Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

trasa letos vedla od křížku v Horní Kupé ke křížku na Karlově. Cestou jsme nesli a uprostřed vsadili kříž svůj. Jenže pak jsme jej opustili...

Vítám Vás, milí přátelé, u třetího zastavení letošní pašijové cesty. Před chvílí jsme vsadili kříž do země – kříž – který může symbolizovat břemena naše a i břemena druhých. Boží milosrdenství spočívá právě v tom, že náš kříž nemůže být bez Krista a Kristus nemůže být bez našeho kříže.

Jenže od Kristova a tím i svého kříže se lze vzdálit – zapomenout na něj, přestat důvěřovat v jeho moc, či dokonce žít proti kříži. Vzdálit se od Boha a hledat cestu zpět je tématem tohoto zastavení.

Modlitba: Hospodine, Pane náš, děkujeme, že jsme mohli dojít až na toto místo. Každý z nás si v sobě neseme něco radosti i něco starostí. Oboje někdy od tvého kříže odvádějí. A tak tě prosíme, dávej nám sílu zůstat s tebou, dávej nám lásku, abychom věděli proč s tebou zůstat. A dej nám naději vidět za věrností odlesk tvé slávy a konečného vítězství.

Čtení J 15,1-11

Vždycky když se s dětmi připravujeme na konfirmaci, jdeme se podívat do kostela Nanebevzetí Pany Marie… ne snad kvůli nanebevzetí, ale kvůli krásné kované bráně, která je uvnitř. Je na ní napsáno : ego sum vitis vos palmites – já jsem kmen, vy ratolesti. Krásné Ježíšovo podobenství, na krásné bráně. Ježíš jej vypráví v době, kdy je jasné, že od nich odejde – že kříž přetne jejich cesty. Svým učedníkům chce říci: budu s vámi stále – budu vás posilovat, dávat – životní šťávu – mízu, abyste nesli dobré ovoce a abyste se mohli stále radovat. Může se větev sama od kmene vzdálit? Může se člověk odloučit od Kristova kříže?

Ano i ne. Větev zůstane vždy při kmeni, ale kmen může pubertálně ignorovat. Přijímá mízu, ale nechává si ji pro svůj růst a bujení – ne pro ovoce, ne pro druhé, pro sebe. „To je moje zásluha, že žiju, nikomu nemusím být za nic vděčná, rostu si sama pro sebe a mrkněte, jak se mi daří“ – říká si větev.

Ani od Kristova kříže se člověk nemůže odříznout. Bůh učinil kříž součástí tohoto světa. Je tu, jeho stopy můžeme najít všude. Kde není bolest? kde není utrpení? kde nejsou nemoci? A můžeme říci, že v tu chvíli tam není útěcha, podpora, lék a vysvobození? Říká se, že lék nikdy není daleko od nemoci, pomoc nikdy není daleko od bezmoci. Podobně to vyjádřil Jan Pavel II.: "Kříž nám říká, že není pádu bez naděje ani tmy bez jediné hvězdy ani bouře bez přístavu, ve kterém by nebylo možno zakotvit."

Můžeme se, po vzoru pubertálních větví tvářit, že kříž neznáme. Nebo vážněji – kříž (jakoby) opouštíme tehdy, když si začneme myslet, že už pozbyl síly, že mi nepomáhá, neposiluje, nevysvobozuje. Utíkáme před ním. Zdrháme, jako chtěl prorok Jonáš utéci před svým úkolem? Zdrháme jako chtěl učedník Jidáš utéci před svými činy?

Kříž je plnou součástí našeho života i tehdy, když si to neuvědomujeme, když na to zapomeneme, nebo dokonce, když se tomu bráníme. Bůh je součástí našeho života stále. Možná Boží přítomnost někdy zakoušíme víc… to se bijeme do prsou po vzoru jiného učedníka: I kdybych měl s tebou umřít, nezapřu tě. Někdy Boha zakoušíme míň to pak slyšíme kokrhat kohouta a s hrůzou vzpomínáme na svoje údernická slova. Ale i tehdy, když kokrhá kohout o sto šest není cesta zpátky uzavřena.

Žít vědomě s křížem každý den. Žít s připomínkou, že utrpení na něm je tu za mne, ale součastně radost a vysvobození je tu pro mne. Ježíš to své krásné podobenství vypráví pro nás, kdo chtějí žít s křížem, kdo chtějí přijímat mízu kvůli ovoci. Nám všem říká tato slova: J 15, 7-11.

Tak tedy, i když Vám někdy nebude do smíchu a bolest Vám vezme humor, můžete se radovat s Kristem tiše. Bůh si nás přeci zamiloval. Když se Ježíš narodil, prozradili andělé pastýřům u Betléma jedno veřejné tajemství: Bůh má ve vás zalíbení.

Píseň 308 Jezu Kriste, štědrý kněže

Poslání:  „Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč? Jak je psáno: "Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku." Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval. Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“   (Ř 8, 35-39)

Požehnání: Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem. Amen