Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Tam, kde jsme předtím Boha nacházeli, kde jsme se s ním setkávali, kde jsme cítili jeho vanutí, kde jsme s ním hovořili, tam může někdy být ticho a prázdno. Neříká se v tomto kraji, že když je bezvětří, že je ticho? Bůh někdy mlčí a my musíme umět připustit si jeho odloučení – Boží ticho.

„O Hospodinu mluv s chloubou, má duše, ať to slyší pokorní a radují se. Dotázal jsem se Hospodina a odpověděl mi, vysvobodil mě od všeho, čeho jsem se lekal. Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý…nic dobrého nechybí těm, kdo se dotazují na Hospodina.“ (Ž 34,3.5.9a.11b)

Modlitba: Hospodine, milý Bože, plni všedního ruchu, shonu a hluku přicházíme za tebou, protože hledáme ztišení a pokoj. Věříme, že umíš k nám promluvit, abychom dovedli žít nezasaženi povrchností a lhostejností našeho světa. Pane, přicházíme za tebou i s vědomím, že můžeš mlčet, vzdálit se od člověka. Prosíme, ať v těch chvílích dovedeme mlčet s tebou a očekávat tvé slovo, mocné a nadějeplné. Připouštíme, že s tím očekáváním na tvé Slovo to nebývá slavné, protože někdy tak docela nevěříme, že by se v našem ustáleném života běhu mohlo něco podstatného změnit, anebo si nejsme tak docela jisti, jestli po změně, tvé změně, opravdu toužíme. Hospodine, je nám zatěžko připustit, že tvého svatého Ducha nemáme pod kontrolou. Proto tě prosíme, zbav nás naší ustrašenosti a daruj nám důvěru, že jsi nejen mocný, ale také milostivý, a  pokud ty nás povedeš, bude to pro nás dobré.  Amen

Čtení: Sk 17,19-34

Text: Toto praví Hospodin zástupů: "Neposlouchejte slova proroků, kteří vám prorokují, obluzují vás přeludy, ohlašují vám vidění svých srdcí, a ne to, co vyšlo z úst Hospodinových." Stále říkají těm, kteří mě znevažují: "Hospodin promluvil: Budete mít pokoj", a každému, kdo chodí se zarputilým srdcem, slibují: "Nedolehne na vás nic zlého." Kdo však byl v důvěrném obecenství s Hospodinem? Kdo viděl a slyšel jeho slovo? Kdo věnoval pozornost jeho slovu a naslouchal? Hle, vichr Hospodinův! Vzplálo rozhořčení. Vichr víří, stáčí se na hlavu svévolníků. Hospodinův hněv se neodvrátí, dokud nevykoná a nesplní záměry jeho srdce. V posledních dnech to určitě pochopíte. "Já jsem ty proroky neposlal, a přesto běží, nemluvil jsem k nim, a přesto prorokují. Kdyby byli v důvěrném obecenství se mnou a hlásali má slova mému lidu, odvrátili by je od jejich zlé cesty a od jejich zlých skutků. Jsem Bůh, jenom když jsem blízko? je výrok Hospodinův; jsem-li daleko, Bůh už nejsem? (Jer 23,16-23)

Kázání:

Milí přátelé, je to zvláštní otázka, kterou pokládá Hospodin skrze proroka Jeremiáše: „Jsem Bůh, jenom když jsem blízko…jsem-li daleko, Bůh už nejsem?“ Nechme nyní stranou, že je to vzkaz, který také svědčí o Boží blízkosti, i když trochu jinak.

Hospodin v té otázce mezi řádky naznačuje, že jsou období, kdy je daleko, kdy se vzdaluje nám, našim životům, našemu rozhodování, naší radosti i starostem. Mám dojem, že častou chybou křesťanů je, jakoby stále dokola omílat – Bůh je tu každý okamžik a ve všem. A když jej nepotkávám, je to můj problém, že nevidím, neslyším a nevnímám. V takových chvílích obviňujeme spíše sebe, máme pocit, že závada je vždy na našem přijímači. Bůh je ale někdy vzdálený, není ho slyšet, nelze jej vnímat. A zdá se, že on to tak chce.

Ve všech evangeliích se opakuje situace, ve které se Ježíš loučí s učedníky. Připravuje je na skutečnost, že s nimi nebude stále. Dává instrukce, rady, zaslíbení. Dával také Ducha svatého, který zpřítomňuje jeho i jeho Otce. Duch svatý Boha zpřítomňuje jako vánek či vítr, chcete-li. Díky Božímu Duchu platí zaslíbení: „já jsem s vámi až do skonání tohoto věku“. Jenže i Duch je nespoutaný, svobodný vane kudy chce a kam chce. Není zcela závislý na našem chtění. Nejde vyvolat uměle nějakým duchovním ventilátorem.

Tam, kde jsme předtím Boha nacházeli, kde jsme se s ním setkávali, kde jsme cítili jeho vanutí, kde jsme s ním hovořili, tam může někdy být ticho a prázdno. Neříká se v tomto kraji, že když je bezvětří, že je ticho? Bůh někdy mlčí a my musíme umět připustit si jeho odloučení – Boží ticho. Myslím, že víra neztrácí na hodnověrnosti, když bude ochotna přiznat Boží bezvětří. Nejen proto, že jsme se vzdálili my, ale i proto, že Bůh se vzdálil nám. V té chvíli pak může přijít opravdové hledání a tázání se po Bohu. Proč je skrytý, vzdálený, proč nemluví?

Jenže s tím je problém. Nesnášíme ticho, bezvětří a samotu. Máme spíš tendenci ono ticho úpěnlivou snahou přehlušit a v dusném bezvětří zapnout klimatizaci. Chvíle prázdnoty zaplácnout marnou činností, hlukem, nebo sháněním neužitečných věcí. To v nás vytváří pocit,  že je vlastně vše v pořádku. Svět lidí je doslova přeplněn hlukem, to aby se do lidské duše nevkradla nejistota, jestli v něm není náhodou něco špatně, jestli žijeme v Božích očích dobře a správně. Někteří zase před Božím mlčením unikají do iluze, že Bůh je stále na příjmu. Místo aby se snažili učinit další krok v hledání Boží hlubiny, semknou se ve zbožném hluku. Měli bychom vážně naslouchat kritikům náboženství, kteří říkají, že Bůh je pouze lidskou projekcí pocházející z lidské úzkosti a slabosti (Ludwig Feuerbach). Že ohánění se Bohem se jen snažíme shodit ze sebe odpovědnost za své bytí.

Chtěl bych dnes říci, že Boží mlčení považuji také za dar, za hodnotu, kterou smíme brát vážně a plně ji prožít. Nemusí jít o ticho rozkladné, ale ticho požehnané. V bibli tolikrát ustává Boží vítr. Když Abraham tři dny a noci putuje, aby obětoval Izáka, když Jákobovi synové hází Josefa, svého bratra do studny, když Samsonovi spolu s jeho vlasy kradou nezměrnou sílu. O Božím mlčení by leccos mohl povědět mnohokrát zkoušený Job. A přesto tyto příběhy jsou těmi základními – jsou jakoby jednou stranou mince oněch příběhů. Jsou součástí páteře biblického svědectví. Jsou součástí tradice víry, zvláštních a hlubokých zkušenosti s Hospodinem. Nemusíme s ním mlčet jen o Velikém pátku. I tehdy Bůh zůstává Bohem, přestože je daleko. To smíme slyšet dnes i při každém tichu.

Trochu mi to připadá současný stav ve vývoji klasické hudby, kdy po hlučném a pompézním romantismu a kdy po líbivém impresionismu přichází pokusy pracovat v hudbě s tichem. Hudebních prostředků užívat co nejméně a nanejvýš uvážlivě (Arvo Pärt, Gia Kančeli, Erkki-Sven Tüür). Někdo sice říká, že tito hudebníci nehrají, ale jen ladí nástroje, ale zaposlouchat se do takové hudby je zvláštní zážitek. Je to taková symfonie ticha, rozhovor uprostřed mlčení.

Mám za to, že tam kde je ticho – i to ticho Boží, může teprve přijít pravé hledání. Mohou přijít upřímné otázky obracející lidské nitro k Božím hlubinám. Protože tam, kde je Boží mlčení, může s plnou silou a mocí zaznít jeho Slovo. Tam, kde nás obklopuje Boží bezvětří, otevírá se možnost následně plně vychutnat Boží vánek. Kde se v Boží nepřítomnosti utiším i já, smím mít naději, že mé srdce není továrnou na bohy. Kralická čeština z hebrejských žalmů do naší mluvy přinesla krásný obrat: „očekávám na tebe, Bože“.

Do situace Božího mlčení vstupujeme dnes ve 23. kap. Jeremiášova proroctví. Tichý a slabý Jeremiáš je Hospodinem poslán, protože do Božího odloučení se vlamují falešní proroci. Prázdné místo po Boží přítomnosti se snaží zaplnit ti, kteří chtějí druhými manipulovat a následně z toho těžit. Podle Jeremiáše se poznají podle toho, že ve chvílích ticha – i ticha před bouří, říkají, že se nic neděje, vše je v pořádku. Tehdy společnost zavírala oči před nespravedlností a lhostejností jedněch vůči druhým a zvenčí hrozilo napadení Izraelského království. Oficiální proroci - "proroci profesionálové" se dušovali, že se nic neděje: nebojte, budete mít pokoj, nic zlého na vás nedolehne.

Falešní proroci vytváří svými slovy clonu mezi lidem a jejich Bohem. Ticho přehlušují svým chlácholením. Jsou na oko působiví, trochu zábavní, trochu oduševnělí. Říkají ale jen to, co se jejich posluchačům líbí. Všechno schvalují, klamně všechny utěšují, že je v jejich životě vše v pořádku a nic zlého se jim nemůže stát. Falešní proroci říkají „pokoj, pokoj“ i na místech, kde žádný pokoj není a nemá být. Jejich zvěst není evangeliem, ale projevem lhostejnosti. S tímto povídáním se snaží být na opuštěném Božím místě jako první, a tak běží jako o závod.

Boží mlčení, Boží ticho je tedy prolomeno, i když zprostředkovaně skrze Jeremiáše. To je situace, která mi připadá blízká té dnešní. Hospodin se neobjevuje v hořícím keři, ani v ohnivém sloupu či jinak. Čas od času ale vyšle své Slovo - utěšující, posilující či varovné. Jenom mi je záhadou, proč Hospodin vysílá právě toho slabého a tichého Jeremiáše. Toho, který se nikam nedere a s každým si to spíše rozhází. Není to proto, že zásadně neříká to, co by druzí chtěli slyšet; protože mluví pravdu, chrání pravdu a především jí žije? Ta otázka proč zrovna on zaznívá v bibli co chvíli. Visí nad nejistým Mojžíšem, nad unikajícím Jonášem i koneckonců nad bezbranným Ježíšem.

Jací jsou dnešní praví a falešní proroci? Často mám dojem, že odpověď se za těch několik tisíc let nezměnila. Za minulého režimu to byli ti faráři, kteří vyzývali ke kolektivizaci křesťanství a komunismu, vybízeli k mlčení, poslušnosti a přitakávání nespravedlnosti. Dnešní souboj proroků zatím vidím v oblasti boje proti lidskému bezpráví a v oblasti životního prostředí. Jedni varují před tempem této civilizace. Říkají, co se může stát: zvednutí hladiny moří, změny v klimatických pásmech, v přesměrování golfského proudu. A ti druzí chlácholí, že jsou to bajky a nepodložené hypotézy.

Z Jeremiášovy zvěsti ale slyším, že se máme mít na pozoru před každou povrchností. Před jednoduchými návody. Jako kazatelé, jako posluchači. Požehnaná nezaručenost, nejistota, která nutí uprostřed ticha a bezvětří vnímat, přemýšlet a ptát se. Co se mi líbí, co bych chtěl slyšet a vědět, není rozhodující kritérium. Hledat to, co se líbí Bohu. Hledat jej i s vědomím, že může být daleko. Hledat jej s vědomím, že nebudu nalezen, ale že jej musím nalézt já. Hledejme tedy společně s Božími posly, a přitom nezapomeňme na Hospodinovo ujištění: „V posledních dnech to určitě pochopíte“. Amen.

Píseň 635 Tvá Pane láska

Poslání

„A ukážu vám ještě mnohem vzácnější cestu: Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne.“ (1 Kor 13n)

Požehnání

Bůh dej, aby tě o chladném večeru zahřálo teplé slovo.
Bůh dej, aby ti v temné nocí zazářil měsíc v úplňku.
Bůh dej, abys domů kráčel tou správnou cestou.

Píseň 421 Ach, zůstaň svou milostí