Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Šimon byl mocný člověk, byl to mág, kouzelník a také léčitel. Všichni lidé z něj byli paf, jak dokázal všechny uvádět v úžas. Dovedl najít lidem ty nejvážnější nemoci a také je hned dokázal vyléčit. Všichni říkali, jak je veliký a úžasný. Není ta jeho moc přímo božská? Není to snad polobůh?

Milost vám a pokoj od Boha otce našeho a Pána Ježíše Krista

„Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy. Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno. Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid, hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!“ (Ž 139, 3-4.23-24)

Píseň 164 Pane, tys mne zkusil

Modlitba Pane Bože, voláme k tobě jako tvé děti, modlíme se podle abecedy a nechceme v tom dělat žádné háčky: A to jsou auta, která nás sem bezpečně a ve zdraví dovezla; B jsi ty, Bůh jediný a Pán všeho viditelného i neviditelného; C jsme my, církev, tvůj lid, tak nás tady máš; D jsou díky za toto ráno, do kterého jsme se mohli probudit a díky za všechno, co nám dáváš; E to je tvé evangelium - dobrá zpráva pro naše životy; F jako fotbal, který někdy prohráváme a přesto můžeme žít dál; G to jsi taky ty - God v angličtině, protože ty neděláš rozdíly mezi národy a jazyky; H je hřích, který se nám lepí na paty, když myslíme jen na sebe; CH jako chválíme tě, že ty jsi Bůh milosrdný; I je přímé jako přímka, prosíme, dávej stejnou přímost našim vztahům a životům; J a K je Ježíš Kristus, náš zachránce, který nám otevřel cestu k tobě; L je láska, bez které by život byl šedivý a úporný; M jsou mámy, prosíme, abys jim dával hodně sil; N jsou nemoci, které trápí nás a naše blízké, na které myslíme; O je odpuštění, bez kterého bychom se jen užírali a kousali; P jsou prázdniny - školní, rodinné, daňové, prostě báječné; Q nevím, Pane Bože, co znamená, ale ty to víš; R je radost, kterou můžeme mít z tvé milosti, z druhých, z toho, že nejsme sami; S je satan, který by si chtěl koupit všechno i naši duši; T jsou tátové, kterým přejeme klid a odpočinek; U jako učit se, učit se, učit se - to musíme všichni celý život; V je naše víra - často slabá a všelijak děravá, a přesto jistá, že nezůstává bez tvé odpovědi; W … to je nám cizí; X je znak kříže, na kterém umřel Ježíš a zůstal tak věrný nám i tobě; Y je jako anglické „yes“, které říkáme tobě a Z je jako opět začátek, protože ty se k nám skláníš znova, od A do Z, ty jsi počátek i konec. A za to ti děkujeme, že jsi nám od A až do Z oporou ve všem. Buď chváleno tvé jméno, nyní až navěky. Amen.

Píseň Svítá 368 Víc než oko spatřit smí

Text Sk 8, 18-21

Kázání: Milé děti, vážení rodiče, sestry a bratři, mít moc nad druhými lidmi je mocné lákadlo. Protože ti, kteří jsou mocnými ovládáni, bývají zpravidla bezmocní a to mocným dělá moc dobře. Až tak dobře, že jsou svou mocí vlastně nemocní a potřebovali by pomoci. Jak chutná moc? Šimon ze Samaří by mohl vyprávět.

Šimon byl mocný člověk, byl to mág, kouzelník a  také léčitel. Všichni lidé z něj byli paf, jak dokázal všechny uvádět v úžas. Dovedl najít lidem ty nejvážnější nemoci a také je hned dokázal vyléčit. Všichni říkali, jak je veliký a úžasný. Není ta jeho moc přímo božská? Není to snad polobůh? Šimon svými kousky dokázal druhé dostat do extáze. Tohle byl jiný mág, než ti tři, kteří se šli poklonit do Betléma právě narozenému Spasiteli. Všichni se klaněli Šimonovi a on byl jejich "spasitel".

My víme, že takových Šimonů, tedy spíš šibalů běhá po světě spousta. Všelijaké extáze a velkolepé zážitky ochotně lidem nabízejí. A někteří jsou z toho také nadšení, jsou na těch šibalech závislí – protože, dávají zapomenout na svoje bolesti, smutek a stesky. Uniknout ze světa se tomu říká. Jenže naneštěstí pro Šimona mága, tehdy do Samaří dorazili první křesťané, Kristovy učedníci. Měli sebou také velikou moc. Oni tu moc vlastně neměli, ona byla s nimi a spíš měla ona je. Tu velkou moc neměli schovanou ani v klobouku ani ji nesypali z rukávu, ale ta moc byla s nimi. Nebo spíš nad nimi. Učedníci vyprávěli o Ježíšovi, o Božím království – o tom, že se není z čeho strachovat. Nejsme tu na světě sami, ani na radost ani na smutek. Hospodin je s námi svou tichou věrností a to je veliká věc.

„Velikému“ Šimonovi se to moc líbilo – no co mu zbývalo, však jej mnoho lidí, kteří se obrátili ke Kristu, ho přestalo poslouchat, protože v tu chvíli nějak prokoukli jeho fígle a nebylo to pro ně zajímavé. Zjistili, že ty Šimonovy extáze vlastně nic nedávají, ale jen člověka okrádají. Všichni, kdo slyšeli o moci Boží se dávali pokřtít na znamení, že přijímají Boží lásku, odpuštění a milosrdenství. Konečně měli podle čeho žít, podle čeho svůj život poměřovat a kam jej směrovat. Jejich život dostával smysl. Konečně měli hmatatelnou naději, že v životě nejde jen o to pořádně to roztočit.

A tak Šimon přišel o svou moc a stal se bezmocným. Z Velikého člověka – malý člověk, jeho superstar začala na nebi slávy dohasínat. Jenom mu vrtalo hlavou, jak to ti učedníci dělají. V čem je ten jejich fígl, že lidé jdou za nimi. Tak rád by to chtěl prokouknout, aby se stal opět mocným. Třeba by byl i církevním hodnostářem, jen ať se mu lidé zase klanějí.

A tak Šimon přijme Ježíše jako svého Pána a zachránce. Nechá se hned pokřtít. A přitom si pozorně prohlíží, co učedníci dělají, jak se modlí, jak lidem žehnají, jak poklekávají. Učil se všechny ty vnější projevy víry, aby je dobře ovládal. Chtěl totiž založit novou firmu, nový byznys. Ta firma se už nebude jmenovat Šimon Mág, ale Šimon Misionář. Nejvíc jej totiž zajímalo jak na lidi vzkládat ruce, jak jim žehnat. Říkal si, na tomto fíglu všechno záleží. A pak budu mít zase kolem sebe zástupy lidí, své obdivovatele, své zákazníky. Moje firma bude vzkvétat, i když to bude firma s ručením omezeným. Co na tom, že budu lidmi manipulovat, že jim budu vládnout. Však oni budou šťastní, budou vděční a o to přeci jde, ne?

Všechno Šimonovi zase hrálo do noty. Jenže ani se nenadál, v tu chvíli se v Samaří objevují Petr a Jan. To byli velice blízcí Ježíšovy učedníci. Petr měl většinou mezi ostatními hlavní slovo. Oba zkušení učedníci slyšeli o tom, jak se v Samaří zpráva o Božím království mezi lidmi šíří a šli se tam podívat. Šimon misionář, rychle poznal, že tyhle dva jsou nějací důležití hlavouni a že od nich musí vytáhnout všechny rozumy. A protože peníze potřebuje každý, i kdyby to byl Ježíšův učedník, vytáhne Šimon plný váček zlaťáků a říká Petrovi: "Dejte i mně tu moc, aby Ducha svatého dostal každý, na koho vložím ruce."

Petrovi se tenhle týpek nezdál už od začátku. Přišlo mu, že se na všechny až moc směje, ale za tím úsměvem poznal chlad. Navíc se začalo mezi lidmi šuškat, že na oko se tváří jako svatoušek, ale dělá nepěkné věci. A když se Šimon Petra přímo ptá: "Dejte i mně tu moc, aby Ducha svatého dostal každý, na koho vložím ruce."; začalo mu to být jasné. Přeci kdo přijme Ducha svatého, to záleží především na Pánu Bohu. Sebelepším máváním rukama se toho nedocílí. Pán Bůh je svobodný a nedá se s ním manipulovat. Petr Šimona prokouknul a říká mu: takový dar se nedá koupit. Boží moc a síla není na prodej – ta se získá jen darem. K tomu vede jen jediná cesta: žít před Hospodinem doopravdy, být před ním upřímný, na nic si nehrát, do ničeho se nestylizovat. Být takovým Božím troubou. Být troubou, která druhým svědčí o Boží lásce – a být troubou, který si na nic nehraje.

Jak to s Šimonem dopadlo, víme. Pokleknul, prosil o odpuštění a odpuštění dostal. A k tomu dostal i toho Ducha o kterého stál. Od teďka ale tu moc nedržel, ona držela jeho. Nešíboval s ní, jak se mu to hodilo, ale nechal se tou mocí vést. Dělejme to také. Amen.

Píseň Svítá 371 Vím, Pane, sám

Úkol: obrázky z flanelografu – co mohou symbolizovat

Chléb = Boží slovo; Lampa = moudrost; Ovoce = dary Boží (kázat, modlitba, o nemocné); Svitek = prorocké slovo; Oheň = láska, víra; Desky = Desatero; Dům = domov; Kalich = Kristova oběť; Kříž = odpuštění, usmíření; Zlato = bohatství, které máme v nebesích a které si máme chránit a o něj pečovat

Píseň Svítá 37 Čest dej

Poslání

„Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou. Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou. Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.“ (Mt 6,19-21

Požehnání

„Požehnej nám, Bože, měsíc a slunce nad námi, Zemi a vodu pod námi, Přátele kolem nás, Tvůj obraz hluboko v nás,Cestu a odpočinutí před námi.“ Amen

Píseň 579 Ó Králi věků důstojný