Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Milost vám a pokoj od Boha otce našeho a Pána Ježíše Krista

„Hospodina miluji; on slyší můj hlas, moje prosby. Hospodin je ochránce nezkušených: byl jsem vyčerpán, a dopřál mi zvítězit. Můžeš opět odpočinout, moje duše, neboť Hospodin se tě zastal. Ubránil´s mě před smrtí, mé oko před slzami, moje nohy před zvrtnutím.“ (Ž 116,1n)

Píseň 46 Bůh je sám naše útočiště

Modlitba: Hospodine, Pane náš, naše kroky nás opět vedou k tobě k Bohu usmiřujícímu a láskyplnému. Vracíme se opět k prázdnému hrobu, který se pro tvého Syna stal krátkou epizodou. Každou neděli v duši vstupujeme před odvalený kámen. Radujeme se, divíme i se ptáme. A často jsme skleslí a smutní, protože nedovedeme z této události pro sebe brát plnými hrstmi. Nedůvěřujeme, pochybujeme… jako tví učedníci. O jedno tě, Pane, prosíme, postav nás na nohy, vrať nám pohyb, abychom jen neseděli a hledali tě na cestách, mezi lidmi, v pomoci, v odpuštění a lásce – přijď k nám a daruj nám pokoj. Pane buď skrze tvého Ducha s námi, odhaluj nám ve Tvém slově vzkříšeného Krista, abychom mohli být spolu v jenom společenství u jednoho stolu. Amen.

Čtení: Zj 12, 1–11

Píseň Svítá 24 Boj na zemi

Text: „ Když Ježíš ráno prvního dne po sobotě vstal, zjevil se nejprve Marii z Magdaly, z níž kdysi vyhnal sedm démonů. Ona to šla oznámit těm, kteří bývali s ním a nyní truchlili a plakali. Ti, když uslyšeli, že žije a že se jí ukázal, nevěřili. Potom se zjevil v jiné podobě dvěma z nich cestou, když šli na venkov. Ti to šli oznámit ostatním; ale ani těm nevěřili. Konečně se zjevil samým jedenácti, když byli u stolu; káral jejich nevěru a tvrdost srdce, poněvadž nevěřili těm, kteří ho viděli vzkříšeného. A řekl jim: "Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen. Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky; budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je." ( Mk 16,9-18)

Kázání

Milí přátelé, všechna evangelia se snaží vystihnout povelikonoční náladu těch, co patřili k Ježíši. Učedníci jsou skleslí, zmatení. Vnitřně jsou rozleptáváni pochybnostmi. Hořká prohra je jedem, který pomalu paralyzuje Kristovy učedníky.Uzavírají se v sobě a ve svých domech. Neví, co bude dál. Jedni nemohoucně sedí, neschopni činu, druzí nevydrží čekání a chodí z místa na místo.

Je zvláštní, jak na zvěstování Marie z Magdaly učedníci nereagují. Je to pro ně natolik neuvěřitelné? Po té hrůze, kterou zažili; že by Ježíš mohl opět žít? Anebo slovo obyčejné ženy nemá takovou váhu? Za nedlouho Ježíše potkají dva z nich, kteří jdou do Emauz. Vyrazí na cestu možná aby přišli na jiné myšlenky, aby ochutnali z emauzských svěžích pramenů. Jdou za životem, ačkoliv úzkost kolem nich omotává smyčky jako had. A přesto na cestě za osvěžením potkají svého mistra a vrací se zpět oznámit to samé. Ježíš žije… ale stále nic. Jen na chvíli se setkají dva světy – smutku a radosti. Jakoby do smuteční, velkopáteční hostiny občas zvenčí pronikne zvolání z hostiny hodu velikonočního, jenže učedníci jsou uzavřeni do domu smutku a lítosti.

Pravda, člověk občas vpadne někam nevhod. Jako vpadne uklízečka do třídy, kde se zrovna píše čtvrteční test, nebo když do operačního sálu vejdou řemeslníci se štaflemi a koženými brašnami. Nebo fanoušek rozjařený vítězstvím svého mužstva se omylem přidruží do hloučku tábora opačného. Pššt, neruš Marie, my držíme smutek.

Jaký je rozdíl mezi Ježíšem pozemským a Ježíšem zmrtvýchvstalým? Proč jej pozná Marie, proč jen ti dva a ne ostatní? Profesor Souček říkával, že „vzkříšený Pán, ač osobně totožný s Ježíšem do hrobu položeným, není prostě jen oživeným, do dřívějšího života vráceným pozemšťanem. K jeho poznání nestačí mít jen otevřené oči. Je třeba, aby se sám dal poznat.“

Kristus vzkříšený je prostě jiný, než ten potulný galilejský poutník. Potkáváme jej v nestřežených chvílích, ale i v situacích hluboce symbolických – třeba o bohoslužbách při společné večeři. Závěr Markova evangelia, ten slavný dodatek,  říká, že se dvěma učedníkům zjevil v jiné podobě. Taková jinakost může zmást, stejně jako může najednou otevřít obzory. Kde jsem pozemského Ježíše nepotkal – v jeho zápase, strádání a utrpení, jinde mohu potkat vítězného, posilujícího.

Proč se dává zpočátku poznat jen někomu, nevíme. Skutečností je, že se s ním setkají nejdříve ti, kteří jsou v pohybu. Ti kteří někam směřují, hledají – Marie jde k hrobu, ačkoliv jí je jasné, že je zavalený. Ti dva na cestě do Emauz jdou pryč – Marek říká na venkov. Opustí Jeruzalém a s ním i dusno, které městu vládne. Ti kdo jsou v pohybu, mohou podávat svědectví. Učednická víra je na osobním svědectví postavena – poznal(a) jsem Ježíše – potkali(y) jsme Krista. A má to pro mne, pro tebe a pro nás tyto důsledky. Věříš tomu?

Následně se zjevil jedenácti, když byli u stolu. Společný stůl a společné stolování odhalí Kristovu identitu. Vždyť k jeho stolu jsou zváni právě ti, kteří jsou nalomení, skleslí, překvapení nebo jen zmatení. Ti smí ke stolu přistoupit a poznat při něm vzkříšeného Krista, zakusit to nečekané pozvání, kterého nejsem se svými pochybnostmi hoden. Ke stolu Páně jsou zvaní ti hledající, ti nalomení a skleslí.

Učedníci hodni nejsou – mistr je pokárá za nevěru a tvrdost srdce. Zvláštní, vždyť stejnými slovy káral Ježíš dříve farizeje – lidi vysokých mravních kvalit, lidi zbožné a přesto spoutané, svázané náboženskými povinnostmi. Tvrdost srdce tu nemá podobu necitlivosti, vždyť učedníci pláčí o sto šest. Tvrdost srdce je uzavřeností před Bohem. Nemůžu a možná ani nechci přejít z hostiny velkého pátku do vedlejší místnosti, kde se zpívá a raduje. Vzdorovat Bohu, mít před ním zavřeno, zamčeno, zabouchnuto. Nečekat, že něco může změnit. Zůstávat ve svém domu smutku.

Velikonoční radost se s Ježíšovými učedníky původně minula. Pokud se minula i s některými z nás, je tu stále možnost vyrazit někam k Emauzům a nechat se oslovit – mít otevřené oči a především srdce. Držet se společenství, držet se společného stolu. Tam Kristus přichází doprostřed se slovy – pokoj vám.

Dvě podoby Ježíše – ukřižovaný a vzkříšený, dvě hostiny – smuteční a svatební. Jeden a týž lid, který sám o sobě ustrne, neukáže-li se mu vzkříšený učitel. Dodnes platí, že Velikonoce jsou křižovatkou. Ježíše pozemského může (ná)sledovat každý, ale Ježíše vzkříšeného jen ten, komu se dá poznat. Současně s tím ale platí: Kristův lid není zednářskou lóží, tajným bratrstvem vyvolených. Apoštol mluví i o pěti stech lidech, kterým se Kristus dal poznat. Setkání s Kristem není nedostatkovým zbožím, setkání se Vzkříšeným není limitovanou edicí. Přichází nečekaně, přichází v pravý čas – na cestě za životem i ke stolu sdílení a vzájemnosti.

To setkání od základu mění. První křesťané zažívají něco, co nazvou znovuzrození. Druhý život, druhá šance – ze zatvrdlého a defétistického žáka se stane zvěstovatel dobrých zpráv. Ti kdo před chvílí ze strachu seděli a mlčeli, vypovídají znova a znova novými jazyky o naději. Ti kdo byli uštknuti a rozleptáni pokušením, klidně vezmou do ruky hada našeptávače a vytrvají. Ty co dříve ničil supercloumák pochybností, jsou dnes plní sil a vytrvalosti. Znovuzrození se dotýkají nemocných, jsou schopni je uzdravovat, i když je vyrušují řemeslníci se štaflemi. Sami o sobě jsme nedůvěřiví, slabí žáci. Z Boží milosti buďme posly naděje, záchrany, vysvobození a to pro Kristovo vítězství nad zaslepeností a marností. Jsme-li sami o sobě troubové, můžeme být z jeho milosti trouby Boží.

Píseň 349 V nás srdce hořelo

Ohlášky

Přímluvná modlitba

…za skleslé, nemohoucí, nemocné; …za psychicky nemocné, co jsou v depresi, v úzkosti, kdo má zastřen život jakoukoliv nemocí; …za hledající, pobíhající, co chtějí vše stihnout a základní jim uniká; …za ty co nechtějí, nedovedou, neumí sloužit; … za ty co jsou ve zkouškách, pokušeních; … za opovrhující přáteli ve víře, co si hledají jiné cesty než společné; … za vztah k přírodě, ke tvému Stvoření, o kterém jsi řekl, že v něm přebýváš… tak aby se ti v něm dobře přebývalo, ať tvé stvoření neničíme, ale pomáháme jí – vždyť i svůj prostor k životu tak udržujeme.

Prosíme tě vyslyš nás, když k tobě ještě takto voláme: Otče náš...

Píseň Svítá 379 Vstaň a hledat pojď tu zem

Poslání

„Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.“ (1 Kor 10,13

Požehnání:

„Hospodin je králem navěky a navždy; neopustil nás, nezapomněl. Zjedná pro všechny právo a milosrdenství. Proto se nebojte: Bůh je s vámi, abych vás zachoval. Jeho milosrdenství je věčné.“

Píseň 341 Veleben Bůh buď, jeho čin