Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Čím více kolem sebe slýcháváme slova jako: navždy, neutuchající, stále nablízku, „anapořád, anapořád, anapořád“, čím dál tím víc jako společnost tušíme, že to je jen vábnička, sladké řeči v jazyku reklamštiny. Sami víme, že když opravdu o něco jde, když potřebujeme oporu, posilu a povzbuzení, pak reklamština oněmí. Zůstává však ujištění, které zní jakoby z druhého břehu, přesto doléhá na břeh náš: Neboj se, neměj strach, nestrachuj sej, já jsem s tebou.

Milost vám a pokoj od Boha otce našeho a Pána Ježíše Krista

„Bůh řekl: 'Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.' Proto smíme říkat s důvěrou: 'Pán při mně stojí, nebudu se bát. Co mi může člověk udělat?'“ (Žd 13,5)

Píseň 196 Co činí Bůh, vše dobré jest

Modlitba: Hospodine, dobrý Bože, dnes nás na toto místo zavedl úžas nad zrozením nového života. Jak malí jsme ve chvíli, kdy přichází do světa nový život. Jak malí a slabí jsme, když život ze světa odchází. Jak bezbranní jsme proti času, jak křehké jsou naše vztahy. Možná právě proto, přicházíme za tebou, protože ty otevíráš dlaně své milosti, nabízíš a dáváš – každému z nás. Co vlastně? Přece svou přítomnost, podporu, sílu. O kterou se smíme opřít, která je nám inspirací pro život a především je zdrojem úžasu nad křehkým a přesto krásným světem. Pane, prosíme, buď dnes s námi a požehnej křtu Aničky, kterou chceme dnes odevzdat do tvé péče. Pane, smiluj se nad námi. Amen.

Čtení Mt 18,1-5

Píseň Svítá 216 Nevím, Pane, co ti dát

Text: „Nyní toto praví Hospodin, tvůj stvořitel, Jákobe, tvůrce tvůj, Izraeli: "Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí. Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh, Svatý Izraele, tvůj spasitel. Jako výkupné jsem dal za tebe Egypt, Kúš a Sebu dal jsem místo tebe. Protože jsi v očích mých tak drahý, vzácný, protože jsem si tě zamiloval, dám za tebe mnohé lidi a národy za tvůj život. Neboj se, já budu s tebou. Tvé potomstvo přivedu od východu, shromáždím tě od západu. Severu poručím: »Vydej!« a jihu: »Nezadržuj!« Přiveď mé syny zdaleka a mé dcery od končin země, každého, kdo se nazývá mým jménem a koho jsem stvořil ke své slávě, koho jsem vytvořil a učinil." (Iz 43,1-7)

Kázání

Milí přátelé, na dnešní neděli byl vybráno slovo z Bible, kde Bůh ústy proroka říká: Neboj se, povolal jsem tě, jsi můj, kamkoliv půjdeš, půjdu s tebou. Neboj se. Přiveď mé syny zdaleka a mé dcery od končin země. Dnešní neděle je sváteční také tím, že budeme svědky křtu maličké Aničky Slavíkové. Vnímám to jako Bohem dané, co v tuto neděli má zaznít: ve křtu Bůh říká: neboj se, jsi můj/jsi moje, kamkoliv půjdeš, půjdu s tebou. Ve křtu se Bůh k člověku přiznává, přijímá jej jako své dítě. Křest je viditelným znamením neviditelné Boží lásky, říkali už staří vousatí teologové a lépe to po nich snad nikdo neřekl. Křest je čin ve kterém se hlásíme k Pánu Bohu jako ke svému Stvořiteli, Dárci všeho dobrého, protože on už se tímto přiznal k nám. V tomto znamení má zejména zaznít – neboj se, nejsi na všechno sám/sama, jsem tu s tebou, jsem tu s vámi.

To je poselství pro dnešní neděli. To je poselství pro každého, kdo se cítí být nejistý, kdo je na křižovatce, pro sebe neobjevuje dobrou cestu, po které by mohl jít. Pro všechny takové zní: neboj se, neměj strach, nestrachuj sej, já jsem s tebou. Jestli v dnešní době potřebujeme zvláště něco slyšet, tak je to právě toto ujištění – ta moc, která dala povstat světu, ta moc, která vdechla každému život, se od nás neodtáhla, neodletěla na dovolenou. Dějiny lidstva nejsou okurkovou sezónou stvoření, nedějí se tu žádné žabomyší půtky, jen aby se nějak vyplnil čas.

Nikoliv, tady a teď jde o všechno, každý okamžik, každá setina lidského života nese pečeť přátelství Boha k člověku. Člověk je Božím partnerem… nebo ještě lépe, člověk žije právě proto, aby byl Bohu partnerem. Aby si byli nablízku, aby jeden druhému naslouchal a tvořili společně dílo, které bude krásné a trvalé.

Neboj se, neměj strach, nestrachuj se, já jsem s tebou. Co všechno se dnes stejně tak nabízí – dlouhotrvající chuť žvýkaček, nevyčerpatelná svěžest deodorantu, dobrosrdečná kamarádka liška ze stavebního spoření, všudypřítomný signál v mobilním telefonu. Čím více kolem sebe slýcháváme slova jako: navždy, neutuchající, stále nablízku, „anapořád, anapořád, anapořád“, čím dál tím víc jako společnost tušíme, že to je jen vábnička, sladké řeči v jazyku reklamštiny. Sami víme, že když opravdu o něco jde, když potřebujeme oporu, posilu a povzbuzení, pak reklamština oněmí. Zůstává však ujištění, které zní jakoby z druhého břehu, přesto doléhá na břeh náš: Neboj se, neměj strach, nestrachuj sej, já jsem s tebou.

Kdo komu to vlastně říká? Kdo je adresát tohoto poselství? Říká to Bůh člověku… přesně řečeno tam stojí: nyní toto praví Hospodin, Jákobe, Izraeli. Ze starého praotce Jákoba povstal Boží lid, ale na jeho příběhu je neopakovatelné, jak se v něm prolíná nejistota s ujištěním, útěk a setkání, viny a odpuštění. Jákob podfoukne svého bratra i otce, aby získal prvorozenectví, uteče před jeho zlostí, pak sám je podfouknutý svým tchánem, o chvíli dál Jákob bojuje přímo s Bohem a vítězí. Kolikrát se Jákob za svůj život ocitá v těžké situaci. Dnes bychom řekli, kolikrát si prožil životní krizi. Právě k takovým lidem, jako byl Jákob Bůh hovoří, takovým říká, budeš-li se brodit vodami nepochopení, půjdu s tebou; bude-li se kolem tebe valit příval hněvu, nespravedlnosti, i vlastních vin, nestrhne tě jeho proud; půjdeš-li v životě ohněm nedorozumění nebo žárlivosti, pak takové plameny tě nepopálí. Hospodin jde a půjde s vámi, kdo si tolikrát připadáte jako Jákob a jemu podobní.

Ve chvíli, kdy pak Jákob zvítězí nad svými životními průšvihy a boji, dostane nové jméno – Izrael. Zní o mnoho vznešeněji. Však také znamená „Bůh vládne“. Komu? Přeci jemu, stejně tak jako mě i tobě, je Pánem našeho života, našich osudů. Nevládne mi tedy ani šéf v práci, ani daňový ouředník, zkorumpovaný politik, či policista s plácačkou, nýbrž Bůh, ten, který je pořád se mnou. Mám-li u sebe takového vládce, není nutné se bát.

Proč to vlastně Bůh pro nás všechno dělá? Má to zapotřebí? V tom jeho vzkazu to zazní – protože ty jsi můj – můj jsi ty, protože jsem si tě zamiloval. Nejsi výtvor náhody, pouhý vzhluk buněk a genetických kódů. Nejsi nikdo. Nejsi sám/nejsi sama, nejsi nemilován/nejsi nemilována. Jsem tu já, tvůj Bůh, Otec a stojím tu se svou láskou, já o tebe stojím.

Jak to já, říkám si,  který se podobám Jákobovi, já podfukář, prolhanec, který chtěl všechno a bratrovi nenechal nic? Já jsem tvůj, Bože, ty opravdu o mě stojíš? Tak to jsi´s mne opravdu zamiloval, když mi to všechno chceš odpustit a navíc dát darem, co jsem si chtěl vzít.

Hospodin, náš Bůh, nás má rád, z lásky odpouští. Jeho přítomnost je patrná všude tam, kde jej lidé v tomto následují. Kde si dovedou odpustit, přijmout se i tehdy, když si navzájem hodně ublížili, když byli lstivý a úskoční jako Jákob a přesto se nakonec objali, jako se nakonec objal Jákob se svým bratrem Ezauem.

Je to náhoda? Nebo něco jako osud? Na to nelze spoléhat. Protože mnohem víc než osudové horoskopy jsou tato slova: Neboj se, neměj strach, nestrachuj sej, já jsem s tebou. Protože ty jsi můj, protože jsem si tě zamiloval.

Vybavil se mi nyní jeden příběh. Člověk, který opustil pozemský svět, rozmlouvá s Bohem. Hledí spolu na písečnou pláž, kterou omývají mořské vlny. Bůh tomu člověku ukazuje jeho celý život a říká. Podívej na ty dvoje stopy v písku. Tady jsem šel s tebou a tady o kus dál jsi zase šel ty se mnou. Podívej, tady se naše cesty rozpojili a pohleď, tady jsme se opět našli. Když tak Bůh tomu člověku ukazuje jeho život, najednou jedny stopy v písku zmizí. Člověk ukáže prstem a říká, tak tady, to si přesně vzpomínám, tady jsi mne Bože náhle opustil. Bůh říká, nikoliv to jsou mé stopy, já jsem tě nesl na zádech, protože jsi sám nemohl.

Takový byl i život Ježíše Krista, toho v němž byl Bůh člověku nejblíže. Kristus na svá bedra naložil tíhu světa, brodil se nepochopením, prošel proudy zloby a nechal se spalovat záští. Bůh v Ježíši Kristu tím prošel, aby byl nablízku. Aby nám navždy mohlo znít ujištění: Neboj se, neměj strach, nestrachuj sej, já jsem s tebou. Ty jedny stopy v písku jsou stopy Krista, který nese na zádech tíhu světa, který nesl na zádech dřevěný kříž. To proto, aby jej pronesl k radosti, ke vzkříšení, k prázdnému hrobu. I k tomu všemu se hlásíme ve křtu. Křest činíme na znamení vzkříšení, radosti a především naděje, že vše co nedospělo k lidské spravedlnosti, dojde ke spravedlnosti Boží. Křesťané jsou lidem odvážné naděje. Protože Bůh v Ježíši přišel na svět, aby nás shromáždil v jednu rodinu Božích dětí. Proto ta prorokova slova: přiveď mé syny zdaleka a mé dcery od končin země… Ježíš k tomu už jen přidá: křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého, (protože jsem si Vás zamiloval a mám Vás rád). Hle jsem s vámi až do skonání světa.  Amen.

Píseň Svítá 481 Mězizpěv

Křest Aničky Slavíkové

Píseň Svítá 318 Vinný kmen

Ohlášky

Přímluvná modlitba

Milosrdný Bože, dnes se přimlouváme zejména za všechny ty, kteří mají strach, kteří hledí vstříc nejisté budoucnosti, kteří jsou osamělí, nepochopení, nemilovaní… dej jim poznat, že to vše nabízíš ty ve vztahu k člověku a že každý z nás díky tomu můžeme vše neradostné překonat…

Prosíme tě dnes zejména za všechny děti, které se přicházejí na svět. Ať mohou poznávat co je to radost, co je bezpečí domova a co jsou milující rodiče. Prosíme, ať je jim dáno naleznout sebe (svoji identitu) své místo v rodině, společnosti v rámci daných vztahů s rodiči, rodinou a přáteli…

Přimlouváme se také za všechny rodiče. Prosíme, ať dovedou být stále vděční za vzácný dar, jakým jsou jejich děti. Kéž je vedou k lásce, porozumění a otevřenosti vůči druhým lidem. Prosíme dávej jim sílu k tomu, aby své děti mohli vychovávat skrze svůj příklad a nechali se inspirovat od tebe a tvých činů…

Prosíme tě dnes také za všechny, ke kterým jsi se kdy skrze křest přiznal. Dávej jim poznat, že víra v tebe dává životu smysl, že tvá láska je důvodem k opravdové radosti, že tvé odpuštění nás vede ke svobodě a že naděje ve tvé království nás osvobozuje ode všech pout a je naplněním našeho životního putování…

Prosíme tě za rodinu Slavíkových a za všechny jejich blízké. Ať dovedou žít ve vzájemném porozumění a důvěře. Ať mají dobrý a kvalitní život v dostatku, ale i skromnosti. Pane posiluj je v následování tvé cesty a nám otevírej pro ně oči i srdce.

Prosíme dnes také za všechny mezilidské vztahy, kéž jsou inspirovány a prodchnuty tvým osobním příkladem – příkladem nezištnosti, obětavosti, trpělivosti, porozumění a věrnosti…

Pane, v tichosti ti nyní svěřujeme své nevyřčené prosby, přání, touhy a modlitby.

Prosíme tě vyslyš nás, když k tobě ještě takto voláme: Otče náš…

Píseň 228 Ó Pane můj (Modlitba)  

Poslání

„Hleďte, jak velikou lásku nám Otec daroval: byli jsme nazváni dětmi Božími, a jsme jimi. Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni, protože ho spatříme takového, jaký jest. A to je jeho přikázání: věřit jménu jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovat, jak nám přikázal.“ (1 J 3,1n)

Požehnání : Ať Boží láska spočine na tvém polštáři, ať tě chrání a drží ve své dlani. Tvé cesty ať tě vedou k Bohu a dobré podnebí provází tvůj krok. Ať je ti nablízku vždy pomoc přítele. A i ty zůstaň se svým přítelem, Ježíšem Kristem. On s tebou zůstává.

Píseň 176 Někdo mě vede za ruku