Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

On byl soudce, ale někteří lidé po něm chtěli, aby byl zároveň farářem. To bylo tak, že apoštol Pavel opět veřejně kázal evangelium. V tomto byl Pavel nenapravitelný recidivista...

Milost vám a pokoj od Boha otce našeho a Pána Ježíše Krista

Vstupní žalm: „Tvoje milosrdenství, Hospodine, sahá až k nebi, tvoje věrnost se dotýká mraků. Tvoje spravedlnost je jak mocné horstvo, propastná tůň nezměrná jsou tvoje soudy; zachraňuješ lidi i dobytek, Hospodine. Jak vzácný skvost je tvé milosrdenství, Bože! Lidé se utíkají do stínu tvých křídel.“ (Ž 36,6n)

Píseň 36 Hřích vábí duše bezbožných

Modlitba : Pane Bože, jak malí a slabí jsme bez tvé pomoci a záštity. Děkujeme ti za to, Pane, že se svýma rukama můžeme tolik dobrého udělat – druhého obdarovat, podepřít slabého, pohladit smutného. Pane, tvé ruce jsou v tomto světě našima rukama. Prochází jimi i tvé Slovo – slovo nejen řečené, zvěstované, ale naplněné v každodenním životě. Toto ráno tě především prosíme, ať tvé posilující a osvobozující slovo dovedeme dobře uchopit, vtáhnout jej do svého srdce. Proto stojíme o tvou přítomnost. Buď dnes s námi i se všemi, kdo tvou pomoc vyhlížejí. Amen

Čtení Lk 6,31-38

Píseň Svítá 349 Srdce čisté

Text : „Jedné noci měl Pavel vidění, v němž mu Pán řekl: "Neboj se! Mluv a nemlč, protože já jsem s tebou a nikdo ti neublíží. Mnozí v tomto městě patří k mému lidu." A tak tam Pavel zůstal jeden a půl roku a učil je Božímu slovu. Když byl Gallio místodržitelem v Achaji, vystoupili Židé společně proti Pavlovi, přivedli ho na soud a takto ho obžalovali: "Tento člověk přemlouvá lidi, aby uctívali Boha v rozporu se zákonem." Když se už Pavel chtěl hájit, řekl Gallio Židům: "Kdyby šlo o nějaký přečin nebo dokonce zločin, náležitě bych vás, Židé, vyslechl. Poněvadž se to však týká sporů o slova či nějaká jména a váš vlastní zákon, vyřiďte si to sami mezi sebou. Tím se já jako soudce zabývat nebudu." A dal rozkaz, aby je vyvedli ze soudní síně. Tu se všichni chopili představeného synagógy Sosthena a bili ho přímo před zraky soudce; ale Gallio tomu nevěnoval pozornost.“ (Sk 18, 9-17)

Kázání

Vážení přítomní, zahajuji soudní přelíčení ve věci provinění ve vlažnosti, polovičatosti a nepravosti víry. Prosím o klid, nebo dám vyklidit již tak poloprázdnou soudní síň. Takto bych asi začal kázání, kdybych byl soudcem. Dnes bude o soudcích hodně povídání.

Nejprve ale musím vysvětlit ten svůj dnešní oblek. Není kupodivu soudcovský, ale farářský. Jenže i soudci nosí stejné oblečení. Tomu vděčíme jednomu německému králi, jménem Vilém, kterému se v jeho evangelické zemi nelíbilo, že faráři tam nosí různé bohoslužebné oblečení a že jsou jako na pouti. Tak to sjednotil a aby v tom byl pořádek. Napříště už měli všichni nosit černý talár, baret a tabulky jako profesoři na univerzitě. Ale protože v Německu mají pořádkumilovnost víc jako košili než kabát, talár museli nosit i právníci a soudci.

Co byste, děti, raději, abych byl farářem nebo soudcem – v tomhle mundúru můžu být oboje (aby bohoslužby byly prostorem, kde oslavujeme Hospodina, modlíme se, nasloucháme jeho slovu, dostáváme požehnání, nebo abychom se scházeli k soudním přelíčením, kde bychom se navzájem soudili a možná odsuzovali?) Tedy bylo by lepší, abych mluvil o víře a nebyl zároveň soudcem. Podobně to, děti, zažil soudce jménem Gallio, ale obráceně. On byl soudce, ale někteří lidé po něm chtěli, aby byl zároveň farářem. To bylo tak, že apoštol Pavel opět veřejně kázal evangelium. V tomto byl Pavel nenapravitelný recidivista. Stále znova ho to nutilo veřejně mluvit o své víře. Také si už proto hodně zkusil. Až by si jeden řekl, proč se v těch soudech už nenaučil „chodit“. Víte ale, jak mnoho lidí k víře přivedl? Nepočítaně.

Když Pavel opět zvěstoval evangelium v nějakém městě, opět ho někteří židé, kterým to vadilo, přivlekli k soudu. Ti lidé byli podobné víry, věřili ve stejného Boha, a přesto nechtěli přijmout Ježíše Krista. A tak když Pavla předhodili soudci Galliovi, řekli – „tento člověk říká lidem, aby uctívali našeho Boha jinak, než jak říká Mojžíšův zákon.“ Gallio mě soudit věci týkající se víry.

My dnes máme zde na tabuli obrázek soudce (či faráře). Pojďme společně přemýšlet, co je zločin a co ne (vražda, modré vlasy, podvod, jiná víra, nechodit do kostela, křivá přísaha, lenost…), co soudit Gallio má a co ne - o čem mají mluvito faráři a o čem ne... 

Galliovi se obžaloba moc nelíbila. Byl chytrý stejně tak jako jeho straší bratr, který se jmenoval Seneca. Jeho bratr vždy říkal: „Co nechcete, aby druzí činili vám, nečiňte vy jim.“ Tu větu si prosím dobře pamatujte. A tak si řekl: co já mám rozhodovat, co je podle Mojžíše a co ne? Proč bych měl být zároveň soudce a zároveň kněz? Jeho rozhodnutí tedy znělo: „Kdyby šlo o nějaký přečin, nebo dokonce zločin, určitě bych tohoto apoštola soudil. Ale protože se to týká jen vaší víry, vyřiďte si to sami mezi sebou.“ Tak podobně i Ježíš, když po něm jeden člověk chtěl, aby se s ním jeho bratr spravedlivě rozdělil o dědictví, řekl: „Kdo mne učinil nad vámi soudcem“? A tak přestože my evangeličtí faráři nosíme stejný oblek jako soudci, raději jim nebudeme fušovat do řemesla, podobně jako oni nefušují do řemesla nám.

Pán Bůh jasně řekl, abychom druhé lidi nesoudili – neodsuzovali, protože soudcem může být jen Bůh. Ale na druhou stranu o víře spolu mluvit máme. Určitě máme přemýšlet, jestli žijeme tak, jak se to líbí Pánu Bohu. Stojí za to zamyslet se, jestli modré vlasy nám k víře nějak pomáhají, stejně jako proč má křesťan žít v křesťanském sboru, účastnit se jeho akcí a zvláště chodit na bohoslužby… O tomto spolu mluvit naopak máme.

Soudce Gallio se svým soudcovským baretem a možná i kladívkem se v tu chvíli dobře zachoval, když nechtěl soudit to, co soudit nemá. Jenže ten příběh ale měl pokračování. Židé, kteří Pavla k soudu dovlekli a kteří u soudu neuspěli se vrhli na člověka, který patřil k nim a začali jej bít. To už je jiná situace. Tady se jednalo o zločin, o ubližování a bezpráví. Zde Gallio se naopak měl do věci vložit a soudit. On namísto toho před tím zavřel oči a dělal, že to nevidí. Asi nepochopil tu větu, kterou říkal jeho bratr – pamatujete jak zní?: „Co nechcete, aby druzí činili vám, nečiňte vy jim.“ On si to ještě trochu zjednodušil na pomůcku: „nehas, co tě nepálí.“

Možná, že kdyby to ten bratr Seneca řekl, jako Ježíš (v prvním čtení): „Cokoliv chcete, aby lidé činili vám, čiňte vy jim“; bylo by bratru Galliovi zřejmé, že máme spíš přemýšlet co dělat, než sedět a dumat, co nedělat. Nepleť se vůbec do ničeho, ať si každý dělá, co chce a žije, jak chce, řekl si soudce. Tomu se už neříká moudrost, ale lhostejnost. Není to tolerance ale ignorance. Jsou věci, do kterých nám nic není. Ale zároveň jsou věci, které nás zaměstnávat mají.

To, co ale zde říkám, je možná hodně těžké. Třeba soudce Gallio věděl, že do bezpráví má zasáhnout, ale nenašel k tomu odvahu. Možná ani nevěděl, kde takovou odvahu má hledat. Kde hledat sílu a odvahu pro všechny dobré věci? Kde vzít odvahu zastat se slabého, kde vzít odvahu zvěstovat evangelium? Když apoštol sbíral síly ke svému dalšímu zvěstování, zjevil se mu Bůh a řekl: „Neboj se! Mluv a nemlč, protože já jsem s tebou a nikdo ti neublíží.“ Pavel věděl odkud odvahu vzít. To Bůh jemu a nám dává odvahu mluvit nahlas o své víře, Bůh dává odvahu svou víru prohlubovat.

Na všechny naše obavy a nejistoty platí to, co říká vzkříšený Kristus svým učedníkům: „Já jsem s vámi, až do konce tohoto světa.“ A andělé chudým pastýřům říkají: „Nebojte se, dnes se vám narodil Spasitel.“ Nebojme se, Bůh je s námi, aby podpořil každou dobrou věc a každé dobré dílo. Farář Pavel měl něco důležitého , co neměl soudce Gallio, i když byl velice chytrý a vzdělaný. Pavel měl příslib Boží ochrany a podpory v nelehkých chvílích. Na každý den platí to Boží: „Nebojte se, já jsem s vámi.“

Píseň Svítá 17 Bojujte, bojujte dál

Ohlášky

Přímluvné modlitby

Milosrdný Bože, chceme dnes prosit za ty, kteří chtějí v životě dělat mnoho věcí najednou a přesto ani na jedno nemají dostatek sil a času. Ukazuj, co je pro ně důležité…

Prosíme i za ty, kteří nemají odvahu konat dobré věci, i když by o to stáli. Bojí se nezdaru, výsměchu, ironie druhých. Prosíme dávej poznat, že jsi s nimi, že se nemají čeho obávat...

Pane, prosíme dnes také za všechny soudce, dej jim moudrost rozhodovat spravedlivě, nezaslepeně, aby každý slabý a bezbranný se mohl domoci svých práv…

Pane, prosíme také za to, abychom dovedli žít tak, abychom se tobě líbili, abys z nás mohl mít radost a nemusel se stydět za svůj lid…

Myslíme dnes také na ty, kteří jsou nemocní, prosíme za děti, které nemohou prázdniny trávit venku a s kamarády…

Přimlouváme se lidi, kteří hledají jen šarvátky a rozbroje. Prosíme dej jim zakusit kouzlo míru a pokoje, který je nade všechno pomyšlení…

Prosíme tě vyslyš nás, když k tobě ještě takto voláme: Otče náš

Píseň Svítá 284 Radujte se, bratři

Poslání: „Nakonec, bratří: žijte v radosti, napravujte své nedostatky, povzbuzujte se, buďte jednomyslní, pokojní, a Bůh lásky a pokoje bude s vámi.“ (1 Kor)

Požehnání: Kéž ve svém srdci s vděčností opatruješ, spoustu nádherných dnů. S tvými lety ať roste každý dar, který ti Bůh kdysi propůjčil – aby působil radost všem, které miluješ. V každé hodině - radosti i smutku - ať tě provází úsměv toho, který se stal člověkem – zůstaň v jeho blízkosti, on ve tvé zůstává. 

Píseň 355 Kristus má v rukou celý svět