteří ani nechtějí udržet krok s nároky okolního světa. Takový jsme tu trochu všichni. Sedíme spolu a to je dobře. Jsme vlastně takovou „sebrankou“ hostů, protože pocházíme z různých míst a různých rodin.

A tak naše budoucnost je zajištěna. To nejdůležitější pro náš život a v našem životě je už připraveno. Nemusíme se starat ani strachovat. Jde jen o to, nechat se pozvat a umět se z toho radovat.

Víte, že my si takovou hostinu čas od času v kostele připomínáme? Vzpomínáte, děti, kdy slyšíme pozvání ke společnému stolu: „pojďte, neboť vše je již připraveno“…pamatujete, při které příležitosti takové pozvání zazní?… Večeře Páně je závdavkem, malou ochutnávkou toho, co je pro nás připraveno v nebi. Žít už v tomto životě jako host, který už má v rukou pozvánku a nebojí se okamžiku, až za ním osobně přijde služebník a provede jej na báječný bál.

A víte co, děti? Pomůžete mi? Přinesl jsem dnes takové pozvánky, právě pozvánky na nebeskou hostinu a rád bych, aby každý z nás jednu takovou dostal. Na té pozvánce sice není žádné datum. Většinou to na pozvánkách bývá, abychom věděli kdy a kam jsme pozváni. Ale to nevadí, náš hostitel v pravý čas nám dá vědět, kdy to vypukne. Na takové informace máme ještě dost času. Na to jsme všichni ještě dost malí. Jenom v tu chvíli, kdy přijdou služebníci, abychom zrovna neběhali po polích, nehonily bejky, nebo nebyli uvězněni u rodinného krbu. Byla by škoda to prošvihnout.

Píseň Svítá 14 Báječnej bál

Poslání
Všichni se oblecte v pokoru jeden vůči druhému, neboť 'Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost'. Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas. A všechnu 'svou starost vložte na něj', neboť mu na vás záleží.“ (1 Pt 5,5-7)

Požehnání
Bůh dej, aby tě o chladném večeru…zahřálo teplé slovo.
Bůh dej, aby ti v temné noci…zazářil měsíc v úplňku.
Bůh dej, abys domů…kráčel tou správnou cestou.

Píseň 510 Ó Pane můj, pokoj ať tvůj