Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Křtem vyznáváme, že jsme spojeni s Hospodinem jako Pánem nad životem. Křtem dítěte vyznávají tuhle svou víru jeho rodiče. A není na místě se zlobit, že malé dítě k tomu nemá co říci, že nemůže vyjádřit svůj názor. Vždyť jsou spolu spojeni, cesta rodičů a jejich rozhodnutí se přece vždycky dětí dotknou, proč si hrát na nějakou jakoby nezávislost?

Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista!

„Ne nás, Hospodine, ne nás, ale svoje jméno oslav pro své milosrdenství i pro svou věrnost! . . . Hospodin žehná těm, kdo se ho bojí, jak malým, tak velkým.“ Ž 115,1.13

Píseň 442  Pane, dnešek je den chvály

Modlitba: Hospodine, svatý Bože, děkujeme Ti a zpíváme Ti dnešního rána. Ty působíš, že si nežijeme jen tak každý pro sebe. Vytahuješ nás a přitahuješ k sobě i navzájem. Vytahuješ nás a burcuješ z poklidu, bohorovnosti a lhostejnosti, vytahuješ nás z temných zákoutí naší osamělosti, nesmyslnosti, provinilosti a marnosti, přitahuješ nás a zveš ke svému světlu důvěry, naděje a radosti. Pane Bože, děkujeme, že nás oslovuješ evangeliem svého Syna Ježíše Krista, zvěstí důvěry a milosti, která není plytká, nevyhýbá se pravdě ani bolesti. Zveš nás na požehnanou cestu odpovědnosti vůči tomuto evangeliu a my se chceme nechat pozvat, neboť Ti věříme, ale zároveň máme strach (jako z každého cestování) a ostych (jsme na to dost dobří?) a obavy (zda obstojíme). Prosíme, Pane, provázej nás naším putováním, buď nám přítomen a nápomocen svým Duchem, pozvedej naši mysl, obnovuj naši víru, dej nám více lásky i naděje! Amen.

Čtení: J 15,1-10

Píseň 440  Ozvi se, Pane můj

Text: Ex 4,18-26

Otec jde za prací. Anebo (v dnešních poměrech) třeba taky matka se rozhoduje pro povolání, které ji vede daleko mimo dům. Co to znamená pro rodinu? Zůstanou ostatní doma jako u tolika rodin na Ukrajině, jejichž otcové jsou v Čechách stavebními dělníky a matky zdravotními sestrami? Rozdělí se? Budou snášet dlouhodobé odloučení? Udrží se manželství na dálku, dokáží muž a žena žít jen z chvilkových setkání? Kdo a jak bude vychovávat děti? Anebo – ani nemusí rodič odcházet do ciziny – kolik je dnes takových náročných povolání, která nás nutí dávat jim čas a síly téměř bez omezení, takže odvádějí jednoho či oba rodiče z domu, vytrhují z rodiny?

Mojžíš žil poklidně v Midjánu, pásl ovce svého tchána, šťastně ženat vychovával své dva syny. A najednou je Hospodinem povolán, aby se vrátil do neklidného a nesvobodného Egypta a vyvedl odtamtud Boží lid. Není pro něj jednoduché tohle poslání přijmout, dlouho se brání, nežli konečně přivolí. V tom rozhodování je sám, dohadování se odehrává jen mezi ním a Bohem. Ale ve svých důsledcích dopadne na celou rodinu. Mluvil o tom vůbec s manželkou? Anebo to tehdy nebylo zvykem?

Každopádně Mojžíš jen tak nepráskne do bot, jako že když tedy dostal tak výjimečné a osobní poslání, že se nebude na nikoho ohlížet. Mluví se svým tchánem, midjánským knížetem. A ten ho propouští v pokoji, s požehnáním. Ze souvislosti víme, že tento tchán Jitro měl samé dcery. Byl pro něj Mojžíš jako vlastní syn? Syn, který mu slouží, pase mu ovce, dává mu vnuky a jednou se o něj třeba postará? Syn, kterého má rád a je mu s ním dobře? Ale Jitro Mojžíše v pokoji propouští i s jeho rodinou. A dobré vztahy mezi nimi zůstávají – později se dočteme, že Mojžíš svou rodinu po čase zase poslal zpět (bylo to pro ně v Egyptě příliš nebezpečné?) a teprve po vyjití z Egypta na poušť mu ji tchán opět přivedl. (A mimochodem – všechna setkání a rozhovory Mojžíše s Jitrem stojí za přečtení.)

Takže v tuhle chvíli Mojžíš bere svou rodinu s sebou. Ohleduplně – když už kvůli němu jsou vytrženi ze svého domova – je posadí na osla (a sám jde zřejmě pěšky). Ať už otec nebo matka nebo oba jdou za svým povoláním, celé široké rodiny se to dotýká (pokud chce zůstat rodinou a ne volným nezávazným sdružením nezávislých).

Jenže tohle povolání není jen tak. Nejde jen o obživu, natož o vydělávání peněz, jde o život. Na cestě „se s ním střetl Hospodin a chtěl ho usmrtit“. Jsme zmateni. Hospodin ho povolal a teď ho chce usmrtit? Jaký to dává smysl? Možná teprve, když se nás smrt skutečně dotkne, pochopíme, co znamená žít. Že život je otázkou života a smrti. Není to hra, kdy se po skončeném kole karty znovu rozdají anebo si klikneme na nový start. Hospodin nám připomíná závažnost naší existence. Kdo jsi a kam jdeš? Proč tu jseš? Paradoxně: Hospodin Mojžíše uklidňuje, že se může klidně vrátit do Egypta, neboť „zemřeli všichni, kdo ti ukládali o život“, ale pak se mu sám postaví do cesty! Pro mě je to podobenstvím, že i když tu není žádné vnější ohrožení, že jsem přece ohrožen sám sebou, svou bohorovností, nezranitelností, nepřiznáním své smrtelnosti. V tomhle střetnutí jde o to rozpoznat, kdo jsem. Tváří v tvář svatému Hospodinu se člověku ukazuje jeho místo v příběhu stvoření. Je to škola pokory. Ani ten, kdo dostává výjimečné poslání, nestává se kvůli tomu nedotknutelným. Zůstává obyčejným smrtelníkem odkázaným na každodenní Boží milost.

Tahle Mojžíšova noc na cestě do Egypta mi připomíná podobné temné chvíle a zápasy dalších biblických postav. Jákoba u brodu Jabok, Abrahama na cestě k hoře Morija, Ježíše v Getsemane. Musíme si každý z nás projít takovou svojí nocí, zažít své setkání na cestě, svou životní zkoušku?

A v tuhle chvíli zase: jde o Mojžíše, ale událost se týká celé rodiny. Sipora vezme kamenný nůž a obřeže jejich syna. Odříznutou předkožku hodí Mojžíšovi k nohám a pronese: „Jsi můj ženich krví.“ Bible poznamenává, že se to tak při obřízkách říkávalo, ale nikde jinde o tom nečteme. Ono se to totiž říkávalo při obřízce, kterou se z chlapců stávali muži na ženění. Ale v Izraeli se praktikovala jiná obřízka, podle zákona osmého dne po narození, protože měla jiný smysl – jako znamení smlouvy, příslušnosti k lidu Božímu. Rozumím tomu tak, že v tomhle starém příběhu z Exodu je zachycen přechod od té pohanské (předmanželské) obřízky k té izraelské obřízce smlouvy Hospodinovy. Tak jak Mojžíš se svou ženou jsou na cestě z pohanského prostředí mezi lid Boží. Mojžíš se narodil z hebrejských rodičů, ale vyrůstal v egyptské rodině a zabydlel se mezi Midjánci. Co byl vlastně zač? Jakou obřízkou byl Mojžíš obřezán? (Vždyť obřízku znali i Egypťané i Midjánci.) Ale v tuhle chvíli jednoznačně: obřízka Mojžíšova syna ukazuje na smlouvu s Hospodinem. Je vyznáním víry Mojžíše i jeho ženy, že Hospodin je pro ně Pánem nad životem, Hospodin je tím, s nímž celá jejich rodina spojuje svůj život. „Jsi můj ženich“ neříká matka svému synovi, nýbrž prorok, kněz vyřizuje obřezanému slovo Hospodinovo. Sipora tady zastupuje kněze a zvěstuje Mojžíšovi slovo Hospodinovo. Jako v manželství jsou spojeni ženich a nevěsta, tak ve smlouvě je neodlučně spojen Hospodin se svým lidem.

Obřízka je předobrazem křtu. Křtem vyznáváme, že jsme spojeni s Hospodinem jako Pánem nad životem. Křtem dítěte vyznávají tuhle svou víru jeho rodiče. A není na místě se zlobit, že malé dítě k tomu nemá co říci, že nemůže vyjádřit svůj názor. Vždyť jsou spolu spojeni, cesta rodičů a jejich rozhodnutí se přece vždycky dětí dotknou, proč si hrát na nějakou jakoby nezávislost? (Že se dítě později rozhodne samo – vždyť už stejně bude mít za sebou kus společné cesty, která ho poznamená, jejíž důsledky si s sebou ponese!)

Není také na místě se zlobit, protože vyznání víry, že patříme Hospodinu, je zároveň výsostnou deklarací svobody. Ten příběh z Exodu ukazuje nejen na provázanost rodiny, ale také na svobodu těch, kdo patří Hospodinu. Tchán Jitro propouští v pokoji svého zetě (syna) Mojžíše. Ale farao není schopen propustit Izraele, syna Božího. Mojžíš s sebou bere své děti. Díky svým dětem mohou Mojžíš se Siporou vyznat svou víru v Hospodina. Ale v tu chvíli musejí také přijmout, že jejich děti jim nepatří. Jsou Boží. Rodina je provázána, rodiče a děti sdílejí společný úděl, ale děti rodičům nepatří. Jsou Boží a rodiče je musí umět propustit v pokoji, až přijde čas, který si jen Hospodin vyhrazuje pro sebe.

Je to tvrdé (pro rodiče), ale co je důležité, co pomáhá: důvěra. Důvěra, že moje (naše) dítě je v dobrých rukou. Křtem dítěte vyznávají svou víru rodiče. Svou ochotu je propustit a svou důvěru, že Kristova milost a moc dosáhne dál, než veškerá rodičovská starost, úzkost a péče. Amen. 

Píseň 446  Moudrosti poklad z nebe

Křest Julie Šormové

Milý sbore, ke křtu dnes přinášejí svou dceru Julii manželé Lucie a David Šormovi. (Prosím, předstupte, shromáždění nechť povstane.)
Křest konáme na základě slov Kristových: "Dána jest mi všeliká moc na nebi i na zemi . . . společné vyznání víry (Apoštolské) "Věřím v Boha . . ."

- otázky na rodiče a kmotry: Věříte spolu s námi, že Ježíš Kristus, jeho příběh a jeho evangelium jsou Bohem nám darovanou duchovní mocí proti všemu zlému, hříchu, smrti a strachu?Věříte, že jsou cestou věčného života pro vás i vaše děti?  Jestliže tak věříte, odpovězte: Ano, věříme.

Chcete, aby vaše Julie  byla pokřtěna ve jméno Kristovo a tím pozvána a začleněna do katolického (obecného) společenství poutníků, do společenství Kristovy víry? Jestliže tak chcete, odpovězte: Ano, chceme.

Jste hotovi vést Julii slovem a zvláště svým příkladem k tomu, aby rostla v důvěře v našeho Pána Ježíše Krista? Jestliže jste k tomu odhodláni, odpovězte, Ano, s pomocí Boží.

otázka na sbor: Přijímáte Julii jako svou sestru v Kristu? Budete se za ni přimlouvat, sdílet její i vaše obdarování, radosti i bolesti? Jestliže jste k tomu ochotni, odpovězte: Ano, přijímáme.

modlitba:  Pane, přiznej se Ty sám v Duchu svatém k Julii, přijmi ji za svou, provázej ji svou milostí a svými dary. Amen.

křest: Křtím tě, Julie, ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého.

požehnání: Ať Hospodin tě chrání a žehná ti! Ať tě ve všech radostech i trápeních neopouští víra, že jsi milována a že máš své útočiště a svůj domov v Bohu Otci Ježíše Krista a mezi všemi, kdo jsou jeho. Amen.

Pane, prosíme tě za Julii, ujmi se jí ty sám, obejmi ji svým milosrdenstvím a veď ji svou cestou života věčného, prosíme za její rodiče, blízké a přátele, dej jim vzájemnou úctu, respekt jednoho k druhému, víru a lásku, prosíme za náš sbor a církev, abychom Julii byli věrnými svědky o Tobě. Amen

Píseň (Svítá) 318  Vinný kmen

Přímluvná modlitba

P ane, prosíme za rodiny – aby v nich neuhasínal zájem jednoho o druhého, vnímavost, citlivost, otevřenost navzájem i navenek. Prosíme za osamělé a bezdětné – dej jim nalézat přátelství, společenství víry a zakusit Tvou blízkost. Prosíme za ty, kdo se rozhodují, volí svá povolání, stěhují se  – dej jim v těžkých chvílích sílu pro  nový začátek. Prosíme za ně i za sebe, abychom se nenechali nalákat ani natlačit do povrchnosti a pouhé konzumace života, který pak přestává být životem. Prosíme za církev, aby dovedla  bez nervozity svědčit o Tvé svobodě a milosti a v ochotě přijímala Tvá povolání ke službě. Prosíme za nemocné – za  trpělivost a naději jejich i jejich blízkých. Otče náš...

Poslání: Boží pravda, kterou žádná temnota nezahalí, ta ať vám svítí na cestu, kdybyste bloudili; ať vás provází, kamkoli půjdete. Boží naděje ať je vám budoucností, tam kde jiní nevidí nic než tmu, beznaděj a konec; ať vás chrání před strachem z lidí i z příštích dnů a let. A Boží láska, bez které se životní zahrada mění v poušť, Boží láska ať oživuje vše dobré, co skomírá; ať vám dodává chuť do života, radost z toho, že tu můžeme být, a ať vás naplní pokojem.

Požehnání

Píseň 419  Mocný Bože, při Kristovu