Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Silvestr je tu od toho, aby se přivítal nový rok a ten starý spláchl. Ne ale „špiritusem“, ale tím, kterému latiníci říkají „Spiritus“ – Duch milosti a svobody, Duch naděje a trvalého příklonu Boha k člověku.

Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista
„Hospodine, dej mi poznat, kdy přijde můj konec a kolik dnů je mi vyměřeno, ať vím, kdy ze světa sejdu. Hle, jen na píď odměřils mi dnů a jako nic je před tebou můj věk. Člověk je jen vánek pouhý, i kdyby stál pevně. Každý žitím putuje jak přelud, hluku nadělá, ten vánek pouhý, kupí majetek a neví, kdo to shrábne. A tak jakou mám naději, Panovníku? Moje očekávání se upíná jen k tobě.“ (Ž 39,5-8)

Píseň S 286 Rok za rokem

Modlitba

Čtení: Efezským 2, 1-10

Píseň 200 V tvé síle Pane Bože můj

Text: Ef 5, 14-20

Kázání
Silvestr je tu od toho, aby se přivítal nový rok a ten starý spláchl. Ne ale „špiritusem“, ale tím, kterému latiníci říkají „Spiritus“ – Duch milosti a svobody, Duch naděje a trvalého příklonu Boha k člověku. Mladí především oslavují. Přijde jim to tajemné, vyhlížet nový rok a přitom s dobrým očekáváním. Jejich čas je plný změn, nových událostí, vztahů, kontaktů. Otevírají se jim stále další a další možnosti. Také jsem dříve dychtivě očekával nový rok. Očekával jsem ho tak docela bezstarostně, naivně. Nic jsem nemusel plánovat a ono to všechno přišlo nějak samo.
Nevím, jestli je to naopak vlastnost dospělých, že nový čas vyhlížejí spíše s obavami a nejistotou, možná i trochu s trpkostí, že se nemají na co těšit. Co všechno musí zvládnout, zvláště když čas běží pořád rychleji. S časem musí více hospodařit. Nepromarnit ho. Efektivně ho využít. Je ho málo a vlastně stále méně. A ne všechny možnosti, které přicházejí, jsou využitelné, naplňující, efektivní. A mnohá očekávání přinesou mnohá zklamání. Po kolikáté už.
O hospodaření se svým časem hovoří apoštolové, zvláště Pavel. Očekávali, že ještě během jejich pozemského života přijde čas úplně jiný – čas věčnosti, Božího království, věčné radosti. A toho času, který zbývá, není mnoho. Proto jej, milí „kristovci“, jak píší, využijte co nejrozumněji. Nepromarněte tento čas. Než přijde konec, žijte plně, v tomto světě, bojujte s marností, prázdnotou, s lidskou bídou. Výzva, abychom se neopíjeli vínem, není proti vínu, naopak na jiných místech se pití vína (např. žehnám v letech) v rozumné míře doporučuje jako zdravé. Jde o to, že právě v opilosti člověk přestane být citlivý pro tento svět a pro ten svět příští stejně tak. Buďte střízliví, buďte rozumní. A přitom zpívejte žalmy, chvalozpěvy. Chvalte svého Boha celým svým srdcem. Vzdávejte mu díky.
Času mnoho není. Ne snad kvůli přicházejícímu nebeskému království, ale i pro své vlastní vnímání času. Ostatně jeho prožívání a náplň řešíme mnohem více než tehdy, protože máme téměř ve všem, naproti starověkému člověku, nesrovnatelně větší možnost volby.
A tak tu apoštolovu výzvu k moudrosti a rozvaze v naplňování svého času vnímám jako neméně aktuální a neméně hodnou pozornosti. Jako velmi cenné v té jeho výzvě vidím především to, že více předkládá pozitivně definovaná doporučení. Nejen nebuďte jako…, nedělejte to a zase ono, ale snažte se pochopit, co je Boží vůle, z vděčnosti zpívejte Bohu, vždyť pořád máte dobrý důvod.
Vlastně i v té výzvě: nepromarněte svůj čas je ve skutečnosti skryt pozitivní obsah. Špatně se ale z řečtiny překládá. V bibli kralické stojí: „Viztež tedy, kterak byste opatrně chodili, ne jako nemoudří, ale jako moudří, Vykupujíce čas; nebo dnové zlí jsou.“ Nikoliv nepromarněte, ale vykupujíce svůj čas. Od koho a čím?
V tom slůvku vykoupit, zaznívá řecké slovo agora, to je tržitě. Ale tržitě především pro otroky. Pokud člověk spadl do otroctví (i třeba pro své dluhy, které nemůže splatit), musel si svou prací dluh, nebo investici svého pána odčinit. Mohl jej ale někdo vykoupit. Zbavit otroctví a dát mu svobodu.
Vykupujeme svůj čas – jakoby se tím říká, že člověk a jeho čas, který je mu vyměřen, jsou otroky někoho jiného. V souvislosti se naznačuje, že jde především o marnost, zánik, zapomnění. Temná síla. Čas, který je spíše nečas. Vnáší do světa zmar, cynismus, skepsi. Možná si ta potvora myslí, že má navrch. Že ovládla lidské bytí. Symbolizuje ji Chronos, netvor, který požírá své děti, nemilosrdně tiká, stále tupě obíhá dokola a vše minulé sráží do propasti nebytí a zániku.
Ale do toho pravidelného a tupého tikání a ubíhání vchází Bůh se svým časem – Kairos – se svým věčným bytím, naplněním, blízkostí. A tomu Chronosovi vymezil jen určité hranice. Jakoby tomu marnost přinášejícímu hodináři natáhl v hodinách péro a řekl: „tady máš svůj čas, chvíli si ještě tikej, zbašti si, obludo, kdo se ti bude chtít poddat, ale pak končíš. Po tobě nastoupí můj čas, čas věčné radosti. A pak si třeba pukni vzteky.“
Tím, kdo vstoupil z času nebeského do pozemského, byl vykupitel. Zaplatil za svobodu člověka, vykoupil ho z moci marného času a také ho pověřil žít pro ten čas Boží, čas konečného naplnění.
Váš čas už byl pro budoucnost vykoupen, i když tikající obluda se stále snaží pohltit, co se dá. A proto svůj každodenní čas po vzoru Krista vykupitele také vykupujte. Vytrhávejte jej z moci tikajícího Chronosu. Ten čas před vámi není daný, určený, naprogramovaný. Nejste kolečkem v soukolí, ani loutkou. Bůh Vám dal svobodu, abyste svůj čas naplnili podle jeho přání a vůle. Máte tvář, jméno, mnohé dary. Tvořte odvážně a svobodně ve vztahu k Bohu. Vykupujte svůj čas z marnosti pro dobré věci. A možná nejlépe vykupujte z marnosti čas svých bližních. Nemusíme je zrovna brát pod krkem a „vykupovat je evangeliem“. Ale především být nablízku všude tam, kde s tou „obludou marnosti“ jakkoliv zápasí. Však ono se evangelium přihlásí „samo“. Povede k otázce, odkud brát síly a naději pro ten zápas. Získávejte, vykupujte čas prostřednictvím Vykupitele, který koloběhu marnosti vrazil smrtelnou ránu.
A to je i má poslední poznámka k obtížnosti překladu té výzvy. Vykupujíce čas – překládáme. Jakoby tam bylo, že jej máme vykupovat. Sami za sebe, tak to zbylo zase jen na nás? Ale jak přeložit to, že ten výraz „vykupujíce“ je v pasivním tvaru? Že ten čas máme získávat tím, že si jej necháme vykupovat? Ono to osvobozování našeho času z pařátů marnosti totiž již vykupován je, samotným Ježíšem Kristem. Můj čas je v rukou kompetentnějšího, toho, který víc chápe a víc miluje. Na nás je, se k tomu vykupitelskému dílu připojovat, přivlastňovat si jej. A to je také důvod pro to, se umět těšit. Na čas, který je před námi. Nemusí to být těšení naivní, bezstarostné, samospádové. Ale takové, které bude vědomé reality všedního života, zápasů o dobré věci a přeci bude žít z radosti, že hlavní zápas s časem marnosti a zániku je již vybojován. Celý můj čas je ve tvých rukou, Pane. Ty Boží ruce jsou ty probodené na kříži. Byly zraněné, ale neklesly nadobro. Nabízejí se člověku, aby vedly, tiskly lidské ruce, přinášely povzbuzení a porozumění.

Píseň 541 Jak dobré je, když

Ohlášky

Přímluvné modlitby - sešit

Píseň S 186 Moc předivná

Poslání
Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou. Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou. Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce. (Mt 6,19-21)

Požehnání
Boží světlo, které žádná temnota nezahalí, ať vám svítí na cestu, kdybyste bloudili.
Boží naděje, ať je vám budoucností, která je dobrá a není čeho se bát.
Boží láska, která všechny pouště mění v zahrady, nechť vám dává pokoj a mír… nyní i navěky. Amen.

Píseň 568 Život nám ubíhá