Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

...Hospodinovo jméno je skryté i zjevené v příběhu Ježíše Krista. A víra je předpoklad, je optikou v tom příběhu vidět něco víc, než příběh potulného podivína, který zakusil, jak bolí justiční omyl. Bez víry, bez jeho nositele ten příběh postrádá smysl. Příběh o Kristově ukřižování má smysl jedině tehdy, když jsme my sami dovedeni pod Kristův kříž a ptáme se: Co já udělám se svým životem tváří tvář ukřižovanému?...

„Hospodinovo tajemství patří těm, kdo se ho bojí, ve známost jim uvádí svou smlouvu.“ (Ž 25,14)

Modlitba: Hospodine, dobrotivý Bože, mnoho lidí kolem nás říká, že tebe není. Že ve skutečnosti nejsi, že za tvým jménem je prázdnota, a pokud přeci jen něco, pak je to nedozírná dálka.
My ti chceme, Pane, toto nedělní ráno poděkovat, že ses nám neskryl v nekonečných dálavách. Děkujeme, že ses nám přiblížil a jasně postavil před oči, co je v životě nejdůležitější, co hýbe našim vnitřním světem. Pane, děkujeme za Ježíše Krista, děkujeme, že můžeme z jeho příběhu odezírat pravý život, poznávat lásku přemáhající smrt, zkázu i nespravedlnost.
A my jen žasneme jak prostá a silná je tvá pravda o nás, o světě vezdejším i tom budoucím. Máme také špatné svědomí, jak stále málo dovedeme tu tvou pravdu pochopit a z ní žít. Je ale nutné opravdu všemu dobře rozumět, vše proniknout světlem rozumu a nemít neobsazený prostor v poznání ?
Pane, prosíme dej nám více víry, spolehnutí se na tvé slovo, které se nám opakovaně otevírá a přesto jakoby uniká našemu lidskému polapení. Hospodine, dávej nám zakoušet a prožívat sílu tvého tajemství.  A otevírej nám jeho smysl do míry, která bude pro život víry prospěšná a užitečná. Amen.

Text: 1 Kor 2,1-7

Kázání
Milí přátelé, apoštol Pavel vzpomíná na to, jak dříve přišel ke korintským křesťanům s bázní a chvěním zvěstovat evangelium. A ani já, sestry a bratři, když jsem přišel k vám, nepřišel jsem s jinými pocity. Už jsem si sice zvyknul na to, že ti z vás, kteří při nedělním kázání zavírají oči, zpravidla nejsou uspáni uhlazeností mých slov a vy, co obracíte oči sloup, nejste snad otráveni banalitou zvěstovaného slova. A ti, co třeba hledí k zemi a culí se, znamená to, že jsem řekl něco humorného a ne že mám na nose mouchu.
Přesto bázeň a chvění zůstává. Přece jsem k vám přišel zvěstovat příběh evangelia, které je ve svých počátcích i koncích tajemstvím, příběhem, který sice odhaluje mnohé a přesto se zcela nevydává v šanc lidskému rozumu. Hospodin se brání tomu, aby jeho podstata byla lidskou racionalitou polapena, rozpitvána, geneticky modifikována či přímo naklonována – v každém případě ale umrtvena.
Vzpomeňme i Mojžíš, přestože hovoří přímo s Hospodinem, vnějšně viděno si povídá s hořícím keřem, s prapodivným táborákem. Chvíli poté, Bůh, aby naplnil Mojžíše odvahou k jeho poslání, mu zjevuje své jméno. Avšak to jméno zní stejně tak záhadně: „Jsem, který jsem“.
Apoštol Pavel, nutno říci, byl v obtížné situaci. S evangeliem přišel na tzv. „Korintské tržiště“, na místo, kde spolu zápasí v řečnickém umění mnozí filosofové a vzdělanci. Na základě logických úvah docházejí k základním pravdám o světu a vesmíru. Tržiště je také místem, kde se pěstují tajné-mysterijní kulty.
Zasvěcení nabízejí spásu prostřednictvím zvláštních obřadů. Zájemci jsou do nich postupně zasvěcováni a v účasti na rituálu, v oblaku kadidla prožívají symbolicky přemožení smrti. Utajení, nepřístupnost rituálů pro nezasvěcené přitom hrají rozhodující roli. Právě tím jsou tak přitažlivé – vždycky byly a budou.
Vedle nejskrytějších i těch zřetelně logických pravd působí Pavel se svým evangeliem a v tomto prostředí jako buran nebo jako barbar. Namísto, aby své posluchače navnadil, že on je ten vědoucí, kdo je zasvětí do tajemných nauk, namísto, aby je uchvátil nejasným příslibem tajemna, Pavel všechno naivně vyžvejkne. Hned v prvních větách veřejně objasní veškeré jemu svěřené tajemství, hned se uvede jménem Ježíše Krista, toho ukřižovaného. Od počátku usiluje o srozumitelnost a přístupnost zvěsti pro všechny. Jako by tajemství přestávalo být tajemstvím. Ale když pak dojde na Boží podstatu, na otázky Ježíšova zmrtvýchvstání, Pavlova řeč musí nutně směřovat k tajemství – k onomu „jsem, který jsem.“
Právě proto Pavel říká, že nechce znát nic jiného než Krista ukřižovaného. Ukřižování není spekulace a nestalo se nějak tajemně, pod rouškou tmy. Se vzkříšením je to jiné. Neznáme žádného svědka Kristova vzkříšení, to je nám zachováno jako zpráva, jako svědectví žen, které přišly k prázdnému hrobu. Kristův kříž byl však dobře vyvýšený. Na něm se ukazuje, kam až Bůh byl ochoten sestoupit, aby byl blízko člověku. Z Kristova kříže můžeme nejsilněji zaslechnout Boží jméno: „tady jsem – to jsem já“. Do vaší bídy jsem sestoupil, abyste mohli svobodně žít život znovuzrozených dětí.
Hospodinovo jméno je skryté i zjevené v příběhu Ježíše Krista. A víra je předpoklad, je optikou v tom příběhu vidět něco víc než příběh potulného podivína, který zakusil, jak bolí justiční omyl. Bez víry, bez jeho nositele ten příběh postrádá smysl. Příběh o Kristově ukřižování má smysl jedině tehdy, když jsme my sami dovedeni pod Kristův kříž a ptáme se: Co já udělám se svým životem tváří tvář ukřižovanému?
Pavel přišel hlásat do Korintu Boží tajemství. Ale nejde o "tajemství" v běžném smyslu slova - vždyť jeho zvěstování je jasné: příběh Ježíše Krista, jeho pozemské putování, ukřižování a vzkříšení jako Slovo o naději pro každodenní život. Ale čím jasněji o tom Pavel mluví, tím obtížněji je přijímán. Vzbuzuje posměch, pohoršení, anebo lhostejnost a nezájem. Naděje života je totiž příliš prostá, pozemská, obyčejná.
Zatímco tajemné božstvo a jejich síly vyvolávají zatajený dech a sladko-děsivé pocity jako při pohledu do propasti (což mnozí mají docela rádi), biblický Hospodin vyvolává docela přízemní víru v odpuštění a lásku a obdarovává nenápadnými vlastnosti jako je tichost, pokora a naslouchání. Mám pocit, že jestli lidé dnes něco hledají, tak spíše nějaké to ponoření do záhad, mysterií, horoskopů, než že by je trápilo vyřešení smyslu života, poslušnosti, řádu, životního zakotvení, orientace a životní poslání. A zatímco s tajemstvím rádi operují zasvěcení, ti nepostradatelní prostředníci mezi nebem a zemí, Hospodin zůstává svrchovaným Pánem nad každým člověkem, tedy i ryze pozemským farářem, který má k Bohu pouze ukazovat.
Evangelium nenabízí žádnou senzaci jako naprostou tělesnou čistotu, propojení mozkových hemisfér, či harmoničnost těla a duše. Proto se tak obtížně přijímá. Tyto věci jsou jistě lákavé, možná vyvolají slastné pocity, ale rozhodně ode mne nevyžadují žádnou změnu postojů k sobě a zvláště okolnímu světu.
Evangelium v porovnání s tajnými naukami i vědeckými hypotézami nenabízí na první pohled vznešenou cestu, žádné zasvěcování ani tajnou nauku - je tu jen prosté pozvání k následování. To Kristovo pojďte za mnou a sami uvidíte. Ale když se pak zvedneme, cítíme, že jsme bez důvodu a bez osobních zásluh přijati a milováni. Že se navzdory tvrdosti svého srdce každodenně rozhodujeme ve prospěch druhého, pro spravedlnost ve prospěch bližního.
Obyčejnost, pozemskost, slabost a jakási nesenzačnost vzkříšeného Ježíše nebudí ani tak dojem tajemství jako spíš absurdity - nebo řečeno s Pavlem - bláznovství. Bláznovství se bude vyhýbat člověk, který bude chtít vypadat zasvěceně a poučeně. Nezapomeňme ale, že pokud se někdy budeme cítit díky evangeliu trochu bláznovsky, je to vlastně v nejlepším pořádku. Však Bůh jistě musel být trochu bláznivý, když cestu víry a směrovky na ni ukázal právě nám.
Co ale pro mne zůstává velikým Božím tajemstvím, je to, jak je možné, že se najdou tací, kteří bláznovskou zvěst přijímají. Drží se pevně příběhu evangelia, který je čitelný a zároveň za ním stojí Boží tajemství. Jak je zvláštní, že se lidé rozhodují pro takovou cestu, která není moc senzační ani přitažlivá a hlavně: je zavazující. A je přímo neuvěřitelné, že tihle lidé toto své rozhodnutí nevnímají jako omyl, neštěstí a břímě, nýbrž radost a naději, jako zdroj životní síly. Tak jako naslouchají slovu se zavřenýma očima, obrací oči v sloup a usmívají se pod vousy. Amen

Píseň 639 Hned zrána vzdej díky

Milosrdný Bože, tobě děkujeme za slovo evangelia – dobré zprávy, že nejsme ztraceni, když se přidržíme tvého syna Ježíše Krista.
Prosíme, těm, kterým je jejich život stále záhadou, odhaluj svůj strhující příběh milosrdenství. „Za to tě prosíme“
Prosíme, těm kterým je záhadou, jak se druzí mohou radovat, přinášej radost z tvého přijetí a odpuštění. „Za to tě prosíme“
Prosíme těm, kterým je záhadou, jak žít naplněný a smysluplný život, těm dávej naplnění z krásných vztahů s druhými lidmi. „Za to tě prosíme“
Prosíme, těm, kterým je všechno jasné, průhledné a všední, těm přinášej krásné tajemství tvého jména. „Za to tě prosíme“
Prosíme, těm, kteří jsou vševědoucí a přemoudřelí, odhaluj radostnou krásu tvého bláznovství. „Za to tě prosíme“
Prosíme zjevuj a odhaluj nám to, co má být zjevné – jako na denním světle a ukazuj pouze obrysy toho, co má být ponecháno ukryté – jako v noční tmě. „Za to tě prosíme“
Pane, ve chvíli ticha nyní myslíme na ty, kteří potřebují pomoci, kteří potřebují odvrátit hrozící nebezpečí a zkázu, myslíme na ty, kteří nejvíce potřebují tvou přítomnost.…
Prosíme tě vyslyš nás, když k tobě ještě takto voláme: Otče náš

Poslání  (Kol 2,6n)

Požehnání:
Hospodin ať je před tebou, aby ti ukazoval pravou cestu a tys měl za kým jít.
Hospodin ať je vedle tebe, aby tě mohl vzít za ruku a ty jeho.
Hospodin ať je za tebou, aby tě ochránil před zlem.
Hospodin ať je pod tebou, aby tě zachytil, když bys padal.
Hospodin, ať je u tebe, aby tě těšil, když budeš smutný.
Hospodin ať je i tvým pastýřem.
Zůstávejte s Hospodinem, on s námi zůstává. Amen