Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Z toho dnešního vyprávění vyplývá, že pravý život žijeme v otevřenosti, napětí i v nejistotě. Skutečný život žijeme tam, kde o něj zápasíme, kde dáváme ze svého nedostatku. To je pravé napětí, to je pravý adrenalin – být pro druhé.

Milost vám a pokoj od Boha otce našeho a Pána Ježíše Krista.

„Utíkám se k tobě, Hospodine, kéž nejsem nikdy zahanben! Vždyť na tebe jsem odkázán už ze života matky, oddělil sis mě v matčině nitru. Chvalozpěv můj o tobě bude znít stále.“ (Ž 71,1.6)

Píseň 71 V tebe doufám, Hospodine

Modlitba: Hospodine, Pane náš, kým pro nás jsi? Jsi blízký či vzdálený; dobrotivý nebo přísný, jsi nemilosrdný či soucitný? Pane, ty jsi nás stvořil jako obraz tebe. Máme nohy – tak i ty, jako bys chodil s námi; možná více se za námi naběháš, abys pomohl. Máme oči – tak i ty nejsi slepý a vidíš i to, před čím své oči zavíráme. Máme ruce, abychom druhého mohli zachytit, pohladit, obejmout – i to činíme po tvém vzoru. Pane děkujeme, že ti smíme být podobní. Jen tváří tvář tobě má člověk hodnotu a krásu. Jsme tvým obrazem a nejsme zátiším, jsme v centru tvé pozornosti, tvého úsilí a zájmu. Za to ti děkujeme a prosíme, ať jsme cílem tvé vůle i tuto neděli. Kéž ji smíme prožít tváří tvář ke svému originálu, kéž u tebe smíme nalézat to původní, neporušené, dobré, nejlepší - pro nás i naše bližní. Pane, stojíme před tebou, buď i ty před námi, na cestě, v rozhovoru, tváří tvář… nyní i navěky. Amen.

Čtení: T u vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: "Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?" Ježíš mu odpověděl: "Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?" On mu řekl: "'Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí' a 'miluj svého bližního jako sám sebe'." Ježíš mu řekl: "Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ." Zákoník se však chtěl ospravedlnit a proto Ježíšovi řekl: "A kdo je můj bližní?" Ježíš mu odpověděl: "Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého. Náhodou šel tou cestou kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu. A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho. Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl hnut soucitem; přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem, obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral. Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: 'Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.' Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?" Zákoník odpověděl: "Ten, který prokázal milosrdenství." Ježíš mu řekl: "Jdi a jednej také tak." ( Lk 10, 25-37)

Píseň Svítá 31 Úterý končí středou

Text: Lk 10, 30-33

Kázání

Milé děti, vážení rodiče, milí přátelé, dnes jsem si jako pomůcku na bohoslužby přinesl tři věci: velký biblický slovník, modlitby křesťanské s podtitulem „horlivé a nábožné, a také obyčejnou lékárničku. Nebojte, ta se netýká křtu Zuzanky a snad ji ani nebudeme potřebovat. Za chvíli si o těchto věcech povíme více.

Nejdříve vyslovím otázku: „Chtěli byste jednou po skončení svého života být tam, kde je dobře, kde není žádný smutek, ani zloba či nenávist? Chtěli byste být v Božím království?… Víte jak mít na takovém místě účast, jak nechybět, nemít absenci v království nebeském? Jak mít na něm podíl?“ Teď to vypadá, že vás trochu zkouším, podobnými otázkami zkoušel Ježíše jeden učený člověk. Jsou to docela těžké otázky, na které je odpověď možná ještě těžší. Chceš-li mít podíl v Božím království, pak: „Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí a miluj svého bližního jako sám sebe.“ Tu odpověď znal učený člověk, to se ví. Jenže tou odpovědí přivoláme ještě více otázek – tato odpověď je prvním krokem k dalším a dalším otázkám, stejně jako je křest prvním krokem na cestě víry.

Dobře, řekl si učený člověk: miluj bližního jako sebe, to se lehce řekne,…ale kdo je vlastně můj bližní? Na tuto otázku Ježíš vypráví příběh. Děti ten příběh dobře znají, tak to zopakuji hlavně pro rodiče: Jeden muž šel z Jeruzaléma do Jericha. Ta cesta je velice úzká, kamenitá a nebezpečná, sám to mohu dosvědčit. Měří tolik kilometrů, že má zdatný člověk do západu slunce co dělat, aby ji ušel a aby mu v Jerichu nezavřeli městskou bránu před nosem. Jistě se vám někdy před nosem nějaké dveře zavřeli: od autobusu, metra, dveře do obchodu, k zubaři… člověk se cítí trochu trapně, ale zůstat před branami města na noc bylo tehdy navíc velmi nebezpečné.

Jeden muž se tedy na cestu do Jericha vydal. Jenže po cestě jej zbyli a okradli lupiči. Nechali jej ležet oškubaného, polomrtvého a s radostí odtančili se svým lupem. Ten muž tam ležel, život z něj pomalu vyprchával, až najednou šla kolem „modlitební knížečka“, vlastně to byl kněz horlivý a nábožný. Kněz, když uviděl neznámého člověka, obloukem se mu vyhnul. Proč? Můžeme jen hádat. Za chvíli jde kolem „biblický slovník“, vlastně v bibli vzdělaný člověk, učenec, podobný tomu, který Ježíše zkoušel. Ale i ten se polomrtvému člověku vyhnul. Proč? Možná měli oba strach, nedůvěru, vždyť takových lidí je, co vás prosí o pomoc, kteří vypadají, že co nevidět vypustí duši a pak by vás za odměnu div nesedřeli z kůže. Nebo ti dva jen spěchali, vždyť měli před sebou nebezpečnou a dalekou cestu. Jim samým šlo o zdraví. Nebo měli v Jerichu vykonat nějaké důležité poslání. Zkrátka byli sami v situaci, kdy nebylo jednoduché pomoci. Pomáhat druhému je krásná věc… když můžeme, je to dobré a záslužné. A co když je to složité, co když se sám vystavím nebezpečí? Těžko to soudit. Všimněte si, že ani Ježíš tyto lidi neodsuzuje, neříká, že jsou špatní, nebo zlí.

Naštěstí jde kolem ještě jeden člověk. Samařan. Se Samařany se pravověrní Židé, zvláště ti co šli před chvílí kolem, neměli rádi. Pro ně to byli kacíři, měli špatné biblické slovníky a ještě horší modlitební knížky. Ale zdá se, že měli u sebe lékárničky, které navíc neváhali použít. Tento Samařan se ujal okradeného a zbytého. Bez dlouhých zbožných a pravověrných řečí jej ošetřil a odvezl na svém mezkovi hostinskému, aby se o něj postaral. Tedy nejen že poskytl první pomoc, on s ním strávil noc, převazoval rány, hlídal, jestli mu nic nechybí. Druhý den dobře zaplatil a vyrazil dál.

Je dost možné, že náš okradený-zachráněný člověk nikdy nezjistil, kdo mu vlastně pomohl. Někdy se to jednoduše nedá zjistit, jestli ten, který pomohl, nebyl náhodou Róm, homosexuál, buddhista, muslim, či Ukrajinec. Rozhodující je otázka: „Kdo je můj bližní?“ Tak se ptal na začátku Ježíše onen učenec. Ježíš na tu otázku neodpoví, vždyť o tom okradeném-zachráněném nevíme vůbec nic. Ježíš na konci vyprávění se také ptá. „Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“

Všimli jste si? Ježíš tu začáteční otázku otáčí. Neptá se, kdo je můj bližní. Neptá se, kdo je můj kamarád, kdo je můj známý, komu mohu věřit, kdo mi může pomoci, kdo mi dělá dobře?  Ježíš se ptá obráceně: komu jsem já kamarád, komu já se nabízím, kdo mi důvěřuje, komu mohu pomoci, komu já dělám dobře?

Určitě je dobré být s těmi, se kterými je nám dobře. Je dobré být se svými bližními – blízkými. Pro Ježíše je důležitější něco jiného – abychom byli s těmi, kterým dobře děláme. Nemáme blízkost bližních jen konzumovat, ale vytvářet, budovat, opatrovat, ošetřovat. To čiňme a budeme žít. Ježíš neříká, to čiňme a budeme žít v nebi. Možná to také má na mysli. My to můžeme chápat i tak, že to je pravý život i zde na zemi. Tomu se říká pravý život, žít jej na plné obrátky: milovat druhé jako sám sebe. Být někomu nablízku a mít kolem sebe blízké.

Z toho dnešního vyprávění vyplývá, že pravý život žijeme v otevřenosti, napětí i v nejistotě. Skutečný život žijeme tehdy, když o něj zápasíme, když dáváme ze svého nedostatku. To je pravé napětí, to je pravý adrenalin – být pro druhé. Je přitom povzbuzující, že takto naplno mohou žít i ti, kteří se zdají být nenapravitelní modláři, ti kteří pravověrnou "čistotu víry" možná ani neřeší. Víra neznamená jen cosi vyznat, k něčemu se přihlásit a cosi podepsat, nýbrž to znamená i něco docela konkrétního udělat, pomoci, zachránit. Samařan je hodný následování. V něm se ukazuje etika „věřícího člověka“, který žije pro druhé. Dovede žít v nejistotě, v nezajištěnosti, ale především je to ten, který se nechá pohnout lítostí, neboť má dobré srdce. Takovým patří přítomnost, ale počítá se s ním i do budoucna. Všimněte si, celou dobu se tu hraje o čas, kterého všichni mají nedostatek - kterého všichni máme nedostatek. Pocestní mají nedostatek času, aby došli do Jericha, okradený a zbytý má málo času na záchranu. Hodiny tikají všem rychle, ale jen Samařan otrokem času není. Nenechá se manipulovat, ovládnout, protože má dobré srdce. Před otroctvím jej chrání schopnost soucitu a díky tomu se potká u cesty nejen s člověkem v nouzi, ale především se zcela jiným časem – s věčností.  Amen.

Píseň Svítá 372 Víru nám dej

Křest Zuzanky Černé

Píseň Svítá 338 Tobě, Pane, dík

Ohlášky

Přímluvná modlitba

Milosrdný Bože, ty jsi nám daroval dal čas a sesíláš nám i čas svůj, Boží, věčný. Prosíme za všechny uspěchané tohoto světa, kteří nemají čas nechat se pohnout lítostí, kteří nemohou se vyvázat z otroctví času dočasného a tak se míjejí s věčností…

Pane prosíme za to, abychom dovedli být bližními, těmi kteří blízkost jen nepřijímají, ale také ji umí vytvářet, opatrovat, léčit…

Pane prosíme za mír na světě a lásku mezi lidmi všech ras a vyznaní…

Pane, v tuto neděli prosíme za děti, které čeká nový školní rok, aby jej prožili dobře a bez strachů. Učitelům přeji vědomí smysluplnosti práce a hodně sil…

V tichosti ti nyní svěřujeme svá skrytá přání, touhy a modlitby…

Otče náš…

Poslání

„Když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost… když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice, aby tvé dobrodiní zůstalo skryto, a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.“ (Mt 6,1n)

Požehnání

„Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.

Píseň 452 Za dar slova, Bože milý