Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

... po nemocničních vraždách v Havlíčkově Brodě. Zde naleznete, milí čtenáři, celý pořad bohoslužeb vč. kázání a modliteb. Bohoslužba byla uspořádaná v kostele sv. Rodiny, 4.1.2007, přesně měsíc a den po zveřejnění šokujících informací

Vstup duchovních se svící

Zahájení (P. Adrian Sedlák): Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého. Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána, Ježíše Krista.

Píseň 182 Pán Bůh je síla má (evangelický zpěvník)

Přivítání a přestavení hostů (Jaroslav Kolafa PIT)

Modlitba (P. Adrian Sedlák)

Dobrotivý Bože, původce pokoje, ty máš zalíbení v těch, kdo usilují o životodárné hodnoty, kdo zná tebe, má pravý život, kdo ti slouží ve svých bratřích, má podíl na tvé vládě; ujmi se těch, kdo s důvěrou spoléhají na tvou ochranu, a stůj při nich v každém nebezpečí, aby se nemuseli obávat žádných nepřátelských úkladů.

Bože plný lásky a smilování, ty dáváš lidem čas milosti a spásy a voláš nás, abychom si hlouběji uvědomili náš vztah k tobě, našemu Stvořiteli a Otci; naplň nás pokojem, který pramení ze smíření s tebou a smíření mezi sebou navzájem, abychom přispěli k uskutečnění tvé vůle a sjednotit všechno v Kristu.

Bože, ty všechno řídíš s obdivuhodnou moudrostí a láskou; dovoláváme se tvé prozřetelnosti a prosíme tě za naše město, a lidi žijící v něm: dej ducha moudrosti a spravedlnosti těm, kdo mají v rukou moc a jsou odpovědni za blaho společnosti. Těm, kteří bdí nad klidem našeho života a starají se o naše zdraví, těm, kteří vydávají sebe sama do služeb opatrování a záchrany životů svých bližních, dej ducha milosrdenství, obětavosti, statečnosti a odpovědnosti.

A v nás, kteří potřebujeme jejich milosrdnou lásku, obnov důvěru v jejich úsilí. Povzbuď nás všechny k ochotné spolupráci na díle milosrdné lásky a pokojného soužití, ve víře, že jeden druhého potřebujeme a patříme k sobě. Prosíme tě o to skrze Krista…

Čtení (Milena Cicálková, farářka ČSCH): Iz 35,1n

Zpěv: responsoriální žalm 34 (zpívá Petr Žák), odpověď shromáždění: Blízký je Hospodin všem, kdo ho vzývají.

Text (Jiří Weinfurter, ČCE): Lk 13,1-5

Kázání (Vítězslav Vurst, PIT, Adra)

Jeden ze smyslů, proč jsme se dnes sešli na tomto místě, je v hledání jakéhosi nadhledu a zároveň hledání síly k dalšímu konání a životu. Myslíme při tom na všechny Vás, kterých se nedávné události přímo nebo nepřímo dotýkají. Myslíme ale také na celou společnost, která je těmito událostmi zaskočena.

Kdykoli hledáme v době vlastních nejistot nějaké ukotvení, obracíme se k tomu, co se osvědčilo, co navzdory času a všem proměnám,  prokázalo svou platnost. Jestliže jsme četli dva texty z bible, pak proto, abychom v tomto nadčasovém poselství hledali odpověď na otázky přítomnosti. Chci z obsahu a poselství těchto textů hledat to, co bychom měli dnes zaslechnout. Zaslechnout v Havlíčkově Brodě, zaslechnout v této situaci. Zaslechnout jako Boží slovo. Poučení z příběhu.

Jeden z textů bible, který jsme četli, také mluvil o neštěstích. Za Ježíšem přišli lidé se zprávou o židech, které svévolně nechal zavraždit Pilát v prostředí jejich chrámu… Židovský chrám byl místo bezpečí. Lidé tam přicházeli, aby hledali uzdravení ze svých duševních, ale i tělesných zranění – a najednou se na tomto místě vraždí…Lidé jsou právem znepokojeni, rozčarováni a pobouřeni. Přirozeně. Když odcházíte do nemocnice nebo když tam posíláte někoho ze svých blízkých, hledáte uzdravení a pomoc… Naleznete-li tam smrt, dokonce svévolnou smrt, jste zaskočeni… šokováni… Náš smysl pro spravedlnost je zraněn.

Stejně jako židé v Kristově době o události mezi sebou diskutují, potřebujeme o tom mluvit. Nejdříve nemocnicí, pak městem a nakonec i celou zemí se vedly a mnohde ještě vedou diskuse o tom, co se stalo. Je to jedna z forem, která má pozitivní význam. Je to ventil, kterým odchází část našeho vnitřního napětí. Má ale i další dopad. Tím co říkáme, můžeme uklidňovat nebo jitřit. Zraňovat, nebo léčit. Povzbuzovat, nebo malomyslnět. Budovat důvěru, nebo ji brát.

Za Ježíšem přichází lidé, zděšeni tím co se stalo a ptají se: Už to víš? Slyšel jsi o tom, co se stalo v chrámu? V tomto smyslu je zajímavá a poučná jeho reakce. Nepouští se do vyslovování svých hypotéz , a nerozšiřuje tak kolekci toho co již bylo (ať pravdivého nebo nepravdivého) o věci řečeno. Ježíš obrátil pozornost tázajících na jinou událost, která se v té době stala. V Siloe spadla nějaká věž a při jejím pádu zahynulo 18 lidí.

Nechce tím událost v chrámu zlehčit. Jako by v tomto připomenutí jiné události bylo upozornění na to, že nežijeme ve zcela bezpečném světě. Nikde a nikdy nejsme uchráněni od toho, že se podobná událost nemůže opakovat, že se nemůže stát  třeba i něco horšího, zrůdnějšího. Ve stejné době kdy trpíme my, trpí i jiní. Je to realita tohoto světa. Realita, která nám v této chvíli nepomůže, ale třeba o ní vědět. Mohl mluvit o politické zvůli Piláta, který nerespektuje základní pravidla. Mohl mluvit o šlendriánství stavitelů, kteří špatně postavili věž. Mohl rozšiřovat sbírku toho, co bylo řečeno a co má společného jmenovatele ve slově „KDYBY“.

Odmítnutím rozebírat příčiny se Ježíš nestaví proti nutnosti dát seriozní odpověď na otázku PROČ se tak stalo. To bezesporu patří těm, kteří to mají ve své náplni práce a mají k tomu potřebné vzdělání, informace a pravomoci. On chce uchránit před vyslovováním laciných soudů, před nespravedlivými obviněními a zaujatými, neseriozními výroky. Osobní zaujatost, stejně jako senzacechtivost totiž člověku ubírá schopnost být spravedlivý, oslepuje a zavírá cestu pro seriozní myšlení. V unáhlených soudech bývá často více křivd než pravdy a zůstávají po nich rány, které se déle hojí.

Ježíš obrací pozornost lidí na ně samotné. Od obětí k nim… od potřeby mluvit k potřebě přemýšlet, od soudů k pokoře… Při náhlých, nečekaných úmrtích - a je jedno, jsou-li způsobena zločinným záměrem, neopatrností, nezodpovědností nebo zákeřnou nemocí - si uvědomujeme svou zranitelnost.

A ještě něco. Ježíš svou odpovědí upozorňuje, že lidé, kteří zahynuli, nebyli horší, než my, kteří žijeme. Na jejich místě jsme mohli být kdokoliv z nás. A jak víme, že se právě my nestaneme zítra obětí záměrného zločinu nebo nešťastné náhody? Proto žijme zodpovědně jak ve vztahu k sobě, k rodině, ke společnosti, ale také k věčnosti. I to je poselství takovéto události.

Ještě jedno poučení bychom mohli z uvedené pasáže bible pro naši situaci použít. Ježíš nevaruje před dalšími návštěvami chrámu jen proto, že se tam odehrála vražda zosnovaná Pilátem. Dokonce ani pád věže v Siloe není důvodem k tomu, aby varoval před vstupem na jiné věže nebo aby byli za nedůvěryhodné prohlášeni všichni stavitelé. Jakkoli je událost v havlíčkobrodské nemocnici smutná, neopravňuje nás k tomu abychom podezírali ostatní poctivý personál a přestali věřit těm, kteří v ní pracují. Právě jejich čestnost a snaha věci rozkrýt je potvrzením jejich kvalit a základ pro naši další důvěru.

Dodejte síly ochablým rukám, pevnosti kolenům klesajícím. Iz 35,3

Chci naši pozornost ještě krátce obrátit k prvnímu čtení. V něm jsme zaslechli výzvu, kterou i v této naší -vaší situaci vnímáme jako velmi aktuální. Prorok Izaiáš píše v době, kdy židovský národ prožívá trauma národní porážky, exilu a tím i ponížení.A možná právě pro tuto atmosféru, pro ztrátu důvěry v sama sebe, pro znejistění v pracovních i osobních vztazích, se prorok obrací na veřejnost s výzvou: „Posilněte malomyslné, jejichž srdce slábnou, podepřete kolena, jež se podlamují. Řekněte všem kdo se bojí: Vzchopte se a nemějte strach…“

Tím, že jsme se tady shromáždili, chceme vyjádřit podporu. Vám všem, kterým se ať už symbolicky, nebo skutečně podlomila kolena. Vám, kteří jste přijali zprávu o smrti svých blízkých způsobené rukou toho, který měl pečovat o jejich uzdravení. Vám, kteří se vzpamatováváte ze šoku, že právě ve vašem kolektivu se mohlo něco podobného dít. Vám, kteří musíte čelit mediálnímu tlaku, který vás odvádí od vaší práce.

Vám, na jejichž adresu byla vyslovena nebo jen naznačena různá nařčení a obvinění. Vám všem, kteří jste si možná pod veřejným tlakem řekli, že jste měli raději mlčet. Vám, jejichž rodičovská láska velí neopustit syna, ale zároveň se omluvit za jeho chování. Vám, kteří jste našli odvahu, abyste se postavili za práva nevinných. Vám všem, kterých se tato událost jakkoli dotýká…

Vyznáváme, že nemáme mnoho možností jak vás posilnit, jak dát sílu vašim podlamujícím se kolenům – jak to vyjádřil prorok. Jeho výzva není nasměrována do nebe, ale směrem ke spoluobčanům, ke společnosti: „Dejte sílu…posilněte…“

Jsou chvíle, kdy společnost musí udělat víc než být jen kulisou… a to i tenkrát, když se zdá, že už nelze nic udělat – protože mrtvým život nevrátíme. Prorok vyzývá k angažované účasti, k postoji, ve kterém se postaví člověk vedle člověka. To že jsme tady, má tuto naši snahu vyjádřit. To že soused podpoří souseda, kolega se postaví za kolegu, nadřízení za podřízené, ale i podřízení za nadřízené.

Když bude námi všemi vyjádřena podpora čestným a poctivým lidem, bude znovu nalezena ztracená nebo otřesená důvěra. A o to tu také jde. Uvědomujeme si to. Udělejme pro to, co je v našich silách. „Posilněte malomyslné, jejichž srdce slábnou, podepřete kolena, jež se podlamují. Řekněte všem kdo se bojí: Vzchopte se a nemějte strach…“ Vítězslav Vurst, ADRA

Píseň 176 Někdo mě vede za ruku (evangelický zpěvník)

Přímluvné modlitby (David Šorm ČCE, 8 obětí, 8 proseb)

Milosrdný Bože, děkujeme ti za ujištění, že jsi stále s námi. V čase radosti, ale i v čase nejistot. Děkujeme, že se můžeme o tebe opřít, když pod sebou necítíme jistou půdu, když jsme slabí, když ztrácíme odvahu postavit se zlu. Děkujeme, že usmíření díky tobě není pasivním přijetím okolností. Děkujeme, že skrze tebe smíme mít naději ve smysluplnost důvěry mezi sebou. Pane, chceme nyní před tebe předložit vše, na co myslíme, co nás zaměstnává i trápí.

Chceme se nejprve přimlouvat za všechny oběti těchto událostí. Věříme, že zesnulí jsou v dobrých a láskyplných rukou. A kéž v nich jsou i ti, co jsou oběťmi žijícími, ti kteří přišli o někoho blízkého. Myslíme na všechny ty, kteří cítí smutek, hořkost a nemohou najít usmíření. Hospodine, potěšuj je svou přítomností. Za to tě prosíme: Pane, smiluj se.

Za druhé myslíme na lékaře, kteří musí často činit nelehká rozhodnutí. Myslíme na střední zdravotní personál, který často nese každodenní tíhu péče o druhé na svých bedrech. Kéž všichni mohou pracovat v důvěře, že za nimi druzí stojí, kéž pacienti jim jejich nasazení vrací ve vděčnosti. Za to tě prosíme: Pane smiluj se.

Za třetí se přimlouváme za nás všechny. Kéž dokážeme odpouštět našim viníkům i tváří tvář těžkým vinám. Kéž se dokážeme usmířit se svou křehkostí a zranitelností. Kéž si můžeme navzájem důvěřovat a podpírat se. Dávej nám pro život dost důvěry, naděje a lásky. Za to tě prosíme: Pane smiluj se.

Čvrtou prosbu směřujeme k viníkům. Ať dovedou poznat svou vinu a její často dalekosáhlé důsledky. Ať před svými činy neutíkají a dovedou přijmout odpovědnost za své konání, a přitom ať mohou mít naději na odpuštění. Za to tě prosíme: Pane smiluj se.

Za páté se chceme přimlouvat za novináře, aby dokázali svou práci vnímat jako poslání společnost formovat pro dobro. Nejen šokovat a děsit, ale i povzbuzovat a posilovat. Prosíme, aby neztráceli odvahu o těžkých zprávách mluvit a stejně tak být citliví, soudní a pokorní. Za to tě prosíme: Pane smiluj se.

Šestou prosbu chceme věnovat těm, kteří zpravují a chrání věci obecné. Myslíme na policisty i politiky. Kéž dovedou být důslední, a přitom si zachovat nadhled. Kéž mají důvěru, že je lidé podpoří ve správných rozhodnutích, i když by šli názorově proti proudu obecného mínění. Dávej jim Pane sílu pro jejich poslání. Za to tě prosíme: Pane, smiluj se.

Při sedmé prosbě myslíme na celou společnost, která se v mnohém podobá nemocnici. Prosíme za společnost, ve které žijí vedle sebe zdraví i nemocní, silní i slabí, kde lidé o pomoc prosí a druzí jim pomoc nabízí. Prosíme za společnost, ve které chceme jeden o druhého pečovat, pomáhat a uzdravovat. K tomu ať dostáváme tvé síly, Pane. Za to tě prosíme: Pane, smiluj se.

Při osmé přímluvě se chceme ztišit docela, tiše myslet na to, s čím jsme sem dnes přišli, co nás vnitřně zaměstnává, co nás bolí a co třeba nedovedeme vyslovit, ale chtěli bychom to změnit… Za to tě prosíme: Pane, smiluj se.

Bože náš a Pane, všechny své prosby vyslovené i tiché vkládáme do modlitby, kterou nás naučil tvůj vyslanec zde na zemi, tvůj Syn Ježíš Kristus:

Modlitba Páně (P. Adrian Sedlák)

Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé jest království, i moc i sláva na věky. Amen.

Varhanní preludium: Petr Žák

Oznámení (Jaroslav Kolafa PIT)

Poslání a požehnání (P. Adrian Sedlák)

„Bože, chraň svou mocnou pravicí lid, který tě pokorně prosí, očišťuj ho, ukazuj mu správný směr, a na cestě k věčné blaženosti naplňuj ho už nyní svou útěchou a pomocí.“

Sólový zpěv (Marta Cicálková): Requiem, Agnus Dei

Po bohoslužbách následovala beseda v sále na Staré radnici. Složení panelu: Vítězslav Vurst, Bohumila Baštecká, David Šorm