Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Maličcí jsou ti, kteří právě pod těmi břemeny si uvědomí pokoru a své meze. Ti kteří si svou životní káru nechtějí tlačit sami, ale s dětskou důvěrou se obrací k Ježíši Kristu. Však on zve: „pojďte ke mě všichni, kdo se namáháte jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“

Milost vám a pokoj od Boha otce našeho a Pána Ježíše Krista

„Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci. Hospodin dal poznat svoji spásu.“ (Ž 98,1n)

Píseň 98 Zpívejte Pánu nové písně (Svítá 45 Díky)

Modlitba: Hospodine, Bože Stvořiteli, Otče Izraele i všech lidí, Pane náš, Ty nejsi netečným divákem na nebeském trůnu, Ty jsi v těle svého Syna Ježíše Krista prošel a protrpěl úzkou cestu do věčného života, do života osvobozeného od strachu, sobectví a bezvýznamnosti, do života v pravdě, lásce a spravedlnosti. Děkujeme Ti, že nám dáváš nahlédnout do tohoto tajemství své cesty, že nás na ni zveš – nás netečné diváky pozemských bolestí, nás ustrašené a malomyslné, nás uhýbající před pravdou. Pane, přijmi nás na milost a Dej nám odvahu, víru a naději, dej nám přímé srdce vůči tobě i našim bližním, dej nám jednotu víry i všedního žití. Amen.

Čtení: Ex 33,12-23

Píseň: Svítá 83 Chtěl bych být majákem

Text: „V ten čas řekl Ježíš: "Velebím, tě Otče, Pane nebes i země, že jsi ty věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, tak se ti zalíbilo. Všechno je mi dáno od Otce; a nikdo nezná Syna než Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn - a ten, komu by to Syn chtěl zjevit. Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží." (Mt 11,25-30)

Kázání

Milí přátelé, Ježíš zpívá chvalozpěv, že učení vyšli naprázdno a prosťáčkům se otevřela nebesa. Ano, Otče, tak se ti zalíbilo, zpívá Ježíš, svou písničku. Je to tak prosté, tak jednoduché. V první chvíli mi probleskne hlavou, že je trochu škoda, že na výklad takového textu je potřeba někoho, kdo je proškolený Biblí, teologií, dějinami křesťanství a kdo musel zvládnout několik mrtvých jazyků, kterými se živě nikdy moc nemluvilo. A který by vám dnes měl objasnit, jak to Ježíš myslí, když zve k sobě všechny lidi obtížené břemeny, aby pak od něj odcházeli ještě s nějakým jhem. A tento proškolenec ještě místo toho, aby v sobotu o tom bádal v učených knihách, běhá s dětmi po škarpách a sbírá tam odpadky.

Celá situace se nám ale začne rozmotávat v okamžiku, když zjistíme, že Ježíš ve své písni staví proti sobě na jedné straně neučené a učené (reps. moudré, rozumné) – a na straně druhé maličké. Kdo jsou ti moudří a učení? V Ježíšově okolí to byli farizeové a zákoníci. S těmi se setkával velmi často a z jejich rozhovorů a hádek vyplývá, že byli uzavření vševědoucí  náboženští odborníci, kteří druhým předkládají cestu k Bohu. Ale namísto, aby lidi doprovázeli, aby je podepírali, pozdvihovali a pomáhali jim přenést se přes životní překážky, oni jim do té jejich cesty naopak další překážky kladou.

Stalo se ve farizejském hnutí ustáleným rčením „vzít na sebe jho nebeského království“. Tím farizeové mysleli dodržovat mnoho dalších přikázání, o která rozšířili Mojžíšův Zákon. Mysleli to dobře, chtěli aktualizovat Zákon a aplikovat ho do všech situací všedního života. Podobně se aktualizují zákony v dnešní poslanecké sněmovně. Jenom se v tom už nikdo pořádně nevyzná. Ježíš farizeům nevyčítá, že chtějí Zákon aktualizovat, vyčítá jim, že nakládají na druhé neunesitelná břemena. Polemicky se vymezuje vůči nim, když říká: mé jho netlačí a břemeno netíží. Nyní ale ještě chvíli nechme jho jhem a ptejme se po těch maličkých. Kdo jsou maličcí?

Je jisté, že být maličký neznamená být nevzdělaný či prostý anebo rovnou hloupý. Maličcí jsou ti, kteří právě pod těmi břemeny si uvědomí pokoru a své meze. Ti, kteří si svou životní káru nechtějí tlačit sami, ale s dětskou důvěrou se obrací k Ježíši Kristu. Však on zve: „Pojďte ke mě všichni, kdo se namáháte jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ Moudří a učení v této souvislosti nejsou ti, kteří něco ví, ale ti, kteří se svým věděním chtějí vše zvládnout sami. Je to ta moudrost, která chce vše zvládnout a překonat sama svými silami. Není to ta moudrost, která vrcholí vyznáním „vím že nic nevím“. V životě víry nejde o nic jiného než se svými břemeny přicházet ke Kristu. Je to tak jednoduché, tak prosté a nebo je to právě jedna z nejtěžších věcí? Přiznat si, že to sám nezvládnu, že na to nemám síly?

Hodnotu křesťanského sboru vnímám především v tom, že se tu scházíme a potkáváme se všichni, kdo jsme obtíženi a opíráme se přitom o pomoc Ježíše Krista. Ostatně, ten v tuto chvíli neslibuje nic než odpočinutí. Neslibuje, že břemena odstraní. Dá odpočinout, načerpat nové síly pro nesení (vzájemné) svých břemen.

I to se člověk musí učit. Avšak není učení jako učení. Ježíš říká, že poznání Boží je skryto učeným, ale jedním dechem zpívá vy se učte ! Farizejské hnutí a židovství vůbec položilo základy tomu nejširšímu proudu židovské tradice, jménem rabínství, které se předně zabývá studiem, učením a vyučováním. Ježíš v tom není jiný: učte se!   Děti nutíme do učení – ale jsme sami ochotni se učit? Jinak řečeno, neučí se dobře ty děti, kteří vidí své rodiče se stále něčemu učit? U dětí si dáváme práci s výběrem školy a víme, jak záleží na osobě učitele – ale od koho se chceme učit my? Právě o to v Ježíšově polemice jde především: učte se ode mne! 

Co je to za učení? Tohle učení není nauka, ani nauka Ježíšova (Nový Zákon, nová přikázání) ani nauka o Ježíši (církevní dogma). Tohle učení je proces – učení jako spolužití. Jít s Ježíšem, naslouchat, vnímat, soustředit se, přemýšlet spolu s ním. Maličký je ten, kdo není ještě hotový, kdo neví předem, ale především se obrací ke svému učiteli, ke Kristu. Každé takové učení se začíná modlitbou. S ní vstupujeme do vztahu žáka a učitele – avšak učitele, který nesype na hlavu svých žáků množství úkolů, ale dá oddych, odpočinutí, pokoj.

A teď, jak je to s tím jhem. Řecké slovo, které je tu užito znamená jho. Jho je postrojem tažných zvířat: znamená také chomout, ale znamená také dvojspřeží. No vida. To dvojspřeží si můžeme klidně představit tak, že na jedné straně stojím já a na druhé Kristus. Berte na sebe mé jho. Berte na sebe společenství se mnou. Takové jho, takový postroj, takové společenství netíží. Naopak. Ulehčuje. Ti, kdo mají v životě poslání, nebojují sami. A ještě víc, to sloveso také může znamenat veslařskou lavici. Tam už těch veslařů sedí víc, už nejsou jen dva neb tři, je to přímo celý sbor veslařů, společenství Kristových námořníků, kteří mohou zpívat hymnu maličkých: „jsme silní, jak silný je lano, co k nebi nás poutá.“

A že to Ježíšovo jho netlačí a břemeno netíží? Jak to přijde? Ježíš totiž nenabízí lehkost, nýbrž svobodu. Svobodu od břemene, které si na sebe klademe především my sami. Sám sebe honím, abych si sám sebe vážil, abych ve svých očích obstál před lidmi . . . nebo snad i před Bohem? Není nejtěžším nákladem mé vlastní očekávání? O mé mravnosti, o mé zbožnosti? (A to je možná břemeno, jehož se člověk nehodlá jen tak vzdát – jako chrobák své kuličky.)

Ježíš v tom nabízí úlevu, odlehčení: jsi Božím dítětem. O tom nemusíš pochybovat. Máš si ovšem dát práci a hledat, co znamená být Božím dítětem, máš se učit jím být, ale nemusíš se o to bát, nemusí tě to tížit.

Dnes je neděle, den Páně, den odpočinutí. Zastávka, která odkazuje ke konečné. Ochutnávka, která povzbuzuje k radostnému očekávání skutečného hodu. Den odpočinutí. Někdy se říká, že po 6 všedních pracovních dnech teď v neděli máme myslet na Boha. Přemýšlet o tom, co Pán Bůh od nás chce. Jak máme jako jeho lidé žít. Zdá se mi, že o tom přemýšlet a to naplňovat máme po celých těch 6 dní. V neděli máme odpočinout i od této práce víry .  Odpočineš! Můžeš naslouchat a sytit svou důvěru: Bůh myslí na tebe. Ježíš na sebe bere naše břemena. Dává nám zadarmo sám sebe. Jsme jeho. On zpívá chvalozpěv a my můžeme s ním, v tuto neděli, která se jmenuje Cantate. Amen.

Píseň   Svítá 179  Málo mám

Ohlášky

Přímluvné modlitby – sešit a Modlitba Páně

Píseň Svítá 318 Vinný kmen

Poslání

„Kristus sice zemřel na kříži v slabosti, ale z Boží moci je živ. I my jsme s ním slabí, ale budeme společně s ním žít z moci Boží.“ 2 K 13,4

Požehnání

"Pokoj Boží převyšující každé pomyšlení bude střežit Vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši. Proto jděte v pokoji."

Píseň 378  Bože, jenž jsi v nebesích (Svítá 228 Modlitba)