Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Sami dobře víme, že šupinky nepřináší štěstí ale roztoče, že Ježíšek nenosí ani dárky, ani stromeček. Ježíšek přináší něco mnohem většího a trvalejšího: Slepí vidí, chromí chodí...

Milost vám a pokoj od Boha otce našeho a Pána Ježíše Krista.

„Bože zástupů, navrať se, shlédni z nebe, …ujmi se své révy, kmene, který pravice tvá zasadila, letorostu, kterého jsi vypěstoval. Nikdy se tě nepustíme, zachovej nám život, ať můžeme vzývat tvoje jméno. Hospodine, … obnov nás, ukaž jasnou tvář a budeme zachráněni!“ (Ž 80,15n)

Modlitba Pavla Pokorného: Pane, ačkoli je už jasný den, nepřestávají nás pronásledovat stíny. Stíny nemoci, nelásky, malomyslnosti, obavy ze zlých a nenávistných lidí, strach z  mezinárodních konfliktů, obavy o budoucnost přírody  poznamenané naší neskromností i omylností . . . Pane, který znáš naše temné chvíle, skrývané děsy naší duše - máš pro nás své Slovo? Slovo nejen útěchy, ale skutečné naděje? S důvěrou, že Ti nejsme lhostejní, se k Tobě dnešního rána uchylujeme. S očekáváním, že nás nenecháš na holičkách, Ti chceme při těchto bohoslužbách naslouchat. Chceme přijímat Tvé Slovo jako vysvobozující pravdu, která nám nemusí být jen příjemná, která po nás také může něco žádat. V pokoře a otevřenosti na Tebe čekáme. Amen

Čtení Lk 7,18-23

Píseň 669 Přijď, Spasiteli

Text: Dodejte síly ochablým rukám, pevnosti kolenům klesajícím. Řekněte nerozhodným srdcím: "Buďte rozhodní, nebojte se! Hle, váš Bůh přichází s pomstou, Bůh, který odplácí, vás přijde spasit." Tehdy se rozevřou oči slepých a otevřou se uši hluchých. Tehdy kulhavý poskočí jako jelen a jazyk němého bude plesat. Na poušti vytrysknou vody, potoky na pustině. Ze sálající stepi se stane jezero a z žíznivé země vodní zřídla. Na nivách šakalů bude odpočívat dobytek, tráva tam poroste jako rákosí a sítí. Bude tam silnice a cesta a ta se bude nazývat cestou svatou. Nebude se po ní ubírat nečistý, bude jen pro lid Boží. Kdo půjde po této cestě, nezbloudí, i kdyby to byli pošetilci. Nebude tam lev, dravá zvěř na ni nevstoupí, vůbec se tam nevyskytne, nýbrž půjdou tudy vykoupení. Ti, za něž Hospodin zaplatil, se vrátí. Přijdou na Sijón s plesáním a věčná radost bude na jejich hlavách. Dojdou veselí a radosti, na útěk se dají starosti a nářek. (Iz 35, 3-10)

Kázání

Milí přátelé, na adventním věnci hoří druhá svíce a my slyšíme z úst proroka Izajáše krásnou píseň. „Dodejte síly ochablým rukám, pevnosti kolenům klesajícím.“ Hlavu vzhůru, narovnejte ohnutá záda, strhněte si roušku z očí, světlo, které žádná tma nepohltí, vpusťte do svého domova. Píseň, která vrací energii, zvedá ze židle, dává zapomenout na šedivé dny. Váš Bůh přichází, někomu dá co proto, jen ať si někdo nemyslí. Ale právě ten Bůh, který si nenechá nic líbit a polena na sobě štípat nenechá, ten vás přichází zachránit. Dá vám pokoj, plnost a radost. Už je na cestě, už přichází. Vyhlížejte jeho příchod. Vaše víra nemá vzpomínat na minulost, ale otevírat se dobré budoucnosti.

To je píseň adventu: Bůh je ten, který se blíží. Ničím se nedá odpálkovat. Je ten, který se k nám stále přibližuje, chce být s námi. Nedělejme si hlavu, do jaké životní situace k nám přijde. Je tu pro každou radost ale i starost. Nejsme mu lhostejní a nezáleží, jak je on lhostejný nám. Blíží se. Jeho symbolem je zářící hvězda, nebeská superstar, kterou na rozdíl od těch upatlaných líčidly můžeme a máme následovat…

Tak tedy Bůh přichází, říká si Jan Křtitel. Zrovna ten by svou opotřebovanou prorockou schránku potřeboval pořádně narovnat, dodat sílu svým kostem. Jan pošle posly k Ježíšovi, ptají se ho: „Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“  Jsi to ty, Ježíši, který učiní tečku za všemi pochybnostmi, za vším bezcílným hledáním a tázáním? Křtitel je vpravdě člověk vyhlížející, člověk adventu – skutečný adventista, kterým máme být všichni, aniž si tak říkáme. Na to Ježíš odpoví slovy proroka Izajáše: „tehdy se otevřou oči slepých a otevřou se uši hluchých; tehdy kulhavý poskočí jako jelen a jazyk němého bude plesat. Poslové se vrací zpět a říkají co vidí: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium… a prý blaze tomu, kdo se nad tím neuráží.

Jako Jan Křtitel slyšíme dnes odpověď stejnou. Slepí vidí, chromí chodí, hluší slyší… Je to neskutečné, kdy a kde se to děje? Že se to událo jen tehdy a zkušené oko exaktního vědce dnes nic takového nezahlédne? A kolik zaslepených lidí najednou vidí vše pravdivě a nezastřeně, kolik lidí zchromlých pod tíhou starostí je v plné síle, kolik nahluchlých najednou slyší hlas mluvící o víře, lásce a naději? A ti, co jsou prolezlí lidskou malostí, žijí život odvážně a s čistým štítem?

To všechno se děje, třeba kolem nás, jen je třeba umět se dívat kolem sebe. Jde o optiku s jakou se díváme na svět. Jedno staré arabské přísloví praví, že budeme-li následovat krákajícího havrana, dojdeme vždy k mršině. Koho následuji, skrze čí pohled se dívám na svět, havrana či Boží holubici? Vím, kdo je průvodcem mé životní pouti? Komenský kdysi, když se nacházel v labyrintu světa, měl také u sebe své průvodce – Mámila a Všudybuda. Ale s těmi se nakonec rozloučil, aby doputoval do „ráje srdce“, kde se potkává s Kristem.

Pravda, chceme být obezřetní. Jak se to ale promítá i do našeho adventního času? Nedá mi o adventu sledovat lidi kolem sebe. Obchody a ulice rychle proběhnou, aby je někdo nedoběhl, adventními sbírkami a benefičními koncerty chrabře prokličkují, aby z nich vytáhli co nejméně. Zlepší se tím ale vnímání světa? Bude radostnější? Nebo zůstaneme v životním pocitu, že před něčím musíme unikat, ustupovat, být opatrný, bez odvahy a cíle. Nejsou Vánoce pro většinu lidí jen snovým návratem do dětství? Návratem, kam vlastně cesta zpátky nevede? Šupinky co nosí štěstí, olovo co ukáže na budoucnost, rozkrojené jablíčko s hvězdičkou (jen nešika to rozkrojí špatně). Co nám vlastně ten Ježíšek přináší – stromeček, který za pár týdnů vypadá jako smeták a dárky co se rychle zužitkují?

Nebo se nám všem dává něco úplně jiného? Nechceme být naivní, ale občas si tak povzdechnu, jak sami sebe vodíme za nos, abychom unikli z neúprosné reality světa. Sami dobře víme, že šupinky nepřináší štěstí ale roztoče, že Ježíšek nenosí ani dárky, ani stromeček. Ježíšek přináší něco mnohem většího a trvalejšího: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. Kde se to děje, tam vstupuje Mesiáš, Zachránce, Spasitel. Jak moc se liší od představy neškodného stromkonoše. Jeho přítomnost jako jehličí neopadá, spolu s ním se dotýkáme věčnosti.

To je odpověď daná Janu Křtitelovi, prorokovi, který Kristu připravoval cestu. Nebyl hoden, aby mu rozvázal řemínek u obuvi, a přesto dostal velký úkol. Boží lid, Izrael, připravit na příchod Mesiáše, připravit na cestu – na tu samou cestu, kterou připravujeme my pro Kristův příchod druhý.

Ježíšova odpověď Janu Křtitelovi není však na úrovni slov, které odnese vítr. Jeho odpovědí je čin, který je reálný, hmatatelný, neotřesitelný. Víra nikoliv jako vyznání rtů, ale vyznání rukou. Tam, kde se říká, že Slovo je učiněno tělem, tam se zaslíbení stává skutečností. Ježíš jde a činí to, o čem prorok Izajáš pouze snil. I pro nás platí, že Bůh je blízko tam, kde jsme ochotni otevírat druhým oči, zchromlé stavět na nohy, malomyslným dát velkorysost, nahluchlým bystřit sluch pro Slovo, umrtveným nesmyslností vracet chuť do života a chudým dát největší bohatství – dobrou zprávu, evangelium o Boží lásce. Tehdy Bůh přichází a tehdy je mezi námi.

Advent má být časem vyplněným aktivitou. Připravovat cestu, aby k nám,  náš domov mohla navštívit přicházející radost, Betlémské dítě, Bůh silný ve své bezbrannosti. Nežijeme už ani tak pro své vánoční pohádky ani žlučníkové záchvaty. Naší radostí je svět, který pomáháme měnit k lepšímu, u sebe, kolem sebe, v obci, ve městě, v zemi. A činit to s nadějí, že nás v tom Bůh podpoří, že se k tomu přizná; s nadějí, že se taková cesta nemine s tou jeho. Vidím to jako úkol, jako poslání pro ty, co poznali, že je Bůh neopouští a zůstává s nimi a každý den žijí alespoň pro trochu té věčnosti.

Izajášova píseň říká: „Buďte rozhodní, nebojte se! Neztrácejte odvahu, vždyť Bůh je s námi. Jeho blízkost dává odvahu k tomu, co bychom sami ze sebe nevymáčkli. Máme důvod jít za kýmkoliv, oslovit kohokoliv a svědčit o Boží blízkosti. To znamená „připravovat cestu“. Nakonec advent je časem dvou zástupů, které si jdou vstříc. Bůh přicházející z jedné strany a my lidé jdeme stejnou cestou k němu naproti. Pozdvihněte svoje srdce znavená, posilněte klesající kolena, říká Izajáš ve své písni. Je škoda zůstat sedět namístě a váhat. Vyrazit s chvalozpěvem vstříc ke světlu Božího zástupu. A co nejistota, starosti a nářek? Dají se na útěk, jejich trny jsou pak neškodné, směšné, neschopné ublížit. Kéž na našich hlavách spočine ta pravá radost a starosti ať prásknou do bot a blaze tomu, kdo se nad takovou radostí neofrní. Amen

Píseň 618 Modré nebe slunce zář

Přímluvná modlitba

Milosrdný Bože, chceme se dnes k tobě přimlouvat za ty, kteří nás svou tísní oslovují. Pane, myslíme na ty, kteří žijí jen sami pro sebe. Za ty, kteří nemají pro co a pro koho žít. Od tebe ale slyšíme, jděte za nimi a ukažte jim poklad v přátelství. A tak tě prosíme o odvahu k našemu vyjití Za to tě prosíme…

Přimlouváme se dnes i za ty, kteří se cítí vyprahlí a prázdní, kteří nemají sílu k opravdovému životu. Ty nám ale říkáš, dejte jim vy napít živé vody, po které nebudou mít žízeň. A tak tě prosíme, abychom uměli vodu živou z tvých pramenů nabírat pro sebe i druhé. Za to tě prosíme…

Pane, často myslíme na ty, kteří zapomínají na svůj sbor, na nás, na naše společenství. Tvůj duch nám však radí, nezapomínejte vy na ně, jděte za nimi, jsou třeba slabí, zapomněli cestu k vám, mají ostych. A tak tě prosíme o sílu  odhodit ze sebe všechny předsudky o druhých. Dávej nám do rukou radostnou zprávu, kterou nám nikdo z rukou nevyrazí. Za to tě prosíme…

Pane, prosíme za lidi, kteří mají hlad a nouzi. Podle toho jak se snažíme hubnout, víme, že máme dost, a tak nám dávej vůli žít skromně a obracet svůj zrak k sytosti duchovní. Za to tě prosíme…

Pane, prosíme za všechny rodiny, kterým byl v nemocnici zavražděn někdo blízký. Zatím nevíme, jak můžeme pomoci my. Proto tě prosíme o přítomnost útěchy, když se bolest a hořkost vrací a násobí. Nám dávej odvahu se s láskou dívat do očí, které potřebují podpořit, posílit, dodat naději a odvahu. Za to tě prosíme… Prosíme tě vyslyš nás, když k tobě ještě takto voláme: Otče náš

Píseň 263 Těš se z Krista krále

Poslání

„Moudrost shůry je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky. Ovoce spravedlnosti sklidí u Boha ti, kdo rozsévají pokoj.“ (Jak 3,17n)

Požehnání

Bůh dej, aby tě o chladném večeru zahřálo teplé slovo. Bůh dej, aby ti v temné noci zazářil měsíc v úplňku. Bůh dej, abys domů vždy kráčel tou správnou cestou.

Píseň 253   Můj klenote ze všech nejkrásnější