Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Jsme jako hlína v rukou hrnčíře. Jsme v dobrých rukou, i když ty ruce někdy nepříjemně tlačí, tisknou, hnětou, tvarují a ničí a zase tvarují. Záleží mu na nás. I když je hrnčíř důležitější než hlína. A než hlína je důležitější i hliněná nádoba. Ač jsme jenom prach a hlína, nejsme mu lhostejní.

Milost vám a pokoj od Boha otce našeho a Pána Ježíše Krista

"Cožpak nemohu naložit s vámi jako ten hrnčíř, dome izraelský? je výrok Hospodinův. Hle, jste v mých rukou jako hlína v rukou hrnčířových, dome izraelský. (Jer 18,6)

Píseň Ž 2 Proč se tak bouří národové zde

Modlitba

Pane Bože, naše ruce jsou malé i velké, jemné i hrubé, dětské i stařecké, opečovávané i upracované, chladné či teplé. Pane, a jaké jsou ruce Tvé? Plné lásky a něhy, milosrdenství i odpuštění. Jsou jen takové? Nejsou někdy i pevné, důsledné, silou překypující? A jen takové? Pane, vkládáme do tvých rukou náš život. Protože je tak složitý a těžký, že ho sami držet neumíme. Protože je tak lehký i povrchní, že ho sami držet nechceme. Vkládáme do Tvých rukou náš život, protože v jiných být neumíme. Nic ve svých rukou nemáme. Pane, neprosíme, aby jsi nás jen hýčkal, mazlil a rozmazloval, ani nechceme aby jsi nás jen káral a trestal. Prosíme Tě, aby jsi nás ve svých rukou uchoval, abychom nevypadli, jako ptáci z hnízda, abychom Ti neprotekli, jako zrnka písku mezi prsty. Hospodine, Pane náš, i když ses vydal do rukou lidí a člověk Ti ruce probodl, drž náš, prosíme, stále za ruku, prováděj nás životem a tímto světem. Uč nás, varuj, hlaď nás, utěšuj a chraň v tento den i v dny příští. Amen

Čtení: Mat 14,22-33

Píseň Svítá 408 Ženeme se sami

Text: „ Slovo, které se stalo od Hospodina k Jeremjášovi: "Vstaň a sestup do hrnčířova domu a tam ti ohlásím svá slova." Sestoupil jsem tedy do hrnčířova domu, právě když pracoval na hrnčířském kruhu. Ale nádoba, kterou vlastní rukou z hlíny zhotovoval, se nepovedla. Začal znovu a udělal z ní nádobu jinou; dělal, co se mu zdálo být správné. I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: "Cožpak nemohu naložit s vámi jako ten hrnčíř, dome izraelský? je výrok Hospodinův. Hle, jste v mých rukou jako hlína v rukou hrnčířových, dome izraelský. Jednou promluvím proti pronárodu a proti království, že je vyvrátím, podvrátím a zničím. Avšak odvrátí-li se onen pronárod od zla, jež páchal a proti němuž jsem mluvil, budu litovat toho, že jsem zamýšlel způsobit mu něco zlého. Jindy promluvím o pronárodu a o království, že je vybuduji a zasadím.“ ( Jer 18,1-9)

Kázání

Milé děti, víte, kdo je to prorok? Potkali jste se s ním někdy? Co je jeho úkolem, co má dělat mezi lidmi? Vy jste si, děti, v nedělce minulou neděli už o jednom proroku povídali. Vyprávěli jste si o Eliášovi a dnes si budeme povídat o dalším důležitém prorokovi, o Jeremiášovi. Žil v době, kdy se ve světě děly velké změny. Království a říše, které byly silné, zanikaly a moc získávaly jiné. Vaši rodiče a zvláště babičky a dědové si pamatují dobře tu dobu, kdy se na východě hroutila jedna veliká, rudá a „bratrská“ říše. To bylo podobné. Náš lid, podobně jako Izraelský si už na to docela zvykl. Izraelští králové, vůdci celého lidu si říkali, no co, nějak bylo, nějak bude, však Bůh byl s námi, je a bude, i kdyby měli trakaře padat. Však je to přeci náš Bůh, Jeruzalém je naše město a ten chrám, který jsme postavili, to byla pěkná dřina, je také jeho. Tak ať se teď stará.

Jeremiášovi se to nelíbilo. Stále si říkal, že Bůh není žádný sluha a že to není automat na splnění přání. Říkal si, že lidé z jeho národa byli skutečně v minulosti neobyčejní, zajímaví a silní, protože Pána Boha poslouchali. Byli silní, přestože oproti velikým a mocným říším byli trpaslíky. Řídili se ale Božím slovem každý den a v každé chvíli. Jeremiášovi nyní vadilo, že i v jeho rodině se nedodržovaly Boží zákony. Například, otroci se každý sedmý rok služby museli propouštět. To se nedělo. I u něj doma, se hodně věcí porušovalo, překračovalo, nedodržovalo, ač jeho otec byl knězem v chrámu.

A tak Pán Bůh Jeremiáše oslovil. Právě jeho, protože právě jemu vadilo něco říkat a něco jiného doopravdy žít. Hospodin mu řekl, když nezavíráš oči před špatnostmi mého lidu a máš odvahu říct, co si myslíš, budeš mým prorokem. Otevři ústa a já ti budu šeptat, co máš říkat. I když to bude těžké, lidé tě nebudou mít rádi. Za pravdu, kterou jim budeš říkat, ti budou ubližovat a pronásledovat tě. Ale neboj se, já budu s tebou. A tak se stal Jeremiáš Božím prorokem.

Děti, teď trochu odbočím, ale jenom zdánlivě. Znáte jednu pohádku od spisovatele H. Ch.  Andersena? Jmenuje se Císařovy nové šaty. Byl jednou jeden král a do jeho království přišla skupina „zázračných krejčích“. A ti se královi vnutili s tím, že mu ušijí ty nejkrásnější šaty. Peníze, zlato a drahé látky shrábli. Šili dnem i nocí, ale zvláštní práce to byla, jejich látky a nitě byly tak vzácné, že byly až neviditelné. A když nakonec krále „oblékli“, stál král nahý. Nikdo z jeho poddaných se neodvažoval mu říci, že je nahý, že žádné šaty nemá a že to je podfuk. Každý se bál říci pravdu, aby krále nezahanbil a nevystavil jeho případného hněvu. Holt pravda bývá někdy krutá. Až se ozval jeden malý kluk, který řekl, mami, proč je ten král nahý? (někteří z vás jste se mě ptali, jestli se budu při dětských bohoslužbách zase převlékat... nebojte, nebudu :-) )

A jak to souvisí s naším dnešním povídáním? Stejně takové to bylo i s Božím lidem, s Izraelem. Izraelský král vládnoucí za Jeremiáše nebyl žádný lotr ani padouch. Neměl špatnou vůli. Ale on ani nikdo kolem něj už pořádně nevěděl, co je správné a co ne, protože všichni z Božího lidu dělali špatnosti. Jeremiáš se stal prorokem, tím bezelstným chlapcem, který říkal pravdu, kterou měli všichni strach vyslovit. Lidé Jeremiáše většinou nechtěli poslouchat, někteří ho pronásledovali, ale někteří ho i bránili a pomáhali mu. Jednou se Jeremiáši stala zvláštní věc. Děti, kdo z vás někdy vyráběl něco z hrnčířské hlíny? Co jste třeba vyráběli?… A povedlo se vám to vždy?… Co jste udělali, když se to nepovedlo?…

Jeremiášovi jednou řekl Hospodin, aby vstal a sešel do hrnčířova domu. Proč zrovna do hrnčířova domu, řekl si? Proč ne třeba k řezníkovi nebo k obuvníkovi? Jeremiáš šel, přiblížil se k tomu domu, vstoupil tam potichu a škvírou ve dveřích viděl zvláštní věc. Hrnčíř vlastní rukou vytvořil nádobu, chvíli si ji prohlížel. Pak ale po chvíli svraštil čelo, pokýval hlavou a řekl si, že se mu tentokrát moc nepovedla. A tak ji zase splácal, až se z toho stala hromádka hlíny a vytvořil jinou.

Jeremiášovi se ozval Hospodin se slovy. Cožpak nejste výtvorem mých rukou? A co když jste se mi jako lidé nepovedli, nemám právo s vámi naložit jako hrnčíř? S tím proroctvím šel Jeremiáš ke všem lidem: Lidé jste jako hlína v rukou hrnčíře, říkal všem. Pán Bůh nás má ve své dlani, dává nám tvar, dává nám krásu, dává nám poslaní, jak máme sloužit, jakou nádobou máme být. Ale když už něco Hospodin tvoří, tak mu není lhostejný výsledek. Není mu jedno, co mu vzniká pod rukama. On tvoří, aby to bylo dobré a měl z toho radost. Je důležité, abychom my jako jeho nádoby byly dobří a potřební. Jinak to zničí a začne tvořit zase znova.

Co myslíte. Líbila se lidem ta jeho řeč? Přesvědčil někoho?… Jeremiáš s tímto slovem neuspěl. Lidé se mu vysmáli. Řekli si, však Hospodin to nějak spraví, zalepí, „zaplácne vtěřiňákem“, zalátuje. A když ta jeho nádoba nebude povedená, však ona se nějak natočí z té lepší strany, aby to bylo, no, uspokojivé. Ale někteří přímo řekli, ty nejsi dobrý prorok, protože nechválíš našeho krále, nechválíš naše kněze, ani chrám. Rozvracíš a narušuješ pořádek. A tak jej mučili, věznili, odsuzovali, plivali na něj. Jako se plive na někoho, který řekl nepříjemnou pravdu.

Jeremiáš se snažil ze všech sil, volal, oznamoval, co mu Hospodin svěřil, volal lidi zpátky na Boží cestu, volal k věrnosti, varoval, že země bude jinak vydaná nepřátelské zemi. Nakonec se tak stalo. Jeruzalém byl zničen, chrám zbořen, lidé byli odvlečeni do zajetí do daleké cizí země.

Lidé plakali, loučili se, litovali toho všeho, že neuposlechli. Jeremiáš neutekl, ale byl s nimi, aspoň zpočátku. I tak se, děti, pozná Boží prorok. V těch nejtěžších chvílích zůstane, neuteče někam pryč, do ústraní. I když mohl, oznámil co měl, snažil se a teď je vše ztracené.

Jeremiáš zůstává s lidmi. Těší jejich bolest a ukazuje jim opět nový počátek. Hospodin jako hrnčíř hlínu splácnul, ale opět začíná tvořit. Prorok s lidmi zůstal, aby jim od Hospodina vyřídil i jiné věci. Třeba to, že se lidé zase vrátí. Že město opět obnoví a chrám vystaví. Ba ještě víc, Hospodin pošle Spasitele, který bude Immanuel – Bůh s námi. Vždyť jsme v Božích rukou, Pán Bůh stále činí nové a dobré věci, byť ze stále stejné hlíny. A takové činí s námi se všemi. Jsme jako hlína v rukou hrnčíře. Jsme v dobrých rukou, i když ty ruce někdy nepříjemně tlačí, tisknou, hnětou, tvarují a ničí a zase tvarují. Záleží mu na nás. I když je hrnčíř důležitější než hlína. A než hlína je důležitější i hliněná nádoba. Ač jsme jenom prach a hlína, nejsme mu lhostejní. Až se mu to ale jednou nakonec podaří, tak bude mít z nás, lidí, obrovskou radost.

Píseň Svítá 126 Bdí při nás

Ohlášky

Přímluvné modlitby - sešit + Modlitba Páně

Píseň Svítá 244 Pána vítej

Poslání

„Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas. Všechnu 'svou starost vložte na něj', neboť mu na vás záleží.“ (1 Pt 5,6-7)

Požehnání

Kéž máš vždy práci, aby tvé ruce měly co dělat. Dobrá ruka přítele ať je ti vždy nablízku. Bůh ať tě drží ve své dlani, dává ti bezpečí i odvahu držet za ruce druhé. Ať se tě Boží milost dotýká každý den a v každou chvíli.

Píseň 388 Aj, jak jsou blahoslavení