Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Milost vám a pokoj od Boha otce našeho a Pána Ježíše Krista.

„Jak lahodnou chuť má, co ty říkáš! Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku. Hospodine, podle svého slova mi zachovej život.“ (Ž 119,103.105.107)

Modlitba: Bože náš a Pane, radujeme se, že slyšme Tvůj hlas. Voláš nás k novému dni. Voláš nás ze shonu a práce ke spočinutí. Voláš nás z nejistoty a beznaděje k dobré budoucnosti. Voláš nás, když v modlitbách čekáme tvůj hlas, voláš nás i tehdy, když nečekáme, protože máme naspěch, jsme znavení, či zahořklí. Ty jsi dobrý a zveš do svého království všechny - to Tvůj Syn přišel, zemřel a z mrtvých vstal, aby byl cestou a pozváním pro všechny. Dej svého Ducha, ať mezi námi dnes zazní tvé osvobozující slovo, zbav nás naší pýchy i našich strachů, abychom se dovedli vzájemně chápat a povzbuzovat ve víře až do konce. Amen

Text: „ Máš ženu? Nechtěj se s ní rozejít. Jsi bez ženy? Žádnou nehledej.  Ale i když se oženíš, nezhřešíš. A vdá-li se dívka, nezhřeší. Dolehne však na ně tíseň tohoto času. Toho vás chci ušetřit. Chci říci, bratří, toto: Lhůta je krátká. Proto ti, kdo mají ženy, ať jsou, jako by je neměli, a kdo pláčí, jako by neplakali, a kdo jsou veselí, jako by nebyli, a kdo kupují, jako by nevlastnili, a kdo užívají věcí tohoto světa, jako by neužívali; neboť podoba tohoto světa pomíjí. Já bych však chtěl, abyste neměli starosti. Svobodný se stará o věci Páně, jak by se líbil Bohu, ale ženatý se stará o světské věci, jak by se zalíbil ženě, a je rozpolcen.“ (1 Kor 7,27-33)

Kázání

Milí přátelé, častokrát se mi vrací otázka, odkud u apoštola Pavla pramení jeho asketičnost a zvláště přehlížení významu, velikosti a hloubky manželství. Neděsíme se snad právě toho, že se rodiny rozpadají? Lidé často upřednostňují své zájmy, svou osobní pravdu a zjišťují, že žít bez partnera, kterému se musím někdy podřídit, je pohodlnější. Pavel jakoby tomu ještě přidá: kdo jste svobodní, rozvedení, vdovy a vdovci, zůstaňte, jak jste. „ Máš ženu? Nechtěj se s ní rozejít. Jsi bez ženy? Žádnou nehledej. Ale i když se oženíš, nezhřešíš. A vdá-li se dívka, nezhřeší.“  To jsou slova spokojeného starého mládence.

Jak si jej v tomto ohledu představit, nevím. Jako člověka se zlomeným srdcem, kterému to nikdy nevyšlo; jako faráře, kterého nikdo o svatby nežádá (čemuž by se ovšem nedalo ani divit) ? Někteří biblisté nevylučují ani myšlenku, že jeho nepochopení pro ženy, spočívalo ve zvýšeném porozumění pro muže. Většina z nich ale poukazuje na skutečnost, že apoštol po Ježíšově příkladu očekával brzký příchod Božího království. Ženit se, zakládat rodiny už vlastně nemá smysl. Tak tedy, ať každý raději už zůstane v tom, v čem je – nikdo ať neopouští postavení, v němž ho Bůh povolal.

Apoštol říká – lhůta je krátká – jako bych v tom slyšel ono Cimrmanovo „ano, správně končíme, nic nového nerozjíždět.“ Lhůta se ovšem dnes ukazuje jako poněkud delší, než se čekalo. Jako bychom zatím marně seděli v čekárně na nádraží a čekali na vlak Boží. A tak založit rodinu po mnoho generací mělo a zajisté i má smysl.

Pavel ale nepíše jen k těm, kteří promýšlejí vztahové problémy „kdo s kým“ , ale píše i k těm, kteří pláčí, i k těm, kteří jsou veselí. Mluví k těm, co nakupují, a k těm, kteří užívají rozličných věcí. To dohromady dává obraz každodenního světa. Pláčeme, když se loučíme s někým milým. Radujeme se z věcí, které se podaří. Nakupujeme, užíváme, konzumujeme. Takový je rytmus světa, řád, který dodržujeme, kterého se držíme. Co jiného také máme dělat? Miluji, tedy jsem. Když pláči či se raduji, pak mé srdce není z kamene. Děláme to, co dělají ostatní. Ono se to vlastně po nás chce. Včlenit se do společnosti, mít vzdělání, práci, ženu, rodinu. A také plakat s plačícími a radovat se s radujícími. Být součástí, zapadnout do řádu světa.

Je možné, že lidé v zastávce Korint se do řádu světa ponořili až příliš. Z čekárny si učinili konečnou stanici. Apoštol proto přikládá ucho ke kolejišti a burcuje ostatní před blížícím se Božím vlakem, i když se pak zjistí, že to byla třeba drezína. Jeho burcování má však smysl tehdy, když prochází jídelními vozy stojícími na kolejišti, které jsou třeba dobré, ale nemají mašinu. Nikam nepojedou. Tím správně poukazuje, jak je zrádné do onoho světa zapadnout až po uši, protože postupem času nejsme ani tak těmi, kteří řád světa ovlivňují, ale těmi, kteří jsou ovládáni. Ze svobody se stává starost: jak vyléčit smutek, jak se nepřestat veselit, co všechno nakoupit a kam nakoupené uskladnit?

Starost v těchto dnech, zvláště aktuální, je starost o naše hroby. Včera jsme s br. pokladníkem stáli v kostele na štaflích, natírali kruchtu a sledovali kolem sebe zběsilý závod dušičkových turistů. Všimli jste si někdy starých fotografií hřbitovů ze 30. let min. století? Byly zarostlé a zanedbané. Evangelíci se nepotřebovali starat o hroby svých předků, neboť oni s nimi žili v každodenním sepjetí.

O čem vypovídá dušičkové úsilí dnes? O tom, že jsme dobrovolně zpřetrhali vazby na rodinné kořeny, kde ústřední úlohu hrála víra? Hledáme obřad, který by nás alespoň jednou za rok trochu povznesl nad svou vnitřní rozpolcenost a na okamžik přiblížil k tomu, co jinak s klidným svědomím opouštíme? Nebo dušičkové bláznění dokládá jen naše zmanipulování marketingovými hráči?

A tak apoštolovo očekávání konce časů, vyhlížení blížícího se Krista dává životu nesmazatelný punc svobody, od všeho, co nám připadá jako nevyhnutelnost a životní nutnost. Pavlovo přání zní: „chtěl bych, abyste neměli starosti“ a vysvětluje: „Svobodný člověk se stará o věci Páně.“ Svoboda v tomto pojetí není prázdným prostorem, ale je zaplněna Boží přítomností. Svobodný jsem teprve tehdy, když jsem schopen obracet se ke svému Bohu. Promýšlet jeho slova a zákony, rozmlouvat s ním. Taková svoboda je garantována blížícím se Božím královstvím. Největší nedorozumění moderní doby spočívá ve snaze vymanit se ze svrchovanosti Pána Boha a považovat to za svobodu. Je to ale omyl. Právě proto, abych si svobodu zachoval, nesmím se vzdávat svého dárce života, plnosti, smyslu a ukotvení.

Proto jsem vděčný za nedělní čas. Neděle propůjčuje alespoň na jeden den svobodu být tu pro Boha a také pro bližní. Dává připomenout, že vše kolem nás je jen dočasné. Neděle nás opět přivádí zpět na to naše nádraží. Proto mluvíme o dni odpočinku, spočinutí, šabatu. V neděli vyhlížíme, čekáme a nastavujeme sluch, abychom Boží hlas či už rovnou jeho příjezd nepřeslechli. To dává životu rozměr svobody bez starostí. Bůh je ombucmanem nás a naší svobody. Boží blízkost, Boží lhůta je zárukou svobody a příslibem tomu, kdo ji hledá a zatím nachází jen volnost – bezútěšnou a bezobsažnou

A jak je to s manželstvím? Nemyslím, že by pro apoštola Pavla manželství bylo jen pro ty slabé, kteří to bez toho druhého nevydrží. O několik kapitol dále přeci píše o mnohem vzácnější cestě – zpívá hymnus na lásku; hymnus, který se právě často čte o svatbách. Pavel jen chápe manželství jako součást tohoto světa, řádů, které jsou pomíjivé tváří tvář přicházejícímu Božímu království. I manželství, jakkoliv je velikou hodnotou, může se stát překážkou či dokonce příčinou odříznutí se od Boží svobody. Kolik lidí přestane žít sborovým životem, chodit do kostela po svatbě! Důvodů může být mnoho, ale ten nejzávažnější je ten, že se snaží zalíbit svému partnerovi(ce) více než Hospodinu. Proto podle Pavlových slov takové soužití nemá smysl, když se stává náhražkou života s Hospodinem. Jde jen o to na čem nebo na kom je partnerský vztah založen, k čemu ti dva směřují a je-li manželství součástí prostoru Boží svobody, která obrací tvář k přicházejícímu Bohu a brání před zotročením. Amen

Píseň 639 Hned zrána vzdej díky

Přímluvná modlitba

Milosrdný Bože, prosíme dávej nám v životě poznávat důvody, proč tvá lhůta nepřichází. Abychom napravili pokřivené, prozkoumali neobjevené, pomohli v nemoci či bezmoci… Prosíme dnes za ty kteří jsou sami, bez blízkosti lidské i bez blízkosti tvé. Pane tušíme, že jsi svobodný, nevázaný na naši existenci a přesto provázaný s našimi osudy. Buď nablízku svému stvoření… Pane, prosíme i za ty, kterým se nedaří naplňovat mezilidské vztahy. Dávej jim svůj základ, kámen úhelný, na kterém vše záleží… Pane, myslíme i na ty, kteří jsou zahlceni svou ctižádostí a znesvobodněni svými touhami a přáními. Kéž dovedou pocítit vůni tvé svobody… Pane, ukazuj nám v každém okamžiku a každém rozhodování, že potřebné jsou jen tři věci: víra v tebe, naděje ve tvé odpuštění a láska k tobě a druhým lidem… Prosíme tě vyslyš nás, když k tobě ještě takto voláme: Otče náš

Poslání: „Tak je tomu s každým člověkem, to že jí a pije a okusí při veškerém svém pachtění  dobrých věcí, je dar Boží. A Bůh to učinil, aby lidé žili v bázni před ním.“ (Kaz 3,13-15)

Píseň 611 Není lepší na tom světě