Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Častokrát jsem zažil, že někdo chtěl vysvětlit, jak se to s tou biblí vlastně má. Ne vždy si jsem si ale jist, z jakého důvodu jsem žádán. Aby se zájemce o vysvětlení tomu vysmál; aby se se mnou začal přít; aby si potvrdil jen své tušení... ?

„Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě. Hospodinovo svědectví je pravdivé, nezkušený jím zmoudří. Hospodinova ustanovení jsou přímá, jsou pro radost srdci. Hospodinovo přikázání je ryzí, dává očím světlo. Hospodine, kéž se ti líbí řeč mých úst i to, o čem rozjímám v srdci…“ (Ž 19,8-9.15)

Modlitba: Hospodine, Bože náš, z tvých rukou přijímáme život, z tvého Ducha bereme sílu milovat naplno, od tebe dostáváme odvahu k odpovědnému životu. Za to všechno nezbývá než tobě poděkovat, neboť nechceme, aby v nás zduřela pýcha, že toho dobrého dosahujeme sami svými schopnostmi. Děkujeme ti za společenství těch, kteří se chtějí navzájem podepírat, povzbuzovat a hlavně kteří se chtějí radovat, že tvá oběť pro každého z nás nebyla marná. Opravdu si ceníme toho, že se nemusíme nikam cpát a být všude první, a to ani před tvou tváří. Pane, děkujeme, že jsi mezi námi, jak jsi slíbil, i toto nedělní ráno a prosíme, dej nám srdce vnímavé a mysl otevřenou, abychom dovedli i dnes načerpat z tvého slova pravdy a naděje.

Text: Křest etiopského dvořana

„Filip se vydal k té cestě a hle, právě přijížděl etiopský dvořan, správce všech pokladů kandaky, to jest etiopské královny. Ten vykonal pouť do Jeruzaléma a nyní se vracel na svém voze a četl proroka Izaiáše. Duch řekl Filipovi: "Běž k tomu vozu a jdi vedle něho!" Filip k němu přiběhl, a když uslyšel, že ten člověk čte proroka Izaiáše, zeptal se: "Rozumíš tomu, co čteš?" On odpověděl: "Jak bych mohl, když mi to nikdo nevyloží!" A pozval Filipa, aby nastoupil a sedl si vedle něho. To místo Písma, které četl, znělo: 'Jako ovce vedená na porážku, jako beránek, němý, když ho stříhají, ani on neotevřel ústa. Ponížil se, a proto byl soud nad ním zrušen; kdo bude moci vypravovat o jeho potomcích? Vždyť jeho život na této zemi byl ukončen.' Dvořan se obrátil k Filipovi: "Vylož mi, prosím, o kom to prorok mluví - sám o sobě, či o někom jiném?" Tu Filip začal u toho slova Písma a zvěstoval mu Ježíše. Jak pokračovali v cestě, přijeli k místu, kde byla voda. Dvořan řekl: "Zde je voda. Co brání, abych byl pokřtěn?" Dal zastavit vůz a oba, Filip i dvořan, sestoupili do vody a Filip jej pokřtil. Když vystoupili z vody, Duch Páně se Filipa zmocnil a dvořan ho už neviděl, ale radoval se a jel dál svou cestou.“ (Sk 8,26-36)

Kázání

Milí přátelé, dříve než z úst diakona Filipa zazní evangelium, stane se mnoho zvláštních věcí. Anděl Páně vyšle Filipa na jih do Gázy a ta cesta je opuštěná. Nechejme nyní stranou zvláštnost, že tato cesta je v současnosti zaplněna zátarasy, kontrolními stanovišti a v těchto dnech převážně tanky a obrněnými transportéry.

Zvláštní je to povolání, instrukce či rovnou navigace anděla Páně. Jakoby šlo o nějakou Boží bojovku. Filipe, vyjdi po fáborkách a šipkách z šišek až narazíš na pocestného. Filip vyrazí na cestu, v dáli vidí toho, koho má a ne jiného. Kde jsou všechny GPS a satelitní navigace?  Stačí naslouchat andělu Páně a dorazíte přesně tam, kam máte. Důležitější než přesnost mi ale připadá fakt, že Filip je navigován ke druhému člověku. V každé chvíli, ve které vás to nějak táhne k tomu druhému; ve chvíli kdy jste vysíláni na cestu za známým či neznámým, kdy jste nějak záhadně dovedeni k tomu druhému či té druhé, vězte, že jste součástí vedení anděla Páně – jste v andělské navigaci. A když se tak děje, jen si prosím vypněte vnitřní navigaci svou – své člověčí sympatie či antipatie. Jinak můžete pořádně minout cíl.

Dříve než z úst andělem vedeného Filipa zazní evangelium, stane se další zvláštní věc. Z neznámého pocestného se vyloupne etiopský dvořan, přesněji správce pokladu etiopské královny. Člověk z tehdy exotického jihu, z hranic tehdy známého světa, muž Mouřenín, jak říká Kralická Bible.

Dříve než z úst navedeného Filipa zazní evangelium, je tu další zvláštnost. Vysoce postavený muž, etiopský ministr financí, právě dokončil náboženskou pouť do Jeruzaléma, do Hospodinova chrámu. Zvláštní. Jako pohan přeci nesmí vstoupit do chrámu, pohané mohou jen tam, kde je nyní zeď nářků pro celé židovstvo. Navíc správcové pokladu královny byli, jak známo, eunuchové, kleštěnci, a jim Mojžíšův zákon přísně zakazoval začlenit se do židovského národa. Přesto tento vysoce postavený člověk, ač ví, že zůstane před branami víry v jediného Boha, hledá Hospodinův dům. Není žádán, není hoden, jasný outsider, a přesto touží být součástí Božího lidu. (Kolik takových lidí chodí kolem nás?)

Filip jako řízená střela je naveden na vůz etiopského dvořana, bohatého to muže, a když jej papalášský vůz míjí, slyší, že Etiop čte proroka Izajáše. Tehdy se četlo pouze nahlas, a tak si lidé nemuseli koukat přes rameno. Filip slyší úryvek ne z královnina kratochvilného románku, ale rovnou z proroctví Izajášova.

Dříve než z úst naslouchajícího i slyšícího Filipa zazní slova evangelia, Filip je žádán, aby slova proroctví tomu muži vysvětlil. Tato situace se v našem světě opakuje co chvíli. Jsme požádáni, abychom tomu kdo je mimo, vysvětlili, co je uvnitř, co se jak myslí a proč se to píše.

Častokrát jsem zažil, že někdo chtěl vysvětlit, jak se to s tou biblí má. Ne vždy jsem si ale byl jist, z jakého důvodu jsem žádán. Aby se zájemce o vysvětlení tomu vysmál; aby se se mnou začal přít; aby si potvrdil jen své tušení; že toto opravdu není jeho cesta; aby mi ukázal svou "lepší víru"? A pak v jedné větě druhému vyložit slova třeba Izajášova proroctví, vysvětlit svou víru? Přiznám se, že se mi v takové situaci vždy rozbuší srdce a raději bych andělem Páně byl navigován někam daleko. Vyložit, co je středem mé víry?

Co je třeba mít, než z našich úst zazní slovo evangelia? Opakovat si každé ráno konfirmační otázky nebo chodit na biblické hodiny? To jistě neuškodí. Mít tak v sobě ujasněné čemu vlastně věřím a o čem bible mluví a proč. Dříve než z našich úst druhému zazní slovo evangelia je třeba nejen prosba o přesnou Boží navigaci, ale i odvahu. Ta se mi možná dostane, když nezapomenu na to, že nezvěstuji kvůli sobě, abych druhým dokázal pevnost své víry. Říkat lidem evangelium je přeci Hospodinovým přáním. Je prosbou k těm, kteří mu věří, kteří důvěřují správnosti jeho cesty.

Když jdu po dobré, ba pro mne po té nejlepší cestě života, znamená to, jak říká žalm 19, že Boží pravidla drží při životě, že jeho svědectví je pravdivé, a nezkušený jím zmoudří, že jeho ustanovení jsou upřímná a jsou radostí v srdci, že jeho směrovky dávají životu světlo. Je samo sebou, že mým přáním je, aby se mnou tuto víru sdílelo co nejvíce lidí. Nechat své rozbušené srdce tlouct pro Hospodinovu radostnou zprávu. Zprávu, která říká, že dveře jsou otevřené i pro outsidery, pro ty, kteří by neměli nárok. Však i my, když zrovna nežijeme v nějakém zbožném sebeopojení, tušíme, že sami od sebe vlastně také nárok nemáme. Tak jako Etiop pozval Filipa do svého vozu, tak Hospodin skrze Ježíše Krista zve do svého chrámu.

Etiopský dvořan čte o ponížení Božího služebníka. Kroutí nad tím hlavou. Kdo je ten nejpohrdavější z lidí a ten, který trpěl za nás? Nevíme přesně, co a jak Filip vyprávěl. Ale jistě mluvil o tom, jak to souvisí s životem Ježíše Krista. Jistě mluvil o Ježíšově zprávě – že se přiblížila radost, kterou nazval Boží království, a že současně s tím se přiblížila nutnost vnitřního bilancování, promýšlení, co jsem zač a jestli bych neměl činit pokání. Jistě mluvil o všech, kteří jsou obtíženi břemeny a jak se všech břemen zbavit, jak sundat pouta, jak vyjít ze stínů a tmy. Jistě mu vyprávěl i to, jak tento učitel byl vyťat ze země živých, jak mu byl dán hrob se svévolníky a jak s boháčem smrt našel.

Když Filip začne etiopskému poutníkovi zvěstovat evangelium, dozví se konečně poutník, o koho šlo. Jistě ale Filip ve svém pokračování vyprávěl dál, o čem již Izajáš nepsal, přestože měl o tom možná nějaké tušení. Kristova smrt nebyla marná, Bůh se k Ježíši přiznal, vyvedl jej z hrobu. Boží služebník ústa neotevřel – nyní ale vypráví Filip o tom, co se dělo dál a co se děje stále. Člověk se křtem k tomuto příběhu přiznává. Říká, že ten příběh je také o něm a pro něj. Že se Bůh přizná i ke mně, protože neexistují žádné překážky, i kdyby byly napsané v Mojžíšově zákoně, které by nás mohly odloučit od Boží lásky. Tam, kde se člověk cítí definitivně mimo, outsider zbožných, tam zazní a má zaznít Boží pozvánka.

Dříve než začneme mluvit o evangeliu cítíme napětí, buší nám srdce. Když ale necháme své srdce tlouci pro zprávu o Boží lásce, je to veliká radost. Nejen pro nás, ale i pro toho, kdo evangeliu přijde na kloub. Nechat se vést andělem Páně není žádná noční bojovka ke hřbitovu, ale velké dobrodružství vedoucí ke vzkříšení. To činí ze života krásný příběh. Příběh, který se dotýká věčnosti.

Píseň  167 Chci Pána slaviti

Poslání: „Zpívejte Hospodinu, dobrořečte jeho jménu, zvěstujte den ze dne jeho spásu, vypravujte mezi pronárody o jeho slávě, mezi všemi národy o jeho divech, neboť veliký je Hospodin, nejvyšší chvály hodný, budí bázeň, je nad všechny bohy.“ (Ž 96,2-4)

Požehnání: Ať se ti ukáže ta pravá cesta, ať ti vítr vždy vane do zad, ať tě slunce hřeje do tváří, ať déšť padá jemně na tvé pole. A nežli se opět shledáme, ať tě Hospodin podrží ve své ruce.

Píseň 449 Pochválen budiž Pán Bůh náš