Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Obřízka zanechává Ježíši jeho autonomii, nepolapitelnost, nespoutanost. Zůstává sám sebou, není a nemůže být vlastněn žádnou církví, žádnou teologií či doktrínou, žádným církevním právem, ani duchovní cestou. Jeho postava se nedá zaškatulkovat.

Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista

„Buď mi skalním příbytkem a budu se tam uchylovat stále. Rozhodls o mé záchraně, tys můj skalní štít, moje pevná tvrz!“ (Ž 71,3)

Píseň 71 V tebe doufám, Hospodine

Modlitba: Hospodine, Bože, nesmírný a vyvýšený, Ty, který jsi od počátků světa, předcházíš nás, provázíš nás a přesahuješ, Ty nás lidi máš rád. Nad naše chápání jsou Tvoje divy. Nedokážeme snad dost dobře vyslovit svou vděčnost, že jsme se mohli setkat s evangeliem Tvého syna, Ježíše Krista. Není to naše inteligence a chápavost, ale Tvůj Duch, co nás učí porozumět Ti. Pane, Tvé evangelium nás vyvádí z našich komplexů, strachů a dává novou sílu a naději. Dej, ať se jím necháme vést. Amen

Čtení: Gn 17,1-13

Píseň 667 Vítězi k poctě zpívejme

Text: Lk 2,21

Kázání

Milí přátelé, osmého dne přinášejí Josef s Marií své právě narozené dítě k obřízce. Tak se to dělávalo se všemi chlapci v židovském lidu na znamení smlouvy Hospodina s Abrahamem. Dítě bylo obřezáno a bylo mu dáno jméno Ježíš.

Jako lidé máme často tendenci si významné postavy přivlastňovat: „To je moje postava, to je můj vzor a učitel.“ Je v tom třeba dobrá snaha být mu nejblíže, zároveň ale si jej přizpůsobovat svým představám, podsouvat mu své názory. Já s bráchou jsme vždy museli mít jiné oblíbence, jiné autority, oblíbené zpěváky, herce, spisovatele… Zmínka o tom, že Josef s Marií své novorozeně přinesli k obřízce podle tehdejšího zvyku, může celému křesťanskému světu připomínat, že Ježíš byl předně židem, nikoliv křesťanem (i když byl také pokřtěn, ale nikoliv na znamení smrti a vzkříšení, ale na znamení pokání a obrácení k Bohu).

Obřízka zanechává Ježíši jeho autonomii, nepolapitelnost, nespoutanost. Zůstává sám sebou, není a nemůže být vlastněn žádnou církví, žádnou teologií či doktrínou, žádným církevním právem ani duchovní cestou. Jeho postava se nedá zaškatulkovat. Ježíš se tomu celý svůj pozemský život bránil (i ze strany svých učedníků), aby si jej někdo přivlastňoval jako svou pravdu. A přesto zůstává, že přijmout Ježíšovu cestu, jeho dílo spásy je předpokladem plného života ve vztahu s Bohem.

Tak jako Ježíšova postava je vposledu zahalena trochou tajemství a neproniknutelností, pak jedno zazní docela jasně už v okamžiku jeho obřízky. Připomíná se při ní smlouva Hospodina s Abrahamem. Ona smlouva je dosti stručná. Když jen vzpomeneme na mezilidské vztahy stále více se formující právnickým myšlením a vidíme často nespočet stran textu smluv; jak se musí na ně najímat specializovaní právníci, aby se v nich neobjevovaly různé kličky; jak se ve smlouvách zachází do podrobností, aby bylo jasné, jaké situace upravuje, pak zjistíme, že Hospodinova smlouva je velmi krátká. Vlastně se v ní říká jediná věta: „Já vám budu Bohem a vy budete mým lidem“. Naše přemýšlení ovlivněné právnictvím by už nastolovalo otázky – kdy bude Bohem, jak bude, kdy ano, kdy ne a dokdy. Je to jediná věta smlouvy, která je stvrzena obřízkou – já vám budu Bohem a vy mým lidem. Bůh a člověk patří k sobě.

Je to krátká věta, přesto má zásadní dosah. Tato smlouva se neutápí v jednotlivostech, nesnaží se hledat jednotlivé příklady z praxe, nevěnuje se kazuistice. Hospodin je Bohem pro člověka. Máme právo upínat se a znát Boží tajemství a žít s ním v hlubokém a věrném vtahu. Stejně tak Bůh má právo mít svůj lid, aby jej chválil, aby dobře spravoval jeho stvoření a žil k jeho radosti.

Milí přátelé, stále ještě stojíme na začátku nového roku, otevření v očekávání toho, jaký ten rok bude. Ať již čekáme na uzdravení, na nového potomka, novou práci, více učení ve škole, ať jsme zneklidnění ze stavu naší země, hospodářství, politiky a společnosti vůbec.  Ať již je před námi nejistota, možná tušíme, že mnohé bude horší. Smíme vejít s vědomím, že nejdeme sami. Bůh jde s námi. Jsme součástí jeho lidu. Jak? Nikoliv už obřízkou, ta se stala od dob prvních křesťanů nepovinnou. V dnešní době víme, že součástí tohoto lidu nejsme ani jen aktem křtu. Součástí Božího lidu jsme tím, že se k Bohu obracíme, prosíme, děkujeme, že se v různých situacích k Bohu hlásíme, šíříme jeho slávu a velikost. A nejspíše se nám to daří jako Abrahamovi. Pomáháme druhým, potřebné neseme na modlitbách, jsme obětaví, někdy ale také jako Abraham zapíráme, pochybujeme, jestli to má smysl a jestli platí Boží zaslíbení.

Když jsem zmínil obecnost Boží smlouvy s Abrahamem, která se zpřítomnila i při Ježíšově obřízce, přeci jen ale okamžik Ježíšovy obřízky přináší v rámci té smlouvy cosi konkrétního. Josef s Marií dítěti dali jméno Ježíš. Jméno tehdy dosti běžné – Jehošua, Jozue, Ježíš. To jméno bylo rozšířené proto, že je v něm ukryto poselství: Hospodin je spása. Hospodin je záchrana. Nositelů toho jména bylo v té době hodně. Komu všemu Hospodin přinesl spásu a záchranu, aby si to připomínal se jménem svých dětí.

A přece jedno jediné dítě obsah svého jména bezezbytku naplní. Přinese spásu, záchranu nejen pro lid Abrahamův, ale pro každého člověka. Nebude ke spáse ukazovat, nebude ji připomínat, on sám bude spásou. On ukončí odvěkou touhu člověka po naplnění, po smyslu své existence, naplní touhu po nikdy nekončící naději. Myslím, že každý z nás jak tu dnes jsme, dobře cítíme, co pro nás osobně znamená spása, kde jsou naše prázdná místa, která potřebují naplnit. Každý z nás si v sobě nosíme touhy a přání, která čekají na vyslyšení.

Ne náhodou je Ježíšovo jméno podobné jménu Jozue. Za tímto člověkem se stejným obsahem jména se ukrývá příběh o boji, o usilování, odvaze, vytrvalosti a síle. Jako lidé víry musíme o mnohé věci bojovat, ale smíme to činit s jistotou, že Hospodin je spása. Ten, kdo věci dokončí, naplní, dolije, vyléčí, je Boží laskavost.

Ať už vstupujeme do nového roku a do dalšího období s čímkoliv a do čehokoliv, smí nás doprovázet dvojí pomyšlení. Jednak že Hospodin je naším Bohem. Stále trvá jeho nabídka, natažená ruka a otevřená dlaň. A to druhé, žít součástí jeho lidu přináší spasení, záchranu, naplnění. Každý z nás může s tímto do čehokoliv vstoupit. To je to jádro, to je hlavní obsah života ve víře tak, jak nám jej přináší biblická svědectví. Přicházejí ale události, které nutí všechny takové základní věci víry opět promýšlet.

V posledních dnech jsme všichni jistě hluboce zasažení tím, co se odehrává na Haiti. Kolik modliteb, přání hmotné pomoci i finančních prostředků míří tímto směrem. To neštěstí lidí má nepředstavitelné rozměry. Přeci v jednom je tamní situace velkým mementem. Haiti bylo před touto katastrofou slabým, špatně fungujícím a v mnoha ohledech rozvráceným státem, ve kterém již předtím nefungovaly základní mechanismy státu a společnosti. Zemí mnoha chudinských i milionářských čtvrtí. Zemí vyvážející potraviny, ale také zemí, která byla již předtím z 25% závislá na zahraniční a humanitární pomoci. Zemí, kde je krásná příroda, ale špatně fungující turistika. Není stav lidské společnosti dnes podobný tomu haitskému? Nedrží to vše jen vachrlatě pohromadě, nežijeme v domečkách z karet, z planých iluzí, nepravd a alibismech? Žel pravda se ukazuje až v časech velkých krizí, v časech, kdy se ukazuje, jak na tom jsme. Do té doby lidé žel většinou dopřávají sluchu rádoby moudrých názorů, jak je to vše přirozené, jak nějak bylo a bude (ať již jde o státní pokladnu, stav mravů ve společnosti či přírody).

Jméno Ježíš, „Hospodin je spása“,  musí a bude hrát v životech lidí stále větší roli, už jen pro naději, že když se všechny varovné scénáře naplní, bude se člověk smět opřít o Boží milosrdenství, lásku a záchranu. Šíření dobré zprávy o Spáse skrze Ježíše Krista získá mnohonásobně vyšší naléhavost než kdy jindy. Šíření víry v Boží spásu je úkolem, ne-li povinností již dneška.

Stále více žijeme v době, ve které je těžké odhadovat, jakým způsobem budeme za několik let žít svůj každodenní život. Jako lidstvo jsme planetu Zemi roztočili do obrovských obrátek a nejsme schopni domyslet všechny souvislosti a důsledky, jaké to bude pro nás mít. Nepotvrdí se tím paradoxně fakt, že Bůh dává svou spásu člověku do prázdných rukou, zvláště ve chvíli, kdy končí všechny lidské pokusy, zajistit si spásu, záchranu a naplnění svými silami?

Ježíš – Hospodin je spása, kéž nás to slovo provází v dalších dnech, týdnech a měsících. Vracejme se k němu, jako k největšímu bohatství, jaké člověk směl získat. Především toto bohatství rozvíjejme a rozmnožujme jako bohatství vděčnosti; bohatství, které máme v nebi. Kéž to slovo doputuje i tam, kde vládne zmatek, bolest a beznaděj. Nemáme nic než Tebe, Tvé jméno, Tvou smlouvu Pane, a to je naše jediná naděje.

Píseň 442 Pane, dnešek je den chvály

Ohlášky

Přímluvné modlitby – sešit a modlitba Páně

Píseň 621 Za ty, kdo hladem trpí a bídou

Poslání: "Vy, kdo se bojíte Hospodina, doufejte v Hospodina, je vám pomocí a štítem. Hospodin na nás pamatuje, on nám žehná: žehná domu Izraele, žehná domu Áronovu, žehná těm, kteří se bojí Hospodina, jak malým, tak velkým.“ (Ž 115,11-13)

Požehnání

A pokoj Boží převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.

Píseň 452 Za dar slova, Bože milý